filmfanouch

Nová Disneyovka, tentokrát nová verze Louskáčka. Původně film režíroval Lasse Hallström, režisér filmů jako Pravidla moštárny nebo Psí poslání, který prý nebyl schopen dostavit se na plac dotáček a tak byl nahrazen Joe Johnsonem, režisérem filmů jako Jumanji, Jurský park 3 nebo Captain America: První Avenger. Bylo tak jasné, že z toho dost možná bude mišmaš dvou totálně odlišných stylů a byla tak otázka co z výsledku vznikne. Ve výsledky není Louskáček a čtyři říše špatný film. Ne výborný film ani dokonalý film, ale rozhodně ne špatný film. Spíše bych použil výraz oukey-plus+ fajn film až nadprůměrný film. Louskáček a čtyři říše je očividně drahý film, jelikož produkčně vypadá naprosto parádně zvládnutě, prostě klasicky Disneyovsky. Vše to tedy krásně vypadá, je to nádherně barevný a má to šikovný herce. Příběh není moc komplikovaný ani náročný, prostě klasický příběh hrdiny/nky která se musí porvat se svými démony a problémy, postavit se za dobro, něco spasit/zachránit a následně se vykoupit. A s tím nemám problém, jelikož nic víc jsem asi očekávat nemohl. Problém je tedy možná v tom, že ten film prostě tak moc nezaujme, protože už jsme ho tu měli tolikrát. Helen Mirren, Keira Knightley, Morgan Freeman, Mackenzie Foy.. to je jen výčet pár herců, kteří hrají ve filmu hlavní role a jsou ve svých rolích přesvědčivý. Knightley si svojí roli neuvěřitelně užívá, Freeman na to pořád neskutečně má, Helen Mirren je pořád neskutečně cool a Mackenzie Foy je pořád šikovná. Problém možná bude v nějakých výrazných vedlejších postavách. Vizuál je jak jsem říkal parádní, například baletní scéna, která je na chvíli viděna i v traileru je natočena opravdu pěkně a dá vzpomenout na klasický balet. Závěrečné titulky jsou pak poskládány z dalšího baletního vystoupení a opět to je nádhera pozorovat. Problém mám spíše s poslední půl hodinou, kde přijde nepřekvapivý zvrat a odpudivá závěrečná ,,bitva´´. Toto byla opravdu nezvládnutá část a jediné co mě jakž takž utěšilo od nervů bylo posledních 5 minut. Je to sice strašná sázka na jistotu, na druhou stranu ale slušně natočena a po zásluze ocenitelná. Ze všech těch Disneyovek bych asi čtyři říše strčil do té slabší půlky, pořád to je ale o prsa.

Rocková hudební skupina Queen se jednou provždy zapsala do historie a upřímně asi dodnes platí za špičku svého oboru. A ještě upřímněji za to do jisté míry může právě Farrokh Bulsara AKA Freddie Mercury. Freddie Mercury byl motorem Queenů a bez něj by se nikdy nedostali tam kam se dostali. Celý příběh Queenů a především Freddyho Mercuryho je tak zajímavý, že bylo povinností aby se jednou dočkal filmového zpracování. A ono k tomu opravdu došlo, jen tak cesta nebyla dvakrát jednoduchá: Ještě na začátku desetiletí měl film režírovat Tom Hooper (Králova řeč, nejnovější Bídníci) a Mercuryho měl hrát Sacha Baron Cohen (Borat),který chtěl roli a celkově film pojmout po svém a natočit nepřístupný film o sexu a drogách, kterými byl Mercuryho život plný. To se však zbylým členům Queenů, kteří chtěli film vhodný pro mládež nelíbilo a Hooper i Cohen u projektu dlouho nezůstali. Kolem role Mercuryho se poté motali i Ben Whishaw nebo Daniel Radcliffe ale i s nimi to úplně nevyšlo. Až se nakonec u kormidla objevil Bryan Singer a do role Mercuryho byl obsazen mladej ale šikovnej Remi Malek. Na nějakou velkou pecku to ale z počátku vůbec nevypadalo: Bryan Singer několik týdnů před koncem natáčení přestal chodit na plac a byl vyměněn Dexterem Fletcherem i když stále zůstává označen jako