Honza135

„PŘÍŠTÍ ROK CHCI PŘIJET ZNOVA. DOUFÁM, ŽE SE ZASE UVIDÍME.“ „HEJ, KOUTO… TEN PŘÍBUZNÝ ZÍTRA… JE TO KLUK? NEBO DÍVKA? RÁDA BYCH TĚ DOPROVODILA NA NÁDRAŽÍ…“ Kouta se po dlouhé době vrací do Kamakury, kde podal přihlášku na vysokou školu. U strýce má zařízeno bydlení v bývalé restauraci. Na chodníku s výhledem na moře se znovu setká se svojí sestřenicí, kterou neviděl dobrých osm let. Když si zajdou zavzpomínat na pláž, naleznout tu nahou slečnu s růžky na hlavě. Kouta spolu se sestřenicí se rozhodnou, že se o ni postarají. Tím ale na sebe navážou nepříjemnou pozornost... » Co se mi líbilo: 1) Dynamický příběh. Děj je tu vskutku originální. Již v prvních minutách se tu rozjede boj na život a na smrt, kde nelítají vzduchem jen vystřelené kulky ze samopalů, ale i lidské končetiny. Toto nebývale kruté uvítání do děje vás připraví na krvavé lázně, kterých tu nebude pomálu. V kontrastu s nemilosrdností se poté setkáváme s dalšími postavami, které se shledávají ve štěstí a příjemné náladě. Do toho všeho se ještě zamíchají city a bezbřehá melancholie. Ve výsledku se k nám dostává příběh plný nečekaných zvratů, kdy vůbec netušíte, co se stane v příští vteřině. Byl jsem nedočkavý, jak to celé dopadne, a proto jsem se vždy těšil na další epizodu, a také na emoce, které ve mně sledování probouzelo. 2) Lucy/Nyuu. Nemohl jsem si nevšimnout, že si Yuka vynucovala na Koutovi pozornost nepříjemnými otázkami, aby se poté cítil jako viník a snažil si to u ní vyžehlit. Avšak Koutu to přirozeně táhlo k Nyuu, o kterou měl starost a věnoval se jí, jak jen mohl. Což jednoznačně schvaluji; koneckonců, taktéž jsem si jí velmi oblíbil. To utrpení, které se jí dalo vyčíst z očí, se mi vrylo do paměti. Stále jsem si pokládal otázku; čím se ta rohatá slečna trápí? Co jí leží na srdci? 3) Hudba. Muzika tu hrála zásadní roli v budování atmosféry; chvíli byla děsivá, následně zase smutná. Obecně byly veškeré melodie naprosto perfektní. Vypíchnu saint a houslovou verzi openingu Lilium. Jak je u mě známo, nepřeskakuji openingy ani endingy. Vždy je považuji za nedílnou součást kapitoly. Nejinak tomu bylo i u Elfen Lied. Chorálový otvírák jsem vnímal silně emocionálně, kolikrát mi i slzy tekly. Zavírák už byl sladkej pop, ale narovinu, po drsném příběhu je fajn se zacelit dokupy nějakou pozitivní písničkou. Na hudbu si tedy nemůžu vůbec stěžovat. 4) Lehká erotika. Odhalené Lucininy ženské křivky mě neurážely; ba naopak, nekoukalo se na ní vůbec zle. No, co byste taky jiného čekali od chlapa, že? Že by se mi nahá slečna s krásnými ňadry nelíbila? Ale noták… 5) Závěr. Pánové, tak já se vám přiznám. V poslední kapitole jsem emočně bouchl jak kamna. A to jak štěstím, ale i smutkem. Takové bolesti, co si museli všichni projít. Ale stojím si za tím, že to lépe dopadnout ani nemohlo. » Co jsem nemusel: 1) Koutovu sestřenici. Časem se mi Yuka zprotivila natolik, až jsem ji začal nenávidět. Ta její sebestřednost mě hodně vytáčela. Pořád měla kecy, jak se Kouta neustále stará o Nyuu a na ní mu vůbec nezáleží. Pořád ty stejný řeči vyřčené vyčítavým tónem a se zarytým ksichtem do země nebo do stolu. A pokud možno, ještě ho uhodit a prohlásit, jakej je to idiot. Pokud se ale na to dívám správně, tak idiot je tu někdo jiný. Co pro Koutovu přízeň udělala ona? Neumí rozjet vlastní snahu, jen sobecky žárlí a myslí si, že jen ona má na Kouta nárok. To jsi přepískla, holčičko. Takhle to na světě nefunguje! » Shrnutí: Tak silně vtažen do příběhu jsem ještě nikdy nebyl. Ani po dokoukání nedokážu děj dostat z hlavy. A upřímně, ani Lucy ne… Kdo by čekal, že by mohl fungovat gore spolu s romantikou? Byl jsem ohromen. Emoce ve mně doznívají ještě teď, při psaní těchto řádků. Dozajista se k seriálu někdy vrátím, protože se znovu rád projedu po nejprudší emocionální horské dráze, kterou jsem měl čest kdy poznat. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„PROČ? PROČ MI NEDOVOLÍŠ POMSTÍT MÉ BLÍZSKÉ?“ „MY, BOHOVÉ, ŽEHNÁME VŠEM ŽIJÍCÍM BYTOSTEM. A TO PROTO, ŽE VÁS VŠECHNY MÁME RÁDI. NAŠE DAROVANÁ SÍLA NENÍ DAROVÁNA PRO MSTU. ELKU, ZAMYSLI SE NAD SKUTEČNÝM VÝZNAMEM SVÉ BITVY…“ V adaptaci RPGčkový hry se podíváme na životní bitvu lovce odměn Elka, který je obdařen schopností ovládat jeden ze čtyř živlů – oheň. Při jedné akci zachrání mladou čarodějku Liezu, která dokáže ovládat šelmy. Od té chvíle jsou na útěku před nepřáteli a snaží se rozklíčovat svoji minulost, kvůli které jsou oba na černé listině… » Co se mi líbilo: 1) Temné prostředí. Všudypřítomný strach a nulová důvěra. Asi tak by se dalo popsat okolí, v němž Elk žije. Teď mu ale jdou po krku i Chiméry, které proti němu a jeho nové společnici někdo stále posílá. Proč tomu tak je? A jak dopadli jeho přátelé z Bílého domu, odkud v dětství utekl? 2) Hororové prvky. Proměny lidí v Chiméry, no to byla paráda. Ze křivících se obličejů se vždy dalo poznat, že proměna v nestvůru byl bolestivý proces. Samotný mezistav byl hodně drsný. Vidět stále člověka, ale s prvky chiméry, no to bylo něco. A když byla proměna dokončena, kolikrát to byl tvor s dvěma hlavami doslova nahánějící hrůzu. Jako, proč ne! 3) Dějové zvraty. Doporučuji si počkat na Elkovo setkání se svými starými přáteli z výzkumáku. Pro mě to byl zlomový okamžik, kdy jsem si řekl, že titul má smysl dokoukat. Taktéž odhalení hlavního záporáka bylo příjemně mrazící v zádech. Jeho následovné nečekané tahy na pomyslné šachovnici udržovaly moji pozornost. 4) Hudba. Melodie hrané na klasické nástroje byly příjemné na poslech (a především ty temněji laděné), nicméně se po čase začaly oposlouchávat. Otvírák a zavírák označuji za neutrální; nebyly v nich poznat žádné emoce, avšak označit je za neposlouchatelné, to taktéž nejde. » Co jsem nemusel: 1) Hlavního hrdinu. Jedním slovem to byl fracek. Zatracenej sólista, co si myslí, že všechno zvládne nejlépe jen sám. Byl tvrdohlavej jak šutr bez špetky rozumu. Chudák holka, měla to s ním těžký. Avšak autoři mysleli i na diváky. Když se ve mně doslova vařila krev z Elkovy debility, vždycky se našel někdo, kdo mu jednu vrazil a bylo po problému. On to sice těžce nesl, ale já se aspoň mohl pobavit na jeho účet. Později byl už rozumnej, ale ta první půlka seriálu je teda boj. 2) Příběh postrádající chytlavost. To je hlavním důvodem, proč jsem dokázal sledování třikrát dropnout. Ačkoliv se stále příběhově něco děje, je to podáno zdlouhavě. Ruku v ruce s tím šla i animace. Minimální pohyby, ze 70% tu vládne statika. Akce tím velice trpí a nakonec máte pocit, že se nic neodehrálo a po shlédnutí se ptáte; na co jsem se to vlastně koukal? » Shrnutí: Byla to příjemná změna. Zahodit ten středoškolskou rutinu a zakusit něco nového. Nicméně, je to nízkorozpočtovka, kterou doporučuji spojit se sledováním i něčeho dalšího. Samostatně vás to může hodně nudit. Jsem rád, že už to mám za sebou. Dva měsíce přemlouvání je za mnou a já si pro příště vyberu něco lepšího. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„TAKŽE JAKÝ JE VÁŠ SPOLEČNÝ VZTAH?“ „BUĎ ZTICHA, HODLÁM TU NA MÍSTĚ VŠECHNO VYSVĚTLIT. ZŮSTÁVÁM U YUKI JAKO HOST. „PROČPAK, CO SE TI PŘIHODILO?“ „MŮJ NOVÝ DOMOV SE TEPRVE STAVÍ.“ TO JE DOBRÁ ZÁSTĚRKA, ALE MY TI STEJNĚ NEVĚŘÍME…“ Tohle OVA je volnou adaptací vizuální novely, ve které se za velmi podivných okolností seznámí tvrdošíjná Mizuho a pohodář Tohru. A protože Tohru udělal dobrý skutek – zachránil jejího tonoucího bratra – tak mu Mizunina rodina nabídne přístřeší. Sám totiž nemá kde bydlet. Mezitím si našeho hlavního protagonisty vyhlídne další dívka, Miko. Jak si v této zapeklité situaci Tohru poradí? » Co si mi líbilo: 1) Animace. Na svou dobu tu byla spolu s kresbou na relativně dobré úrovni. Pohybu je vidět více, než by divák očekával. Taktéž na lechtivý obsah se našlo místo; Ečči je tu zastoupeno příjemnými a nevynucenými pohledy. Dá se až říct, že Ečči na mě zde působí přirozeně. 2) Děvčata. Mizuho bylo paličaté děvče, které si svoje city příliš neuvědomovalo; jejím pravým opakem byla smířlivá Miko. Její povaha mi byla přeci jen milejší; byla veselá a upřímná sama k sobě. I její netolerantní výchova na mě zapůsobila, neměla to s rodiči jednoduché. Ale i přesto se dokázala radovat z maličkostí. 3) Hudba. Celkově na jedničku. Opening i ending byl příjemný na poslech a spolu s podkreslovací hudbou byly dotvářeny divákovy emoce. I díky ní jsem si sledování užíval. » Co jsem nemusel: 1) Pitomost Ai. Jediná holka, co mi tu opravdu vadila. Její nesmělá povaha cokoliv říct či udělat pro hlavního hrdinu byla pro mě frustrující. Co je na tom těžkého si někam vyjít? Hlavně ty její kecy, že je Tohru jen její. Jo, jasně, jenže to bys pro společný vztah něco musela udělat, čůzo. Vážně mi vadila, proto jsem byl rád, když se jí Tohru zbavil. » Shrnutí: První krůčky uvědomění vlastních citů tu byly už mnohokrát; nicméně, toto OVA patří mezi průkopníky tohoto žánru, tak proč ho shazovat? U poslední kapitoly dostane divák dokonce na výběr; buď se na OVAčko dokouká v něžném podání vztahu, nebo to vezme formou hraničního Ečči. Příběh se tím nezmění, jen u druhé varianty je oškubána stopáž ku prospěchu akce na konci kapitoly. Je to u mě nezvyklé, ale osobně doporučuji něžnou variantu. Sedla mi přeci jen více i díky své původní stopáži. Taktéž se těším na alternativní příběh, poněvadž jsem zvědavý, co všechno může být v příběhu jinak… Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

„DĚLÁ POSMRTNÁ FRONTA TYHLE AKCE ČASTO?“ „TO TEDA. OPERACE, SE KTERÝMA PŘIJDE YURIPPE, VŽDYCKY SELŽOU. A ZROVNA TAHLE ZNÍ PĚKNĚ ŠÍLENĚ… Pro velký úspěch se znovu vracíme do dob nahánění Anděla alias též Kanade. Tentokráte diktátorská Yurippe nařídí piknik v kopcích nad školou, kde se mají členové organizace pozabíjet mezi sebou… » Co se mi líbilo: 1) Holky z hudební kapely. Konečně se našla epizoda, ve které se dostaly na světlo bubenice Myuki a baskytaristka Shiori. Celý seriál jsem čekal na okamžik, kdy i tahle dvojka dostane prostor. Až tady se konečně něco dozvídám o povaze obou děvčat. Díky nim jsem se u OVAčka i pobavil, takže za mě dobrý. » Co jsem nemusel: 1) Nevalnou zápletku. Přeci jen jsem v prvních minutách od tohoto dílu mnoho nečekal. Stejně odpadová operace, která předchozí díl u mě málem potopila, tu ale naštěstí funguje a já si tak sledování přeci jen užíval. 2) Yurippe. To ale nic nemění na tom, že si Yurippe zapisuju mezi nejotravnější ženské, které jsem kdy v anime viděl. Vůbec mi nesedla svým vystupováním a hloupým plánováním akcí si to u mě už tuplem pokazila. Kdyby se aspoň trochu chovala jako ženská… Ale to bych po ní asi chtěl moc. » Shrnutí: Náhlý obrat na konci epizody vysvětlí původ názvu hudební skupiny a tím se příběh krásně uzavírá. U sledování jsem se příjemně bavil a dozvěděl se něco nového o seriálu, díky čemuž si u mě bonusová kapitola přilepšila. Celkově jsem tedy spokojen. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„DŮVOD, PROČ JSME SE TU DNESKA SEŠLI, JE TEN, ŽE ZAPOČNEM OPERACI SYNDROM VYSOKÉHO NAPĚTÍ…“ V tomto OVA se jako diváci podíváme do doby, kdy jěště Yuri nepoužívala selský rozum a navrhovala různé způsoby odstranění Kanade. V tomto díle představí své bojové organizaci operaci, ve které se všichni mají chovat jako cvoci, zatímco ona je bude pozorovat v pohodlí svého šéfovského křesla… » Co se mi líbilo: 1) Povaha Kanade. Jako obvykle, bylo jí úplně ukradený, co se kolem ní děje a věnovala se jenom sama sobě. To z ní dělá i v původním seriálu jedinečnou holku, která si tak získává mou pozornost. » Co jsem nemusel: 1) Tupost a panovačnost Yuri. O Yuri jsem si myslel, že jí jen pomaleji dochází fakta. Jak jsem se v ní jen spletl… Svým primitivním uvažováním tu způsobí totální chaos, který, jak se ukáže, k ničemu nevede. To všechno ale zabije fakt, že vinu neúspěchu akce svede na své kolegy. Tak to mi hnulo žlučí. Já bejt na Otonashiho místě, tak se na tuhle bandu ubožáků vykašlu, protože nechat se buzerovat panovačnou mrchou, to je na mě už moc… » Shrnutí: Tak u tohoto OVA mám jako divák jasno; nad tímhle se dá jenom brečet. Ne, opravdu. Nic mě tu nepobavilo a ani jsem se nic nového nedozvěděl. Debilní humor tu hraje prim a já jen lituju, že jsem se na tohle OVA vůbec koukal. Jenom ta Kanade to na konci zachraňuje, jak všem ukáže, jak má jejich operaci v paži a je jí to úplně jedno, co si tu banda zmanipulovaných blbců nechala vtlouct do hlavy. Ale to je asi tak jediné, co mě při sledování bavilo… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

„SAKRA, TO JE PŘEDSEDA STUDENTSKÉ RADY. JAKÉ NAČASOVÁNÍ. URČITĚ MU POŘÁDNĚ VYNADÁ…“ Otonashi se nám tu vytáhne jako ostřílený týpek posledních třinácti kapitol, co má na starosti svět, do kterého se v hlavní sérii dostal. Tři minuty tu nebudu rozepisovat v bodech, to nemá smysl. Beru to jako alternativní doslov, takže hodnocení nechávám stejné jako u série. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky

„VÍM, ŽE JE TO NÁHLÉ, ALE NEPŘIDÁŠ SE K NÁM? TO, ŽE JSI TU, ZNAMENÁ, ŽE JSI ZEMŘEL. TOTO JE SVĚT PO SMRTI. KDYŽ NIC NEUDĚLÁŠ, BUDEŠ BOHEM VYMAZÁN…" Otonashi Yuzuru náhle procitne na školním pozemku se šokem v očích. Neví, jak se jmenuje, natož kde se nachází. Jakási odhodlaná, krátce střižená holka mu vysvětluje, že zemřel a pokud nebude bojovat proti Andělovi, zmizí i z tohoto světa... » Co se mi líbilo: 1) Animace a hrdinky. Krásně plynulé pohyby na mě udělaly dojem. I nad prostorovými otáčkami jsem spokojeně kýval hlavou. Na animaci se tu zjevně nešetřilo. Ze slečen mi nejvíce padla do oka Yui. A proč? Víte, já mám rád holčiny s dlouhými vlasy, takže zbytek osazenstva jako kdyby nebyl. Moji pozornost si získala mimo to i díky své výbušné povaze, pro kterou mám slabost. Rovněž neskrývám názor, že i zbytek holčin z hudební kapely si zasluhovaly svoji část seriálu, protože i ony byly svým vzhledem též výstřední. 2) Hudba. Tak ta tady neměla chybu. Otvírák i zavírák tu měly pěknou hudbu, která stála i v poslední kapitole za poslech. Zmíním i hudbu od místní hudební kapely, která měla svůj říz a kolikrát mě z ní až mrazilo v zádech. Z hudby na pozadí vypichuji sentimentální klavírovou melodiiAnxiety. Japonci mě vždycky dokážou ze své muziky posadit na zadnici… 3) Závěr. Teprve až závěrečná kapitola mi dala nečekané rozuzlení. A snahu o dojemný otevřený konec. Bohužel, přišlo to až příliš pozdě. Čekal jsem na náhlé zvraty celý seriál a místo toho jsem dostal děj postrádající hlubší emoce. » Co jsem nemusel: 1) Nesmyslný příběh. Ano, troufám si napsat, že děj byl sepsán zřejmě v rychlosti někde ve vlaku těsně před odevzdáním na další zpracování. Vůbec mě příběh nechytnul a pokračoval jsem ve sledování jen z důvodu, že ho tu všichni vychvalovali a rovněž jsem očekával nečekaný vývoj postav a změny. Bohužel, nedočkal jsem se ani jednoho. 2) Přímočarost. Veškerý vývoj děje je snadno odhadnutelný, jestliže vám funguje selský rozum. Jestli si myslíte, že pokud mě tu nějaká krátce střižená fialovlasá holčina bude přesvědčovat o tom, že támhleta holčina je Anděl a všechny tu v posmrtném životě vymazává, pokud se jí nebudou snažit společně zabít, tak jste na omylu. Vždyť jak se jí mohly zbavit zabitím, když byla ve stejném světě? Ty boje proti ní byly zcela nesmyslné. Tady něco autorům zřejmě nevyšlo. Vrchol všeho byla příhoda s testy. Ta bylo naprosto absurdní; tomu se nedalo ani smát, nad tím se dalo už jen brečet. » Shrnutí: První polovina byla ještě přijatelná, ale když jsem se dostal do druhé půlky, tak to šlo s kvalitou ještě více do kopru. Čpěla z toho odfláknutost. Ne nadarmo se říká, netlač na pilu. Ale kdepak, tvůrci spoléhali na své renomé a radši zdeformují zajímavý koncept a ten ve výsledku stojí leda za spálení. Vznikl tak z toho emoční paskvil, kdy jednu dobu nevím, zdali mám s postavami soucítit nebo je jen litovat za jejich vlastní stupiditu. (Ano Yuri, ukazuji na tebe.) Jedinej Otonashi tu za něco stál a jeho arc jsem si užil od začátku do konce. Zbytek byl jen výsměch. Pro ty, koho seriál nadchnul, doporučuji si přečíst vizuální novelu vytvořené na motivy seriálu. I já ji časem zkusím... Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„TEORIE ŽIVOTA, KTEROU KAGARI PRÁVĚ ZKOUMÁ, JE VÝVOJOVÝ DIAGRAM VE TVARU VELKÉHO STROMU. OBSAHUJE INFORMACE OD PRVOPOČÁTKU SVĚTA, KDY SE PRVOTNÍ FORMA NAZÝVALA AURORA…“ Přímé pokračování na první sérii nás přenese do města Kazamatsuri krátce po neštěstí. Kotarou se probouzí uprostřed noci a něco ho láká navštívit kopec nad městem. Zde se setká s Kagari; nemluvící slečnou, která tu pod stromem nad čímsi usilovně bloumá. Současně se upřeně dívá do jakéhosi velkého dotykového panelu. Jak ji ale má Koutarou oslovit, aniž by ho Kagari na místě nezbavila života? A co tím vlastně získá…? » Co se mi líbilo: 1) Hlubší myšlenka. Druhá série mi konečně dala něco, co můžu brát jako příběh. Děj tu už není chaotický, ale už dává jakýs takýs smysl. Třemi slovy se dá vystihnout myšlenka tohoto anime – život není fér. Seriál mě donutil nad tím přemýšlet a pokládat si otázky... 2) Znázorněné Kotariho rozhodování. Doteď jsem neviděl VN anime adaptaci, která by zobrazovala i možnosti výběru odpovědí či činů hlavní postavy. O to víc ve mě seriál budí pocit, že se příběh mohl stočit zcela jiným směrem a burcuje mě to k zakoupení hry. 3) Zakončení. Vnímal jsem ho jako blesk z čistého nebe. Když jsem viděl, co se před ním dělo a pak dojde k tomuto… Byl jsem lehce překvapen a jednu chvíli jsem byl i rozhodnutý seriálu přilepšit na hodnocení. » Co jsem nemusel: 1) Hudbu. Openingy a endingy jsou zcela bez jakýchkoliv emocí; nevyzařuje z nich vůbec nic. Není se pak čemu divit, že toto pokračování předchozí série je zcela opomínáno diváky, když ani mě otvírák nedokázal navnadit na sledování. Hudba na pozadí tu sice hrála, ale vůbec neprohlubovala děj, takže tu byla k ničemu. 2) Kresbu. 2D animace na mě nepůsobila nějak závratně. Koukatelné holčiny ze seriálu téměř vymizely a tak se přikloním k hlubší kritice. Zcela tu chybí tradiční sytost barev; vnímal jsem kresbu jako vyblitou a nejasnou. 3D animace tomu taky nepomohla. » Shrnutí: Upřímně, očekával jsem to horší. Anime mi mělo co říct, nevyznělo do prázdna a navzdory horšímu animačnímu kabátku se na to dalo koukat. Celkově si u mě druhá série oproti první přilepšila. Svého stráveného času za televizí nelituji. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„JAK JSEM JEN MOHL ZAPOMENOUT? STAČÍ TAK MÁLO, ABY SE MŮJ DRAHOCENNÝ OBYČEJNÝ ŽIVOT ROZPADL NA KOUSKY…“ V této anime adaptaci vizuální novely jsme seznámeni s Tennoujim Kotarou, který vede klasický středoškolský život. Od chvíle, co našel spící kamarádku Kotori v lese, se mu začala v noci zjevovat dívka. Avšak nejen ve snech, ale taktéž v jeho pokojíku a uprostřed Koutariho klidného spánku ho bezostyšně hryže do ruky. Neklidné noci nedají Koutarovi klid a rozhodne se najít pomoc u místní čarodějky v okultním klubu… » Co se mi líbilo: 1) Děvčata. Největším tahounem seriálu jsou jak jinak než ženské postavy. A když nad tím tak uvažuji, nedokážu si vybrat jednoznačnou favoritku. Všechny holky tu měli něco do sebe, tak proč tu dělat preference. 2) Kresba. Sice tu kresba nedosahuje kvalit ostatních anime seriálů své doby, nicméně já mám tenhle styl rád. V jednoduchosti je krása, ne? 3) Závěr série. Moje kritická duše byla tímto koncem spokojena. Není nad to, když všudypřítomný chaos dosáhne svého konce. » Co jsem nemusel: 1) Nejasný příběh. A nyní se vrhnu k negativům, mezi nimiž je samotná koncepce podání příběhu. Do poloviny této série se příběh točí kolem problémů v okultním klubu či některé z holčin. Pokaždé se našlo řešení a já jako divák jsem byl relativně spokojen. Poté ale nastupuje vyumělkované drama a příběhové zvraty, které mě nijak nezasáhly a příběh se začíná topit ve vlastním zmatku. Nevěděl jsem, kdo s kým spolupracuje, koho podezřívat a brát jako záporáka a koho naopak ne; nevěděl jsem nic. A když už jsem začínal tušit, o co tu každýmu jde, tak se najednou jednotlivé postavy začnou rozhodovat v rozporu s předcházejícími činy a mám v tom ještě větší zmatek. Takto děj pokračuje až do poslední kapitoly, kdy už má divák tendence se ironicky smát nad tím, na co se to vlastně kouká… 2) Drama postrádající hloubku. Pokud se mám bavit o dění okolo třídní předsedkyně, tak to bylo ještě fajn; sám jsem chvílemi koukal v mírném šoku na její nepříjemnosti, ale poté přichází plytké a neprocítěné drama, kdy se jako divák nedokážu vžít do pocitů hlavního hrdiny. Nesdílím s ním žádnou empatii a jeho problémy jsou mi upřímně u zadku. Podání druhé části této série je prostě bez emocí. 3) Otřesnou 3D CG animaci. Ta tomu nasazovala korunu. Do příběhu zasahují monstra; proč ne, samo o sobě mi to nevadí. Ale takhle okatě špatnou animaci příšer jsem teda nečekal. Chvílemi mi přišla rovněž směšná. Trhané pohyby a vůbec pocit, že se tam ty 3D pohybující se objekty vůbec nehodí, mi fakt pily krev. 4) Hudbu. Obvykle ji chválím, ale tady žádnou výraznou hudbu neočekávejte. To je oproti ostatním adaptacím visual novel od studia Key velký zlom. Není tu drama, není tu kvalitní hudba. Otvírák i zavírák je celkově nevyhraněný, stejně tak hudba na pozadí mě vůbec nenadchla. » Shrnutí: Do tohoto seriálu jsem se pustil s nadšením. Do poloviny první série jsem měl jasno o svém hodnocení; chtěl jsem titulu napálit tři hvězdy a odejít od seriálu spokojený. Nicméně, chaotický vývoj děje zapříčinil moje znechucení. Studio 8bit vložilo značnou část svých finančních prostředků na 3D animaci a záměr tvůrců prostě nevyšel. Naštěstí, původní visual novela sklidila od hráčů positivní hodnocení, takže se do ní v budoucnu taktéž vrhnu. Myslím si, že byl seriál nešťastně uspěchán a jeho autoři mu neposkytli potřebný čas na rozvoj všech postav. A jestli se pustím do druhé série? Naděje na kvalitní tvorbu přeci umírá poslední… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

„NEVYPADÁ TO, ŽE BY TU KINAKO A ZBYTEK DNESKA BYLI…" „ZÍTRA MAJÍ VOLNO. ZJEVNĚ ODJELY NA VÝLET DO LÁZNÍ…" Děvčata pracující v kavárně Alexander jsou odměněna za svou práci v podobě dovolené. Domluví se spolu se svými kamarádkami na společné návštěvě onsenu, o kterém panuje pověra, že v něm straší… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Sice tu nedosahuje takových kvalit jako v seriálu, nicméně, koukat se na to dá. Idealistické proporce nahých žen jsou poměrně dobře zpracované. 2) Opening a ending. Další z mála věcí, která má v tomto díle nějakou přidanou hodnotu je už jen otvírák se zavírákem. To je docela smutný, ale aspoň něco. » Co jsem nemusel: 1) Přehršel sexuální provokace. Všudypřítomné Ečči záběry mi lezly na nervy. Sexuální narážky v anime mám v oblibě, ale musí mít své meze a musí být umístěny tam, kde se to hodí. To, že jsou ženský v onsenu ještě neznamená, že potřebuju vidět obnažená ňadra spolu s pohledy do rozkroku 5krát do minuty. Je prostě znát, že Ečči je tu protlačeno bez špetky citu. To je už lepší se podívat na kvalitní Hentai, než být tímhle otravován. 2) Bezpříběhovost. To mluví samo o sobě. Proč se snažit o příběh, když tu máme odhalená děvčata, že? » Shrnutí: Jedná se o čistokrevný fanservis. Nemůžete očekávat žádný příběh, natož odpověď na nějakou nezodpovězenou otázku z anime série. Za mě ztráta času, která naštěstí netrvala dlouho. Ale protože jsem mladý a vyvinutý muž, udělím tomuto dílu z milosti aspoň jednu hvězdičku. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi