filmfanouch

Jak to jen říct… před chvílí jsem potvrdil, že si to zítra večer dám znova! Tahle recenze nepůjde směrem, který čekáte, jelikož Aquaman ve výsledku opravdu není řemeslo plné děr, slabých postav nebo únavných CGI scén, James Wan naopak dokázal zařídit mix očekávaného a neočekávaného a opravdu se mu povedlo vdechnout DC Extended Universe nový život. DC Extended Universe rozhodně není bez problémů i když jsem jeden z mála, který má toto univerzum celkem v lásce- Muž z oceli byl tehdy před 5 lety neokoukaný pohled na Supermana, který byl výrazně temnější, surovější a vážnější než jakákoliv jiná Supermanova verze. Jeho pokračování Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti mám ještě radši a dodnes se jednalo o nejlepší DC Extended Universe film. I přesto, že jsem od Sebevražedného oddílu čekal něco trochu jiného mě ani on ve výsledku nezklamal a naopak mi přijde jako film plný zajímavých postav s pořád dosti nevyužitím potenciálem. Sólovku Wonder Woman jsem měl po Batman v Superman nejradši a i ta Liga spravedlnosti je časem celkem zábavný film, kterému kazí fakt, že prostě měla být lepší a rovnat se Avengerům a ne jednat se o slabší béčkový odvar. Bylo ale jasné, že DC Extended Universe potřebuje upgrade a já doufal, že to bude právě James Wan, který tento vesmír nakopne. A já myslím, že se mu to opravdu povedlo! Zatím co na posledních DC filmech je vidět, že za zády stáli producenti a diktovali každý pohyb (to je bohužel jeden ze zásadních problémů Ligy spravedlnosti), James Wan je na tom zcela opačně, jelikož po nastartování série V zajetí démonů je pro Warnery exkluzivním miláčkem a dostal tak u Aquamana volné ruce a naštěstí toho využil tak, že se vydal trochu jiným a nečekaným směrem. Na Aquamanovi je prostě fascinující, že sice bere základní elementy komiksových prvních sólovek (odvyprávění původu, souboj s blízkým nepřítelem, zápolení s nějakým vlastím démonem...) ale zároveň toto vše podává se svěžím, neotřelým způsobem. Wan dost jasně dokáže poznat klišé a buďto se mu vyhne nebo to klišé použije ale parádně si s ním vyhraje, že ve výsledku ani není klišém v pravém slova smyslu. Na první pohled se sice jedná o známou firmu, na druhou stranu jde ale o něco výrazně odlišného a Wan se především snaží vyrazit dech tím, že Aquaman není obyčejným hrdinou. Ať už můžeme řešit fenomenálně přehlednou akci, která nikdy nezačne smrdět digibordelem (reálně jde o nejlepší efekty v historii tohoto univerza), brilantním stylem podojený zvrat ( no možná více zvratů) nebo pečlivé vykreslení postav, James Wan si především hraje po svém a věcem, které mu nevoní se vyhýbá. Nedivil bych se kdyby se Wanovi ve finále vyčítalo, že ale příliš klade důraz na příběh z bodu A přes bod B kolem bodu C do bodu D (sám Wan film přirovnal k Dobyvatelům ztracené archy a ve finále možná není až tak daleko). Wan ale prostě nechtěl natočit očekávaný komiksový film a na to, že to prostě není další Muž z oceli nebo Wonder Woman kašle. Wan nepotřebuje další finále ve kterém hrdina a padouch ve finální bitce rozbijí polovinu nějakého města. Wan se prostě jen tak trochu pokusil komiksový film upgradeovat/natočit ho jinak a daří se mu to. Chápu, že někdo bude ve finále rozhořčen a bude říkat: je to až příliš barevný a připomíná to spíš pohádku, mě ale celé prozkoumávání podvodního světa, budování vztahu Aquamana a Mery, charakter Ocean Mastera nebo jakékoliv scény s Dolphem Lundgrenem neskutečně bavili. Představitel Aquamana, Jason Momoa měl prostě pravdu když říkal, že je to něco výrazně jiného. Aquaman zvládá být epický komorní, zábavný i napínavý. Možná to trvá příliš dlouho (143 minut), i na první pohled zbytečné scény ale mají smysl, protože buď odhalují nové vrstvy podvodního světa a jeho pravidel nebo pracují s postavami typu královna Atlana v podání Nicole Kidman. Neříkám, že bych se třeba bez romantického jiskření Aquamana a Mery na Sicílii nebo pár dalších scén neobešel, vztah Aquamana a Mery ale zásadně ovlivní nejen následný děj filmu ale zároveň detailněji vykresluje charakter Aquamana samotného a ty scény tak nemůžou za to, že by člověk radši viděl další akční sekvenci ve které Dolph Lundgren jezdí na mořském poníkovi. Wan naštěstí také ví, jak vytvořit zajímavý záběr a pořád si vybavuju několik kouzelných money shotů. Zkrátka a dobře, u mně hejt nečekejte. Já jsem hltal film od začátku do konce (už ta úvodní akční sekvence!) a už po jedný projekci se mi do hlavy zarylo několik fenomenálních momentů. James Wan se opravdu vydal jinou cestou a stálo to za to. A já tleskám a klaním se, protože v současném komiksovém rybníčku se to zdá jako mission impossible a společně s Black Pantherem a Paralelními světy se jedná o nejosobitější komiksovku roku. Jason Momoa je jinak pořád především hromotluk, jeho Arthur ,,Aquaman´´ Curry je ale pořád sympatický hrdina, Willem Dafoe mu poté vystřihl parádního mentora, Nicole Kidman na to pořád má a i když je Ocean Master v podání Patricka WIlsona spíše DC variací na Lokiho, pořád zvládl zahrát perfektního záporáka s uvěřitelnou motivací a bylo by fajn ho ještě někdy vidět, jelikož nepůsobil jako čistý záporák. Herecké schopnosti Amber Heard mě jinak pořád nepřesvědčili, minimálně mě ale tady nerozčilovala. Dost možná se zároveň jedná o nejlepší vizuální zážitek od Avatara, jelikož Atlantida a další království jsou perfektně nadesignovaná do každého detailu a inspirace je cítit ve všem možném od právě Avatara, Star Warsek nebo snad dokonce Blade Runnerů. Jinak určitě stojí za to to vidět v IMAXU, jelikož i když IMAX vysílá pouze 3D verzi, tak 3D tu vůbec zážitek nekazí a jestli někde vynikne Aquamanova osobitost tak právě v IMAXU. A jo, samosebou to má i ekologické poselství takže děcka neházejte do moře odpadky nebo si vás Aquaman najde a sežere vás! Čím víc nad tím přemýšlím, mám z toho obrovskou radost a to především kvůli tomu, že jestli někdo zvládl DC Extended Universe nakopnout správnou cestou tak je to právě James Wan. O nejlepší DC Extended Universe komiksovce snad nemůže být pochyb, dokonce bych řekl, že po Temném rytíři a Temném rytíři povstal se jedná o nejlepší DC komiksovku, u které jsem si vzpomněl i na zlaté časy Burtonových Batmanů. Dále vizuálně nejlepší zážitek od Avatara, jeden z nejlepších filmů roku (Dost silně uvažuji o upravení TOP 5!) a soundtrack Ruperta Gregsona-Williamse patří mezi jeden z nejlepších roku. Obrovská pecka, u které se těším na dvojku, ke které se snad vrátí Wan a snad si druhou projekci jedničky užiji úplně stejně jako tu první. Velký palec nahoru, jen tak dál DC!! Viděno v kině:2x

V roce 2016 se v rámci Marvel Cinematic Universe ve filmu Captain America: Občanská válka objevil Spider-Man v podání Toma Hollanda a konečně to taky vypadalo, že se Spider-Man v klidu vrací domů a balance je vyvážena. Práva na Spider-Mana ale stále drží Sony a to logicky netěšilo se jenom dělit s MCU a proto se rozhodli, že začnou Spider-Mana dojit i jinak co to půjde. Tento rok do kin dorazil Venom, který byl hit a měl by ta nastartovat nové sdílené univerzum Spider-Manovských postaviček bez Spider-Mana. To ale Soňákům nestačí a už pár let chystali animák. Ten ze začátku působil dosti zbytečně a i přes to, že se měl objevit Miles Morales, kterého mají mladí afroameričané za boha jelikož se stal prvním Spider-Manem černé pleti, reálně to ze začátku nevypadalo, že bude důvod se těšit. Ihned poté ale nabalil do producentských a scenáristických pozic Phila Lorda a Chrise Millera, tvůrce filmových Jump Streetů a především Lego příběhu. Následně přitom bylo odhaleno, že zápletka bude spočívat v kontaktu s paralelními vesmíry, tedy tématem, kterého by bylo těžké v hraném filmu natočit a především téma, které potřebuje tvůrce s velkou představivostí a nápady. A ty naštěstí Lord a Miller mají! I přesto, že tedy Lord a Miller zůstali pouze na producentské židli (a na filmu se vystřídali tři různí režiséři- Bob Persichetti, Peter Ramsey, Rodney Rothman), pořád upustili uzdu svého talentu a dali vzniknout pravděpodobně nejosobitější komiksovce posledních let společně s Black Pantherem. Paralelní světy jsou velice odlišné od předchozích Spider-Man filmů a především představují úplně nového hrdinu, přičemž Miles Morales není Peter Parker. I tak je to ale sympatická postava, které má divák důvod fandit. Peter Parker se tady jinak přesouvá na pozici mentora a jedná se tak o trochu jiný pohled na jeho postavu, který ale rozhodně stojí za to spatřit. Stojí za zmínku, že Paralelní světy vůbec není film pro děti. Když děti do sálu přijdou tak si film sice užijí, rozhodně ho ale nedokáží tak emocionálně procítit nebo si tak užít všechny různé pomrknutí. Paralelní světy si vlastně utahují téměř ze všeho co je se Spider-Manem spojené a dojde dokonce i na pár perliček z Raimiho trilogie. Neokoukaný vizuál zvyšuje zážitek a po všech těch klasických 3D animacích jsem rád, že si tady někdo řekl zkusme to udělat jinak, zajímavěji. Vůbec si přitom nedovedu představit jak by Paralelní světy vypadali ve standardním 3D formátu, jelikož Lord a Miller si vyžádali tento unikátní styl a spojili klasickou počítačovou animaci s tradičním komiksovým malováním. Výsledek stojí za to, aby taky ne když se na filmu vystřídalo 140 animátorů. Perfektní je taky fakt, že i ten kdo o Spider-Manovi nikdy neslyšel, si pravděpodobně film užije jelikož film nepotřebuje aby někdo viděl Raimiho trilogii, oba Amazing Spider-Many nebo loňský Homecoming. Na to jde příliš svou vlastní cestou a spíše než aby představoval postavy, které jsme viděli v celovečerácích sází na nové postavy. Záporáci jsou taky unikátní a především Kingpina se podařilo představit jako opravdovou hrozbu a shlasem Liev Schreibera vynikne ještě víc. Všech šest Spider-Lidí jsou taky každý unikátní a zajímaví sami o sobě a každý z nich by si automaticky zasloužil vlastní spin-off. Vzhledem k tomu, že jde o animák se taky mohli tvůrci víc vyřádit a tak se dočkáme velkolepé akce, která by v případě hraného filmu mohla stát až 250 milionů dolarů, přičemž Paralelní světy stáli jenom 90 mega. a velkolepost jejich akčních scén přitom stejně vynikne. Díky své animované podobě si také můžou Lord a Miller dovolit v Paralelních světech věci na které by nikdo v hraných Marvelovkách opravdu koule neměl a jestli si to někdo může dovolit tak jenom opravdu oni. Je to taky výrazně dospělejší a brutálnější než by se mohlo zdát, pořád to jede na plný plyn a nezastavuje se to, nikdy si neřekne dost, chci další scénu ale naopak si budete přát aby každá scéna nebo sekvence trvala co nejdéle to půjde. Je to prostě perfektní práce u které si Lord a Miller opět ukousli velké sousto a přesto ho zvládli strávit a vykonat velkou komiksovou podívanou s nejlepším cameem Stana Leeho v historii a dost možná jednou z nejlepších potitulkových scén v historii. Ve výsledku vznikl film, který strká do kapsy oba Amazing-Spider-Many a dokáže se rovnat Raimiho trilogii i Homecomingu, po Úžasňákových 2 vznikl druhý nejlepší animák roku a skladatel Daniel Pemberton dost možná odevzdal nejlepší soundtrack roku. Ve výsledku prostě neuvěřitelná pecka, která si chystané pokračování i spin-offy zaslouží. Velký palec nahoru!!

