Jeoffrey

První věc, kterou musím hodně vyzvednout je hudba, takhle povedený hudební doprovod mě dokázal dosti účinně okouzlit a vyhnal zážitek o stupínek výš, než jaký by byl, kdybych si hudbu odmyslel. Další věc, která mě zaujala byl samotný příběh, jistě variací na téma "coby, kdyby", kde si autoři pohrávají s časem a realitami jsem už pár viděl, ale tady to bylo kvalitně seskládané a mělo to své kouzlo (třeba už jen ten nápis "If" uvnitř té koule...). Co se postav týká, tak byly sympatické, ale nějak jsem z toho necítil tak silnou chemii jak bych si představoval, také mi bylo trochu líto Yuusukeho, sice udělal něco, co vám žádná dívka neodpustí, ale nějak si naivně říkám, že jeho částečná motivace byla v tom, že věděl, co Norimichi k Nazumě cítí - alespoň si to chci myslet, protože pak by jeho chování bylo pro mě mnohem logičtější a mohl bych prohlásit, že mě nenaštval... Další věc je animace, některé obrazy jsou nádherné, třeba některé variace na ohňostroj, záběry na krajinu, ale jindy je to díky CGI trošku rušivé a skoro až nehezké (třeba jízda na kole). No a co jsem si z filmu odnesl, asi hlavně to, že možností je vždy spousta a že když něco opravdu chceš, pak po tom musíš minimálně natáhnout ruku... Stejně tak doufám, že jsem vše správně pochopil a že konec vůbec není tak otevřený, jak by mohlo někoho, kdo nedával pozor napadnout. Líbilo se 7/10

UMU Extra: Last Monogatari má opravdu jen 10 dílů? Na Anichartu slibovali 13 a závěr toho desátého, ať už byl do jisté míry i trochu zajímavý mi rozhodně nepřinesl žádné adekvátní rozuzlení a tak si připadám, jako při sledování koně, který chcípl před cílovou rovinkou... Ono to bylo vůbec zvláštní anime, stačí jen to, že mě na něm asi nejvíc pobavil UMU counter, který si tam přidal na pár dílů jeden vtipný autor titulků (a který by pro mě byl dobrým návodem na chlastací hru). Kromě téhle zábavné podivnosti se mi ještě líbilo zpracování jednotlivých pater, tak rozmanité a občas i nápadité a dobře předváděné - no studio, které nám přineslo sérii Monogatari se nezapřelo... Ještě přidám Saber, která byla tak podivná, že to bylo vlastně i roztomilé a taky Rin, protože sakra, kdo nemá rád Rin... No ale to je tak nějak všechno, souboje nejsou nijak epické ani zajímavé, příběh člověku, který nezná hru přijde tak nějak podivný a nezaujal, no a hlavní hrdina? Já bych tam asi radši měl tu holku, co zaklepe bačkorama hned na začátku... Nejsem asi zase tak naštvaný jako někteří ostatní, ale bylo to takové - neuspokojivé. 4,6/10 EDIT 1.8.2018 - Tak na Anichartu nekecali a opravdu je 13 dílů, jenom se na ty poslední tři muselo chvíli počkat... Takže dnes se mi konečně dostalo vcelku uspokojivého konce. Hlavně proto, že to tentokrát opravdu skončilo a i to nakonec možná dávalo tak trochu i nějaký ten smysl. Dostal jsem dalších 80 minut (protože poslední díl má víc jak 40), UMU counter se tentokrát zastavil na 11, což je překvapivě docela málo a rozloučil jsem se s tou podivnou a ukecanou Saber, která je mi pořád vlastně docela sympatická i s tím vším UMU. Taky jsem viděl blond Rin, což je novinka, pár docela krátkých soubojů a hromadu filosofování a debat o lidské společnosti a o tom, jestli má smysl nás zachraňovat... Ale i tak se můj dojem nemění, tenhle Fate mi sice nevadí, ale je to něco jiného, než na co jsem zvyklý (už třeba jen tím, že bitvy nejsou ve stylu battle royale, ale jsou instancované), je to podivné a nemůžu říct, že bych si to nějak extrémně oblíbil. Ale když si to vezmu kolem a kolem, tak mě to možná bavilo o trošku víc než celá Apocrypha ale víš jak na 5/10 se stejně nedostanu...

Představte si, že Mozart a Salieri jsou malí chlapci, kteří se potkali u jednoho kouzelného piána, kdesi hluboko v lese. Jeden má neskutečný talent a ten druhý je zase obrovský dříč a oba si navzájem tak nějak vědomě i nevědomě pomáhají v dalším růstu. Poetický a moc hezký film jsem viděl, do kterého jsem se pustil hlavně proto, že mě velmi zaujala první episoda letos začínajícího seriálu. Jsem za to vděčný, bylo to milé, sympatické a (nejen) díky dívce, která si představovala hru na klavír na záchodě ve společnosti svého psa, i poměrně vtipné. Rozhodně velká spokojenost v doprovodu pro mě blízké vážné hudby. 9/10

Najít nedostatky na pokračování Overlorda je tak jednoduché, obzvlášť když tím hlavním je až příliš častá absence hlavní postavy. Každý přeci čeká, že bude sledovat hlavního hrdinu jak stoupá vzhůru a cestou si podmaňuje vše okolo. No, ale to byste měli koukat na jinou show, protože tady se docela dost času věnuje tomu, co označujeme za worldbuilding. Zkrátka nejen hlavní postava roztáčí kolečka zdejšího světa a je přeci zajímavé sledovat, jak dříve plochá a naprogramovaná NPC začínají sama uvažovat a pracovat v rámci společného cíle. Tedy alespoň druhou polovinu, protože význam první poloviny s ještěrkami mi ještě dnes tak nějak uniká. Zatímco v druhé polovině jsem se seznámil se Sebasem, jeho charakterem i jeho slabinami, stejně jako s prohnaností a dokonalým smyslem pro lest, který předvádí Demiurge, tak v té první půlce jsem se dozvěděl co? Tak hlavně asi to, jak fungují namlouvací rituály ještěrek a viděl věci, které ani samotná hlavní postava neměla v úmyslu vidět... Přemýšlím nad tím, jestli byla celá anabáze s ještěrkami nějak extrémně prospěšná pro děj a jestli nové postavy z této linie budou nějak důležité pro budoucí vývoj věcí. U té druhé části nepochybuji a věřím, že psycho-princeznu, nebo třeba Evileye (mojí novou oblíbenou postavu) ještě uvidím, protože se nám tu přeci vrátil třeba Brain Unglaus. Zkrátka jsem z druhé série na rozpacích, protože bez jedné celé poloviny bych se klidně obešel, zatímco ta druhá je opět prostě boží a ukazuje, jak náš hlavní hrdina má "vše pod kontrolou", i když sám ani kolikrát neví. Ovšem tahle celá estráda, strategie, kdy si hrajete tak trochu sami se sebou a tak trochu se všemi mě pořád hodně baví a pořád mám Overlorda rád a pořád se těším na další díly - jen už prosím ne tak nepodstatné, jako byly ještěrky. 7,5/10

Série Garo mě svým prvním zpracováním upoutala a považuji ho za kvalitní anime, pokračování s podtitulem "rudý měsíc" mě zase hodně zklamalo a tak jsem očekával, co se se značkou bude dít dál. No přijde mi to, že to autoři pojali stejně jako značku Yu-gi-Oh (kde byla také první série podle mě povedená, ale druhá (GX) byla o poznání slabší). Zkrátka pokud chcete opět zvednout zájem a nechat zapomenout na předchozí slabší počin, pak potřebujete dospělejšího a drsnějšího hrdinu a hlavně motorky (a tak vzniklo Yu-gi-Oh 5D'S) !! Ovšem i tady to funguje, vše je temnější, dospělejší, promyšlenější a prostě tak o 100% víc cool než minulý Garo. Příběh je zajímavý, souboje nenudí (kromě zklamání z toho finálního, kdy čekáte epickou řežbu gold x black jako předvedli v polovině a ono nic...), postavy jsem neměl problém si oblíbit (hlavně Sword a Gina)... Zkrátka tohle anime mi dost sedlo a odpustím mu i to, že finále je tak trochu "něco jako Matrix". Za mě nejlepší Garo. 8/10

Hakumei a Mikoči je příjemný a milý seriál, který není o ničem velkém, spíš naopak, jsou to každodenní radosti a starosti malých lidiček. Ideální relaxační slice of life se sympatickými postavami, hezkou animací i hudbou, který potěší ty, kteří si chtějí každý týden na pár minut odpočinout a užít si něco klidného a pohodového. Nic víc (což bude spousta lidí považovat za negativum) a nic míň. 8,2/10

Začátek mě hodně bavil, má to skvělé prostředí a hned několik zajímavých charakterů. První dva díly jsem si i docela dost užíval a v jednu chvíli očekával, že se vše zvrtne v revenge hodný Johna Wicka. Bohužel na to nedošlo a já zažil své první zklamání, které ještě vygradovalo, když jsem zjistil, že seriál bude složený z několika episod místo jednoho uceleného příběhu a že se to bude hodně točit i kolem baseballu. Jistě baseballové paralely na přátelství a další věci okolo by mohly být fajn, ale ke konceptu nájemných zabijáků mi to nějak nesedlo. Stejně tak jsem očekával drsnou, krvavou a cool podívanou a místo toho to byla spíš jen taková akční buddy série, kdy některé pasáže byly docela dobré a jiné byly slabší. Také mě dost často štvalo, jak se Lin neustále dostával do průšvihů, z kterých ho musí jeho společník Banba (který je dost povedený charakter) tahat - taková podivná paralela na zachraňování princezny z nesnází... Ale celkově to špatné nebylo, akorát to nebylo tím, co jsem si já přál a ani jako to čím to bylo, to nebylo tak dobré, jak to mohlo být (hrozná věta...) - ideálně to mohlo být něco ve stylu mého nejoblíbenějšího filmu Poslední Skaut. Ale i tak je to docela sympatický a místy i zajímavý počin. 6,4/10

Milá podívaná s příjemnou romantickou náplním a velmi realistickými problémy většiny zdejších postav. Musím říct, že tohle bylo vždy velmi příjemné a osvěžující se sympatickými charaktery, kdy jsem neměl problém si oblíbit ústřední dvojici a užívat si jejich romantické i osobní (neméně zajímavé) peripetie. Navíc kromě hlavní dvojice je se zde pomalu rodí ještě jeden poměrně povedený páreček, jejichž občasná interakce mě bavila stejně, jako ta mezi hlavními postavami. Za mě velmi povedený počin. 8,2/10

Má to stejný zásadní problém, jako již Scalpem zmíněné anime s telefonem. Hlavní hrdina je přelevlený, má neskutečné schopnosti a vše vyřeší až moc jednoduše. Na rozdíl od "smartphonu" je tady ale alespoň jeho status a kde to vše nabral mnohem lépe vysvětlené, i když řekněme si upřímně klasickou "videoherní logikou", která ale může být hráčům sympatická. Ono třeba i to, že některé věci vyřeší za pomoci herních aspektů jako je třeba neomezený inventář působí docela vtipně (i když nejvtipnější věc jsou stejně všechny tituly, které zde hrdina získává - říkám si jestli dostal i nějaký třeba za to, když si po vykonání velké potřeby vytřel....). Jinak stejně jako anime o smartphonu je to harém se spoustou fanservisu, ale za mě osobně je obrovský rozdíl v samotném hlavním hrdinovi, díky kterému mi tohle anime ve výsledku zase tolik nevadí. Sató je docela pohodová postava, která nechce nijak vyčnívat, ale díky jeho schopnostem a povaze se kolem něj ty věci prostě tak nějak dějí. Sató se nestydí žen, má k nim kladný vztah, ale má své pevné zásady s kým a jak daleko zajde - OK jeho zásady jsou hodně zvláštní a ne každému se budou líbit, ale zkrátka tohle je hrdina, který se při pohledu na děvče nehroutí. Sató se ke svému harému chová s úctou, je si vědom, že ho má. Stejně jako Sató i zbytek postav mi byl vcelku sympatický, není to taková ta skupina překřikujících se slepiček, které se snaží za každou cenu zaujmout kohouta, který o nich ani neví (jako třeba jinde...). Jistě většinou jsou to harémové šablony, ale tenhle koktejl mi přijde vcelku slušně namíchaný a některé dívenky jsou i roztomilé. Takže mě ve finále tohle anime nijak nevadilo, ale je jasné, že ani žádný kdoví jaký poklad to také není - u mě 5/10

Toto zakončení anime ReLife mi přišlo mnohem procítěnější a emotivnější než předchozí seriál (protože prostoru bylo na zakončení dle mého málo, tak trochu vzrostla intenzita) a to jak to na mě zapůsobilo mi nedovolí tvrdit, že by to byl jen průměr. Závěr je hezká podívaná pro romantická srdce s troškou psychologie, kdy se vše až moc točí kolem jediného logického problému, který se v experimentu Relife musel vyskytnout. Řekněme si však, že finále je očekávané a skoro bych řekl že až povinné po tom všem co se zde událo, ovšem pořád to dokáže slabší jedince dojmout a potěšit. 7/10