hlavní režisér snímku. I přes všechny ty změny a produkční neduhy ale Bohemian Rhapsody dopadlo nejlépe jak mohlo a tudíž tak, že vznikla..... totální pecka! Bohemian Rhapsody je jeden totální filmový orgazmus, který diváka pohltí a už nepustí. Několikrát jsem si vzpomněl na to, že podobné pocity u mně naposledy vyvolal Vlk z Wall Street: Ze všech stran to vypadá, že má každý radost, že může Mercuryho životní příběh vyprávět. Za celých 134 minut film ani jednou nezpomalí tempo a jede pořád neskutečně. Je tak bravurně natočen, že to občas vypadá jako film z jiného světa. Bohemian Rhapsody rozhodně není dokonalý film a občas ty baterky přece jenom vyklouzávají, veškerá pozitiva ale všechny menší negativa totálně zabíjejí. Je to prostě pecka a důvodů je několik: I přes fakt, že Mercuryho AIDS (kdybych někomu přece jenom touto informací prozradil zásadní spoiler tak sorry) je ve filmu řešené, filmaři se vykašlali na to, aby nám servírovali 20 minut navíc kde Mercury hrozně trpí a místo toho se rozhodli Bohemian Rhapsody ukončit na vrcholu Mercuryho slávy a to jest na koncertu Live Aid v roce 1985. Ten je téměř v kompletní podobě rekonstruovaný a pokud si najdete záznam na internetu, to přesné přepracování je prostě neuvěřitelné. Rami Malek je jinak castingová trefa a minimálně nominace na Oscara ho nesmí minout. I přesto, že jsem měl zpočátku obavy se totiž v Mercuryho totálně převtělil (dokonce i zuby) a občas jsem měl až takový problém, že jsem nebyl schopen rozeznat jestli někdo náhodou zrovna nepoužil Mercuryho archivní záznam nebo je to opravdu Malek v roli Mercuryho. Celá banda Queen je jinak neskutečně perfektně obsazena: Gwilyn Lee působí jako naprosto perfektní klon pravého Briana Maye, Ben Hardy umí do bubnů mlátit jako pravý Roger Taylor a Joseph Mazello působí tak nenápadně aktivně jako pravý John Deacon. Užil jsem si Aidena ,,Malíčka´´´Gillena i Toma Hollandera a po letech mě opět dostal Mike Myers, který připomenul doby kdy byl v Austinu Powersovi k nepoznání. Jo, a Lucy Boynton je opravdu roztomilá. Dá se tomu možná vytknout fakt, že se sází příliš na jistotu, dá se tomu vytknout fakt, že od roku 1970 do roku 1985 se věkový vzhled hrdinů vůbec nezmění.... proč ale, když jde o film dělaný s láskou a úctou, který navíc funguje ve všech možných rovinách? Každý správný fanoušek Queenů by měl být nadšen. Já si to užíval a bouchal do rytmu. Závěrečných 20-25 minut ve mně navíc vyvolalo totální emoční díru a v sále jsem nebyl sám, naopak si nevybavím nikoho kdo by z kapes nevytahoval kapesník. Totálně narvaný sál, který nikdo neopustil do závěrečného titulku. Parádní atmosféra. A myslím, že i kdyby se našel člověk, který byl nějakým zázrakem držel celý život mimo a slyšel by o Queenech teprve teď právě kvůli tomuto filmu, byl by nadšen úplně stejně. Tady pravděpodobně platí, že co větší plátno, čím větší zvuk, tím větší zážitek. V Dolby Atmos nebo IMAXU to asi bude neskutečná paráda, zvláště finále v Live Aid. Bude to neskutečnej hit na kterej se pokusí navázat již chystané biografie o Eltonu Johnovi a Johnu Lennovi. Bude to Oscarový černý kůň, u kterého je ale úplně jedno jestli získá pět nebo deset nominací. Hlavním bodem je fakt, že vznikla perfektní biografie, která dokázala prodat Mercuryho tak jak si zbývající členové Queenů přáli a tak jak by se nejspíš líbila samotnému Freddymu. Jedna z TOP událostí roku a naprosto povinná záležitost, berte papuče a šupajděte do kina! Viděno v kině:4x

Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore!

Zmizelá byla v roce 2014 něco jako zjevení- David Fincher natočil dost možná svůj nejlepší film, který fungoval snad ve všech bodech, ukázal, že na to Ben Affleck pořád má a, že je Rosamund Pike neuvěřitelná herečka. Zmizelá zároveň odstartovala jakousi horečku thrillerových filmů, které se pokusí napodobit úspěch Zmizelé. Před 2 roky jsme tu měli ambiciozní Dívku ve vlaku, která to zvládla tak napůl a nějaký výraznější pokus tu vlastně od té doby nebyl. Tentokrát se toho všeho ujmul Paul Feig, člověk, který natočil pár zdařilých komedií jako Ženy sobě, Drsňačky, Špión či časem ucházející pokus o reboot Krotitelů duchů, které vždy byli minimálně slušné a sázeli na Mellisu McCarthy. Feig se tentokrát rozhodl na to jít trochu jinak: Po dlouhé době má projekt bez McCarthy (nedal jí ani cameo) a trochu změnil žánr. Nebezpečná laskavost opravdu není komedie, nebo alespoň ne komedie v pravém smyslu. Občas jsem si opravdu připadal jako bych koukal Zmizelou, kterou by se ale někdo pokusil zlehčit a udělat jí méně.... vážnou. Je to sice celé tak trochu komediálně stylizované (především postavy) ale zároveň se to celé bere celkem vážně a řeší se témata, kterým se komedie vyhýbají. A to je možná právě ten problém, protože film často až příliš přeskakuje a výsledkem je trošku nevyvážený mišmaš, který ale v součtu zas tak moc nezamrzí. Film naštěstí dost dobře táhnou nahoru obě představitelky hlavních rolí: Anna Kendrick i Blake Lively totiž pravděpodobně předvádějí nejlepší herecké výkony za poslední dobu, ne li snad za celou kariéru. Obě se navzájem krásně doplňují a jejich chemie a vztah je parádní. Obě jsou odlišné a obě sedí jako prdel na hrnec: Kendrick jako roztomile střelený andílek a Lively jako tajemná manipulátorka. Problém je trochu možná se zápletkou, která se sice rozjede celkem brzo, ale na druhou stranu to občas vypadá jako by už někdo nevěděl kam dál a tak si rychle vymyslí něco od paty. Ne, ty zvraty co tam jsou jsou fajn a občas celkem nepředvídatelné, v součtu se ale objevují příliš velká klišé. Problém je opravdu v tom že film přepíná mezi thrillerem a komedií a je to dost možná způsobené tím, že Paul Feig je především komediální režisér i když šikovný. Většina humoru ve filmu je především ale tlačena přes dialogy, kde se všichni navzájem pomlouvají, nadávají si a říkají si jak totálně zmátli někoho jiného. V součtu to pak funguje jenom 50 na 50. Jedná se vlastně o jednodušší a přístupnější verzi Zmizelé, u které se nemusí tak uvažovat a dá se u ní celkem v poklidu vypnout mozek. Tento podivný mix komedie a psychologického thrilleru je fajn film, rozhodně ale ne žádná převratná událost na kterou by si měl někdo za pár let vzpomenout. Feig je ale pořád šikovnej řemeslník a byla by škoda jeho kariéru zahrabat, jestli něco totiž film táhne nahoru, je to šikovné režijní utopení. A mě by vlastně nevadilo to jednou zase vidět znovu.

Když se řekne jméno Rowan Atkinson, většina lidí si automaticky vybaví postavu Mr. Beana a není se čemu divit- Mr. Bean je pravděpodobně Atkinsonova životní role a i přesto, že Atkinson dávno oznámil, že s rolí končí (protože nechtěl, aby ho jeho děti viděly v televizi a myslely si, že mají za tatínka idiota), stále se na něj vzpomíná především jako na Mr. Beana. Atkinson má ale pochopitelně i jiné kultovní role- Zazu z Lvího krále, Rufus z Lásky nebeské, Černá zmije nebo právě Johnnyho Englishe. A i přesto, že jsou Englishové výrazně slabší než eskápady Beana nebo jakákoliv epizoda Černé zmije (jsou spíše průměrní) pořád to jsou nadprůměrné zábavy. Englishové si ale celkem dávají načas- zatím co první Johnny English dorazil v roce 2003, dvojka dorazila až v roce 2011, tedy pauza 8 let. A nyní uběhlo dalších 7 let, takže bylo načase si Johnnyho trochu připomenout a oprášit. A opět do kin nedorazila žádná pecka nebo nějak povedený film, pořád ale dost slušná zábava jejíž jediný problém je, že prostě není ani dokonalá nebo nějak zajímavá. Jednička je slušná komedie, která má perfektního Johna Malkoviche, dvojka je pak důstojné pokračování, které se vydává trochu jiným směrem a trojka se opět vydává jiným směrem, tentokrát spíše k fungování moderních technologií, pracující s hackery, různými technickými vymoženostmi a vlastně celkově aktuálními techno-tématy. Otázka však je ta jestli Johnny English jednoduše nezestárl a do dnešní doby se prostě a jednoduše nehodí. Johnny English je jiný typ postavy než Mr. Bean- zatím co Bean je prostě a jednoduše idiot, English je hrdinný, snaživý smolař, který ale většinou postupuje trochu podivně a vše mu hraje do karet jen tak nějak od sebe. Atkinson pořád dokáže prodat většinu gagů, některé ty gagy jsou opravdu zábavné a překvapivě věrohodně fungují i scény kdy balí Olgu Kurylenko. Problém je ten, že zatím co eskapády Mr. Beana jsou především skeče a na děj se v nich moc nehraje (i přesto celkem slušně fungují oba Beanovy celovečerňáky), English se bez děje a špionážních misí neobejde a jakmile na ně dojde je to výrazně slabší. Jakékoliv scény kdy se dává najevo, že jde o záchranu světa působí nevěrohodně a především postava Johnnyho Englishe trpící jakýmsi ´´charakterovým vývojem´´ působí směsně. Obsazení kromě Atkinsona je poté v pohodě- Olga Kurylenko zase po letech nevypadá úplně otráveně, Ben Miller je jako Bough pořád hodně fajn a Emma Thompson si to zase hrozně dává. Potřetí opět oukey podívaná, kterou táhne především Rowan Atkinson a fakt, že na to prostě má i po letech. Jako komediální blbina velice fajn, jako akční spektákl velice podprůměrná. Johnny English 4 asi není potřeba, celovečerního Mr. Beana 3 bych si ale vlastně dal rád.

