filmfanouch

Od nehody spojené s ponorkou Kursk uběhlo už téměř 20 let, tak je pochopitelné, že už se o ní konečně někdo rozhodl natočit film..... se zajímavým obsazením a i zajímavou režii (Vinterbergův Hon jsem pořád neviděl, ale viděl jsem alespoň jeho zpracování Daleko od hlučícího davu) pak navíc očekávání stoupli tak nějak automaticky. Co ve finále dorazilo? Dle očekávání dorazilo slušné řemeslo. Dobře natočené, herci parádně odehrané..... jen s tím zpracováním mám možná trochu problém. Stěžejní problém filmu je ten, že místo aby se soustředil na jeden dějový oblouk se točí kolem tří/čtyř a na tom by nebylo nic špatného, kdyby se tento směr zvládl ukočírovat. Linka s uvězněnými námořníky funguje, linka s Colinem Firthem funguje, linka s ruským námořnictvem nějak funguje, linka s Leou Seydoux ale ve finále vyzní tak napůl.... Jsem jinak schopný akceptovat, že rusáci opět mluví anglicky i přesto, že ve výsledku jedná o evropskou produkci a tak to jednou mohlo fungovat nějak uvěřitelně. Mírné zklamání, ale nic za co bych lámal vazy.... Herci jsou v pohodě, Matthias Schoenaparats je sympaťák, Firth vždycky super a Max von Sydow i na 89 let válí. Mrzí mě fakt, že scény zesnulého Michaela Nyqvista zmizeli a všiml jsem si ho tak jenom v jedné scéně a ještě úplně vzadu....škoda, ve finále jsem si ani při titulcích nevšiml, že by mu byl film nějak věnován. Vinterberg naštěstí dokázal nadělit pár vizuálně zajímavých scén a ve finále film funguje jako komorní dialogovka, která hodně prodává právě přes dialogy. Ve finále těsně mezi 4 a 3 hvězdami, dobrý řemeslo to je určitě!

M. Night Shyalman dal v roce 2000 světu Vyvoleného a v roce 2017 poté Rozpolceného u kterého se ukázalo, že funguje ve stejném světě jako Vyvolený. Ještě tentýž rok bylo potvrzeno, že se Vyvolený a Skleněný dočkají závěru své trilogie Eastrail 177 jménem Skleněný ve kterém se kromě Vyvoleného a Rozpolceného pochopitelně vrací i Skleněný. M. Night Shyamalan dlouho prohlašoval, že právě Skleněný po 19 letech zakončí příběh, který kdysi nastartoval ve Vyvoleném a bude definitivní tečkou za celou srážkou vlaku Eastrail 177. M. Night Shyamalan u Rozpolceného jaksi našel ztracenou formu a leckdo tak doufal, že právě Skleněný bude ten oficiální návrat na vrchol..... No do toho totálního návratu na vrchol má asi Shyamalan ještě daleko, s radostí ale řeknu, že je Skleněný dokonalé zakončení celé Eastrail 177 trilogie a jeden z nejuspokojivějších závěrů trilogie všech dob. Tohle je to správné zakončení Vyvoleného na které jsme dlouho čekali. M. Night Shyamalan natočil nejlepší film za hodně dlouhou dobu (možná od Vesnice a to už je 15 let!). Skleněný je vzrušující podívaná, která sice není pro každého, pokud se jí ale divák podrobí už ho jen tak nepustí a totálně ho pohltí. Perfektně spojuje postavy nastavené ve Vyvoleném a Skleněném a Bruce Willis zde podává nejlepší herecký výkon od Sin City (taky dlouhých 14 let!). Skleněný navíc servíruje pravděpodobně nejchytřejší film s tématikou superhrdinství. Často jsem si při jeho sledování vzpomněl na Temný rytíř povstal nebo Logana, kteří sice ve finále fungují ještě o level výš, Skleněný se však rozhodně nemusí stydět. Není to film pro každého. Kdo jde do kina kvůli akčním scénám bude zklamán jelikož těch je ve filmů snad méně než kolik je prstů na ruce. Zapomeňte na Batman v Superman nebo Občanskou válku. Skleněný stejně jako v případě Vyvoleného nebo Rozpolceného spíše jde po psychické hloubce postav- jejich charakterech, vztazích a pocitech. M. Night Shyalaman tak dokázal za 20 milionů dolarů natočit film, který sice nevypadá příliš draze nebo lákavě, ve finále však nefunguje vůbec špatně. Vyvolený-Rozpolcený-Skleněný do jisté míry tvoří pravděpodobně jednu z nejzbytečnějších trilogií v dějinách, na druhou stranu jak Vyvolený tak Rozpolcený dokázali fungovat sami o sobě a především by bez závěrečné scény Rozpolceného člověk těžko pochopil, že se vlastně jedná o stejný sdílený svět. Skleněný je tak jakýsi kříženec obou snímků a i když z toho mohl vzniknout hrozný bordel, ve výsledku to opravdu funguje. Stejně jako u všech předchozích Shyamalanových filmů platí, že jeho filmy nejsou pro každého. Ten problém má i jeho dodnes nejlepší film Šestý smysl. Film trvá 129 minut a po úvodních 15 minutách následuje téměř hodina bez akce, kde jsou Vyvolený, Rozpolcený a Skleněný uvězněni v blázinci, jsou vyslýchaní, mezitím se jim jejich blízcí nějak snaží pomoct....zrovna s těmi scénami s blízkými mám problém, protože ve finále jsou fakt zbytečné. Anna- Taylor Joy, která mě bavila v Rozpolceném je tady tak nějak navíc stejně jako Charlayne Woodard v roli matky pana Skleněného. Jediný kdo tam nějak funguje je tedy syn Vyvoleného v podání Spencera Treata Clarka (který se obličejem vůbec nezměnil). Bál jsem se ale toho, že jak Shyamalan hlásal, že měl původní materiál až 200 minut, že z toho bude sestříhanej bordel. Nikdy jsem však neměl pocit, že by mi něco nedávalo smysl nebo tvořilo dějovou nesrovnalost. Jak sem říkal tak Bruce Willis předvádí nejlepší herecký výkon od Sin City, James McAvoy si toho schizofrenika pořád dává na Oscara a Samuel L. Jackson se konečně vrátil jako pan Skleněný a všem vytřel zrak. Už jenom vidět tyhle tři spolu na plátně je paráda ,vše to ale nějak pomalu spěje až k finále..... za který se zvedám a Shyalamanovi tleskám! Shyamalan sice vždycky tvořil pro své filmy zásadní zvraty, tohle ale není takový ten novodobý dementní zvrat, nýbrž návrat k Šestému smyslu, Vyvolenému nebo Znamení! Doufal jsem, že na to bude mít Shyamalan koule ale nevěřil jsem tomu. Ale udělal to! A už jenom proto Skleněného obdivuju. Díky tomu všemu jsem schopen Skleněnému odpustit slabší akční scény, celkem nevýraznou postavu Sarah Paulsonové, pár přeci jen zbytečných scén,ne-úplně výraznou hudbu nebo absenci nějakého zajímavého originálního vizuálu. Skleněný není dokonalý film, je to ale důstojné zakončení Eastrail 177 trilogie. Máme Vyvoleného. K tomu můžou existovat různé výtky, ale měli bychom z něj být nadšení. Následně dorazil jeden z nejlepších horrorů posledních let Rozpolcený. A nyní vznikl Skleněný, který ukazuje, že byli všechny motivy zacyklený a hrozně tím ve výsledku prospívá Vyvolenému i Rozpolcenému. Ve výsledku možná nemusíme na trilogii Eastrail 177 vzpomínat tak dobře jako na trilogii o Temném rytíři nebo Spider-Manovskou trilogii od Sama Raimiho, rozhodně se ale jedná o jedny z nejchytřejších projektů se superhrdinskou tématikou... a to ve výsledku taky není málo!

Nový Robin Hood- režíruje celovečerní debutant Otto Bathurst, debutují také scénáristé Ben Chandler a David James Kelly a z nějakého důvodu to produkuje Leonardo DiCaprio (vážně!) společně s Jennifer Davissonou, producentku ,,skvostů´´ jako Červená Karkulka, Pod rouškou noci nebo Delirium. I přes účast Dicapria tak účast této slečny a tří debutantů moc naděje nevzbuzovala, což ještě utvrdili nemastné neslané trailery, které lákali na podivnou béčkovou verzi něčeho z čeho se studio Lionsgate pokusí udělat novou dojnou náhradu na pár let za ukončené Hunger Games. A kdyby byla základní kostra použita a celé by se to nejmenovalo Robin Hood a logicky by tam tak nebyli postavy z Robina Hooda, celé by to ve finále nemuselo být vůbec špatné. Právě fakt, že je ale Robin Hood už téměř 2 století známá firma a především už vznikli filmová zpracování, které divák zbožňuje nebo si ho alespoň pustí radši než to co vzniklo z nejnovějšího Robina Hooda.... Na rovinu říkám, že z nového Robina Hooda nejsem ani unavenej ani nasranej, ale reálně prostě nedorazil dobrý film. Dokonce jsem si při něm několikrát vzpomněl na ty nejhorší filmy od Netflixu a říkal jsem si, proč to sakra někdo nezkusil zrovna tam. Horší film, který má nefungující příběh nezajímavý vizuál a dementně napsaný dialogy jsem za hodně dlouhou dobu v kině neviděl. Režie Otty Bathursta (jehož jméno jsem se marně pokusil přeložit) je totálně mimo. Celé to reálně působí tak jak to asi bylo: Robin Hood stál 70-85 milionů dolarů, což sice není moc ale pořád to je slušná částka, má to perfektní herce v podání Taronem Egertonem, Jamiem Foxxem a Bena Mendelsohna, produkuje to DiCaprio, který si umí i jako producent věci pohlídat..... a teď vám tam najednou dorazí člověk, který jako by držel filmovou kameru v ruce poprvé v životě a vůbec neví co co se děje a jak se to dělá. Bathurst jako by nevěděl co je význam záběru nebo výstavba scény. Až příliš na sílu se snaží kopírovat (nejen) akční scény z jiných filmů ať už Království nebeské od Ridleyho Scotta (jeho Robin Hood z roku 2010 je pořád nedoceněný a doufám, že po tomto u lidí stoupne) nebo 2 roky starého Krále Artuše: Legendy o meči. Historické nepřesnosti se dají přežit a ve finále je nejzajímavější sledovat právě je. Jakási očividná kritika církve, která církev představuje jako jasné zlo ve finále vůbec nefunguje. Akční scény se střelbou z luku jsou v pohodě. Co se týče herců, jenom tady je asi o co stát: Taron Egerton bude mít sice asi ještě hodně dlouho problém, že v něm pořád člověk vidí Eggsyho z Kingsmanů, jeho Robin Hood je ale ve finále fajn hrdina, který má problém v tom, že podání Kevina Costnera z filmu Robin Hood: Král Zbojníků z roku 1990 nebo podání Russela Crowea z filmu z roku 2010 jsou pořád zajímavější postavy. Pochválit se musí především ale Jamie Foxx, který pořád musel poslouchat, že přece jako maur nemůže hrát (Malého) Johna a přeci jen stvořil nejzajímavější postavu filmu. Ben Mendelsohn si klasicky zahrál hlavního záporáka a musí se nechat, že není špatný, ale má za sebou už zajímavější záporáky. Jamie Dorman je v pohodě a ze stínu Christana Greye pomalu mizí. F. Murray Abraham má zajímavé cameo a ve finále jediný problém s castingem mám s Evou Hewsenovou jakožto