Režiséru Peteru Jacksonovi se rozhodně musí nechat, že se zapsal do dějin filmografie- natočil jednu z nejlepších filmových trilogií všech dob- Pána prstenů. Poté v roce 2005 natočil výborného King Konga, který vznikl jako Jacksonova pocta k původnímu jím milovanému snímku. V roce 2011 poté spolupracoval se Stevenem Spielbergem na Tintinových dobrodružstvích a jejich společnými silami vznikla nejlepší možná pocta belgickému reportérovi. Jackson se poté vrátil do světa Středozemě s trilogií Hobit a i když by se dali najít výtky, rozhodně se pořád jednalo o Jacksona v parádní formě a pořád povedený příběh se zajímavými charaktery. Produkce trilogie Hobit ale nebyla lehká a zničila Jacksonovi jedno přání. Vysněným projektem Petera Jacksona totiž byli právě Smrtelné stroje, které chtěl i režírovat. Práce na Hobitech se ale opět zkomplikovala a Jackson se tak rozhodl zůstat v roli producenta a režii předal svému mnohaletému spolupracovníkovi Christianu Riversovi. Jackson tak vhodil ambiciozní sci-fi/fantasy do rukou debutanta a do jisté míry to je fakt, že jsou Smrtelné stroje bohužel solidním zklamáním, jelikož po Pánovi Prstenů a Hobitovi se od Jacksona- i když jen jako producenta- rozhodně čekalo více než což se ve finále vyklubalo ze Smrtelných strojů. Christian Rivers je především trikař a například právě za King Konga v roce 2006 obdržel Oscara. Má tak díky tomu vizuální vcítění, na druhou stranu mu ale chybí ten správný režisérský cit. Ze začátku to přitom nevypadá úplně marně, jelikož úvodní akční scéna je zajímavá, kamerové oblety kolem Londýna berou dech a od začátku je jasné, že po stránce dekorací si dali tvůrci záležet, například verze Londýna z roku 3118 vypadá parádně a mísí prvky současného Londýna s prvky budoucnosti. Bohužel hlavní lákadlo a to obří města jsou ve finále ve filmu celkem nějak nadbytečně, jelikož se vyprávění pochopitelně stačí k postavám, které spolu mají nějaké nevyřešené vztahy/konflikty a vše to nějak spěje k velkému příběhu, tady to ale právě začne bolet. Film vznikl podle knihy Philipa Reevea a já jí nečetl, takže nehodlám soudit zda se jedná o zdařilou adaptaci nebo ne, něco mi však říká, že v knize je nějak vše vysvětleno líp. Co se podrobně stalo v roce 2118, jak probíhala ta legendární šedesátiminutová válka, jak fungují vraždící města....filmová adaptace ale všechno nějak prohodí jenom v pár větách jako by na ní nezáleželo (to, že se film odehrává v roce 3118 je zmíněno při krátké přestávce dvou hlavních hrdinů na svačinu). Hlavní města jsou pořád fajn a neomrzí se, lidské postavy jsou ale problémem větším. Hlavní hrdinka Hester Shawová je bohužel totálně plochou nezajímavou postavou a navíc jí hraje celkově nevýrazná Hera Hilmar, která připomíná jakýsi mix mladé Naomi Watts a Cary Delevigne. Ve výsledku je tak velice zbytečnou postavu a daleko více času mě bavilo trávit s Katherine Valentineovou v podání Leily George, která se nějak musí popasovat s tím, že je tatínek zlej. Příběh Hester je ale neoriginální, nezajímavý a celý její vývoj je celkově prázdný. Daleko zajímavější je tak Tom v podání Roberta Sheehana, ale ani on neprojde nějakým výrazným vývojem. V součtu je tak nejzajímavější Hugo Weaving jako opět hlavní záporák a právě on je asi tím největším důvodem film vidět. Sice má tuto roli už vyzkoušenou a nějaká herecká výzva ho tu nečeká, své si ale odehraje a zůstává nezajímavější postavou filmu. CGI robot Strike v podání Stephena Langa bez kterého by se film reálně úplně obešel raději ignoruju. Problém je také ten, že kromě těchto pár zmíněných postav je tu také pár vedlejších postav.... a všechno nějak spěje k velké bitvě o osudu celého světa, ve které pár postav umře, divákovi ale může být úplně jedno kdo umře, žádná smrt nevyvolá žádný emocionální dopad a to jednoduše proto, že tam ty postavy přišli, něco řekli a za chvíli umřeli. Zrovna toto je asi také v knihách provedeno trochu lépe. Jak jsem říkal, Rivers zvládá vizuální scény s průjezdy měst a dalšími scény, které obsazují vizuální efekty, nejde mu ale vést dialogovky, ,,klíčové zvraty´´ a celkově je vidět, že mu chybí režisérský cit. Zrovna tohle by si Peter Jackson určitě obstaral. Pořád se na to ale vizuálním okem krásně kouká, akční scény jsou zábavné a mají nápady, Hugo Weaving hraje opět znamenitě a celkově je vidět, že na tom byla strašná práce, ve výsledku ale dorazí celkem prázdná sci-fi/fantasy blbina, která je snadno zaměnitelná s několika dalšími (často se mi vybavoval Jupiter vychází) a do roka už si jí dost možná nikdo pamatovat nebude. Na rozjetí nové série to nevypadá, což je na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu škoda, jelikož Peter Jackson má kreativní mysl a to, že bohužel až příliš důvěřoval Riversovi jako režisérovi byl omyl. Snad tedy příští ambiciozní fantasy zrežíruje Jackson sám, poslední film Hobit: Bitva pěti armád přece jen natočil už v roce 2014 a kvalitní režiséři by tak dlouho odpočívat neměli, zvláště když si ty špatní pauzu nedávají.

V roce 2013 do kin dorazilo 12 let v řetězech a byl z toho úspěch- Oscar za nejlepší film a celkové tržby ve výši 187 milionů dolarů. Ten film mi nepřijde špatný, je to poctivá slušná filmařina, přijde mi ale, že se pořád drží při zemi a do násilí a utrpení afroamerických otroků se film tak snadno nedostává. Tak jako tak bylo jasné, že Steve McQueen je dobrý režisér a dobrý režisér dlouho u ledu nezůstane. Jeho novým filmem jsou Vdovy. Jejich vznik byl ohlášen v březnu 2015 a nyní po 4 letech jsou tu. A já nějak nevím co si o nich mám myslet. Po zprávách o jednom z nejlepších filmů roku totiž sice přišla zručně natočená filmařina s perfektními hereckými výkony, Vdovy ale bohužel mají celkem hmatatelné chyby. Herecká stránka věci je stinnou stránkou filmu. Jen počítejte: Liam Neeson, Colin Farrell, Robert Duvall, Daniel Kaluuya, Viola Davis, Michelle Rodriguez, Elizabeth Debicki, Carrie Coon, Cynthia Erivo, Brian Tyree Henry.... tolik talentovaných herců na jednom plátně až je vlastně škoda, že většina se na plátně zas tak moc neohřeje. Na druhou stranu je ale tak každá scéna herecky prodaná co nejlépe to jde. Výkon Violy Davis je přirozeně vyhrocený, Elizabeth Debicki je sexy a především umí hrát a Daniel Kaluuya se po Uteč a Black Pantherovi stává jedním z mých nejoblíbenějších afroamerických herců, jestli někdy dělat biografii Martina Luthera Kinga Jr, tak jedině s ním! Robert Duvall je jinak jako vždy parádní a i přes 87 let (!!!!) se pořád výborně drží a bylo fajn ho zase vidět na velkém plátně. Colin Farrell zase dokázal po Fantastických zvířatech a kde je najít znovu ztvárnit charakterně zajímavou postavu, především chemie mezi Duvallem a Farrelem je jedním ze základních článků filmu a funguje. Většina scén má povedené tempo, perfektní atmosféru, někdy je to smutný, někdy je to napínavý a párkrát se překvapivě bohužel stane, že je to směšný. Steve McQueen napsal scénář společně s Gillian Flynn (autorkou Zmizelé!) a leckdo tak očekával, že po Zmizelé dorazí další perfektní thrillerová pecka. To se ale úplně nestane, vzhledem k tomu, že Vdovy jsou úplně jiným filmem než Zmizelá a navíc úplně jiným filmem než jak to prezentujou trailery. Většina lidí tak může výsledný produkt zklamat, já jsem s tím ale naprosto v pořádku smířen jelikož je jasné, že Steve McQueen si jede svůj discopříběh a nenatáčí klasické filmy. Hlavní prim tak ani tak nehraje zápletka o loupeži jako spíš sociální poměry afroamerické chudiny, manipulace s volbami nebo lidské vztahy. Do seriózního psychologického dramatu to má pořád daleko, nikdy si ale neřeknete, že vás to nezajímá a že se chce vrátit k jiné zápletce. Každá z členek bandy je navíc jiná-Afroameričanka, mexičanka, polská imigrantka, afroamerická hipsterka- a z toho se odvíjí zajímavé dialogy a momenty. Většina jich sice v závěru vyjde na prázdno, i tak jsou ale funkční. Problém jsem měl taky s tím, že McQueen a Flynn většinu postav nenapsali vůbec tak aby k nim měl divák nějaké sympatie a ten dámský zločinecký tým se rozjede díky větě ,, když mi nepomůžete, prozradím vaše jména a zabiji vás a vaše rodiny´´. McQueen a Flynn tak kašlou na to aby mezi hlavními ženskými hrdinkami vznikl nějaký pevný, přátelský vztah a to by bylo vlastně úplně v pořádku, kdyby se na konci nepokusili naznačit, že ve skutečnosti jsou přáteli....uf. Je to složitě poskládaný film, který skáče sem tam, to ale není vůbec žádný problém, naopak to působí ze začátku velice působivě a především zvuk hraje velkou roli. McQueen a Flynn ale pak ke konci kdy vše spěje k ,,velkému komornímu heist finále´´ vytáhnou pár šokujících zvratů, kdy především jeden je velmi silný WTF moment a především hrozně zbytečný WTF moment. Myslím, že kdyby někdo stříhal a tento zvrat vystřihl, vůbec nic by se nestalo, jelikož emoční linka, které se tento zvrat týká už došla ke svému dostačujícímu emočnímu vyvrcholení... Všechno je pak ve finále uzavřeno až příliš rychle a některé potenciálně zajímavé podzápletky zůstanou nevyřešeny. Hans Zimmer alespoň jako vždy hraje o život a jeho hudba opět dělá divy. Ve finále jsou Vdovy přeci jen asi o ždibeček lepší film než 12 let v řetězech (přišlo mi, že McQueen režíruje mnohem líp), přesto nemám důvod onanovat nad jejich genialitou, jelikož tam tu genialitu prostě nevidím. Problém je především v tom, že jsem byl celou dobu nějak emocionálně chladný a ani perfektní herecké výkony nezakryli hrozně nesympatické postavy. Necítil jsem tu emocionální jízdu, která mi nahnala husí kůži jako v případě Bohemian Rhapsody nebo alespoň tu odvařenost, která mi naskočila během Prvního člověka. Davis, Kaluuya, Debicki a Farrell hrají jako o život, přece jenom ale to není jenom o nich. Dlouho jsem si říkal, že adekvátní hodnocení je 3 z 5, ve finále ale prozatím dávám jednu hvězdu navíc, budu si to ale muset ještě hodně promyslet... McQueenovi ale fandím, rozhodně se jedná o šikovného režiséra.

