Honza135

""ZIMNÍ VÍTR JE DOSTATEČNĚ STUDENÝ NA TO, ABY ZMRAZIL VÁŠ DECH VE ZLOMKU VTEŘINY. PŘITUHUJE..."" Příběhově jsme uvrženi několik měsíců dále po seriálové adaptaci. Vypadá to, že Hikari se zase vrátila... » Co se mi líbilo: 1) Opening. je na něm vidět, že je z dílny Makota Šinkaie. Vidíme problikávání veřejného osvětlení, rychlé střihy... Zkrátka, jeho práce se nedá zapřít. 2) Hudba. U tohoto OVA nechyběl Šinkaiův dlouhodobý spolupracovník, pan Tenmon. Napsal hudbu k otvíráku a zavíráku, která je příjemná na poslech. 3) Oblíbené hrdinky. Vidím Minamo a Nozomi zase po hodně dlouhé době a já si tak říkám, že by asi nebylo od věci si přečíst vizuální novelu, neboť zatraceně, obě dvě jsou dost dobrý. » Co jsem nemusel: 1) Děj. Celkově mi zasazení příliš nesedlo. Vlastně jsem si ze sledování toho moc neodnesl. » Shrnutí: Je na mě vidět, že už uběhlo pár let od shlédnutí původního seriálu. Už jsem zapomněl souvislosti a celkově jsem OVAčko moc nepochopil. Asi jsem měl tento díl vidět dříve...

"KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍM, ČASTOKRÁT SE SE STANE, ŽE ZAČNU PLAKAT. AVŠAK NIKDY SI NEPAMATUJI, CO SE MI ZDÁLO. TEN POCIT, ŽE JSEM NĚCO ZTRATIL, PŘETRVÁVÁ JEŠTĚ DLOUHO PO PROBUZENÍ..." Mitsuha a Taki žijí své běžné životy, každý v jiné části ostrova Honšú. Mitsuha, bydlící na maloměstě rozprostřeném kolem jezera má zcela odlišný život. Je kněžkou v šintoistické svatyni, co vlastní její rodina Miamizu; kdežto Taki žije velkoměstský život v centru Tokia. Mitsuha má už dost života na maloměstě a přeje si, aby v příštím životě byla hezkým tokijským chlapcem... » Co se mi líbilo: 1) Plnohodnotný film. Očekával jsem krátkometrážní jednohubku, avšak po chvíli mi došlo, že třicet minut je fuč a film rozhodně nehodlá končit. Přiznám se, zaskočilo mě to, ale v positivním slova smyslu. 2) Animace. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, a ještě něco navrch. Vysokosnímková animace je už zlatý standard u Šinkaiových filmů. Čím mě však dostal, bylo využití časosběrných snímků ve filmu, kdy vidíme ruch velkoměsta a maloměsta. Dále následuje nádherné noční nebe. Až jsem při pohledu na noční oblohu tiše slintal... 3) Příběh. Velice se mi líbil způsob prolínání komických prvků s dramatem. V počátku jsem si myslel, že téma výměny duší v tělech opačného pohlaví už přece dobře znám, ale autor mě v první hodině vyvedl z omylu, kdy do děje zamíchal i soudobé nadpřirozeno. 4) Uvěřitelnost postav. Člověk je navyklý na běžné stereotypy jednání jedinců v anime, nicméně zde se žádné nekonají. Postavy jednají samy za sebe; do ničeho, co by jim nebylo přirozené, je autor netlačí. Zcela běžně se tu používá uvolněná mluva, kdy postavy promlouvají více lidsky a tím získávají další věrohodnost. Díky tomu je celý film velmi dobře stravitelný a diváka to vtáhne do děje. 5) Ozvučení. Celý film je doprovázen drobným šelestem přírody a zvířat či rušného života ve městě. Na maloměstě slyšíme ozvěnu, noční psí vytí, praskající oheň; ve městě zase dopravní hukot. Běžně tyto zvuky ani nepostřehnu, ale v tomto animovaném filmu jsou věrohodně zachyceny. Nejedná se tedy o žádný běžný sound sample městský ruch, kdy jeho zvuky už moc dobře znám z videoher či jiných podnákladových filmů. 6) Hudba. Na počátku na mě zapůsobil už soundtrack, kdy otvírák přesně zabrnkal na moje vnitřní struny. Rock a správně zvolený střih videa udělal své. Rocková hudba ve filmu zazní ještě jednou, a věřte, je to fakt slast pro uši. Hudbu na pozadí bohužel nemohu hodnotit, neboť je tak dobře zpracována, že tvoří spolu s dějem a animací jeden celistvý umělecký prvek, který, upřímně, nechci rozplétat, neboť by tak film ztratil své kouzlo. 7) Tokio. Už je to po několikáté, co vidím v Šinkaiových filmech hlavní město jako národní symbol Japonska. Dává mu velkou pozornost; vždy je zobrazeno jako pulzující, živé město, vidíme ruch komplexní sítě tokijského metra, často je ve filmu někde k vidění Tokyo Tower. Říkám si, proč ne? Vždyť to město na první pohled působí hezky... 8) Šintoistické tradice. Ve filmu jsou věrohodně zachyceny svatyně, obřady i festivaly, které tvoří běžný folklór japonského života. Autor dává také velký prostor tzv. kumihimu, tedy tradičnímu splétání šňůr. » Co jsem nemusel: Popravdě, nemám filmu co vytknout, nedokážu k němu najít negativní názor. » Shrnutí: Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, když jsem si pustil film na televizi. Nakonec jsem byl zaháčkován už od openingu až do závěrečných titulků. A taková překvapení jsou nejlepší. Proto, ačkoliv se to na první pohled nezdá, jsem se vyhnul v recenzi spoilerům, neboť nechci případnému čtenáři zruinovat zážitek ze sledování. A to jsem si myslel, že mě dokážou takto oslovit jen anime seriály...

"POKUD ŽIJETE SAMI, ZAČNETE KOLEM SEBE VNÍMAT NAHROMADĚNÝ SMUTEK. V POVEŠENÉM PROSTĚRADLE SUŠÍCÍ SE NA SLUNCI, V ZUBNÍM KARTÁČKU V KOUPELNĚ, BA I V HISTORII HOVORŮ V MOBILU..." Takaki a Akari spolu prožívají dětství a prožívají jak hezké, tak i nepříjemné události. Jsou to spolužáci ze stejné školy, avšak po dostudování základky se Akari musí odstěhovat do Točigi, kde bude studovat tamní nižší střední. To by nebylo daleko od Tokia, avšak do té doby, kdy se Takaki dozví, že on se pro změnu bude stěhovat až na daleký jih, do města Kagešima... » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Tak jak ve filmech bývá, nebylo tu příliš mnoho času na rozvinutí děje. Avšak i tak jsem si příběh plně užil. Byl velmi uvěřitelný, až... troufnu si říct reálný. Cítil jsem velkou radost, když si v prvním dějství dvě spřízněné duše přeci jen našly k sobě cestu, ale moje radost netrvala věčně. Aspoň, že se děj částečně odehrával v zimě se spoustou sněhu, neboť právě to mi bylo srdci nejbližší. Měl bych toho romantika v sobě krotit, ale já si prostě nemůžu pomoci, když vidím ty kupy sněhu... 2) Animace. Běžně popisuji kresbu, nicméně tento titul není běžný, neboť hodnotím film pana Šinkaie, jež proslul propracovanou animací. Za sebe říkám, že si nepřipadám, že jsem koukal na anime, neboť bylo tak plynule zpracované, že se velmi přibližuje hranému filmu. Vidíme odlesky, nádhernou záři, problikávající zářivky... Pan Šinkai je mistr svého řemesla, ve kterém umí vyobrazit nádheru dynamiky včetně jejích drobných odchylek. 3) Hudba. Pan Tenmon tu rozehrál svůj orchestr plný emocí. Při poslechu soundtracku mě melodie pohltily natolik, že při občasném poslouchání zamačkávám slzu. Jako ukázku vybírám ústřední melodii Cherry Blossom. Jedná se o nejlepší Tenmonovu práci, co jsem měl tu čest slyšet. 