Honza135

„DNY POKLIDNĚ PLYNULY, TAK JAKO OBVYKLE. ALE... PROČ CÍTÍM TAKOVOU ÚZKOST? ZŘEJMĚ NA NĚCO ZAPOMÍNÁM. NA NĚCO VELMI DŮLEŽITÉHO…“ Přímé pokračování na předešlou anime sérii nás zanese do chvil, kdy baseballový klub oslavuje realizaci prvního oficiální zápasu formou palačinkové párty. Nedlouho poté si Riki najde přítelkyni a vypadá to, že veselé dny nebudou brát konce. Jenže to Riki ještě nepřišel na tajemství tohoto světa, které možná nebude tak prosté, jak se to zprvu tváří… » Co se mi líbilo: 1) Komplexní myšlenka. Hned v první kapitole se začínají dít nekalé události. Z drobné nejasnosti příběh přejde během pár epizod do nekončících útrap. Určitou roli v tom má taktéž narkolepsie, jíž Riki trpí. A možná ještě něco… ale co? Rád bych tento bod více rozvinul, ale cokoliv, co bych k tomu řekl, by vás mohlo ochudit a překvapení, které je pro prožití této sérky zásadní. 2) Příběhové zvraty. Konečně se dočkávám příjemné příběhové nejistoty, co se bude nadále dít. Ta v této sérii není rušena radostnými chvílemi, které tu nemají takovou hloubku jako v první sérii, kdy pokaždé zabíjela dramatickou část. Nečekané dějové změny vrcholí v posledních epizodách, ze kterých jsem býval často v naprostém šoku. Některé díly jsem si po přehrátí musel znovu pustit, abych dokázal pochopit vyřčenou myšlenku. A to je na mě už co říct. 3) Děvčata. Konečně tu dostane Yuiko svoji část příběhového koláče. Natolik mi zachutnal, že navzdory již vyřčené náklonnosti k fialovlasým děvčatům jsem si ji zařadil v imaginárním pořadači jako mě nejmilejší. Holt mám rád děvčata, kterým to pálí a zároveň s nimi není nuda (a mají stužku ve svých vlasech sahajících až po boky). Způsob, kterým si dobírala druhé, jsem měl rád; ale jednoznačným rozhodnutím bylo odhalení jejího hudebního talentu. Holt klavíristka; to byla trefa do černého. Ale hlavní hrdinkou tu byla Rin. Kočkofil…chtěl jsem říct bruneta s copem, vyzdobená drobnými rolničkami, hraje v příběhu zásadní roli. Přijal jsem ji jako poměrně zajímavou postavu a její příběhovou linku si užíval. Uměla se ozvat, když někdo sáhl na jejího zvířecího mazlíčka a v případě potřeby pachateli nakopala zadnici. Tomu říkám správná prchlivost! Rozhodně nebyla tak nudná narozdíl od nejmenované tvrdohlavé lolitky, která mi zruinovala Clannad After Story… 4) Hudba. Otvírák tu nedosahuje takových kvalit jako ten z první sérky. V posledních kapitolách mě fakt iritoval, nicméně zavírák; to bylo jiný kafe. Elektronickou hudbu já můžu, takže nemám žádné výhrady. A pak tu byly klasicky melodie na pozadí. Jak jsem už zmínil, mám pro klavír slabost, a právě proto jsem při poslechu melodií Unused Track a In the Town of Incessant Rain zadržoval slzy. Nicméně, stejně mi jedna sjela po tváři… 5) EX speciály. Dodatkové díly přidávají Refrainu další zápletky. Dostává se tu i na novou postavu, která zabírá celou polovinu speciálu. Dojde tu taktéž na romantickou zápletku a musím říct, zase jsem byl jak na trní a prožíval jsem to. Druhá polovina nabízí menší odhalení příběhů dvou vedlejších hrdinek, ze kterých především Sasami upoutala mou pozornost. Pozměněná rocková verze openingu rozhodně patří mezi nejlepší otvíráky v seriálu. Doporučuji speciály nevynechat, protože to považuji za příjemnou třešničku na dortu. » Co jsem nemusel: 1) Poutavý obsah seriálu až v druhé sérii. Už když se podívám do statistik hodnocení, svítí tu na mě velmi nízké číslo vyjadřující počet hodnotitelů. Je to zvláštní; však to byl ještě před pár lety tzv. ongoing, proč mu většina diváků přesto nevěnovala pozornost? Odpověď je jednoduchá; ukažte mi v dnešní uspěchané době dobrovolníka, kdo by shlédl předchozí sérii bez větších připomínek a neopustil v průběhu od sledování. A když se takový sebemrskač přeci jen najde, tak si stopro řekne, že druhá série bude to samý a zařekne se, že se na to zvysoka vykašle. Větší omyl jako anime fanoušek udělat snad ani nemůžete… » Shrnutí: Jak se říká, „kdo si počká ten se dočká“, a taky že ti vytrvalí rozhodně neprohloupí. Chcete znovu zažít ty těžko popsatelné emoce, které ve vás probudily předešlé adaptace vizuálních novel od studia Key? Keyovky v komunitě patří mezi známé visual novely, které se prodávají i na naších západních trzích úplně samy. To samé se dá říct i o adaptacích. Uplynuly už dva roky, co jsem viděl svou první Keyovku – Kanon. Dnes se jen usmívám nad tím nadšením, které jsem z toho seriálu měl. To samé platí i o komentáři, kdy dnes vím, že jsem v něm napsal asi tak jednu třetinu svého názoru a pocitů (a proto jsem ho kompletně přepracoval). Jedno je ale stejné; anime založené na romantice a dramatu mě stále baví. A asi jen tak nepřestane… Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v BD verzi

„DOTEĎ JSME BYLI JEDNA PARTA, ALE PŘÍŠTÍ ROK SE BUDEME MUSET ROZDĚLIT.“ „CO KDYBYCHOM SE DO NĚČEHO SPOLEČNĚ PUSTILI, TAK JAKO KDYSI...?“ „POJĎME TEDY PODNIKNOUT NĚCO, CO MŮŽEME ZKUSIT JEN TEĎ. ZAHRAJME SI BASEBALL...“ Tahle adaptace vizuální novely nám vypráví Rikiho příběh. Když přišel jako malý o rodiče, partička kluků a jednoho děvčete pod vedením Kyouskeho ho přijala mezi sebe. Nazývají se jako Little Busters. Nyní přichází rozhodující období, kdy jsou jako jedna velká parta na stejné střední škole a čeká je brzké rozloučení. Jsou rozhodnuti pro poslední klukovinu a tou je zápas v baseballu… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Sice to není práce studia Kyoto Animation jako v předchozích adaptacích, nicméně právě kresba a animace se studiu J.C.Staff povedla bravurně. Holčiny jsou tu vyobrazeny v plné kráse s jemnou špetkou lechtivého obsahu, která není vůbec na škodu. Ve skutečnosti vizuální novely od Key drobnou sexuální provokaci obsahují, tak proč to kritizovat. A když srovnám kresbu původního média se seriálovou adaptací, na plné čáře vyhrává druhý jmenovaný. 2) Hudba. Hudební skladatelé původní novely opět nezklamali. Otvírák se zavírákem se mi sice za těch 26 kapitol oposlouchal, nicméně budu na něj v dobrém vzpomínat. Melodie na pozadí tu vykreslují hloubku, jak se patří. Přímo mě zasáhly melodie Lamplight a Let's Return, u kterých jsem i slzu uronil. 3) Hrdinky. Sakra, bez ženských by to přeci nešlo! Jinými slovy; favoritek jsem tu měl povícero. Hned na počátku mě zaujala hloupoučká Komari, jejíž route tu byla dlouho jediná zajímavá; avšak po nějaké době mi její způsob vyjadřování pouze skrze komplet vysmátou tvář dával pocit, že snad něco bere. Na pozici druhé se drží děvčátko, která by si jinak u odpůrce lolitek, jako jsem já, ani neškrtnuto. Ano, mluvím tu o Kudryavce. Líbila se mi na její extravagance; kabátek, čepička, její krkolomná angličtina, vášnivý zájem o astronomii… Jo, proč ne. Její oblíbenou frázi „Wafú“ z hlavy ještě dlouho nedostanu, silně mi připomínala předchozí anime adaptace. A její route mě jednu chvíli dojímala k slzám. Není náhodou, že právě její obrázek mám ve svém popisu profilu. Yuiko, také velmi nadějná adeptka na oblíbenou postavu tu bohužel nedostala žádný prostor, takže tu budu opomíjet (a doufat, že se aspoň ukáže naplno v druhé sérii) a místo ní tu dosadím na první místo… hned dvě postavy. Haruku a Kanatu a jejich route považuji za vrcholnou část příběhu. 4) Masato. No to vám byl kus vola. Díky němu jsem se dobře bavil ve světlejších momentech seriálu. Ať už šlo o bitvy s pevně stanovenými pravidly, počty či jeho hrubiánský hlas. Avšak v jednu chvíli jsem měl pocit, že jsem ho přechválil, když Kengovi způsobil nepříjemnost. » Co jsem nemusel: 1) Nestálé drama. Sice tu na eskalaci problémů narazíte, o tom žádná, ale jejich podání je velmi necitlivé. Drama tu chvíli co chvíli střídají nemístné pozitivní motivační kecy, které se posléze opět přemění na nepříjemné drama. A to mám jako vnímat jak? Tak buď jedno, nebo druhé, ale určitě ne obojí dohromady a ve stejný čas. Pak mám akorát ve vnímání příběhu bordel a nedokážu si titul emočně užít. 2) Nedostatečně propracovaný děj. Začátek anime seriálu si počíná nadějně, avšak po pár dílech se to zvrhne k epizodnímu dobrodružství, kdy se v ději prakticky nic nemění. A pak najednou bum a prásk, něco se děje. To však trvá maximálně tři epizody a zase stojíme s příběhem na místě. Seriál postrádá onu gradaci, kterou měli všechny předcházející adaptace. Dostává se mi pocitu, že tu byl příběh vyprávěn do prázdna a téměř nic jsem si z něj neodnesl. 