Geralda Butlera mám hodně rád: Je to sympaťák, v akci mu to sluší a tahá svoje filmy nahoru. Jako Leonidas proslavil hlášku This is Sparta!, v Chceš mě, chci tě dobře fungovala jeho chemie s Katherine Heigl (fungovat s Katherine Heigl je náročný úkol!), hlas Kliďase Velikána v sérii Jak vycvičit draka je sympatický, v obou dílech Pádu se jako Mike Banning slušně oháněl bouchačkou a i v Geostormu mu role padla na míru. Butler si nyní zvolil roli ve velice zajímavém snímku Hunter Killer a říkám zajímavé, protože i přes to jaké chyby má je rozhodně zajímavé film rozebrat. Režísér Donovan Marsh je bohužel celkem dřevák a akce není tak jak by to asi chtělo. Když dojde na střílení tak palba kulek perfektně lahodí uším, bohužel je ale občas problém orientovat se v tom co se na plátně zrovna odehrává, kde se to odehrává, kdo střílí, na koho střílí a podobně. Butler svojí roli zvládá jako vždy na jedničku a opět tahá film nahoru, celkem WTF casting je ale Gary Oldman. Co Gary Oldman dělá v tomto filmu je otázka, vypadá to však jako by si odskočil z natáčení Nejtemnější hodiny a byl rád, že na sobě zrovna nemá žádnou masku, že roli prostě vzal aniž by pořádně četl scénář. Oldman je parádní herec, tady to však ale opravdu působí jako kdyby šel kolem, roli narychlo vzal, něco odříkal, podal si ruku a odešel natáčet zpátky něco jiného. Pravda však je, že až v Hollywoodu vznikne biografie Andreje Babiše, herec je asi jasný. Common je v pohodě, Linda Cardellini akorát výrazná, Toby Stephens se i 16 let po Dnes neumírej umí ohánět bouchačkou a Michael Nyqvist na sebe vrhá co nejlepší posmrtný stín. Film je zajímavý v tom, že se jaksi snaží ukázat konflikt mezi USA a Ruskem, vyobrazit jejich konflikty a ukazuje na možnost vzniku 2.studené války nebo rovnou 3. světové války. Všechno je to ale zabalený v neuvěřitelně únavném nahánění několik ponorek pod vodou kde je úplně jedno kolik raket se vypálí a koho zasáhnou. Rusáci opravdu většinou mluví rusky, občas ale přeskočí na angličtinu i přesto, že se ve scéně nachází třeba pouze ruský prezident a ruský ministr. Prezidentka USA se poté objeví asi v jediný scéně a je totálně zbytečná, většinu pozornosti na sebe strhává právě Gary ,,Give me my money´´ Oldman, který jako by vypadl z pokusu o biografii Dicka Cheneyho a chtěl ukázat Christianu Baleovi, že ho může hrát pouze jeden z nich. Podprůměrné akční béčko obalené neuvěřitelnou sebejistotou a ambicemi, které se jednoduše nezjeví. Občas až moc na sílu připomíná časy filmu Michaela Dudikoffa i když si nemyslím, že by to byl umělecký záměr. Butler by si zase po čase zasloužil nějakou pecku, musí bohužel ale hledat dál.

Creed II vrazil do kin a je lepší než jednička!!! Ryan Coogler měl příliš práce s Black Pantherem a tak otěže převzal Steven Caple Jr., který má za sebou pouze film Sígři (neviděl jsem) a povedlo se mu natočit údernější, dojemnější a více vtahující podívanou. Jedná se osmý film série Rocky, konkrétně se navazuje na události z Rockyho IV a dochází k souboji Creed vs. Drago 2.0. Creed 2 je především rodinné drama,které sází na vztahy. Vztah Adonise Creeda a Rockyho je ještě více prohlouben, stejně jako tak jeho vztah s Biancou. Paradoxně je ale ještě zajímavější sledovat otce a syna Dragovy. Ivan Drago se vrací na plátna kin po 33 letech a je tam vidět změna. Z ,,terminátora´´ je nyní starý a zlomený muž, který se snaží získat svojí slávu zpět skrz svého syna. Dolph Lundgren snad poprvé v kariéře představuje něco co vypadá jako skutečný herecký výkon a stává se jednou z nejzajímavějších postav filmu. Ivanova syna Viktora poté nehraje herec, ale skutečný boxer Florian Munteanu. Munteanu toho moc nenamluví, rozhodně ale nejde o kopírku mladší verze jeho otce. Viktor se totiž narodil do světa nenávistí a tvrdého výcviku, který z něj udělal to čím je. Munteanu není herec, nikdy však nepůsobí komicky a nevěrohodně. V pár scénách je navíc donucen předvést herecký výkon skrz grimasy a emoce a i přes mentální opožděnost jeho postavy se Munteanovi jeho výkon v rámci možnosti povedl. Michael B. Jordan/Adonis Creed je pořád perfektní protagonista, který je pořád důstojným nástupcem Carla Weatherse/Apolla Creeda a kromě stínu z minulosti se musí utkat také s faktem, že se z něho stává otec. Jedná se o jeho definitivní přerod v muže, který však nebude lehký. Jordan dokáže každou scénu uhrát a nikdy nezvládne přehrávat, protože je prostě výbornej. Jestli to na Oscarech s tou nominací na nejlepšího herce ve vedlejší roli za Black Panthera vyjde, zlobit se nebudu. Sylvester Stallone/Rocky Balboa je stejně jako v předchozím filmu pouze mentorem, tato poloha mu ale velice sluší a těch pár scén s Ivanem Dragem vhánějí slzy nostalgie dopředu. I Rocky Balboa musí v tomto filmu projít zásadní zkouškou, která pro něj není lehkou a především se snaží zabránit tomu aby se minulost opakovala. Creed II naštěstí není remake Rockyho IV. Na to má až příliš svůj vlastní styl. Nikde by jste asi tak dva žánrově odlišné filmy, které se ale vzájemně doplňují. Je tak asi štěstí, že nevyšel původní plán, že Creeda II nerežíroval sám Stallone. S jeho režií nemám problém, na druhou stranu bych ale opravdu Rockyho IV. 2 asi opravdu nechtěl. Creed II má opět Rockyho moudrost, perfektně prostříhanou tréninkovou montáž, výborně natočené zápasy a záporáka, který působí jako hrozba. Zároveň je ale více o životních úskalích a méně o boxu. Celý prostředek filmu je totiž jedna velká deprese plná krve, potu a slz, která jenom postupně graduje k epickému finále. Celé mi to tak přišlo intenzivnější než jednička: Údernější kamera, lépe padnoucí songy, lépe prostříhané montáže.... Steven Caple Jr. je možná trošku slabší režisér než Ryan Coogler, na druhou stranu ale má svůj vlastní vizuální ksicht a dokáže Creeda II emocemi skutečně podojit. Celé je to možná přeci jen trochu předvídatelné a především mezi Adonisem Creedem a vrahem jeho otce Ivanem Dragem jsem čekal trochu větší chemii a nějakou výslednou katarzi, která se nějak nedostavila. Scéna kdy se poprvé setkají má přitom opravdu skutečný náboj a lákal na slušnou gradaci, která se úplně nevyskytla. Ve výsledku spíše rodinné drama nebo boxerská řezničina, přesto prodaná srdíčkem a citem skrz krev, pot a slzy. Rocky IV zůstává nepřekonán, Creed II mu ale dýchá na záda co se týče titulu nejlepšího dílu série. Skutečně lepší upgrade prvního dílu, jelikož se v něm klade větší důraz na téměř vše. Nevím jestli bych chtěl aby se Creed dočkal šesti dílů jako Rocky, minimálně na Creeda III jsem ale zvědavej. A vůbec by mi nevadilo kdyby se vrátil nejen Caple Jr., ale i dynastie Dragových!

American Horror Story stále zůstává jedním z nejzajímavějších seriálových projektů, který se za poslední roky vyloupl. Ryan Murphy, kterého všichni měli v paměti jako autora Glee prostě před 8 lety nadělil první řadu American Horror Story a nabídl perfektně napsaný, geniálně odvyprávěný příběh. Následně jsme se dočkali několik dalších sérii, které se vždy odehrávají v jiné době s jinými postavami (ale většinou stejnými herci) ale odehrávají se ve stejném světě. Po sériích Murder House, Asylum, Coven, Freak Show, Hotel, Roanoke a Cult nyní přišel crossover první a třetí řady: Apocalypse. Ryan Murphy drží tradici a American Horror Story: Apocalypse je zase něco výrazně jiného. Je to jakýsi mix staré (Murder House-Freak Show) a nové (Hotel- Cult) éry. Ze začátku to vypadalo, že tu rojí potenciál na nejlepší sérii vůbec... a to se úplně nevyrojilo. Ale k tomu se dostaneme až potom. Důležité je zmínit fakt, že American Horror Story stále zůstává dost možná nejlepší televizní zpracovanou antalogií. I přes to, že má tato řada pouhých 10 epizod, Murphy a spol. opět dokáží prodat všechny postavy, příběhy a zvraty. Stále dokáží vyvolat neuvěřitelný příval deprese, stále se jedná o totální mindfuckovou věc a stále to neuvěřitelný přesah a vypilovanou pointu. Problém v tom, že se nejedná o nejlepší sérii bude trošku složitější vysvětlit. Nejdřív si probereme základní fakta: Hlavní hvězdou série je bezpochyby Antikrist Michael Langdon v podání Codyho Ferna. Murphy do role zvolil Ferna velice dobře a Fern podává jeden z nejlepších hereckých výkonů v dějinách celé antalogie. Michael Langdon je sice zrůda, kterou bude divák už z principu nenávidět, zároveň je ale i přes své přirozené zlo neuvěřitelně sympaticky prodaný a občas dokonce vyvolá pocit lítosti. Vůbec se nejedná o kopii jeho otce Tate Langdona a je to jenom dobře, jelikož American Horror Story má na víc než kopírovat charakteristiky postav. American Horror Story: Apocalypse má pouhých 10 epizod a jedná se tedy společně se šestou sérii Roanoke o nejkratší sérii vůbec. To je možná trochu škoda, jelikož se dříve avizovalo klasických 13 epizod, které měli první čtyři série a právě příběh o Michaelu Langdonovi by si jistě zasloužil ještě o trochu víc času. Epizoda 1 s názvem The End se nese v duchu seznamování a celá úvodní sekvence je ukázka toho jak Apokalypsa vypukla, teprve po intru se poté rozjede postapokalyptický následek věci.Celá epizoda se pak nese v celkem poklidném duchu kde nejvtipnější scéna je ta když si obyvatelé bunkru uvědomí, že guláš, který jí je uvařený z jednoho z nich a kolem toho vznikne celkem tříminutová vtipná dohadovačka. Tohle už je celkem na hraně vkusu, naštěstí Murphy a spol. nikdy celou situaci nedoženou do totální kaše. Celé je to v rámci seriálu tak poklidné aby v závěrečné scéně dorazil Michael Langdon s hudebním podkresem Tonight You Belong to Me z Murder Houseu a připravil nás na to, že se budou dít velké věci. Epizoda 2 s názvem The Morning After už více ukazuje co můžeme od Michaela Langdona čekat a je o co stát. Cody Fern jako Langdon představuje jednoho z největších záporáků seriálu a především se v této epizodě vrací populární Rubber Man (Muž v latexu) a opět vykonává velké věci. Epizoda 3 s názvem Forbidden Fruit ukončuje jednu kapitolu série. Na konci epizody většina osazenstva postav seriál opustí aby se vrátili Cordelia, Madison a Myrtle z Covenu. Na jednu stranu je skvělé vidět návrat tak populárních postav, na druhou stranu se objevuje první velký problém této série, tudíž fakt, že je překombinovaná. Původně se počítalo s tím, že bude 8. řada čistě o postapokalyptické situaci a teprve 9. řada bude crossoverem první a třetí řady. Poté se měli řady přehodit a nakonec se stalo to, že byli oba nápady- postapo a crossover- vmíšený do jedné série. Epizoda 4 Could It Be.. Satan? nastartovává druhou kapitolu série a jedná se zatím o nejzajímavější přírůstek. Děj se vrací o 6 let nazpátek (3 roky před pádem jaderných bomb) a my vidíme počátky Michaela Langdona. Ten jako by by z oka vizáží vypadl svému otci Tateovi a poté co se objeví jeho moc stane se adeptem na to stát se nejvyšším čarodějem. V této sérii se také Michael poprvé setkává s čarodějnicemi z Covenu a bylo jasné, že se vše pořádně vyhrotí. Pátá epizoda Boy Wonder pokračuje v řádu epizody čtvrté a dalo by se vlastně říct, že jde o jednu velkou epizodu rozdělenou na dvě části. Cordelii dojde, že něco není s Michaelem v počátku a tak pošle svého špeha Madison Montgomeryovou na prohlídku na místo kde to vše začalo: Murder House. Šestá epizoda tak nese název Return to Murder House a já měl pocit, že nás čeká nejlepší díl série.... byl jsem bohužel ve výsledku trošku zklamán. Ne, pořád se jedná o jednu z těch lepších epizod série, na druhou stranu jsem zklamán z výsledku věci. Věděl jsem, že je Michael Langdon Satanovo dítko a bude proto velice zlý. Čekal jsem ale trochu víc od jeho vztahu s otcem Tatem, matkou Vivien, nevlastním otcem Benem či jeho babičkou Constance. Tady se mimochodem po 3 letech do seriálu vrátila Jessica Lange aby si zopakovala roli právě Constance a je prostě boží. Celé to ale krásně vyvrcholí (závěrečná scéna je dojárna slz) a celé to působí jako takový epilog k první sérii. Trošku jen zamrzí, že se série nevěnovala Murder Houseu trochu víc a nedočkali jsme se crossoverové série v pravém slova smyslu. Sedmá epizoda s názvem Traitor pak trocha vyrovná skóre jelikož čarodějnice již vědí jak se věci mají a trochu věcí zkomplikují. Touto epizodou taky končí 2. část této série a dostáváme se do závěrečné fáze. Osmá epizoda a přichází nejslabší epizoda série Sojourn. Sojourn je pořád velice pozitivním šílenstvím ale v rámci AHS je prostě průměr. Trošku nahoru to ale přece jenom vytáhla závěrečná scéna. Devátá epizoda Fire and Reign poté následuje frontu nastavenou Sojournem a dává do série hrátky s časem. K tomu se dostanu až za chvíli. No a desátá epizoda s názvem Apocalypse Then. Tady se jedná o finále seriálu a... nakonec to není vůbec zlé. Michael Langdon se sice mohl dočkat trochu důstojnějšího finále, ve výsledku je ale jeho dějové vyvrcholení dojímavé a k zamyšlení. Hrátky s časem tak trochu trpí syndromem Budoucí minulosti, kde se sice maže většina událostí, na druhou stranu ale fungují v rámci dějové struktury. Trochu náladu spraví až finále, které snad stejně jako finále první řady nevyjde na prázdno. To by bylo American Horror Story: Apocalypse nějak po bodech a teď sečteně: Nostalgickým způsobem nádherná série, na druhou stranu se pár věcí nevyvinulo úplně tím správným směrem a mohlo být údernějších a emotivnějších. U většiny to ale plně vyšlo a pořád se tedy jedná o výbornou práci. Otázka je však ta, že přece jenom kvalita AHS sérií klesá a je otázka kam se budou chtít tvůrci posunout s devátou a desátou řadou. Kvalitativní hodnocení epizod: 1.The End (8.1) 2.The Morning After (8.2) 3. Boy Wonder (8. 5) 4. Could It Be... Satan? (8.4.) 5. Return to Murder House (8. 6) 6. Forbidden Fruit (8. 3) 7. Traitor (8. 7) 8. Apocalypse Then (8. 10) 9. Fire and Reign (8. 9) 10. Sojourn (8. 8) Kvalitativní hodnocení sérii: 1. American Horror Story: Coven 2. American Horror Story: Freak Show 3. American Horror Story: Hotel 4. American Horror Story: Murder House 5. American Horror Story: Asylum 6. American Horror Story: Roanoke 7. American Horror Story: Cult 8. American Horror Story: Apocalypse Verdikt:4,66 z 5

Harry Potter je pro mně prostě srdeční záležitost a když jsem si před 2 lety zamiloval i první Fantastická zvířata, bylo téměř jisté, že se rodí nová oblíbená série. Potenciál na pět filmů dle mně série určitě má jelikož kouzelnický svět od J.K. Rowlingové čítá nekonečně mnoho příležitostí. Celou sérii navíc píše právě J.K. Rowling a celou sérii odrežíruje David Yates, který je v tomto světě aktivní už od pátého Harryho Pottera. Jak si poté vedou Fantastická zvířata: Grinderwaldovy zločiny? Na Fantastických zvířatech 2 se musí ocenit fakt, že jsou jiná a nedrží se úplně jedničky. Grinderwaldovy zločiny jsou taky výrazně temnější, velkolepější a zároveň se nebojím použít výraz komornější. Kromě boje o záchranu světa tu opravdu jde především o vztahy, které pohání příběh kupředu. Johnny Depp je jako hlavní záporák Gellert Grindelwald castingová trefa! Ano, byl jsem ten komu casting úplně nevoněl a jeho cameo v jedničce mi taky optimizmus nezvedlo, Depp si ale roli Grindelealda vyloženě užívá a nabízí možná i charakterově zajímavější postavu než v případě Lorda Voldemorta. Jeho hlavní proslov, který zásadně ovlivní nejen finále filmu ale i celé vedení série nahání husinu a přitom zvládne z Grindelwalda alespoň na oko opravdu udělat charismatickou postavu, která dokáže být hlavním zlem alespoň na ty další tři filmy. Ještě lépe naštěstí dopadl casting další důležité postavy této série a to Albuse Brumbála. Po Richardu Harrisovi a Michaelu Gambonovi se v roli objevuje Jude Law a je perfektní. Občas možná až trochu na sílu imituje Harrise i Gambona, na druhou stranu ale dokázal svojí verzi Brumbála dát svojí vlastní odlišitelnou část. Law si jinak většinu svojí maličkosti šetří na další filmy a rozhodně bude o co stát, zvláště až se Brumbál a Grinderwald po letech opět setkají v tvaří v tvář. Zoë Kravitz je v roli Lety Lestrange zajímavá a dokázala uhrát pár zásadních momentů, Callum Turner pak hraje Théseuse Scamandera, který funguje jako přesný opak svého bratra Mloka. Většina návrativších postav se pak dočkává adekvátního vývoje- Mlok Scamander v podání Eddieho Redmaynea sice pořád není žádný hrdina, pořád je to ale především sympaťák jehož vztah se zvířaty hodně hraje na city. Vztah Jacoba Kowalskiho a Quennie Goldsteinové v podání Dana Foglera a Allison Sudol je povýšen na novou úroveň a čeká jej osudová zkouška. Credence v podání Ezry Millera se poté snaží zjistit kdo vlastně je a případně najít smysl žití. Credence se stává rozhodně nejzajímavější postavou této série a bude zajímavé dále sledovat jeho vývoj. To samé se týká i Nagini, která je tu poprvé představena jako člověk v podání Claudie Kim a bude zajímavé sledovat jak se stane tou hadí Nagini známou z Harryho Pottera. To by bylo co se týče postav, které jsou nejdůležitějším prvkem filmu, nyní se jde dál: Stejně jako jednička sází dvojka na retro atmosféru, tentokrát především Francie v roce 1927. Stejně jako v