4) Železniční provoz. Musím se přiznat, že se ve svém volném čase věnuji železniční tématice víc než dost, kdy čtu odborný deník, hraju tématickou hru a když někam jedu, obvykle volím vlak, kdy se kochám nádražními budovami, odjezdovými tabulemi, okolní krajinou a samozřejmě vlaky a jejich soupravami. A pan Šinkai mě tu velmi překvapil; nečekal jsem to. Se stejným nadšením jsem sledoval právě vyobrazení provozu japonské železnice, včetně jejího autentického ozvučení. Ne, nestal se ze mě díky tomuto filmu ještě větší japanofil než jsem byl ještě před hodinou, ale musím uznat, že ty jejich osobáky nevypadají vůbec marně. Každý mluví o Šinkanzenu, ale co ten zbytek? Ten jako snad všichni přehlíží? » Co jsem nemusel: 1) Zmiňovanou blízkost realitě. Každý se v životě dostal do situace, kdy neměl možnost se za sebe plně rozhodovat či nemohl ovlivnit průběh dění, do kterého byl vrhnut okolním světem. A tento film vám tyto události, chtě nechtě, připomene. Přesně jak píše Jeoffrey, těchto příběhů znám víc než dost. » Shrnutí: Na tento film jsem čekal zhruba pět let, neboť jsem si Šinkaiovu tvorbu odkládal na později. Proč ale nový rok nezačít dlouho odkládanou tvorbou? S výsledkem jsem všeobecně spokojen a to jak po dějové, animační, zvukové i technické stránce. Tohle jde mezi Oblíbené. Už kvůli kombinaci všeho, co mám rád, v pěkném anime kabátku. Co víc si přát? Snad jen... aby se zázraky děly...

„NAGAMINE MINAKO JE SPOLUŽAČKA Z NIŽŠÍ STŘEDNÍ, KTERÁ MI BYLA VELMI BLÍZKÁ. DOUFAL JSEM, ŽE PŮJDEME NA STEJNOU VYŠŠÍ STŘEDNÍ. ZATÍM TO ALE VYPADÁ, ŽE NAGAMINE JE NEDALEKO OD JUPITERU..." Minako a Noboru jsou blízcí přátelé z nižší střední. Plánují jít na stejnou vyšší střední, avšak Minako je nakonec naverbována na vesmírnou expedici... » Co se mi líbilo: 1) Komunikace v čase a prostoru. Právě tento obsah je jistým poselstvím celého filmu, kdy vidíme, jak spolu blízcí přátelé nejprve komunikují s pohledem do očí a později již jen přes mobilní telefon. Avšak čím dále je Minako od Země, tím déle trvá příjem odeslané zprávy a od určitého bodu se stává konverzace velmi obtížná. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek. Už na pohled filmu ubližuje statická kresba. Prakticky nevidím nic jiného, než jen výměny statických snímků. Dále film klesá na hodnotě díky slabému ději. Sice vidíme rozdělené životy dvou mladých lidí, avšak ze strany Noborua o něm nevíme fakticky nic. Jako kdyby se zasekl v čase středoškoláka a dál se nic nedělo. Ani Minako není dostatečně vyobrazena, vidíme ji jen sedět ve velkém mecha jak střílí emzáky, nic víc. Další třešničkou na dortu je právě Noboru, kdy ani za osm let se nedokáže přenést přes fakt, že jeho slečna je zkrátka daleko ve vesmíru a stále na ni čeká, doufajíce, že se třeba někdy zase uvidí. To je strašná blbost, copak si těch osm let fakt nevšímal svého okolí? Největší hloupost ale vidím právě v nevyřčených citech. Jeden pro druhého trpí, ale že by vzali mobil do ruky a třeba to napsali? » Shrnutí: Zcela souzním se Zízou, zmínila vše, co si myslím i já. Tento film za sebe nemůžu doporučit, neboť je na něm zkrátka vidět, že to není Šinkaiova tvorba z posledních patnácti let, která má hluboký cit a poselství. Vím, že tento film dělal jeden člověk, ale prostě jsem od něj čekal mnohem více, ne jen experimentální tvorbu. Ale jak se říká, nějakou tvorbou pan Šinkai začít musel...

„TAKŽE VÁM VŠEM CHYBÍ POHYB. VÍM, ŽE VÁM MILÁČEK VAŘÍ CHUTNÁ JÍDLA, AVŠAK POKUD PŘIBERETE PŘÍLIŠ, NEMŮŽU TO JAKO KOORDINÁTORKA PŘEHLÍŽET..." Ve volném pokračování Kimihitova každodenního života se toho moc nezměnilo. Snad jen to, že si holčiny zajdou trochu protáhnout těla a že Arachnera možná odejde z domu... » Co se mi líbilo: 1) Využití potenciálu postav. Tak jako v seriálu, i zde autoři mysleli na každou drobnost, která je spojena se životem každé hrdinky. Díky tomu je obsah více personalizovaný každé postavě. 2) Komedie. Jsou tu použity ty samé techniky, které dokáží pobavit každého. Byl zvolen vhodný střih, hlášky, osobitosti. Ačkoliv já komedie zase tolik nemusím, bavil jsem se. » Co jsem nemusel: 1) Žádný posun děje. Právě to je slabina celého příběhu, a to včetně seriálu. Vsázet pouze na komedii běžného soužití byl dle mého úkrok stranou. Je to škoda, neboť takto se divák hůře vžívá do děje, který neobsahuje nic vskutku zajímavého. » Shrnutí: Ve finále se jedná o rozšíření původního příběhu příjemnou formou, která se drží stejných pravidel jako seriál. Konkrétně se jedná o díly převzaté z původní mangy, která vycházela i po závěru anime adaptace. Nicméně, neobjevuje se nic nového, takže se u mě hodnocení drží na stejné úrovni.

„ČASTO JE TO NÁROČNÉ A PLNÉ ZMATKU, ALE KAŽDÝ DEN JE PLNÝ ZÁBAVY. A PRÁVĚ TAKOVÝ JE KAŽDODENNÍ ŽIVOT S POTVORAMI…" Jaké to asi je, když vám vládní zmocněnec náhle přivede a vnutí do pečovatelské péče lamii, která dosahuje své mýtické krásy a svůdnosti? A přitom nesmíte porušit Zákon kulturní výměny? Kurusu Kimihito je v této nešťastné situaci. A bude hůř... » Co se mi líbilo: 1) Parodie. V první řadě je nutné si zkrátka přiznat, že nesledujete žádný rozvíjející hlubokomyslný příběh, ale jednoduchou nemravnost vytvářející humor sama ze sebe. Komediálnost je tu vsazena na moji notu, především díky parádně zvládnutému střihu, takže můžu sám za sebe říct, že jsem se bavil a nejednou zachichotal. 2) Kresba. Seriál pochází z r. 2015, takže je očekávané, že holky budou nakreslené přitažlivě, navíc každá ve svém unikátním color codu. A když přihlédneme na ladné křivky ženského těla… V tomto jsem spokojen, nemám, co zde vytknout. 3) Hrdinky. Každý si tu vybere. Avšak abych byl upřímný, tady se zdržím výběru. Každá žena má své pro a proti, takže se přiznám; já bych stejně jako hlavní hrdina byl nerozhodný. O co víc, když si s nimi stejně nemůžu nic začít. I když... ta mořská panna nebyla úplně marná… 4) Hlavní hrdina. Především jsem si oblíbil ten jeho prázdný pohled. Krásně ukazuje, jak se smířil se všemi bizarními situacemi a už mu ani nepřijde divné, co se kolem něj děje. Až tedy do chvíle, kdy mu nejde u život. 4) Ending. Z hudby vybírám právě tuto konkrétní část. Je chytlavý a mě, jakožto rockerovi se fakt líbí. » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Jak už to u takových titulů bývá, občas se groteska snaží být až příliš vtipná. I já uznávám, že těchto míst je tu hned několik. Holt absurdní japonský humor se tu nedá zapřít. 