3) Nevhodný závěr. Je krásnou ukázkou kritiky v druhém bodě. Seriál je sice zakončen otevřeně, ale jak jinak než už za tu dobu vyčpěle positivně. Všechno je skvělé, jsme šťastní, nic nás netrápí, se vším si víme rady… To už jsem za tu dobu viděl tolikrát, že to se mnou nehnulo ani o mikrometr. Snaha o originální zakončení je tu naprosto nulová. » Shrnutí: Když jsem šel do této adaptace, byl jsem varován jak kamarádem, tak i průměrem zde na databázi, že to nebude žádná hitparáda. Ale i tak jsem neočekával, že se to vyvine až tak špatně. Příběh je zcela neprocítěný, v dramatu schází plynulá eskalace. Celkově titulu schází ona pověstná jiskra. To ale neznamená, že nezkusím druhou sérii. Některé holčiny jsem si oblíbil a zajímají mě jejich další příběhy. Taktéž je jisté, že dříve či později sáhnu po původní vizuální novele. Nicméně, přes všechna ta negativa jsem rád, že jsem nad seriálem strávil čas, který za skouknutí přeci jenom stál. Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v TV verzi

„DOPŘEJ SI NAPLNĚNÍ SVÉ TOUHY. JE TO LIDSKÁ PŘIROZENOST. NIKDO NEDOKÁŽE VZDOROVAT TÉ ROZKOŠI…“ Tahle erotická adaptace vizuální novely nám představí středoškoláka Minase Taki, který žije poklidný středoškolský život. Náhle, bez jakéhokoliv studu, mu populární Shiraki vyzná svou lásku. Je jak očarovaná; ze dne na den po Minasovi velice touží. Ba natolik, že chce svou lásku stvrdit fyzickým aktem… » Co se mi líbilo: 1) Temný příběh. Příjemný, lehce záletnický středoškolský story se nám tu během pár chvil přemění na neskutečnou řežbu. Holčiny se zprvu brání, ale magie proniká i do těch nezarytějších počestných žen a postupně se nechávají unést neodolatelnou rozkoší. A nejen ženy; včetně hlavního hrdiny je do těchto vášnivých útrap postupně zatáhnuto i několik obyčejných studentů, kteří se v mžiku stanou přívrženci démona. To vše se tu odehrává v nejhutnější a nejdepresivnější atmosféře, kterou se jsem kdy zažil. Utrpení střídá trýznění, krásné ženy tu volají o pomoc, dokud se nepodvolí svému chtíči… 2) Magická sexuální posedlost. Z menšího záletníka tu najednou máme neovladatelného sexuálního maniaka. Stačilo jedno vyslovené kouzlo naučené z tajemné knihy ze školního suterénu a přestal se ovládat; v tu chvíli zaprodal svou duši ďáblu, který nyní ovládá jeho sexuální chtíč. A právě Minase je ten, kdo postupně přináší do tohoto utrpení nové oběti. A je to ten, kdo tyto útrapy taktéž praktikuje. Stejně tak na tom jsou podrobená děvčata, která jsou pomocí temných kouzel omámena a je jim už úplně jedno, s kým si pokolikáté v řadě užívají a už vůbec nezohledňují, že se na ně dívá řada členů místní sekty… Všichni tu postupně přichází o zdravý rozum a kruh utrpení se dokonale uzavírá. Divák je při pohledu na tato muka deprimován myšlenkou, že lidé jsou tak slabí a bezbranní, když jde o jejich tužby. 3) Ponurá hudba. Anime adaptace nemá žádný opening, jak je u anime tohoto formátu zvykem. To ale nikterak nekritizuji; díky tomu jsou tu slyšet mistrovské skladby, jako je Catacombe a poté především Bible Black, která je ústřední skladbou celého anime. Obě mají nepopsatelně hluboký dopad na dění na obrazovce. 4) Sexuální scény. Po rozebrání děje a myšlenkové atmosféry se posunu na další hlavní téma, kterým jsou H-scény. Při spuštění první epizody jsem očekával nepříjemný jekot a piskot japonských středoškolaček, který je typickým klišé v každém současném anime. Při sledování těchto sexuálních scén, kterých je tu jak máku, se mi otevírají ústa úžasem. Jsou tu slyšet nikoliv pronikavé hlásky, které by vám trvale poškodily svou vysokou frekvencí ušní bubínky, ale smyslné vzdychy, které známe z našeho západního prostředí. A když do toho zohledníme, že vizuálně je zde odhaleno vše ve své plné kráse… Divák se až diví, že tohle je jen dabovaný animák. 5) Děvčata. Přiznám se, měl jsem tu dvě favoritky, které jsem viděl vždycky rád. První z nich byla již zmíněná Shiraki, která mě svojí milou a oddanou povahou vždy zahřála u srdíčka a jí způsobené příběhové zvraty mě zvedaly z gauče, plného emocí. A pak tu byla Saeki, ze které se stala neskutečná mrcha. Jejím koníčkem byla černá magie, takže není divu, že se docela rychle stala pravou rukou démona. Ale i tak jsem měl pro ni slabost. Ty její fialový kukadla, těm se špatně odolávalo… » Co jsem nemusel: 1) Futanari. První čistokrevné Háčko, co jsem kdy viděl, přijde na první H-scénu a já vidím z ženského rozkroku penis. Vteřina šoku, kdy rozpačitě mávám před sebou rukama se slovy „Co to sakra má bejt?“, nicméně ve vteřině druhé si uvědomuji, že v japonské animované pornografii je možné vše, takže se zase tiše uklidním a s vytřeštěnýma očima sleduji probíhající řežbu. Ke Kinami-sensei jsem měl zpočátku odpor a strach, kdy zase vytasí se svým nářadíčkem. Když to proběhlo už po čtvrté, můj strach zcela opadl a začal jsem to brát jako její přirozenou výbavu. Byla démonem, takže se musela vyznačovat nějakou zvláštností; jen to bylo poměrně složité na rozumové přebrání. » Shrnutí: Vzhledem k častému užívání odkazů na anime festivalech a doporučování jsem dobrovolně přijal výzvu, že do toho jdu. Bral jsem to jako nedělní oddechovku, ale tento názor se diametrálně lišil od skutečnosti. Anime má hlubokou myšlenku, nad kterou když se člověk zamyslí, uvědomuje si svou vlastní slabotu. Musel jsem se mírně otupit alkoholem, abych anime zvládl na jeden tříhodinový zátah. Zeslabit trochu své emoce a uvědomění, že z toho není úniku; dění jsem silně prožíval. Už to mám holt zakořeněné ve své povaze. Ne nadarmo je anime na špici Hentai žebříčků; je to zkrátka ikonická série. Tento titul nedokážu k ničemu zatím viděnému přirovnat. Doporučuji každému zvídavému dospělému, ale jen za okolností původního voice-actingu s titulky. V anglickém dabingu je příběh značně zkreslený, kde jsou konverzace zavádějící a lživé (a to nemluvě o českém dabingu, který se řadí mezi stejný odpad) a tím se kompletně převrací původní myšlenka. Teď si ale musím dát pauzičku od anime tak na dva tejdny, než tenhle nedělní zážitek dostanu z hlavy. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

„VŠICHNI NA SVĚTĚ MĚ MILUJÍ. VŠECHNY CESTY VEDOU KE MNĚ. TENTO PROSLOV NAZNAČUJE, ŽE BY TAKOVÁ BUDOUCNOST BYLA VYTOUŽENÁ. DJ CONDOR VÁM DÁVÁ: MILOSTNÝ DOPIS Z PROPASTI!“ Tahle adaptace vizuální novely nás zavede do příběhu tří kompletně odlišných kluků - Takashiho, Shuusukeho a Dory. Všechny tři spojuje stejná událost; všem vstoupí nějakým způsobem do života holčina. A kdo ví, možná toho mají společného více, než to na první pohled vypadá... » Co se mi líbilo: 1) Hard Ečči. Tak na tuhle jízdu jen tak nezapomenu. Dynamicky tu na diváka vyskočí takových koukatelných sexuálních provokací, že se nestačí divit. Za mě byly nejlepší ty mezireklamové rajcovní obrázky. Pro někoho možná pobuřující, pro mě plus! 2) Děvčata a kresba. Základ každýho dobrýho Ečči jsou sličné slečny. A protože se pod původní hru a tím pádem i design charakterů podepsalo studio Navel (pro neznalé - studio, co má na triku Shuffle), šel jsem na jistotu. Odzbrojující roztomilost zaručena! 3) DJ Condor. Tenhle průvodce seriálem je zhmotnění veškerého zmatku. Prostě jedno velké WTF, neustále se děje něco nevysvětlitelného a divného. A to je něco, co tohle anime jednoznačně charakterizuje. 4) Hudba. Každé animované dílko musí mít dobrou hudbu. A Oretsuba nabízí hudební kvalitku především v podobě openingu, ale i ending je docela dobrý. Hudba na pozadí se mi také líbila, vypíchnu především Main Theme Falcon. 5) Fungující komedie. Japonci a jejich smysl pro humor mě neustále překvapuje. Drzé poznámky a rozhovorové zvraty na mě fungovaly a já se bavil. A to je hlavní. 6) Poslední epizody. A konečně něco, co vytáhlo seriál přeci jen o příčku více, než byla jen úroveň oddychovky. Již od poloviny anime se začíná přecházet z fanservisového zaměření na příběh a ke konci vše krásně graduje. Jsou tu zvraty, je tu drama. Nebudu spoilerovat, ale rozhodně to stojí za vidění. » Co jsem nemusel: 1) Nevyužitý potenciál. Je docela škoda, že tu příběh hrál druhořadou roli. Objevuje se až po fanservisové části a tak není divu, že většina diváků tento titul zahodí ještě dřív, než se začne v anime něco dít. » Shrnutí: Fanservis do tohoto anime jednoznačně patří. Erotika pro mě znamená hodně, ale zase ne všechno. Čtyři hvězdy podle mě stačí. Kdo ale neviděl seriál až do konce, nemůže soudit. Takový divák přišel o to nejlepší, co se skrývá na závěr! Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„UŽ JE TO SKORO MĚSÍC OD FESTIVALU ZALOŽENÍ, KTERÝ SE KONAL MINULÝ ROK NA ŠTĚDRÝ DEN. OD TÉ DOBY SPOLU CHODÍME… ALE NĚKDY JE TOMU TĚŽKÉ UVĚŘIT…" V předchozí sérii Junichi v různých routes získal nějakou tu přítelkyni. A aby toho nebylo málo, dostává se nám pod ruce takové malé after story, které nám nastiňuje pokračování těchto právě načatých vztahů… » Co se mi líbilo: 1) Tsukasa a Haruka. Tyhle dvě tu jsou jedinými důvody, proč jsem chtěl druhou sérii vidět. Ani jedna nezklamala a jejich příběhové cestičky mi pořád dokazovaly, že mě můžou ještě něčím lehce překvapit. Rozhodně jsem se v jejich kapitolách nenudil. 2) Kresba. Standard z minulé sérky tu zůstal nepozměněn a já si mohl užít více reálné vykreslení slečen v jejich přirozenějších odstínech vlasů. Všiml jsem si rovněž krásně vykresleného prachu v boudě, toho jsem si předtím nevšiml. 3) Hudba. Otvírák a zavírák tu už je jen po jednom. Sice mi naplno ani jeden nesedl, ale nějak extra mi nevadil. Hudba na pozadí je jako z minula, jako ochutnávku tentokrát vyberu Swimming in the Night Air. » Co jsem nemusel: 1) Zbytek slečen. Ani já jsem nečekal, že mi budou tak lézt na nervy. Exklusivně u tohoto seriálu tu bude mít každá svoji odrážku. 1.1) Rihoko. U ní jsem to dopředu očekával, po pár minutách epizody se ve mně z té její dětinské veselé nálady vařila krev. Asi netřeba více přibližovat. 1.2) Ai. U ní se jednoznačně ukázala vyčerpanost tvůrců a vytvořili srdceryvné drama o ničem; aneb jak já rád říkám – drama z výkalů. Jako, Ai tu prožívá, že nemůže být se svým vyvoleným přes Vánoce, protože Junichi je prostě s maturitou na štíru a drtí se… Tak na tenhle lep jim neskočím. 1.3) Kaoru. Sama o sobě zklamala. Ta by se mohla s Rihoko chytnout za ruce a jít do oněch míst. Její zodpovědnost tu byla na úrovni pětileté holky v hračkářství; aneb „tohle všechno musím teď hned mít“ a přes to nejede vlak. A pak si ani neuměla přiznat vinu. Jako cundere, pro které mám jinak slabost, to u mě projela na plné čáře. 1.4) Sae. Je mi až líto, že sem musím zařadit i Sae-chan. Její storyline i vystupování je tu naprosto v pohodě, ale dožíral mě ten vtěrný vypravěč. Kompletně tím zhatil můj positivní pohled na tuhle route. 2) OVAčko. To, co této sérii hodně ubralo, byl poslední bonusový díl. Slovo „bonusový“ mluví samo za sebe. Mě Ečči samo o sobě nevadí, ale – komplet Amagami je nasvíceno jako romantické anime ve velmi positivním světle a Ečči je tu tak leda v představách diváka. V tomto univerzu se nese celé anime. A náhle zlom, přidáme sem fanservis! Jako, odkud se to sem dostalo? Vůbec to nesedí na zbytek kapitol. » Shrnutí: Jedním slovem zklamání. Od odpadu to tu zachraňují jen dvě holčiny, co měli onu dynamiku, protože ta je ve všech skutečných vztazích; nikdy není nic naprosto ideální a klidný. Zbytek mi vždy nějak štval. Jedna hvězda za Tsukasu a Haruku, druhá za animaci a hudbu. Je jednoznačný, že se ve mně cholerik nezapře, ale já to v sobě tlumit nehodlám… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„ASI JE NA MĚ NAŠTVANÝ. CO MÁM DĚLAT? MOHLA BYCH SE MU OMLUVIT. ALE JE TO JEHO VINA, NEMĚL SE CHOVAT JAKO PITOMEC..." Toto OVA je erotickou adaptací stejnojmenné vizuální novely, kde si Maeda Kouji chce přivydělat o letních prázdninách jako číšník. Na cestě se ale nechtěně zdrží a jen díky přímluvě jedné ze servírek brigádu přeci jen dostane. Kolegyně Hinomori Azusa a Futara Ryouko mu to ale nebudou nijak zlehčovat... » Co se mi líbilo: 1) Příběh se špetkou erotiky. OVAčko jede v zajetých kolejích svého předchůdce; divákovi se tedy dostává slušná porce příběhu s Ečči prvky. Na konci každé epizody se vztahy promění i do sexuální roviny. Pravda, většina z nich jde na to docela bizarní cestou, ale s tím divák musí počítat. 2) Kresba. Ta se nám od předešlé OVA mírně zlepšila, spolu s nazvučením odpovídá kvalitám své doby. 3) Azusa. Jsem rád, že právě tahle hrdinka dostala svou finální kapitolu. Sedla mi především svou drzostí vůči Koujimu a vzájemným love-hate vztahem. 4) Vtipnost. Celý titul se krom několika vážnějších chvil nese v groteskním duchu. Mě tento typ humoru nevadil a vcelku příjemně vyplnil příběhovou část. 5) Ending. Spolu s úvodní znělkou byl celkem poslouchatelný. Ale na nějaký opening se autoři vzmoct mohli. » Co jsem nemusel: 1) Omezený počet hlavních hrdinek. Je vážně škoda, že Enishi Sanae Tu nedostala větší prostor. Taková roztomilá holčina s hezkými ozdobami ve vlasech... No, budu muset tu ztrátu oželet. » Shrnutí: Titul mi dal, co jsem víceméně očekával a občas i lehce překvapil (v obou smyslech slova). Erotická část se autorům povedla, takže za mě spokojenost. Jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí seriálový remake... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„MOHLA BYCH NA TEBE POČKAT V PARKU. ALE TY STEJNĚ NEPŘIJDEŠ..." Toto OVA je erotickou adaptací stejnojmenné vizuální novely, kde hlavní hrdina Yusuke čelí nemilé skutečnosti; jeho otec ho donutí za špatný prospěch pracovat v rodinné kavárně. Yusuke je mrzutý, celé prázdniny bude muset strávit jako číšník. To ale ještě neví, že na tyhle prázdniny jen tak nezapomene... » Co se mi líbilo: 1) Příběh s trochou erotiky. Ten příjemný přístup k divákovi byl pro mě udivující. Celé OVAčko začíná jako lehká romantika která se postupně přechází do něžné erotiky. A tím příběh nekončí... 2) Kresba. Když vezmu v potaz, že první kapitola je stejně stará jako já, byl jsem mile zaskočen kresbou hrdinek. Čekal jsem nějakou nehezkou patlanici, ale tohle... Obálka titulu o kresbě nelhala, což nebývá samozřejmost. 3) Satomi. Jo, tuhle holčinu jsem si oblíbil. Byla to cundere jak vyšinutá a kdykoliv se objevila na scéně, moje duše zaplesala. Ty její nadávky, škrcení, facky i s otiskem ruky... Asi mám zvláštní vkus, ale já tyhle love-hate vztahy mám nejraději. O to víc jsem si užil její příběhovou linii... 4) Komedie. Další překvapení; kdo by čekal, že se tu najdou i chvíle ke smíchu? Na mě ty jednoduché vtípky fungovaly a o to více jsem vnímal příběhovou část. » Co jsem nemusel: 1) Druhou sexuální scénu. Nedávalo to vůbec smysl! Proč se s tou hrdinkou Yusuke vyspal? Vždyť se ani neměli rádi, necítili k sobě nic, co by je přitahovalo. Popravdě, docela mě mrzí, že se tu najde i něco negativního. Ale na druhou stranu, díky této H-scéně vynikla pointa na závěr, která tomu nasadila korunu. » Shrnutí: Tahle dospělácká romantika se mi zalíbila více, než jsem očekával. Vztahy jsou tu vykresleny dost uvěřitelně a především poslední intimní zážitek padl jako noty na buben. Můj pokus najít erotickou romantiku, která by fungovala, dopadl na výbornou. Jsem velice zvědav, jak se vyvine druhá série... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„TEĎ JE TO NA TOBĚ, ABY JSI DOKONČIL TO, CO JSME MY NEDOKÁZALI. JSI NAŠE POSLEDNÍ NADĚJE...“ Toto OVA je alternativní verzí stejnojmenného anime seriálu, kde se Osano Makoto vrací i se svou sestrou do rodného města Nazune. Už je tomu deset let, kdy naposledy viděl své přátele Tsutomu Tachibana a Shikouin Kasumi. Shledá se i s Narukaze Minamo, které slíbil, že se za ní vrátí. Tento slib byl ale v rozporu se žádostí Makotovy matky, která nechtěla, aby se její potomci vraceli do tohoto města... » Co se mi líbilo: 1) Alternativní příběh. Přišlo mi, že OVA mělo lepší úvod do příběhu než anime seriál. Celkově byl děj podobný, avšak podrobnosti byly zcela jiné. Došlo to tak daleko, že zakončení tohoto titulu bylo pro mě až šokující. 2) Drama. Klavírová melodie dodávala OVAčku pocit úzkosti. A když do toho zacinkala rolnička, tak bylo drama dotaženo do zdárného záměru. 3) Animace. Když porovnám anime seriál a tento titul, mám pocit, že OVA má přeci jen hezčí kresbu. Prostorové animace také ubylo, takže pravděpodobně zbylo více peněz na klasickou kresbu, což se na ní positivně podepisuje. Zmíním například zobrazení nočního nebe s mlhovinou nebo kresbu postav - obojí se mi opravdu líbilo. 4) Tsutomu Tachibara. Ačkoliv mě vždy ty jeho narážky prudily, tak přeci jen se v něm našlo něco dobrého. Dokázal spolu s Kasumi poradit, když bylo potřeba. 5) Třicetiminutové epizody. Mám radši, když mají kapitoly obvyklou délku včetně openingu a endingu. Působí to na mě více klasicky, jsem na to již navyklý. » Co jsem nemusel: 1) Ending. Opening byl sice trochu slabší, ale ending byl takový nemastný, neslaný. Ale animačně byl dobře zpracovaný. » Shrnutí: Nedostatky by se sice našly, ale jsou zanedbatelné oproti kresbě a podání příběhu. Na závěr tak mohu říct, že jsem si OVAčko oblíbil stejně jako seriálovou verzi. Obě verze nejsou dokonalé, ale každá má své kouzlo. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„PŘED DLOUHOU DOBOU LIDÉ Z TOHOTO MĚSTA VYVOLALI BOHA, ABY SE VYHNULI NEBEZPEČÍ. BŮH JIM SLÍBIL, ŽE JIM BUDE VŽDY PLNIT VELKÁ PŘÁNÍ. ALE NA OPLÁTKU SI ŽÁDAL OBĚTI...“ Tento anime seriál byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely, kde se Osamo Makoto po dlouhé době přistěhoval nazpět do rodného města. Ještě než toto město v dětství opustil, slíbil své kamarádce Narukaze Minamo, že se zase jednoho dne shledají. Ještě než se s ní rozloučil, daroval ji svou harmoniku. Jednoho dne se Makoto musí v podvečer vrátit zpět do školy pro zapomenutý sešit. Když už je na cestě domů, zaslechne povědomou melodii hranou na harmoniku. Je slyšet ze školná střechy a tak to Makotovi nedá a běží se podívat, kdo to může hrát... » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Z počátku je mile poklidný, řeší se každodenní problémy, vidíme vznik vztahu mezi Minamo a Makotem. Ale náhle je tu zlom, začnou se dít podivné věci a jen Minamin otec tuší, co se děje... 2) 2D animace propojená s 3DCG. Bylo to poprvé, co jsem viděl anime seriál takto zpracován. Skvěle je tu využita kombinace plošné a prostorové animace a jejich vzájemný potenciál je využitý do maxima. Koukalo se na to velmi dobře, především na budovy a objekty v prostoru. 3) Hlavní hrdinky. Jde konkrétně o Narukazu Minamo a Fujimiyu Nozomi, tedy o holčiny, které měly zájem o Makota. Obě se mi líbily; byly hezké, jejich účesy měly nádech a ačkoliv se každá chovala odlišně (Minamo byla velmi laskavá a Nozomi zase dovádivá), obě jsem si oblíbil. 4) Hudba. Tento titul má pouze opening, zato je v něm znát zvýšená kvalita. Opening je vysloveně nádherný. Když jsem ho slyšel v prvních kapitolách, pokaždé se mi řinuly slzy z očí; natolik mě dostal. Bohužel, tento titul je celkem neznámý, takže sehnat hudbu na pozadí se mi nepodařilo. 5) Zvláštní schopnosti hrdinek. To dělalo celý příběh ještě zajímavější. Například Hinata dokázala vyskočit do výšky dvoupodlažního domu, Minamo dokázala silou myšlenky rozfoukat vítr a Wakaba zase léčit nemoci. 6) Poslední díl. Třináctý díl je označen jako bonusový, takže se nejedná o navazující epizodu, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti navazuje na události 10. kapitoly. Shrnuje vše podstatné, co se do té doby událo a ukáže Minamininu pravou povahu. » Co jsem nemusel: 1) Krátkou stopáž. Té je rozhodně škoda. Asi je to dáno náročným animačním zpracováním, autory to stálo majlant a tak rozvinutý příběh zkrátili, jak to jen šlo. Naštěstí i přes to se jedná o velmi povedený titul. » Shrnutí: Tento seriál mě dojímal, především v prvních kapitolách a při sledování již zmíněného openingu. Proto nemohu říci, že by toto anime mělo nějaké vážné nedostatky. Když se u mě probudí tak silné emoce, které se objevily v mém případě i v závěru seriálu, je pro mě daný titul vždy srdcovou záležitostí. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„CO MÁM DĚLAT, ŠÉFE...? OSTATNÍM SE DAŘÍ VE VŠEM, ZA ČÍM SI JDOU...“ Toto OVA je adaptací dvou vizuálních novel (této a této), které spojuje stejné prostředí - kavárna. Stejně tak je i OVA rozděleno na dvě části. V první se řeší milostný trojúhelník mezi Shougem, jeho současnou přítelkyní Neo a bývalou přítelkyní Kanatou, která při náhodném setkání zjišťuje, že se Shougo změnil; že je jiný, než před lety. V druhé části je nám představen frajersky vyhlížející Isshuu a jeho holka Inori, která se nedokáže přenést přes skutečnost, že její milý má holt večer práci a že pravděpodobně spolu neoslaví své výročí vztahu. Inori tiše trpí a vzpomíná, jak se spolu seznámili... » Co se mi líbilo: 1) Prolínání obou příběhů. Dalo se očekávat, že pokud jsou oba děje ze stejného města i prostředí, tak že se najde pár postav, které se objeví jak v první, tak i druhé části. 2) Propojenost z předchozím OVA. Byl jsem mile překvapen, když se mezi postavami objevila i Shirakawa Hotaru; nejprve se svojí sestrou Shizuru, která byla taky moc fajn, a posléze i se svým přítelem Kenem. 3) Nekonvenční hrdinky. Mezi mé nejoblíbenější holčiny patří Kanata a Rikarin. Obě jsou modelky a vydělávají peníze svojí krásou; ať už v reklamách nebo ve filmech. Hlavní je to, že nejsou povrchní, jak by se mohlo zdát. Dokonce to jsou i kamarádky, dokáží žít normální život a sejít se i s běžnými přáteli. 4) Hudba. Ending mě dostával do kolen, hlavně když náhle běžel v nějaké reklamě. A když se do toho ukázal na obrazovce i Kanatin obličej, ten skličující pocit byl v tu ránu ve mě. A to nemluvě o slovech, které v písni zaznívaly... 5) Vedlejší hrdinky. Téměř všechny holčiny se mi líbily. Z první části to byla Hibiki, protože byla upřímná ke svým citům a nebála se je dávat najevo. Nesmím opomenout Kashimu Mifu; i přesto, že byla upoutána na invalidní vozík, měla veselou náturu a rozdávala druhým radost. A z té druhé to byla Notohara Haya. Byla moudrá, nosila brýle a hezky vyhlížející styl vlasů; twintail. Do toho všeho se kamarádila s oběma modelkami. » Co jsem nemusel: 1. část - Nedotažený závěr. Ten konec to prostě pohřbil. Ta zápletka měla náboj, který byl doslova zahozen do škarpy. To jako proč? Proč dál Shougova rozpolcenost dramaticky negraduje? Podle mě měl až nepřirozeně rychle jasno, co chce. 2. část - Přeslazený děj. Asi někdo autorům zapomněl říct, že se má příběh odehrávat v Šónen / Seinen podání, protože se jedná o adaptaci bišódžo vizuálních novel. Celá druhá část vyznívá do obsahu s označením Šódžo, se kterým se moc neslučuji. Celé to na mě působí přímo jak z červené knihovny, kde se z ničeho vytvoří problém, který se pak dvě kapitoly propírá a pak se přímočaře vyřeší. » Shrnutí: První část má skvělou zápletku, která v divákovi probudí divokou zvědavost, která je náhle utnuta neuvěřitelným koncem. A druhá je jak dělaná přímo pro holky, navzdory mužskému žánrovému zaměření. Celkově jsem docela zmatený, ale když se zamyslím, tak špatné to zase nebylo. Byly tu události a postavy, které byly fajn. Kresba byla taková nemastná, neslaná, ale ušlo to. Takže, pokud si chcete někdo zažít rozporuplné pocity ze zpracování nějakého titulu, zkuste tento. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi