Honza135

„ŘÍKAJÍ NÁM, ŽE JSME MARŤANI! TO SE MÁME HANIT ZA NAŠI RODNOU PLANETU NEBO NAŠI SLABOU SKLADBU TĚLA? EXISTUJEME JEN PROTO, ABY NÁS ZEMĚ UTLAČOVALA?“ Poručík Radium Levans je spolu se seržantkou Violou odvolán na tajný projekt Orbital Frame, ve kterém tito promovaní piloti mecha robotů LEV získají možnost otestovat prototypový LEV s názvem Idolo. Cíl tohoto stroje je jasný: Osvobodit Mars od lidské nadvlády! » Co se mi líbilo: 1) Science-fiction. Běžně se tomuto žánru vyhýbám obloukem, nicméně jsem si řekl, že přišel čas na změnu. Vyplatilo se; boje se strojem Idolo byly pěkně zpracovány a připoutalo to moji pozornost. 2) Animace a hudba. Páni, to byl nářez. Tak podrobně zpracovaný anime film jsem už nějakou dobu neviděl. Akce je tu díky většímu snímkování pro mě mnohem snáze pochopitelná; vím co se děje na obraze a neztrácím se v tom, jako při jiných akčních anime. 3) Závěr. Tím mě film dostal. Zatřáslo to se mnou a můžu vám říct, že už pro ten konec stojí za to film vidět. » Co jsem nemusel: 1) Krátká stopáž. Kdyby měl film aspoň o půlhodinu více, nebylo by to vůbec na škodu. Neříkám, že byla současná stopáž příliš krátká, ale myslím si, že by nebylo od věci znát další podrobnosti děje. » Shrnutí: Nejsem fanda sci-fi her a ani tato adaptace to nezmění. Avšak i přesto jsem si filmeček užil. Ukáže vám sílu lásky dvou mladých lidí. Opět jsem zažil, že v anime lze zkombinovat různé žánry, díky čemuž poznávám stále něco nového.

„NEDOKÁŽU POCHOPIT, JAK SE MŮŽEŠ ZAMILOVAT DO NĚKOHO, KOHO JSI NIKDY NEVIDĚLA.“ „ALE MŮŽEŠ. ZAČNI CHATOVAT A POCHOPÍŠ, MIKI…“ V této adaptaci vizuální novely se Ogata Kei, hlavní hrdina tohoto příběhu a vášnivý geek, seznámí na netu se slečnou s přezdívkou Eve. Začnou si psát více a více a jednoho dne mu Eve zašle své fotky. Díky tomu Ogata zjistí, že pravá identita této anonymní slečny je jeho spolužačka… » Co se mi líbilo: 1) Originalita. Ještě jsem neviděl zápletku, kde by chatování hrálo tak důležitou roli. Alespoň ne v anime, kde by kvůli tomu musel hlavní hrdina dřepět za monitorem. Ogata tu je vykreslen jako zajímavý mladý muž, kterého pronásledují zlé sny (a později je vysvětleno, co za nimi stojí). Ani Eve není zcela bez problémů; trápí ji její minulost. 2) Přijatelná erotika. Konečně se dostávám i k titulu, kde se nejede na hardcore. Sexuální scény tu jsou nenucené a přiměřené. » Co jsem nemusel: 1) Kresbu. Očekával jsem lepší provedení, ale dá se s drobnými výhradami akceptovat. 2) Otevřený konec. Mrzí mě, že příběh se ukončuje hodně předvídatelně, kdy je zřejmé, že Ogata si slečnu nakonec stejně neudrží. Je to smutné a vše tomu napovídá. » Shrnutí: Od dvoudílného OVA jsem příliš mnoho nečekal. Nicméně i tak jsem dostal zajímavý příběh o mladých dospělých studujících na vyšší střední. Pokud si chcete anime užít, směle do toho, jen buďte opatrní s anglickými titulky. V H-scénách jsou dost nepřesné; překladatel si v nich vysloveně vymýšlel. Ten kontrast vyřčených a napsaných slov je hodně citelný… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„VZPOMÍNKY IMARI JSOU UVĚZNĚNY?“ „ANO, ONY NEPŘÍJEMNÉ VZPOMÍNKY Z TÉ UDÁLOSTI. AVŠAK TO BUDE SPÍŠE VEDLEJŠÍ ÚČINEK ZPŮSOBENÝ UVĚZNĚNÍM KINAMI REIKY, KTERÁ V NÍ ŽIJE!“ Po několika letech se znovu vracíme na dějiště základní série. Tentokráte vše odstartují brutální a nepochopitelné vraždy. A co s s nimi má společného Kopí osudu? » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Stále je ze snímků patrné, že se jedná o kvalitní práci, jakou všichni diváci očekávají. 2) Hudební podkres. Sice tu už vymizela ta libová otevírací skladba, nicméně soundtrack, navzdory drobným úpravám, má stále svoje kvality. 3) Dabing. Posledním zajímavým prvkem anime jsou výkony seyuu. » Co jsem nemusel: 1) Bezmyšlenkový děj. Vše je tu tlačeno na extrémní perverznost, což kompletně zabíjí pochopitelnost děje. Spíše než o příběh tu jde jen o záminky, kam všude ještě protlačit sex s již už jednou viděnými slečnami, tentokráte o několik let staršími. A je to hodně znát. Silně mě to zklamalo. » Shrnutí: Anime vzniklo s myšlenkou vyždímat ze série Bible Black co nejvíce, nehledě na kvalitu podání příběhu. Hlavně, ať tu je vidět co nejvíce násilného sexu a dominujících futanari. Za mě radím, pokud si nechcete zruinovat zážitek z Bible Black, dejte od tohoto titulu ruce pryč. Anime není ani podloženo vizuální novelou. Pro mě tato poslední série neexistuje. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

„LIDSKÉ JEDNÁNÍ JE OBČAS OVLÁDÁNO VLASTNÍMI HORMONY. POJĎME SPOLEČNĚ PROVĚŘIT VÝSLEDKY STATISTIKY, ABYCHOM SE DOZVĚDĚLI, JAK HORMONY OVLIVŇUJÍ LIDSKÉ TĚLO A MYSL…“ V dodatkových speciálech, věnovaných jednotlivým vedlejším postavám ze série Bible Black, se divák dozvídá o jejich sexuálních sidestories. » Co se mi líbilo: 1) Těžká perverznost. Buďme si upřímní a řekněme to narovinu; tyto dvě epizody jsou plné čistokrevné pornografie. Vše je podáno v očekávané porci kresby a dabingu, který je silně vzrušivý. Dokoukat tento titul s čistou hlavou je takřka nemožné. 2) Hlavní hrdinky. Zase se dozvídáme něco málo ke slečnám. Takashiro-sensei zde zavzpomíná na démona, kterého vyvolala ještě jako studentka; u Saeki se odhalují její historické vazby k magické sektě, ve které, spolu s dvěma společnicemi, vyvolaly zajímavou magickou přeměnu; a konečně se na scéně objeví i Mika, zelenovlasé děvče s čelenkou obohacenou o zaječí uši, která očividně není tak nevinná, jak se na první pohled zdá. 3) Retrospektiva. Před započetím nového dějství se vždy na několik desítek vteřin objeví sépiově zbarvená scéna s hrdinkou, doplněná o vizuální efekty poškozeného záznamu. Pokud jde o mě, původní Černou Bibli jsem naposledy viděl před rokem a půl a tyto flashbacky na mě zapůsobily přesně tak, jak bylo zamýšleno. 4) Soundtrack. Nebylo by to správné univerzum, kdyby hudební podkres nedržel spolu s ostatními vydanými tituly. Pro ukázku si pusťte třeba tuto hudební kompozici. » Co jsem nemusel: 1) Pouhopouhé porno. Nepokrytě přiznávám, že jsem očekával o něco více příběhu. Epizodní rozdělení na šest dějství zkrátka nenaplnilo mé očekávání. » Shrnutí: Avšak je pravdou, že jsem byl z anime odvařený. Wau, to byla jízda. Za mě doporučuji dodržet pořadí a shlédnout speciály až po Gaidenu, abyste pochopili všechny reference. Celkově nelze říci, že toto anime musíte nepostradatelně vidět, pokud vás zajímá děj. Jenže, kdo se o něj v pornu zajímá, že…? Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„MAGIE, KOUZLA, RITUÁLY… ČARODĚJNICTVÍ JE SOUČÁSTÍ HISTORIE UŽ OD DÁVNÝCH ČASŮ. MOC TEMNOTY DĚLÁ ZÁZRAKY. NENÍ TO FASCINUJÍCÍ…?“ Takashiro Hiroko spolu se svými kamarádkami mají v oblibě tarot karty a čarodějnictví, avšak jednoho krásného dne jedno děvče přinese z antikvariátu knihu svázanou řetízkem, na jehož konci visí pentagram… » Co se mi líbilo: 1) Temný příběh. A je to tu zase. Nevinná to zápletka, ve které se dozvídáme události, které předcházely Minasově arcu o dvanáct let později. 2) Více děje, méně sexu. Ano, za poměr příběhu ku erotice jsem vděčný. Dostal jsem tak odpověď na všechny otázky, co mi Černá Bible položila. Více se o tom rozepíšu až na závěr. 3) Kresba. Oba díly se věrně drží kresby ze hry i následující adaptace. Roztomilost stranou, tahle tvorba je zaměřena na dospělé publikum. 4) Soundtrack. Hned, co jsem slyšel povědomé to melodie, vytanuly mě na mysli všechny emoce. Ale přesto mi v OVA něco chybělo… » Co jsem nemusel: 1) Yuri. Ano, to mi vadilo nejvíce. Mužský protějšek se na scéně příliš neohřál a nejvíce prostoru dostaly lesbické akty. Jako, proč ne, avšak znám své preference… » Shrnutí: Vše podstatné tu je vysvětleno. Už vím, jak byla založena čarodějnická sekta ve školním sklepení, proč nevyšel druhý rituál dle plánu i kdo byl největší obětí tohoto dějství. Upřímně mám pro Reiku pochopení, proč se z ní stala taková zlá mrcha, když si prošla takovým zvěrstvem… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

„HOSHINO SI UŽÍVÁ SE SVOJÍ PŘÍTELKYNÍ A UŽ SE BLÍŽÍ ŠKOLNÍ FESTIVAL. TAKY CHCI MÍT PŘÍTELKYNI, SE KTEROU BYCH TANCOVAL KOLEM OHNĚ! V dodatkovém třinácté epizodě se podíváme na Daiga, kamaráda hlavního hrdiny, jehož cílem je najít si děvče. Jak prosté. » Co se mi líbilo: 1) Komedie. Daigo v hlavní roli se umí postarat o to, aby i takový bručoun a hnidopich, jako jsem já, se dokázal pobavit. I v seriálu se mu to převážně dařilo, avšak neměl dostatečný prostor k tomu, abych si jeho gagů více všímal. » Co jsem nemusel: 1) Další filler. Jako kdyby to v seriálu nestačilo, zase tu máme epizodu, která nám toho vesměs mnoho neřekne. 2) Sůl do ran. Když divák vidí, jaký fajnový slečny tu Hoshino opustil, je mi fakt zle. A pocit, že s Ui už to rok táhle a pořád ho netrklo, že udělal přešlap, tomu taky moc nepomáhá. » Shrnutí: Moje pocity během sledování OVA byly jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli se cítil mizerně. Jediný obsah, co tuto epizodu zachraňuje od odpadu, je Daigův osobitý humor s pěknou příměsí erotiky. Hoshino je prostě idiot. Kdyby si tak uvědomoval, o co přišel… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky

„MYSLÍŠ, ŽE JSME VYPADALI SKUTEČNĚ JAKO PÁR? TAKŽE… CHCEŠ POKRAČOVAT A OPRAVDU SE MNOU CHODIT…?“ V adaptaci stejnojmenného vizuální novely se Hoshino Kazuma se svým mladším bratrem Ayumu odstěhují do venkovského maloměsta a ubytují se v místním hostinci, co jim platí rodiče. Jsou tu především kvůli Ayumu, který má zdravotní problémy a místní podhorský vzduch mu jistě prospěje. Kazuma se tu díky groteskním situacím postupně seznámí s místními děvčaty a nastává otázka, kterou přeci už všichni znají… » Co se mi líbilo: 1) Roztomilost. Příliš jsem nehleděl na hodnocení a vybral si anime už dle kresby. A co bylo na obálce, to samé jsem dostal. Půvabné to slečny, jenže… Je krása to jedné, co tvoří kvalitní titul? 2) Kresba. Především okolí bylo hezky zobrazeno. Taktéž se mi líbil styl vykreslení děvčat, kdy každá holka měla svou barvu vlasů. Jo, na to slyším pokaždé. 3) Opening. Mám u sebe vypozorovanou oblíbenost rotace a zoomu, takže už jen zvolenou technikou mě otvírák dostal. Hudebně se mi líbil taktéž a já očekával kvalitní nášup zábavy. » Co jsem nemusel: 1) Pošetilý humor. Styl humoru mě těžce minul. Dokázal bych ho tolerovat, kdyby netvořil jádro děje. Proto se mi místy zdá, že je Kazuma jen nerozumný hlupák. A kéž by jen on, protože např. majitelka hostince na tom není jinak… 2) Fillery. Seriál sám o sobě má jen 12 kapitol a stále je to asi mnoho, takže tu nemáme jen epizodu sportovního festivalu, ale i pláže. V tu chvíli to vidíte poprsí zde, pak zase támhle a mezi tím i spodní prádlo… Vládne tu nulový děj, který se neposouvá až do posledních kapitol. 3) Volba hlavního hrdiny. Máme tu šestici mladých slečen, které Kazuma okouzlil. Každá z nich má něco do sebe. Pojďme si ty lepší vyjmenovat. Tsumugi, třeťačka a brigádnice v hostinci, co má nádherný dlouhý cop až po zadek a je splněným snem všech místních buranů; Madoka, dlouhovlasá kněžka místní svatyně, která, stejně jako první zmíněná, na tom není tělesnými proporcemi a přirozeným intelektem vůbec špatně; a pak ještě Ibuki, držkatá to holčina, která se věnuje lukostřelbě a nemá problém nakopnout to hovado Kazumu, když se mu něco nelíbí. Zkrátka, skvělá to žena. A pak tu máme frajery v režii, co napadla bláhová myšlenka… Co kdybychom hlavního hrdinu dali do náruče té nejtupější a nejdětinštější holce v údolí, co její největší hodnotou je hromada jídla, houby v lese, zmrzlina a nedokáže se odtrhnout od události, kdy její bratr byl taky jen chlap a jednoho krásného dne se zamiloval a odešel z domu? A ne, nezachraňují to ani ozdobné sponky ve vlasech či nadkolenky… Fakt ne. » Shrnutí: Seriál ztratil svůj potenciál, kterého měl habaděj. Chtěl jsem tomuto seriálu dát tři hvězdy. Nicméně anime pro mě skončilo prvním endingem v desáté epizodě, kde Kazuma našel děvče z dětství. Další kapitoly byly pro mě jen čistým utrpením. Za Ibuki a poslední kapitolu snižuji své hodnocení na dvě. Zlatý Maširoiro, s tím se tenhle počin nedá v ničem srovnávat. Horší výběr přítelkyně jsem snad, vyjma Clannadu, neviděl. Tohle se přece nedělá, nechat plakat děvče v dešti! Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„MOŽNÁ TO ZKUSÍM ZNOVA... MORISHIMA-SENPAI JE ŠKOLNÍ IDOL A PRAVDĚPODOBNĚ NEDOSAŽITELNÁ, ALE MYSLÍM, ŽE JI MÁM RÁD...“ Anime seriál je adaptací vizuální novely, což je znát především podle dělení seriálu na jednotlivé „routes“, neboli příběhové linie jednotlivých holčin. Tachibana Juinichi se horko těžko vyrovnal se svou ponurou vzpomínkou na Vánoce před dvěma lety, kdy mu jedna dívka zlomila srdce. Díky svému kamarádovi si Tachibana opět začne všímat okolních dívek a sbližovat se s nimi… » Co se mi líbilo: 1) Některé hrdinky. V celém anime jde především o holčiny, takže si každý divák najde nějakou, která mu padne do oka. Mezi mé oblíbené se zařadila bláznivá Haruka, která byla zapálená do každé maličkosti; tajemná Tsukasa, která mě svou sladkostí přitahovala - po nalezení jejího deníku začala být pro mě tuplem poutavá; a jako poslední stalkerka Risa, která je opravdovou třešničkou na dortu. 2) Hudba. Seriál nemá pouze jeden opening a ending, má jich rovnou několik. Otvíráky máme dva a zavíráků po šesti. Mě nejvíc sedl druhý OP a ED u Tsukasy. Veškerá hudba na pozadí je žánrová klasika na klavír či housle, jako menší ochutnávku vybírám Melody of a Lachrymal Gland. 3) Kresba. Jak bývá u anime z let 2010 – současnost zvykem, je seriál příjemným pokoukáníčkem. Holčiny měly nepříliš časté přírodní odstíny vlasů a nebyly tu žádné groteskní deformace obličejů. Za mě spokojenost. » Co jsem nemusel: 1) Přílišný optimismus. Děj se na drama zaměřuje jen v úvodu, ale ve zbytku seriálu jde Tachibanovi vše až podezřele hladce. Kde máme citové vydírání? No ták, bez toho to není ono… 2) Iritující Miya a Rihoko. Ano, přiznávám, že i Sae-chan byla proti nim pořád v pohodě. Kdykoliv se Miya začala smát, začala mi neskutečně lézt na nervy. Tak uchu nepříjemný smích jsem ještě neslyšel. A Rihoko a ta její pitomost hraničící s dětinskostí… No, tak na tohle jsem neměl slov. Jasně, někdy prostě holka nepobere moc rozumu, ale tohle je už na mě taky moc. Zbylé nejmenované holčiny byly pro mě takové nemastné neslané, ale nevadily mi. » Shrnutí: Kromě tří holek mě tu žádná jiná hrdinka nenadchla, stále tomu něco chybělo… Uvěřitelnost. Anime se tváří jako „příběh ze života“ a vše tomu napovídá. Ale takhle to v životě fakt nechodí. Divák by si proto mohl říct, není tohle ztráta času? Ne, není. Opravdovým lákadlem tu jsou Haruka a Tsukasa, o kterých tu psali i ostatní. Mají něco do sebe a ten zbytek, který jen vyplnil mezeru mezi těmito dvěma příběhy, se dá taky sledovat. Ostatně, je to jen můj názor, takhle to vnímám já. Vám se to může líbit mnohem více - nebo taky vůbec… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„NEMŮŽU S JISTOTOU ŘÍCT, ŽE SE HARU MÝLÍ. PROTOŽE NEDOKÁŽEŠ ZABRÁNIT TOMU, ABY SES DO NĚKOHO NEZAMILOVALA. PROTO CHCI VĚŘIT, ŽE MOHOU BÝT ŠŤASTNÍ…“ Když při nehodě zemřou rodiče dvou dětí z rodiny Kasugano, musí se s tím Haru a jeho sestra Sora vyrovnat. Sirotci proto prodají byt ve městě a odstěhují se na venkov, do domu po svých prarodičích. Sora se ještě plně nezotavila ze šoku, kdežto Haru se musí o vše postarat. Svou úlohu v nastalé situaci si moc dobře uvědomuje a chytne uzdy dospělosti plně do svých rukou… » Co se mi líbilo: 1) Alternativita. Příběh se tu dělí do čtyř alternativ, kdy každé děvče, na kterou Haru zapůsobí, dostane svoji část seriálu. Zpracování se velmi podobá seriálu Amagami SS, kde je děj dělen stejným způsobem. Dočkáme se tak čtyř různých konců. Každý divák tak dostane na výběr, který z konců je pro něj nejsympatičtější. 2) Hudební podkres. Opening i ending byl fajn, ale pravé jádro hudebního umění zde nese hudba na pozadí. Je v ní cítit mnoho emocí a když je zasazena do děje, s divákem to pěkně zacloumá. Dojalo mě především houslové sólo Inori. 3) Mobily. Po dlouhé době tu máme znovu anime, kde se naplno využívají výdobytky moderní civilizace. Můžeme tu spatřit ještě véčkové cellphony, pevné linky, ale např. u Sory můžeme vidět první generaci smartphonu. Děj se tak proto odehrává i v hovorech a SMSkách a v některých momentech hrajou klíčovou roli. 4) Kresba. Jak již japonský název seriálu napovídá, dočkáme se tu spoustu pohledů do nebe. A to jak ve dne, na krásná oblaka mraků, tak při západu slunce, dešti i v noci, kdy jsou vidět nádherné mlhoviny. Dále se mi líbilo, že měly děvčata realistické odstíny vlasů. Dokázal jsem se tak do děje snáze vžít a prožívat ho. Upřímně, žádné děvče jsem tu nedokázal nenávidět. Všechny měly své osobní kouzlo. Ale pokud bych měl vybírat favoritky, minimálně o jedné bych věděl. Kazuha a její dlouhé kadeře, slušné vystupování… První route se mi proto docela líbila. Avšak… Je opravdu jedinou? 5) Sora. Jistěže ne. Už v první kapitole jsem byl dvakrát v šoku z událostí, které jsou zde nastíněny. V průběhu děje se postupně odkrývá skrytá pravda. Ukazuje se, že je to drzá a hubatá slečna, která ale ví, co chce a jde se za tím, stůj co stůj. Její výbuch emocí v polovině seriálu mě silně zaskočil a já, pln emocí, vyskočil z gauče. Její absolutní dominance z ní dělá alfu tohoto univerza. 6) Erotika. A protože je titul seriálovou adaptací vizuální novely, dočkáme se tu i sexu. Konečně se autoři adaptace odvázali a zpracovali anime dle předlohy, přesně se vším všudy. Mám sice pár výhrad ke zpracování samotných aktů, ale o tom se rozepíšu až později. Sexualita prostě k životu neodmyslitelně patří a když se Haru zamiluje, tak je čistě logické, že se nezůstane jen u slov plných lásky, že… » Co jsem nemusel: 1) Obří ňadra. Je opravdu na škodu, že především Nao měla své přednosti nerealisticky velké. Nedalo se na to příliš koukat a přišlo mi to zkrátka přehnané. To samé musím ale říct i u Kazuhy, kdy ji během předehry náhle povyrostlo poprsí o několik velikostí. 2) Komediální dodatky. Pro všechny z vás, co si chtějí anime užít a svést se na horské dráze plné emocí, doporučuji každou epizodu po endingu vypnout. Dodatečné super-deformed komediální výjevy jen ničí konzistenci tohoto titulu. Je ale pravdou, že endingová hudba těchto speciálů má svůj šarm, kterou si ale doporučuji poslechnout až po dokoukání celého seriálu. » Shrnutí: Uvažoval jsem nad tím, že dám titulu slušné čtyři hvězdy a půjdu zase dál. Avšak poslední tři epizody rozhodly jinak. V poslední čtvrtině děje se totiž ukazuje pravá podstata svobody umění. Je tu vidět upřímnost a otevřenost autorů i k vážným morálním volbám. Vidíme tu Harua, který svádí těžký vnitřní boj se společenskými hodnotami, kdy čte knihy a stále si není sám sebou jistý. Vidíme jeho duševní prázdnotu. Jeho opovržení sám sebou. Poslední kapitola rozhodla. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„VŠECHNO JEDNOHO DNE SKONČÍ. NA JAŘE ABSOLVUJEŠ ŠKOLU A NEJSPÍŠE OPUSTÍŠ TENTO DŮM. NICMÉNĚ JE JEDNO, KOLIK ČASU UBĚHNE, VZPOMÍNKY VŽDY ZŮSTANOU...“ V adaptaci stejnojmenného vizuálního románu dojde ke sloučení dvou místních soukromých středních škol a Uryuu Shingo spolu se svou sestrou Sakuno je zařazen do pilotního projektu, který má ověřit uskutečnitelnost. A Shingo, jako sympatický mladý muž, se tu průběžně seznámí s několika děvčaty… » Co se mi líbilo: 1) Kresba a roztomilost. Protože jsem se anime produkci nevěnoval několik měsíců, rozhodl jsem se sáhnout po roztomilé tvorbě. Obálka ani nákresy slečen na databázi nelhaly a já tak dostal enormní dávku rozkošnosti. V animační části především oceňuji hru světla a stínu a perfektně vykreslené přiblížené obličeje hrdinek, kdy je vidět krásně probarvená duhovka. 2) Pomalý děj. Jakožto člověk naskakující zpátky do svého wishlistu jsem ocenil, že byl příběh vleklý. Mohl jsem se tak rozplývat nad kresbou a dabingem. V závěru došlo i na emoce a vyznání lásky, kdy se Shingo zachoval jako správnej chlap a rozumně vybral. 3) Zvířecí sidekick. Upřímně jsem neočekával, že si Pannya nějak oblíbím, ale stal se opak. Ty jeho skřeky, krátké nožky a roztomilý kukuč udělaly své. 4) Shingo. Hlavní hrdina si zkrátka uměl vybrat. Své sestře Sakuno se vyhnul obloukem, za což smekám, neboť takové jednání není obvyklé; Airi jako světlovlasé děvče s modrými kukadly byla sice lákavá, ale postrádala větší emoce, kterým by si tak mohla získat srdce diváka. (A ano, sice s ní existuje OVAčko, to však nemá žádnou přidanou hodnotu a koukáte se de facto na vizuální román). A jako poslední děvče jsem si oblíbil Miu. Růžovovlasá slečna bez ostychu, která se jako první hlásila k hlavnímu hrdinovi. Jo, to byl kus ženský, panečku. I ty povahové rysy byly k sežrání. » Co jsem nemusel: 1) Angie a Sanu. Tak tyhle dvě holky upadly u mě v nemilost. První jmenovaná si nedokázala sundat služebnickou čelenku ani o Vánocích a jediné, v čem viděla smysl svého života, byla otročina; a ta druhá zase rozdávala kopačky všude kolem, aniž by se zamyslela nad tím, co vlastně sama chce. A pak jí zbyly jen oči pro pláč. Že se nedivím… » Shrnutí: V době své osobní krize, kdy jsem se cítil fakt mizerně, jsem se rozhodl sáhnout po mém zaručeném antidepresivu. Zabralo to a já si tak mohl vychutnat kvalitní anime plné kontrastních barviček a nádechem pěkné romance. Hudba tu bohužel nebyla příliš výrazná vzhledem k pomalému vývoji děje, avšak i tak se mi instrumentální skladby líbily. Pro hodnocení silně doporučuji dokoukat, pánové výše nade mnou jsou vám příkladem, jak na seriál nekoukat. A když se do seriálu pustíte, volte anglické titulky, protože jediná česká verze, co se dochovala, má otřesnou korekturu a obsahuje cenzuru, což je nežádoucí. Musel jsem kvůli zlému překladu na celý seriál koukat ještě jednou, abych pochopil všechny konverzace. Ano, tak špatný to bylo. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v BD verzi