2) Harémovka. I když to Kurusovi nemám až tak za zlé, stejně to tu zmíním. Kdyby byl opravdový alfa, některou z holek si nakonec vybere. Třeba dominující Rachneru, ty její vychytralé taktiky překvapení a bondáže pomocí vláken měly něco do sebe. Nebo Meru, neboť mořské panny s takovým slušným a příjemným chováním nelze přehlížet. A ty její vlnité prameny vlasů... No povězte sami, obě by za to určitě stály. 3) Obří ňadra. Ale jak to tak bývá, zase tu šli autoři přes čáru a občas se tu ukážou slečny s příliš velkými přednostmi. Vždyť to není ani hezké, jak mají zdeformované tělo. Právě centauřice by mohla vyprávět, když ji během cvalu prsa svou tíhou málem upadla… » Shrnutí: I přesto, že má seriál své nedostatky, vyzdvihnu tu jednu drobnost. Všechny postavy s ohledem na svoji rasu maximálně využívají svého potenciálu a (ne)schopností. Nedá se tedy říct, že tento titul byl nedomyšlená hromádka exkrementů. Většina zobrazených situací tu překvapivě dává smysl (loupání kůže, kladení vajec, vliv měsíčního úplňku, loupež, přestavba domu atp.) Připočítáme-li použitý zábavný koncept, vychází mi z toho jednoduchá věta. Tohle je tak špatný, až je to fakt dobrý.

„JMENUJI SE HYDE. CESTUJI PO SVĚTĚ S DLOUHOLETOU KAMARÁDKOU SAKUROU A HLEDÁME POKLAD DÁVNÉHO SVĚTA…“ V této adaptaci vizuální novely se podíváme na lovce pokladů Hyda. Ten shodou okolností najde dívku v ledu a spustí tím nečekaný řetězec velmi zajímavých událostí… » Co se mi líbilo: 1) Smysluplný příběh. Konečně jsem se po velmi dlouhé době dočkal dospěláckého anime, kde příběh hraje ústřední funkci. Byl jsem zvědavý, kam se děj v příští kapitole stočí, což mě ve finále donutilo shlédnout anime na jeden zátah. 2) Erotika. Titulu dominuje něžná a romantická fyzická láska. Pánové, tohle mi sedlo jako zadnice na hrnec. Lepší to už být ani nemohlo; sledování jsem si vysloveně užíval. 3) Copaté slečny. Je s podivem, že tento titul oplývá celkem raritním obsahem. A tím, že většina slečen má dlouhé vlasy spletené do copu. Dodnes jsem ani netušil, že je to tak sexy… A jaké holčiny že se mi líbily? Tak třeba modrovlasá Shizuki; místní lékařka, co jednou večer přijde za Hydem na pokoj a setkání z původně nevinné schůzky vezme za úplně jiný konec; a pak tu je moje oblíbenkyně, růžovovlasá Sakura. Ta má svého společníka už přečteného jak své boty a tudíž moc dobře ví, čemu se věnuje za jejími zády. Proto bere spravedlnost do svých rukou a vždy mu dá co proto. Scéna, kde ho chytne za ucho a táhne ho přes celý barák byla naprosto skvělá. Co mě na ní bralo byla především její upřímnost až drzost. Jo, ta se toho nebála. 4) Kresba. Zaujalo mě dobré animační zpracování. Stále tu je poutavá akce, boje mají svoji dynamiku, sexuální scény taktéž. U holčin je použit zajímavý způsob vykreslení očí. Koukalo se na to více než dobře. 5) Komedie. Tenhle bod jsem ve svých komentářích už dlouho nezmínil. Zde ho ale neopomenu, neboť jsem se opravdu dobře bavil. Groteskní situace, které byly tak hloupé, až i já jsem se musel zasmát, měly své kouzlo. Zmíním jako příklad návštěvu čarodějnice. 6) Fantasy. Pornografie odehrávající se ve fantasy má u mě zaručený úspěch, neboť místní prostředí omlouvá naprosto jakoukoliv situaci. 7) Hudba. Je to s podivem, ale hudební podkres je opravdu krásný. Nemám výhrad. » Co jsem nemusel: 1) Bezpáteřní hlavní hrdina. Trochu mě zamrzelo, že roztáhl nožky každé slečně, u které měl příležitost a nebral ohledy na Sakuru. Na druhou stranu, co jiného čekat od takového burana, jako byl on? Nebudu ale kecat, ve výsledku mi ani nevadilo; koneckonců, tohle je přeci porno a co jiného tu taky čekat… 2) Minimální vývoj postav. To už mě zamrzelo více. Je to na škodu, avšak respektuji důvody tvůrců, neboť OVA má pouze čtyři epizody a tak by měl titul neúměrně dlouhou stopáž. » Shrnutí: Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu; kombinace fantasy příběhu, romance a pornografie je můj šálek zatraceně dobré kávy. Jen je škoda, že je podávána v tak malém množství, dopřál bych si jí aspoň dvakrát tolik. Tak a já si dávám menší pauzičku, protože tahle znamenité Háčko jsem neviděl už rok… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„MASUMI… LEGENDÁRNÍ BÍLÝ DELFÍN VÁŽNĚ EXISTUJE.“ V této adaptaci vizuální novely se podíváme na učitele potápění Kyouyu a jeho milostné pletky s místními děvčaty. » Co se mi líbilo: 1) Futurističnost. Zápletka vzniknuvší v na první pohled zajímavém prostředí mě celkem oslovila. Oceánské město, pokročilá robotika, výzkumák… Jako, proč ne! 2) Krebsa a hudba. Jedním slovem decentní. Sice je vidět, že je to jasná nízkorozpočtovka, ale snaha tvůrců tentokrát nevyšla nazmar. Ba co víc, jsme v roce 2001 a v tomto roce nelze očekávat propracovanou kresbu, že… Hudba mi sedla především v závěru druhé kapitoly, kdy její podkres byl moc fajn. 3) Yui. Ta spolu s Miyu (se kterou ale Kyouya nakonec nic nemá) poutaly moji pozornost. Blonďatá osobitá slečna, jejíž modrá kukadla mě hned odzbrojila, je nejzajímavější slečnou v celém titulu. Její příběh se mi i přes nedostatky líbil. 4) Něžná erotika. Tuhle variantu mám nejraději. Žádný hardcore, hezky něžně a pomalu. Perverznost stranou, na tohle se dá koukat s čistou hlavou. » Co jsem nemusel: 1) Krkolomný děj. Je na škodu, že se tu do příběhu dostáváme jen jako omylem. Není nám nic vysvětleno, kde se tu najednou bere Miyu a její dvojče. Člověk musí probádat net, aby se dozvěděl, která bije. Takhle se to nedělá. Ještěže druhá část je zpracována o poznání lépe. 2) Oslovení onii-chan. Tak tohle není pro mě. Skřípal jsem zuby, když každá holka, co měla na Kyouyu spadeno, ho oslovovala bratříčku. Já chápu, že alabamské metody oslovování byly přijaty v Japonsku více než za své, avšak při sexu by to slečny už vykřikovat nemusely… » Shrnutí: Popravdě, čekal jsem to horší. Sice mám výhrady ke zpracování, nicméně jsem si sledování užil. Jen podotknu, že titulky jsou někdy fakt totálně mimo a doporučuji se spolehnout spíše na vlastní odposlech. Počkat, já už mám natolik degradovaný mozek, že tomu i rozumím? Kam jsem to dopracoval… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„POŘÁD SI PAMATUJI NA CHLAPCE, KTERÝ SE KDYSI ZATOULAL DO MÉ ZAHRADY. MĚLA JSEM HO OPRAVDU MOC RÁDA. BYL TO MŮJ JEDINÝ PŘÍTEL,TAKŽE...TAKŽE JSEM NA NĚJ STÁLE ČEKALA...“ Tato série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, která se dělí na dvě části. Stejným způsobem se dělí i tento seriál. Hlavní hrdina Okazaki Tomoya je záškolák a flákač, kterého škola pranic nezajímá. To vše se změní, když po cestě do školy potká Furukawu Nagisu. Ta má sen; stát se členkou divadelního klubu. Avšak cesta ke členství je trnitá a Tomoya se jí snaží pomoci. Přitom však prohlubuje city jak u ní, tak i u stávajících i nových kamarádek... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Pominu-li poslední díl, tak je příběh a proměna povahy hlavního hrdiny naprosto skvělá. Je ale pravda, že se příběh dává do pohybu až od sedmého dílu, ale i tak to stojí za to. 2) Vztahy. Zamlouvalo se mi, že se všechny holky snažily Okazakiho nějak získat. Také bylo pěkné sledovat Tomoyův vztah s Kotomi. Držel jsem jí palce, byla to má nejoblíbenější holka v celém seriálu. O něco méně jsem fandil i Tomoyo a Kyou. Ani jedna z nich se mi nezdála špatná. 3) Vtipnost. Podle mého je tato série co se týče komedie naprosto vydařená. Mezi to nejlepší patří "vzájemné poznávání" Sunohary a Tomoyo, Kyouniny dobře mířené hody slovníkem a vhodně načasované achievementy. 4) Hudba. Opening byl celkem poslouchatelný, ale mě zcela uchvátila dramatická hudba Roaring Tides. Dokázala vždy solidně zdramatizovat příběh. 5) Podobnost s Kanonem a Airem. Každý, kdo výše jmenované série viděl, tak si všiml jistých podobností. Kotomi se podobala Mai - obě jsem měl v seriálech nejradši; a Fuko byla podobná Ayu. Ale i jistá zvířátka zde měli něco společného, a to Botan a Potato. 6) Animace. Tak jako v Kanonu, tak i tady je kresba na tak vysoké úrovni, že jsem s ní zcela spokojen. » Co jsem nemusel: 1) Zakončení. Provdou je, že jsem si konec představoval trochu jinak. Doufal jsem, že se Tomoya rozhodne pro Kotomi nebo Tomoyo (popřípadě Kyou), ale autoři mi postupně vnutili Nagisu. Mě ta holka nevadí, ale přál jsem si pro hlavního hrdinu jinou holčinu... 2) Ending. Jak jsem již psal, opening byl dobrý, ale o endingu to už bohužel tvrdit nemohu. Na mě byl až moc dětinský. » Shrnutí: Chci věřit tomu, že první série byla jen předkrm před hlavním chodem. Vkládám hodně nadějí do druhé série. Snad mě něčím ohromí... Přečtena původní vizuální novela.

„NEJLEPŠÍ BUDE NECHAT VĚCEM VOLNÝ PRŮBĚH, JAK SI PŘEJE PŘÍRODA. JINÝMI SLOVY, ROZHODNĚME SE DLE POCITŮ, CO BUDE PRO NÁS NEJLEPŠÍ…“ V adaptaci vizuální novely se dostáváme do děje pomocí děvčete Miky, která chce za každou cenu zachránit vystoupení její kapely na letním festivalu. » Co se mi líbilo: 1) Hudba. Ta jediná za něco v anime stála. Poslouchalo se to dobře. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek. Upřímně, tohle bylo hodně špatný anime. Komedie zcela nefunguje, v příběhu se úplně ztrácíte. V některých chvílích jsem nevěděl, která bije. A v jiných zase zdali se smát, nebo brečet. I když, tohle je anime spíše k pláči… » Shrnutí: Takhle špatný anime jsem už dlouho neviděl. Ale je tu vidět nějaká snaha tvůrců o příběh i o napětí, která jde ale bohužel mimo mě. Sám sebe se ptám, jestli jsem si ze shlédnutí vůbec něco odnesl...