Jack Black je kujón- tato komediální hvězda, která za rok oslaví 50. narozeniny se definitivně zapsala do historie filmů a i když to před pár lety vypadalo na vyhaslou hvězdu, v poslední letech se Black opět dostal do formy a minulý rok se dokonce povedl v podařeném stand-alone pokračování Jumanji. A nyní se ozývá s Čarodějovými hodinami. Čarodějovy hodiny jsou určitě zajímavá věc. Režíruje Eli Roth, pro kterého se vlastně jedná o první film pro celou rodinu a kromě Blacka ve filmu hraje i perfektní Cate Blanchett. I přesto, že se ale jedná o film na který pravděpodobně může vyrazit celá rodina, je pořád výrazně temnější a více jde do psychicky postav než je zvykem. K Čarodějovým hodinám mám ve skutečnosti hrozně moc výhrad ale zároveň spoustu pozitivních bodů. Rozhodnu se to tedy sepsat co nejvíce srozumitelně: Casting ve vedení Jacka Blacka a Cate Blanchett je výborný a především chválím hlavního klučinu Owena Vaccara, který dokázal uhrát pár silných scén, kde většina ostatních dětských herců selhává. Celkem cool je poté Kyle MacLachan v roli záporáka, který dokáže už jenom svým zjevem vyvolat husí kůži. Eli Roth režíruje a i když má k dokonalému režisérovi pořád daleko, jeho režie je zajímavá. Film se odehrává v 50. letech a ta dobová atmosféra je velice fajn. Hudbu skládal celkem neznámý Nathan Barr a je to škoda, jelikož jeho soundtrack k Čarodějovým hodinám se nádherně poslouchá a bude znít v uších ještě dlouho po shlédnutí filmu. Je to na jednu stranu vlastně roztomilý film, na druhou stranu ale občas nažene celkem pochmurnou náladu a nebojí se takových témat jako fyzická šikana nebo popasování se se ztrátou blízkého. Trošku složitější je to s humorem: Jack Black pořád dokáže většinu hlášek prodat, většina vtípků je ale celkem infantilních a navíc se celkem začnou opakovat (running joke s travnatým lvem, který sere na dvorek není vtipný ani jednou). Efekty jsou většinou celkem slabší a i když je pár magických scén opravdu vizuálně zajímavých, občas byli pravým opakem a už jsem modlil ať se přejde na nějakou dialogovou scénu. A poslední výtka: Občas mi přišlo, že se film vleče, především až v nějaké poslední půl hodině, kde dojde k několika pár WTF rozhodnutím a jednomu velice podivnému CGI batoleti. Přesto všechno jsou Čarodějovy hodiny fajn. A když se takhle rozhoduji mezi 3 a 4 hvězdou, zatím tomu klidně ty 4 s odřenýma ušima dám. Očekávání jsem měl totiž nízko a dostal jsem solidní fantasy, kterou sice táhnou nahoru především Black a Blanchett, ale zároveň mohla dopadnout o mnoho hůř.

Psal se roce 1978 a tehdy vznikl nenápadný horror za nějakých 300-325 tisíc dolarů, vznikající při těch nejlevnějších produkčních podmínkách, s režii Johna Carpantera- Halloween. Levně pořízená věc ale hned lidi zaujmula a stala se hitem, který si tehdy přišel na slušných 70 milionů dolarů, především ale šokoval spoustu lidí, dočkal se veliké kultovního statusu a pořádně nakopl horrový podžánr Slasher. Vzniklo hned několik pokračování ale o žádném se nedá tak úplně říct, že by se blížil k originálu: Celkově je asi pořád nejlépe přijímaná Halloween 2, která v roce 1981 přišla se zásadním twistem, že Laurie Strode je vlastně Michaelova sestra a proto po ní tolik touží, celý film poté skončil tím, že měl Michael umřít. O rok později v roce 1982 vznikl Halloween 3, který se musel obejít bez Michaela Myerse a měl nějak nastartovat to, že by se z Halloweenu stala anthology série. Halloween 3 je ale nenáviděn a především tolik neuspěl, takže bylo jasné, že se to bez Michaela Myerse prostě neobejde. Následně se Halloween 4-6 museli obejít bez Laurie Strodové (a tím pádem Jamie Lee Curtis) a místo toho se věnovali Lauřině dceři a všechny ty filmy jsou prostě špatný. V roce 1998 přišel Halloween: H20 (Halloween 20 years later), který ignoroval všechny filmy kromě prvních dvou a vrátil Laurie mezi živé a stal se po jedničce a dvojce jedním z top dílů série. V roce 2002 bohužel přišlo Halloween: Zmrtvýchvstání, které sérii pohřbilo (doslova) a v roce 2007 musel přijít Rob Zombie, který se pokusil o nový, psychologičtější Michaelův příběh a i když se na to poprvé ještě dalo celkem koukat, podruhé z toho vznikl už jednoduše špatný film a jakékoliv plány na Halloween 3, kde by místo Michaela převzala masku kapitána Kirka Laurie přišli v niveč. Vypadalo to, že je Halloween mrtev. Jenže ejhle... před rokem se David Gordon Green a Danny McBride rozhodli, že chtějí natočit důstojného nástupce Halloweenu, který bude brát v potaz jenom jedničku (tím pádem se Halloween 2-Halloween: Zmrtvýchvstání a i Zombieho verze nikdy nestali a Laurie už není sestra Michaela). Hlavní snahou Greena na režijní sesli a McBridea, který psal scénář bylo to aby vznikl film, který naváže na jedničku a nebude jí dělat ostudu. A povedlo se to? Já bych řekl, že velmi! Nový Halloween je pecka! A to tak velká, že se automaticky stává mým nejoblíbenějším dílem série. Jsem především překvapen, že i když je film od Greena a McBridea, kteří stojí především za komedií Travička zhulená, k novému Halloweenu přistupují s láskou a úctou a to až tak takový, že byste nepoznali, že nerežíruje John Carpenter. Tvůrce originálu John Carpenter se sice nevrací na režijní sesli, fungoval ale jako hlavní konzultant a především stejně jako u originálu složil hudbu, se kterou mu pomáhal syn Cody. Soundtrack k novému Halloweenu je prostě úžasná záležitost, ale o tom až za chvíli. Pravdou je nicméně ta, že Green a McBride nový Halloween utáhli a i přesto, že je jejich scenáristický otisk v několika scénách hmatatelně poznat, vůbec neruší skvěle vypracovanou atmosféru filmu. Nový Halloween připomíná filmy, které se už dnes netočí a to je jenom dobře- Halloween se úplně vymyká současným, klasickým horrovým pravidlům a zkouší to jinak- Nečekejte, že se v úvodní scéně dostane Michael ven a bude následovat 100 minut brutálního vraždění. Gordon a Green si s Michaelem poctivě hrají, budují napětí a teprve poté ho vypustí ze řetězu, aby rozpoutal peklo na zemi. Především se nesází jenom na Michaela a Laurie, ale vztah se dá vytvořit i k vedlejším postavám a i když jsou to občas pěkný pankáči, začne vás trochu mrzet, když se Michael vrací k svému oblíbenému koníčku a vám je jasné jak to s nimi skončí i když to občas pěkně zamrzí. Halloween si také uvědomuje, že je to už 40 let od originálu, kolik nevypečených a WTF sequelů vzniklo a utahuje si z nich: Twist vymazaný z existence, spočívající v tom, že je Laurie Michaelova sestra, je vyhozen jako pouhá legenda, která není pravdivá. A i když tím pádem tedy nevíme pravý důvod, proč Michael zrovna tak touží po Laurie, vůbec to nevadí. Michael si totiž pořád drží své tajemno: Může mluvit, ale nechce. Záběr na jeho obličej je pouze v detailech nebo z dáli a nikdy není viděn ve své kráse. Pořád je to zrůda o které nikdo pořádně nic neví a u které je stále otázka proč z ničeho nic zabil svojí sestru. O Michaelovi se tedy i po nejnovějším Halloweenu pořád moc nic neví, to ale beru jako klad. Jamie Lee Curtis se vrací jako Laurie Strode a je prostě parádní.... vývoj její postavy z původního do novějšího Halloweenu bych přirovnal k Sarah Connorové mezi prvním a druhým Terminátorem, tedy z nevinné oběti se stává bránící se terč. S brokovnicí jí to jde velice zdatně a kdyby někdy vznikla ta dámská verze Expendables, někdo musí okamžitě zavolat právě jí. Velice se předvedla i Judy Greer jako dcera Laurie- Karen. Ta se narodila až po událostech Michaelovo napadnutí a byla proto vychovaná matkou, které šlo především o přípravu o život a Karen kvůli tomu trpí stresy, které ale musí uzemnit kvůli nevyhnutelnému střetu s Michaelem. Mimochodem bych rád pochválil Andi Matichak, která ve filmu debutuje (stejně jako v roce 1978 v Halloweenu debutovala Jamie Lee Curtis) jako vnučka Laurie- Alysson. Alysson je více podobná původní Laurie, ale zvládla uhrát nejenom scény jekotu ale i scény, které sází především na dialogy. Věštím jí slušnou budoucnost.... Nový Halloween je samosebou brutálnější a umře v něm mnohem více lidí- Není to ale klasické ,, uděláme pokračování větší, krvavější´´..... Greena a McBridea zajímá mnohem psychologické pocity postav a toho jak lidí Michaela vnímají.... scény jsou ale brutálně surově a realisticky krvavé, takže za to taky plusové body. Celé to postupně graduje a někde uprostřed přijde zvrat, který nemohl prostě čekat nikdo a opět nastaví divákovi neuvěřitelný prostředníček. Čím víc nad tím zvratem přemýšlím, přijde mi prostě fajn. Zatím poslední zúčtování s Michaelem mi poté přišlo napínavé, hrající na obě strany barikády a především surové. Když do toho navíc hraje Carpenterův soundtrack, který perfektně sedí snad do každé možné scény, vyjde z toho neuvěřitelná filmařská pochutina. Horror roku? Dost možná. Nový Halloween je projekt, se kterým si dali tvůrci práci a výsledek stojí za to. Sice se hraje na starou školu, ale to je na tom to výborné. Na rozdíl od nových bolavých pokusů o nové Pátky třinactého nebo Noční můry v Elm Street, vznikl perfektní film, který by měl vidět každý. Já už se těším na druhou projekci a kdyby se někdo s takovou láskou chopil i právě nového Pátku třinactého, nové Noční můry v Elm Street nebo nového Candymana byl bych nadšen. A jestli u Halloweenu 3.0 bude stejné produkční zázemí jako tady, budu se těšit. Byla by škoda tu sérii opět potopit, tak snad se to nestane. VELICE NADŠENÝ PALEC NAHORU! Viděno v kině: 4x

Začali 70. léta 20. století a díky ekonomické recesi dostávali možnosti mladí, nezkušení režiséři. Jedním z nich byl i George Lucas- ten, který si vymyslel příběh o souboji dobra a zla propojený stovkami postav cizích ras z různých planet- Star Wars. Lucas se inspiroval hodně- Ze seriálu Flash Gordon si vzal úvodní titulky, u japonských tvůrců se inspiroval souboji se světelnými mečů, různými designy droidů se inspiroval u kultovního Metropolis a dokonce se u Impéria inspiroval nacisty. Takto vznikl raný scénář Star Wars, který se časem hodně upravoval- Luke Skywalker se původně jmenoval Luke Starkiller a měl být žena, Han Solo měl být výrazně starší a i u Chewbacca nebyl od počátku Wookiee. Stvořit Star Wars bylo náročné, Lucas si prošel hodně ostnatým bludištěm a nakonec se film stal nejenom hitem, ale i kultovní klasikou, které se stala základem pro jednu z nejznámějších filmových sérii všech dob. V čem vlastně tkví kouzlo Nové naděje? Tak především v tom jak je stará a jak nestárne. Nová Naděje (tehdy se jmenovala pouze jednoduše Star Wars) vznikla v roce 1977, ale po 41 letech nemá člověk pocit, že by zestárla. Aby taky ne, když efekty má film dodnes jedny z nejlepších. Když vlastně obejdete nějakou várku lidí a zeptáte se jich jaký film nejvíc ovlivnil jejich dětství, většina vám okamžitě zmíní první Star Wars. A nedá se tomu divit, protože George Lucas opravdu vytvořil výbornou filmovou pecku, která neomrzí ani po několikátém (dnes konkrétně po 22x) shlédnutí. Lucas především dokázal vytvořit postavy, které diváka zajímaví, ať už kopou za dobro nebo za zlo: Luke Skywalker, klasický chlapec, který touží po dobrodružství a stane se hrdinou galaxie. Klidně bych napsal, že byl Mark Hamill castingová trefa ale to bych se pořád opakoval: castingových tref je totiž u Nové naděje hodně. Carrie Fisher jako rozkošná Leia, Harrison Ford jako legendární Han Solo, Peter Mayhew jako přerostlý Chewbacca (bez toho by ten film prostě nebyl kompletní), Alec Guiness jako starý mentor Obi-Wan Kenobi, i tělo Davida Prowse a hlas Jamese Earla Jonese, kteří ve spojení vytvořili jednoho z nejlepších filmových záporáků všech dob: Dartha Vadera. Darth Vader byl vždy zajímavá postava a i když se pořádného nakouknutí do duše dočká až v Epizodách V a VI, právě Epizoda IV pravděpodobně nejlépe vystihuje Vaderův status v Impériu. Vader je prostě pravá ruka nejvyššího zla, která nahání hrůzu nejenom v řadách nepřátel, ale i v řadách spojenců. Jeho osudový souboj s Obi-Wanem Kenobim funguje a především funguje závěrečný střet ve stíháčkách mezi Lukem a Vaderem, který měl dle Obi-Wana zabít Lukeovi otce- to je trochu malinko komplikovanější a pořádně se to vysvětlí až dalších epizodách, nicméně i přesto, že je souboj Vadera a Obi-Wana choreograficky nejméně zajímavý lightsaber duel ze série, pořád má své neuvěřitelné kouzlo. Lucas celkově rozhodí do popředí několik figurek a divák neví s kým chce trávit čas dřív. Ať už je to Obi-Wan ,,Ben´´ Kenobi, Han Solo nebo R2-D2, divák chce prostě trávit čas se všemi. Star Wars: Nová naděje jinak vznikl jako film, který neměl mít žádné pokračování a závěrečná scéna na Yavinu 4 teda měla sloužit jako definitivní tečka za příběhem Luke ,,Hvězdochodce´´ a jeho přátel. Myslím, že by ale tehdy byla škoda takto perfektní ságu s velkým potenciálem zatrhnout. Dnes je to velice hezky vidět, jelikož Star Wars stále žijí a ještě dlouho nepadnou. Dá se kritizovat to, že nové Star Wars postrádají kouzlo těch starých- A to je samo sebou pravda, protože ta neokoukanost originální trilogie chybí. Na druhou stranu jsme ale pořád daleko od dna. I kdyby ale měl někdo s novými Star Wars filmy problém, staré tu má originální filmy a především ten, který to vše začal- Star Wars: Epizoda IV- Nová naděje. PS: Promítání filmu s živým orchestrem v O2 aréně bylo perfektní a už dlouho jsem nebyl takto upřímně dojat. A i přesto, že se pouštěla speciální edice s novými efekty (další důvod proč originální Star Wars trilogie tolik nestárne) byl jsem spokojen..... Viděno v kině: 2x

Drew Goddard je především scénárista- jeho nejlepší prací je pravděpodobně 3 roky stará adaptace knihy Marťan, která se sice od knihy výrazně liší, zároveň ale naplňuje stejný pocit jako knižní předloha, má postavy, se kterými diváky baví trávit čas a je to pravděpodobně nejlepší Ridley Scott.... dost možná všech dob? Goddard to ale zkouší i jako režisér. V roce 2012 vznikl jeho horror Chata v horách, ten jsem sice neviděl, ale vím, že jsou jeho reakce rozpolcené a někteří ten film nemusí a jiní milují. A mám pocit, že to tak jednou bude i s El Royale. Goddard se tentokrát vydává do roku 1969 a pokouší se celé Zlý časy v El Royale sjet na nostalgii, takže je to celkem retro a pokouší se to odkazovat na starší dobu. Zlý časy v El Royale mi svým zpracováním (děj rozdělený do kapitol, které se různě prolínají a vracejí v čase sem-tam) a dialogovou stránkou připomněli tvorbu Quentina Tarantina. A v tom je možná můj hlavní problém. Zlý časy v El Royale prostě občas až příliš působí jako pokus o Tarantinovku bez Tarantina a funguje to jenom tak na půl. Rozhodně se nehodnotím jako Tarantinova fanatika (Osm hrozných jsem kdysi celkem kritizoval), přišlo mi ale škoda, že takový nápad nedostal zrovna Tarantino a nepřevedl něco k obrazu svému. Tarantinovy filmy jsou opravdu dlouhé- Jeho nejdelší film, Osm hrozných trvá 167 minut, jeho nejkratší film, Grindhouse: Auto zabiják 87 minut minut- a je úplně jedno, jestli jsou dlouhé nebo krátké, ale rozhodně u nich nepoužijete slovo příliš. Tarantino dokáže vždy udělat chvilku adekvátní a dokáže prodat i dialogovou scénu o 10 minutách. S tím má Goddard v El Royale občas veliký problém i přesto, že si vzpomenu alespoň na 6-8 dialogových scén, do kterých se dalo totálně zažrat a vnímat je od začátku do konce. Jsou ale i dialogovky, které prostě zajímavé nebyli/Goddard je nedokázal prodat tak jak asi chtěl. Další problém filmu je ten, že zápletka je prostě jednoduchá- žádný komplexní příběh, žádné složité vysvětlování, postavení na hlavu, žádný mindfuck- a i přesto, že Goddard různě nahazuje různá témata a vnitřní démony postav, vážnost tím úplně nezvedne. Ačkoliv nerad tento výraz používám, měl jsem opravdu pocit, že při natáčení vznikl pocit nanicovatosti a pocitu, že vzniká velice superkomplexní dílo, které přepíše dějiny filmografie a přepíše všechny možné žebříčky. Ve skutečnosti ale vznikl pouze fajn film ale nic víc. Naštěstí se ale najdou i pozitivní stránky věci. Tak především u Goddarda povinně dobře napsané postavy- Bridgesův ,,kněz´´ je jeho nejzajímavější postava za hodně dlouhou dobu, trošku mě naopak mrzelo to, že Jon Hamm je na plátně celkem málo a nedozvěděli jsme se o jeho postavě. Proti Dakotě Johnson nadále nic nemám, ale svými hereckými schopnostmi mě ještě pořád úplně neutvrdila. A největší bizár je asi casting Chrise Hemswortha, který snad poprvé ztvárnil zápornou postavu, navíc postavu inspirovanou Charliem Mansonem a..... ne! Hemswortha mám rád a akční hrdinové mu jdou, čím víc ale nad tím přemýšlím tohle je asi castingový fail roku. A navíc celá jeho role spočívá v tom, aby ukázal hrudník. Takže fanynky hrudníku Chrise Hemswortha šupajděte do kina! Mimochodem celkem neznámá Cynthia Erivo předvádí ve filmu asi nejlepší výkon. Pravda je ale ta, že u filmu funguje napětí a Goddard se občas vydá směry, které divák nečeká a za tuhle odvahu si zaslouží plusové body. Klasicky perfektní hudba Michaella Giacchina, nádherná kamera, atmosféra... zamrzí tak jedině fakt, že prostě Goddard nenatočil pecku ale oukey film. Očekávání byla rozhodně větší a spravit náladu nám bude muset asi teprve až samotný Quentin Tarantino v srpnu 2019 s Once Upon a Time in Hollywood. Herci dobře odehraný, řemeslně adekvátně natočený a zajímavě napsaný... problém je tak pouze v podání několika klíčových faktů a celkovému neúspěchů prodat všechny nadhozená témata. Je otázka, jestli je Goddard spíše ten scénárista, který má psát a zároveň si ty scénáře režírovat, nebo by měl zůstat pouze za psacím stolem a práci nechám někomu jinému. Když srovnám Marťana a Zlý časy v El Royale volil bych asi tu druhou možnost. Goddarda nicméně čeká Deadpoolovská týmovka X-Force a tam by to mohlo vyjít: Goddardovi totiž jde minimálně práce s postavami, a když mu s tím píchne Ryan Reynolds, mohl by vzniknout důstojný nástupce obou Deadpoolů. Nad Goddardem tedy ještě zatím hůl nelámat.

Damien Chazelle se již ve svých 32 letech stal jedním z nejúznavanějších režisérů současného Hollywoodu. K jeho Whiplashovi mám sice pořád své výtky ale jeho La La Land mi 2 roky nazpátek udělal neskutečnou radost a navíc se ve svých 32 letech stal nejmladším držitelem Oscara za režii. Jakmile tedy oznámil, že jeho nový snímek První člověk bude biografie Neila Armstronga a bude pojednávat o celém procesu, který předcházel Apollu 11, na místě se objevila zvědavost jelikož La La Land je vizuálně vypiplaná věc a navíc dopodrobna dokázala vysvětlit o čem je život.Chazellova novinka je konečně tady a..... opět je to neuvěřitelná pecka. La La Land mám sice pořád o trochu radši, První člověk se ale už teď pravděpodobně novou klasickou a mistrovským dílem. Po Whiplashovi a La La Landu, kteří sázeli především na hudbu, Chazelle přeskočil do odlišného žánru a řadí se tak po bok Stevena Spielberga nebo Christophera Nolana, jejichž každý film je jiný a funguje sám o sobě. Zatím co La La Land byl film plný života, První člověk je celkem depresivní záležitost a na sluníčkovou událost v roce 1969 hází trošku temný stín. Film sází na hodně klaustrofobických scén (několik scén se odehrává z pohledu první osoby a divákovi se z toho občas motá hlava). Nečekejte ale další Gravitaci nebo Interstellar- První člověk sází především na dialogovou část, opět geniální hudbu Justina Hurwitze a depresivní pohledy z kokpitu. Vesmír se tu nestává zajímavým postem ale naopak místem na, které by se pravděpodobně nikdo vydat nechtěl. Problém by mohl kvést v tom, že všichni nějak tuší jak úspěšný nakonec let Apolla 11 byl a mohlo by se tedy zdát, že napětí chybí. Jenže, Chazelle dokáže scény kdy jde astronautům o život přesto prodat a divák má o ně strach. Především o Neila Armstronga, kterého hraje Ryan Gosling a pravděpodobně si konečně dojde pro Oscara. Claire Foy pak hraje Armstrongovu polovičku a daří se jí svému manželovi zdatně sekundovat. A to není vše- Kyle Chandler, Corey Stoll i Jason Clarke zase dokázali prodat svoje postavy a potvrzují svůj stav sympaťáků. Především na konci se poté film stane úspěšnou žďímárnou slziček a dokáže prodat pravděpodobně jeden z nejlepších rodičovských vztahů. A celé přistání na měsíci je jedno velké žůžo labůžo. Chazelle prostě opět natočil pecku a potvrzuje svůj stav jakožto jednoho z nejlepších současných režisérů Hollywoodu. Velký palec nahoru, těším se na druhou projekci v IMAXU!