jedničce dokázala Rowlingová za psacím stolem a Stuart Craig jako architekt vymyslet parádně fungující svět. Film logicky nebyl levný, stál 200 milionů dolarů a ty prachy na něm jsou vidět. Nemůžu vyčítat filmu, který stál 200 mega to, že je plný barev a pořád se tam něco děje takže to dělat nebudu. K spokojenosti mi stačí fakt, že film jede po všech stránkách, rychle utíká, akční scény jsou natočeny přehledné a především se dokážu orientovat v tom co se na plátně děje. Hudba Jamese Newtona Howarda je lepší než v prvním díle a rozhodně si některé tóny broukám častěji než u jedničky. Ve výsledku dopadli Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny nejlépe jak mohli- Jedná se ale pořád horší film než jsou jednička a Harry Potterové. Právě rozdílnost s Potterem bude podle mně pro hodně lidí problém, jelikož toto je výrazně jiné, staví to především přes postavy a závěrečný zvrat pravděpodobně nejvíc rozdělí diváky- Někteří ho budou nenávidět a prskat na nej, druzí jako já ho snědí i s navijákem a nebudou se moc dočkat alespoň částečného rozuzlení ve trojce. Jeden z TOP zážitků roku! Viděno v kině:3x

Původní knižní trilogii Milénium od Stiegga Larssona mám načtenou a také nedávno naposlechnutou ve formě audioknihy, s filmovými adaptacemi je to ale trochu složitější. Na férovku řeknu, že jsem švédskou filmovou trilogii Milenium- Muži, kteří nenávidí ženy, Divka, která si hrála s ohněm, Divka, která kopla do vosího hnízda- s Noomi Rapace a Michaelem Nyqvistem v hlavních rolích Lizbeth Solanderové respektive Mikaela Blomkvista neviděl a viděl jsem pouze americký remake prvního dílu z trilogie, kde režíroval boží David Fincher a Rapace a Nyqvista vystřídali Rooney Mara a Daniel Craig. Americký remake mám hodně rád ale při rozpočtu 90 milionů dolarů si došel pro pouhých 232 mega. V Sony se nyní rozhodli udělat zásadní krok - Zahodili Finchera, Maru a Craiga, začali dělat, že další dva díly původní trilogie Milénium neexistují a místo toho se rozhodli pro napůl reboot/napůl sequel. Larsson totiž v roce 2004 zemřel a na jeho práci v roce 2015 navázal David Lagercrantz s novelou Dívka v pavoučí síti. Tady se pak hraje na to,že se navazuje přímo na Muži, kteří nenávidí ženy s tim,že Maru nahradila Claire Foy a Craiga Sverrir Gudgason. Finchera poté na režijní sešli vystřídal Fede Alvarez a já znejistil- Alvarez má rozhodně talent a umí si hrát s vizualem, jeho filmy ale nějak nedrží pobromadě. Dívka v pavoučí síti není špatný film. Není nudný film. Má svůj styl a není jen lacinou kopírkou Fincherova předchozího filmu. Má slušné herce, na druhou stranu jsem ale asi přece jen čekal o něco víc. Foy je jako nová Liz Solanderová výborná, zvládá nejenom akci ale i scény, které sází na to aby předvedli, jak je Lizbeth rozervaný člověk, který si hodním prošel. Na druhou stranu je možná problém, že už Lizbeth známe líp a výkon Rooney Mara (a hádám i Noomi Rapace) působí náročněji a lépe zvládnutě. Z Mikaela Blomkvista se jinak stala celkem vedlejší a nevýrazná postava, ale Gudgasson je alespoň sympaťák. Dívka v pavoučí síti je opravdu jiná věc než Muži, kteří nenávidí ženy a spíše než na psychiku a vývoj postav se soustředí na akci a jakákoliv psychologie postav je rychle smetena ze stolu. Alespoň ty akční scény funguji. Alvarez alespoň akční scény zvládá a posledních 30 minut náramně graduje. Pořád je to spíš v rámci možností béčkový provar ale funguje. Prostě slušná, jednoduchá akční podívaná, ve které se nejdřív střílí a až poté se ptá. Jestli vznikne i adaptace páté knihy- Muž, který hledal svůj stín- se stejným tvůrčím týmem, nemám s tím problém.

Studio Illimunation to rozjelo slušně. Já, padouch se stal hitem a vytvořil spoustu dalších snímků tohoto animovaného studia. Filmy od Illimunationu sice nejsou Pixarovky ani Disneyovky, nicméně pořád vysoce kvalitní a i když má studio spoustu odpůrců, já mám ty filmy hodně rád a užívám si je i v dabingu. Nyní se Illimunation vrhnul na animovanou verzi Grinche. Grinch je populární dětská postava a hraná verze z roku 2000 s Jimem Carreyem se roky stala vánoční klasikou. Starý Grinch je výborný vánoční film ale musí se mu nechat, že trošku stárne. A chtělo by to velké díky, že nový Grinch vznikl jelikož se dle mně jedná o lépe věrnou adaptaci a především je vidět, že s tím filmem byla práce. Nový Grinch se chystal více než 5 let, došlo k odkladům a to odložení stálo. Po Úžasňákových 2 se totiž jedná o nejlepší animák roku. Titulkovaná verze sice zatím neviděna (ale pokusím se dohnat), dabing mi ale zážitek vůbec nezkazil. Při tom nádherném vizuálu a výborně hudbě Dannyho Elfmana (pravděpodobně jeho nejlepší hudba od... Terapie láskou?). Vojta Dyk mi ale na Grinche sedí (Benedicta Cumberbatche daboval už v seriálu Sherlock) a Matěj Hádek je jako vypravěč příběhu výborný. Některé scény sice působí jako,že jsou předělávkou scén z hraného filmu, animák jde ale do velké míry svojí cestou a lacinou kopírku teda nečekejte. Perfektní pohádka, která má potenciál stát se novou klasikou. Na projekci v originálním znění se těším! PS: Předanimák s Mimoňi Yellow Is the new Black (Ta reference je k popukání) je jeden z těch slabších. Viděno v kině: 2x