Robinovou láskou Marian. Je sice pořád pohledná, na roli se ale imho nehodí a především se i přes snahu vykreslit silnou ženskou postavu nic takového nepovedlo. Robin Hood není zábavný film ani po přirozené ani po té dementní je stránce, není vtipný, není napínavý, romantická linka nefunguje, hudba od Josepha Trapanese překvapivě taky není nic moc, střih bolestivý, akční scény nepřehledné.... Robin Hood se pokusil známého hodného zloděje ze Sherwoodského zloděje prodat pro mladou mládež a nějak zapomněl na to, že dnešní mládež už prostě Robin Hood nezajímá. Ve finále tak vznikl film, který nepotěší ani oblíbence Hoodova příběhu. Mohl bych tady začít tvrdit, že je to škoda, ale není.... jedná se pravděpodobně o jeden z nejzaslouženějších propadáků posledních let. Pusťte si radši znova Robina Hooda od Ridleyho Scotta a konečně ho doceňte! A nebo ještě líp, pusťte si znova Robina Hooda: Krále Zbojníků ve kterém by Robin Hood v podání Kevina Costnera tvůrce tohoto paskvilu střelil šípy rovnou do hrudníku.... PS: Když se film ještě ani nezačal natáčet, myslím, že konkrétně Bathurst mával slovy v tom smyslu, že by měla vzniknout rovnou celá trilogie, která by se měla inspirovat Trilogií o Temném rytíři. Tak určitě....

Před 6 lety dorazil animák Raubíř Ralf- nenápadný animáček, který svojí videoherní tématikou lehce strčil do kapsy všechny videoherní adaptace, nostalgicky připomínal doby plošinových her a dokázal představit zajímavé postavy, které si divák velice snadno oblíbil a fandil jim. Jednička Raubíře Ralfa přitom ukázala, že tam je potenciál na několik dalších filmů a proto po 6 letech opravdu dorazilo pokračování, které se ale vydává trochu jiným směrem. Ne, o plošinovky úplně nepřijdeme, Raubíř Ralf a Vanilopka ale tentokrát kroky osudu zavedou na internet- a stejně jako si v jedničce Phil Johnson a Richard Moore vyhráli s plošinovkami si ve dvojce vyhráli právě s internetem. Na rovinu řeknu fakt, že je Raubíř Ralf a internet skvělé pokračování avšak velice těžko půjde srovnat zda je lepší jednička nebo dvojka. Jednička má do jisté míry komorní příběh, zatím co dvojka je o trochu monstróznější. Sluší se podotknout fakt, že trailery téměř vůbec neprozradili hlavní děj a především myšlenku. Myšlenka je nejdůležitější část každého filmu a myšlenka Raubíře Ralfa 2 spočívá v tom, že někdy je třeba nechat lidi jít svojí cestou. A neznamená to, že nás budou mít méně rádi a nebo, že o ně přijdeme.Jen je to krok dopředu a máme potom o tu větší radost, když se s přáteli vidíme po dlouhé době.. Všechno je v pohybu, svět se mění a my s ním a my nesmíme zůstat jednom místě. Skvělý je na tom fakt, že i když se pár postav nezachová úplně správně a způsobí velké následky tak je to u těchto postav chování pochopitelné a nikoho nezačnete hned nenávidět ale naopak si řeknete, že byste se možná tak zachovali také ve stejné situaci. Možná se někomu bude zdát, že je film jednou obří reklamou na studio Walt Disney Studios a další známé giganty jako Google, E-Bay, Youtube atd, rozhodně ale zdání klame a i když pochopím, že někomu přijde všechny ty odkazy možná ve finále až příliš přes čáru, celá sekvence na webovkách O můj Disney je jeden velkej orgáč pro fanoušky nejen původních Disneyovek, ale také třeba novějších animáků, Marvelovek či Star Wars. Sorry jako, ale když vám na plátně začne hrát Imperial March, nejde to vzít zlehka. Dá se jistě polemizovat nad tím, že se objeví až příliš nových postav, které ve finále nedostanou příliš prostoru a ani několik postav z původního filmu ten správný prostor nedostane, mám ale pocit, že jádrem příběhu jsou pořád především Ralf a Vanilopka a i když zamrzí, že Felix, Calhounová nebo Zangief nedostali více prostoru, i těch pár scén s nimi ale fungují a možná by příiš prostoru pro ně vleklo linku hlavních dvou postav. Animací se jinak samosebou nedá nic vytknout, několikrát jsem si říkal to muselo dát kurevsky velkou práci nebo divím se, že měl někdo nervy se s tím tolik srát. Ten film prostě nádherně vypadá a kdybych zapomněl, že v tomto roce vznikli ještě Úžasňákovi 2 nebo Spider-Man: Paralelní světy řekl bych si, že je to nejlepší animák roku a přál bych mu Oscara. Takhle jen patří do TOP 3 animovaných filmů roku, což ale taky není úplně špatná vizitka. Kdyby mi bylo 5 let, asi bych z toho měl ještě hodně dlouhou dobu neskutečnej orgáč. Takhle jenom musím říct, že prostě dorazila další animovaná pecka, důstojné pokračování prvního filmu a snad i důstojné zakončení série. Ne, že bych si trojku (na konzolích?) rád nedal, závěr dvojky mi ale opravdu přijde jako uspokojivé zakončení (uspokojivější než u jedničky) a mám pocit, že trojka by finále dvojky překonávala jen těžko. Prostě paráda! Do TOP 10 se mi sice nedostal, ale rozhodně je to jeden z nejlepších filmů roku a to taky ve finále není špatná vizitka PS: Potitulková scéna je ten největší možný trolling z ranku potitulkové scény Spider-Man: Homecoming. Viděno v kině: 2x

Omlouvám se Kobře 11..... teprve tohle je to pravé rádoby akční dno

S režisérem Yorgosem Lanthimosem mám podivný vztah- Vždy jsem sice oceňoval jeho řemeslné kvality, hned první film který jsem od něj viděl jménem Humr ale dodnes nemusím především kvůli jeho přehnané přechytralosti a snaze o to ukázat, že vzniká perfektní dílo o všem, které ve skutečnosti mělo až příliš děr a nefungovalo téměř vůbec jak mělo po všech stránkách. Trošku jiný šálek kávy poté byl další Lanthimosův film jménem Zabití posvátného jelena ,ten mi přijde mnohem lépe scénáristicky vykreslený, po stránce postav smysluplnější, s obstojným napětím a atmosférou, mrtvý posvátný jelen má ale zase problém v tom, že se začne po první půlce víceméně rozpadávat a působilo to na mně, že Lanthimos prostě nevěděl kudy kam. Na další Lanthimosův film jsem ale začal být zvědavější o trochu víc.... A vše to vyvrcholilo dnes: pátek 28. prosince, po náročným období trochu toho volna, jedinečná příležitost vidět nový Lanthimosův film Favoritka téměř měsíc dopředu v Lucerně. V 18:15 už sedím v sále v 11 řadě ve středu, pomalu čekám až se roztáhne plátno a Lucerna najednou film odpálí téměř bez reklam, takže nebyl čas si ani nějak srovnat myšlenky a šlo se rovnou na věc.... a ve výsledku dorazil film, který nejen strčí do kapsy Humra a Zabití posvátného jelena (a stane se tak Lanthimosovým nejlepším filmem, který jsem viděl!) ale, kterému budu přát na těch Oscarech co největší úspěch! Ani ve snu bych nečekal, že ve mně Lanthimosova novinka vzbudí takový pocit, mám ale pocit, že na vině je především ta věc, že na rozdíl od Humra a Mrtvého posvátného jelena scénář nepíše Lanthimos (ani jeho spoluscénárista u obou projektů Efthymis Filippou) ale scénáristická debutantka Deborah Davisová společně s Tony McNamarou. Ve většině je pak celý scénář prací právě Davisové a člověk by měl začít jí psané projekty vyhlížet, jelikož Davisová jako scénáristka dokáže to, že divák si zamiluje úplně každou postavu a dokonce i ty postavy, které by se měli divákovi z lidského pohledu jednoduše hnusit. A to není vůbec snadné! Budu se asi hodně opakovat, ale rozhodně se jedná o nejlepší, nejpromakanější a nejzajímavější Lanthimosův film od roku 2015. TA KAMERA! TEN STŘIH! TA VÝPRAVA! Nádherně se na to dívá, nádherně se to poslouchá a i když jsou Lanthimosovy trademarky hodně poznat, jedná se o hodně stravitelnější podívanou než v jeho předchozích kouscích. Hledáte ženskými hereckými výkony nejsilnější film roku 2018? Tak jste doma! Emma Stone je samozřejmě perfektní a Rachel Weitz na to dle očekávání pořád má, hvězdou filmu ale není ani Stone ani Weitz, nýbrž představitelka královny Anny Olivia Colman. Právě královna Anna je základním pilířem filmu a výkon Colman v této roli je zase srdíčkem celého filmu. V historii filmografie se jedná pravděpodobně o jeden z nejzajímavějších romantických trojúhelníků. Na rozdíl od postav z Humra nebo Zabití posvátného jelena mají postavy z Favoritky také perfektně vykreslený charakter, divák daleko více chápe jejich chování a cíle a především je miluje takové jaké jsou, i když jsou sebehorší. Vyhrožování, chrlení ohně nebo urážení jsou scénářem podány parádně a všechny tři herečky je dokáži správně odehrát. Problém je možná v tom, že stejně jako u Humra nebo Zabití posvátného jelena nedorazí to pravé ořechové uspokojivé finále po kterém by si divák řekl, že to jelo fakt do morku kosti a toto skutečně nečekal. Finální scéna má ale naproti tomu ve finále pořád své jedinečné kouzlo. A ne u humra nebo jelena, teprve u králíků dokázal Lanthimos natočit něco s opravdovým satyristickým přesahem. Zároveň se nestydím prohlásit, že se jedná o nejlépe zvládnutou lesbickou romanci co jsem měl možnost vidět. Čím víc nad tím přemýšlím, už teď za měsíc čichám alespoň 8 Oscarových nominací, konkrétně za scénář, herecké výkony Weisz, Stone a Coleman, výpravu, kostýmy, kameru a věřím i v procpání do kategorie nejlepší film. A nemám s tím vůbec problém! Právě naopak jsem ve finále z filmu příjemně překvapen a přeji mu v rámci možností ten největší možný úspěch. Úplného vrcholu u mně Lanthimos ještě pořád nedosáhl, má k němu ale rozhodně blíž než u jeho dvou předchozích projektů. Takže Yorgosi, Yorgosi co s tebou ty chlape? Jednou jsem ti dal za 1 z 5, podruhé za 3 z 5 a nyní si to dokázal uhrát na 4 z 5.... no nevím co s tebou chlapče. A už to mám, teď budu přát tvojí novince úspěch na cenách, ty si zatím po zásluze odpočiň a čekám, že do dvou let uvidím v kinech tvojí novinku, která snad bude mít blízko k Favoritce a možná jí i překoná. A vůbec by mi ty chlapče jedná řecká nevadilo, kdyby se ti zase trochu povedlo změnit žánr a natočit zase něco trochu jiného avšak s tvými trademarky. Ale ať se trademarky drží na uzdě jako u Favoritky! Tak do dvou let Yorgosi, zatím zdar!

Mám rád Stevea Carella, mám rád Timothéeho Chalameta a mám rád citlivé lidské filmy natočené dle skutečných událostí- právě kvůli těmto faktorům jsem se na Beautiful Boye těšil a i přes celkem rozporuplné recenze jsem pořád doufal, že z komplikovaného vztahu otce a syna protkaného drogami vzejde filmová palba. Jenže.... Ve výsledku musím mdlé reakce pouze potvrdit jelikož Beautiful Boy je ve finále bohužel rutinně zpracované díl a ani Carell a Chalamet hrající na 100% film z průměrné kategorie prostě dostat nedokážou. Ve finále je úplně jedno, že Carell zase jednou jede o sto šest a Chalamet potvrzuje status jednoho z nejlepších mladých herců současnosti (jestli má někdo na to utáhnout novou Dunu, tak právě on!), protože krom těchto faktorů film ničím výjimečný není. Ani scénářem, kde se vlastně pořád dokola opakuje kolečko- syn bere drogy, otec ho dá na léčení, syn po krátce době s léčením skončí s tím, že už je čistý, chvíli se mu jakž takž daří a následně do toho opět spadne a vše se děje pořád dokola, během filmu asi čtyřikrát- a člověk ve finále musí jenom volat po filmech které si s drogovou tématikou pohráli přece jen o trochu víc a především na kost šli o hodně drsněji. Osvěžující je fakt, že Chalamet nehraje feťáka jako feťáka, ale prostě jako člověka, který z nějakého důvodu pro svůj život drogy potřebuje a i když není nikým pochopen, pořád je přesvědčen, že bez drog fungovat nedokáže. Přece jenom se mi ale zdá, že toho mohlo být vysvětleno mnohem více, zvláště když jak od Nica, tak od Davida Sheffových vyšli dvě knihy, které museli být jistě obsáhlejší, emocionálnější a hloubavější. Střih je ve finále celkem zmatený a občas mi přišlo, že film skáče až příliš dopředu a vynechal celkem dost zajímavá témata a dějové oblouky. Fajn je na filmu alespoň hudba... i když hudba, spíše jde o pasáže rockové muziky a samotný film žádnou originální hudbu nemá. Rockové songy jsou ale do filmy naloženy jako prdel na hrnec a často se jim podaří atmosféru vytáhnout nahoru. Ve výsledku tak vznikl bohužel rutinní snímek, který většinu zajímavých myšlenek vyhazuje z okna a vůbec si s nimi nepohrává. Na Oscarech přeju ale minimálně herecké nominace za Chalameta a Mauře Tierney! Právě ona jako Carrelova manželka a Chalametova macecha je srdcem filmu, která většinou Carrrelově postavě pomáhá co to jen jde a celý stav Chalametovy postavy jí mrzí jednoduše proto, že ho bere jako vlastního syna. A minimálně kvůli ní, Chalametovi a Carrelovi o fiasko rozhodně nejde!

Alfonso Cuarón je rozhodně jeden z nejtalentovanějších filmařů této doby- I přesto, že mám Vězně z Azkabanu jako nejméně oblíbený díl Harryho Pottera (pokud nepočítáme druhá Fantastická zvířata) ho mám rád a spíše než s Cuaronóvym skvělým vizuálním dílem mám problém s jistými dějovými prvky, což ale není Cuarónova chyba a jako režisér svým vizuálem pořád natočil parádní film, který je zároveň jedním z těch, který utvářel mé filmové dětství. V roce 2013 poté nabídl Gravitaci, která byla neskutečným nářezem a dodnes je pravděpodobně jedním z mých nejlepších kino zážitků a to jsem si ani Gravitaci nedal v IMAXU. Cuarón za Gravitaci dokonce dostal Oscara za nejlepší režii a měl tak velice široce otevřené dveře. Cuarón však odmítl všechny ty velké zakázky- Warneři se ho pokoušeli opět nalákat do světa Harryho Pottera s prvními Fantastickými zvířaty a Cuarón je odmítl, odmítl dokonce i režii Star Wars: Epizody VIII- a místo toho natočil snímek, který chtěl už dlouho natočit: Chtěl se vrátit do Mexika, natočit film s menšími biografickými prvky (děj je zasazený do 70. let, tedy do let Cuarónova mládí, ze kterého Cuarón v Romě vychází), chtěl to celé natočit černobíle, chtěl na to mít neomezený čas, celé to chtěl natočit na lokacích bez ateliéru a dokonce Cuarón zašel tak daleko a celá Roma je natočena chronologicky od začátku do konce podle scénáře. Cuarón to přitom ale ani se svým režijním statusem neměl jednoduché a jediný kdo mu poskytl finance a zázemí (i přes to, že Roma ve finále stála pouze relativně směšných 15 milionů dolarů) je Netflix. Právě účast Netflixu mi ve finále na celé Romě smrděla nejvíce- Netflix v poslední době totiž skupuje co může a kupuje buďto látky, které by nikdo financovat nechtěl nebo to dokonce zajde tak daleko a zakoupí nějaký dotočený snímek u kterého se studia bojí, že skončí průserem (Anihilace, Extinction, Titan, Mowgli) a uvede ho rovnou na svou platformu. Netflix se sice chlácholí, že svým tvůrcům dává co největší volnou ruku a mají velkou kreativní svobodu, i to ale ve finále není úplně pravda (Netflix se například zasadil o to aby byl Outlaw King sestříhán z původního 140- minutového materiálu na pouhé 2 hodiny) a většinou to dopadá tak, že je z Netflix filmů solidní průšvih. Proto se neskutečně bojím jak dopadne Irishman od Scorseseho a bál jsem se jak dopadne Roma od Cuaróna. Cuarón to ale opravdu zázrakem dokázal- natočil film, který je autorský až na kost a je naprosto vidět, že měl totální volnou ruku a povedlo se mu natočit zatím nejlepší film v Netflix produkci! Omlouvám se, ale tohle je prostě látka co patří na plátno! S Netflixem jsem měl dlouhou dobu problém, že zničil spoustu potencionálních kvalitních kino zážitků (věřím, že i to digitální peklo jménem Mowgli nemuselo být na velkém plátně vůbec tak marný jako na malé obrazovce), tady ale pochopitelně ucítili oscarové želízko v ohni ale pokud Netflix chtěl aby Roma opravdu napadla Oscary, musela být promítaná alespoň v pár kinech. A Netflix tak učinil. Alfonso Cuarón byl po Vězni z Azkabanu a Gravitaci v statusu člověka, kterému se každý pokusil nacpat blockbuster jelikož doufal, že v Cuarónových rukách vzniknou perfektní díla. Kdo by si taky nenechal líbit nové Star Wars nebo klidně nového Batmana od Cuaróna? Jediný Netflix ale Cuarónovi řekl, ať si prostě natočí co chce a nesliboval něco za něco. Například Warneři by pravděpodobně Romu zajistili ale chtěli by za to na oplátku aby jim Cuarón natočil nějaký větší blockbuster typu sólovky Flashe nebo Muže z oceli 2 (Ptáčci jarabáčci cvrlikají, že Christopher Nolan dostal peníze na Počátek, protože Warnerům slíbil, že natočí Temného rytíře povstal). Netflixu totiž především jde o dobrou reklamu a to jim u Romy vyšlo, jelikož názory jsou nadšené a ty Oscary reálně opravdu hrozí. Cuarón si opravdu doslova natočil přesně co chtěl. Na Romě je opravdu vidět, že nikdo se do Cuarónova řemesla nepletl a že měl Cuarón neomezený čas. Všichni kromě Netflixu by pravděpodobně měli problém s tím, že Cuarón natočil 135 minut dlouhý černobílý film kde jsou navíc všichni herci reálně neherci. A já nemůžu ve výsledku říct nic jiného, než že Roma je opravdu kvalitní řemeslo. Roma je opravdu kvalitní řemeslo, ale ne každý bude schopný její esenci vstřebat. Roma požaduje trpělivost a především tu správnou náladu. V celkovém součtu je především závěrečná třetina jedna depresivní podívaná a ne každý bude dle mně schopný film psychicky vstřebat. Zároveň se dle mně jedná o film, který je stvořen přímo pro kina. Není to ten typ filmu, který si z plezíru pustíme na počítači, protože prostě nemáte nic lepšího na práci. Zároveň to dle mého názoru je film, který prostě nemůže na internetu působit tak perfektně jako na plátně. Čím lepší zvuk a čím lepší obraz tím lépe! Problém co mám je možná s postavami. A tím nemyslím herecké výkony- jak jsem již říkal, všichni členové hereckého štábu jsou neherci a nikdo mi nevadil, nikdo mi nepřišel jako špatný a u některých bych možná ani nebyl schopen poznat, že jde o neherce, například představitelka hlavní hrdiny Cleii Yalitza Aparicio hraje velice přirozeně. Problém je s tím, že téměř s žádnou postavou není schopné se ztotožnit a jednoduše ne tím, že by byli špatně napsány ale pouze tím, že si k ním divák nějak nenajde cestu, s výjimkou hlavní hrdinky. Cuarón sice velice zdařile a přirozeně vtahuje diváky do jejich příběhu, sympatie a důvod oblíbit si je ale nepřičaruje a většina postav mi kromě hlavní hrdinky bylo dosti nesympatických, především co se týče dětských představitelů. Zábavnou věci je ale sledovat jak Cuarón vymýšlí různé části filmu co se týče kamery: Kamera je základním kamenem Romy, Cuarón dokáže každý záběr udělat nějak zajímavý a to ať kamerou točí o 360° nebo jen pomalu přibližuje. Různě přemýšlí kam kameru nastavit a nikdy během filmu nemáte pocit Déjá Vu. Bohužel příběh není moc komplikovaný a díky tomu není scénář výjimečný. Emoce poté nefungují až do té závěrečné třetiny, kde se najednou všechno nabalí do sebe a dojde k jednomu šokujícímu zvratu u kterého jsem nečekal, že na něj bude mít Cuarón odvahu ale o to více jsem byl příjemně překvapený. Emocionálně zasažený ale příjemně překvapený. Problém přitom není v délce, černobílém formátu nebo nenáročném tématu. Problém je jednoduše v řídkosti děje a celou dobu jsem si říkal, jak byl poté vlastně Cuarón schopen dojít k perfektní poslední třetině. Jádro pudla asi stojí v tom, že je Cuarón jednoduše perfektní umělec, kterému nedělá problém měnit žánr či styl a člověk by ho nejradši viděl u všech možných i nemožných projektů. Cuarón jinak u Romy stojí za režií, scénářem, kamerou a i střihem, takže se opravdu dá říct, ŽE JE TO VYMODLENÝ SNÍMEK ALFONSE CUARÓNA. Teď jen doufám, že příště půjde o další změnu žánru a od Cuaróna bych si dal líbit třeba nějaký Western a klidně i žánrový návrat k Tenkrát na Západě, jestli na to někdo má tak právě Cuarón. Nekompromisní autorský film, který možná u mně i časem vyzraje, rozhodně ale musím film označit za kvalitní řemeslo. Ne perfektní řemeslo, ale kvalitní řemeslo. Není to sice film pro všechny, ale všichni by ho vidět měli. Rozhodně se zatím jedná o nejlepší Netflix film (i když laťka nebyla nastavena příliš vysoko) a jestli to za měsíc fakt posbírá několik nominací (jakože posbírá) a dokonce by to nakonec vyhrálo cenu za nejlepší film roku vůbec s tím nemám problém. Tento rok sice dle mého názoru vznikli filmy, které si to zaslouží víc (Zrodila se hvězda, Bohemian Rhapsody, BlacKkKlansman...), pořád se ale jedná o perfektní ukázku toho co to znamená autorský film. Skládám ti poklonu Alfonso Cuaróne a přeju ti Good Luck, Oscara za kameru máš jistou!

Jednu věc si ujasněme hned na začátek: Dodnes jsem neviděl původní Mary Poppins! A tím pádem nebude můj názor na novou Mary Poppins závislý na té staré a budu tak k nové Mary Poppins milosrdnější možná právě proto, že jsem neviděl originál, který jsem v plánu shlédnout před premiéry dvojky ale časovej pres to prostě neumožnil takže jsem ve výsledku šel na dvojku aniž bych o jedničce nevěděl jenom pár základních informací o čem původní film je, jaké tam jsou postavy a kdo ty postavy hraje. Mary Poppins se vrací ale naštěstí funguje sama o sobě a neměl jsem pocit, že mi něco schází a vůbec se na pokračování nechytám. Problém je možná také v tom, že mám slabost pro muzikály všeho druhu a především pro muzikály se slušnou vizuální stránkou a tam bych se nebál Mary Poppins se vrací zařadit. Režíruje navíc Rob Marshall, režisér mého oblíbeného muzikálu Chicago, dle mého zdařilých Pirátů z Karibiku 4 a dalšího slušného muzikálu jménem Čarovný les. Marshall možná není jeden z nejlepších režisérů světa, rozhodně se ale jedná minimálně o slušného řemeslníka a především se hodí právě k muzikálům. A dle těch ukázek z jedničky jsem měl pocit, že je Emily Blunt perfektní náhrada za Julii Andrews a proto jsem se na Mary Poppins 2 těšil a i když jsem byl poslední dobou spíše negativní a návštěvu kina jsem zvažoval, nakonec jsem do toho šel. A rozhodně nelituju.... Jak říkám vůbec nevím jak na tom je jednička, hodně názorů ale směřovalo k tomu, že Mary Poppins 2 stylem kopíruje původní film a několik materiálů z původního snímku mě v tom utvrdilo. Mary Poppins se vrací opravdu připomíná filmy/muzikály, které se už v současnosti netočí, jednoduše proto, že se žánr přesunul na jinou úroveň a právě v té zastaralosti je jeho kouzlo. Povedená barevná stylizace, kýčová muzikálovost, naivita nebo bezbřehý optimismus jsou jedním ze základních faktorů filmu a upřímně bych řekl, že se jednalo o nejlepší muzikálový zážitek od La La Landu, i když La La Land jde se svou hlavní myšlenkou mnohem výš a ve finále se jedná o hodně dospělejší podívanou, Mary Poppins 2 stále zůstává především dětskou podívanou, ale dětskou podívanou, kterou si užije i starší obecenstvo. Člověk může nadávat na studio Disney co jen to jde, musí se ale uznat,že servíruje to nejlepší možné producentské zázemí a vždycky je minimálně na co se koukat. Ať trávíme čas v nočním Londýně, vodním světě nebo animovaném světě jedná se o vizuálem nádherně vykreslená místa propracované do každého detailu. Klíčový je také pro děj celého filmu fakt, že dvě hlavní dětské postavy z prvního dílu jsou nyní dospělé a musí se vyrovnávat se ztrátou dětství a dospěním. Připomnělo mi to letošní další Disneyovku, tentokráte Kryštůfka Robina, která ale tuto myšlenku rozpracovala trochu víc. Charakterový a dějový vývoj Michaela Bankse v podání Bena Whishawa ale funguje a je uvěřitelný, Whishaw především dokazuje svůj jedinečný herecký talent. Květinou filmu je ale opravdu Emily Blunt! Nedovedu si představit v té roli nikoho jiného, jelikož Blunt hraje Poppins s takovou elegancí a švihem a vytváří tu skutečnou charizmatickou ženskou hrdinku. Čím více Emily Blunt, tím prostě lépe. A když v roce 1965 vyhrála Julie Andrews za roli Mary Poppins v původním filmu Oscara, nezlobil bych se kdyby byla minimálně nominovaná alespoň i Blunt, protože je prostě skvělá. Musím ale pochválit především Lina-Manuela Mirandu. Ten ve filmu hraje druhou hlavní roli jménem Jack a zvládl vytvořit charismatického hrdinu, který si mimochodem ukousne velké sousto, jelikož je to právě on kdo otevře film svojí písní. A už právě perfektním úvodem přesvědčí, že bude o co stát. Především ale stojí za zmínku, že všechny tři hlavní dětské postavy jsou dobře obsazeni a nejenom, že umějí zpívat ale i hrát. A především a to je důležitější, jsou ty postavy dobře napsány a tím pádem ve finále divákovi na těch postavách záleží a přeje jim happy end. Zbytek obsazení rozeberu v rychlosti: Meryl Streep je jako šílená sestřenice Mary Poppins, Topsy fajn a jedná se o úplně jiný typ postavy než Mary což je velice fajn. Colin Firth tu hraje hlavního záporáka, jehož hlavním problémem je, že v sobě zapudil vnitřní dítě a vyměnil ho za peníze a i když se nějakého zajímavého záporáckého vývoje nedočkáme, Firth klasicky hraje perfektně. Cameo Angely Lansbury je fajn. Julie Walters je pořád zábavná herečka. A především.... DICK VAN DYKE NA TO NA TO V 93 LETECH JEŠTĚ POŘÁD MÁ!! Chápu, že si někteří budou stěžovat, že to v té choreografii nešlo na maximum, že tam chyběli břišní tanečnice, plameny a exploze.... každé taneční vystoupení je ale parádní, především scéna kde společně tančí asi 10-20 lampařů je velice působivá a vyhrává si se stíny, plameny a Mirandovým sexy hlasem. Mary Poppins se vrací se především nestydí za svojí pohádkovost a když divák zapne toleranci na maximum dočká se prostě parádní podívané. a obrovské zábavnosti. Snadno se to dá označit jako nestravitelná blbost jelikož se občas jde do full retard modu jelikož se na plátně dějou věci na které každý nebude připravený. Není to úplně film pro milovníky Christophera Nolana, Quentina Tarantina nebo Stevena Spielberga. Jedině co můžete udělat je prostě a jednoduše vypnout mozek a dostat se do poctivě odvypravěného pohádkového světa. Život je svině, jednou je potřeba se u filmu jen tak pobavit což tady především ve finální hudební pasáži funguje na maximum. Věřím, že Mary Poppins se vrací bude ve finále bojovat o pár Oscarů a dost možná některé i vyhraje. A je to rozhodně zaslouženě. Vzpomenu si hned na několik lepších Disneyovek, na druhou stranu si ale vzpomenu na spoustu horších a i v tomhle roce se řadí do té lepší půlky letošních Disneyovek. Celkově překvapená spokojenost a hrdě píšu: #BluntforOscar. PS: Naštěstí bude ve finále v českých kinech možné navštívit film jak v dabingu, tak v originálním znění. A já jsem rád, že jsem film viděl v originálním znění, jelikož český dabing prostě musí polovinu songů a dialogů zabít. A to si prosím neber zle Mončo Absolonová, věřím, že Emily Blunt v písničkách předabuješ na výbornou a celkově ti fandím.

Tato recenze možná nebude tak úplně objektivní, jelikož se označuji za velkého fanouška původních hraček a velice věrného fanouška celé filmové série u které jsem si užil všechny díly a to myslím i Transformers 5: Posledního rytíře. I když jsem si ty filmy stále užíval, u Posledního rytíře jsem už hlásal, že jsem rád, že jde o poslední Transformeří film Michaela Baye jelikož mám pocit, že té sérii prospěje svěží krev. Pětka poté vydělala pouhých 603 mega, což bylo po miliardové trojce a čtyřce zklamání pro studio Paramount a bylo jasné, že potencionální úspěch/neúspěch Bumblebeeho rozhodne o osudu celé série. V Paramountu přitom netroskařili a na pozici režiséra najali velice zajímavou náhradu za Baye- Travise Knighta. O tom jste možná nikdy neslyšeli, pokud nejste znalí o existenci animačního studia Laika, mohli byste ale znát jeho otce Phila Knighta, který je zakladatelem společnosti Nike. Travisu Knightovi se přitom musí uznat fakt, že má vizuální cítění a i když nejsem žádným hardcore fanouškem Laiky, rozhodně jejich práci oceňuji. Pro Knighta se pak Bumblebee stal prvním celovečerním filmem a ve výsledku.... Na Bumblebeem je skvělé právě to, že je jiný než předchozích pět filmů od Baye. Ne zase tak výrazně ale je tam vidět rozdíl. Zatím co Bay má výborný cit pro eye-candy, slow-motion a výbuchy, Knighta daleko více zajímá vizuál jako takový. Zatím co Bay také pět filmů směřoval pořád kolem záchrany světa a docházelo k obrovským bitvám v obřích městech s patery roboty, Bumblebee je výrazně komornější a menší, což ve finále nemusí být na škodu. Zápletkou se tak sice možná jedná o nejednoduší díl série, zároveň je ale svižný, zábavný a zároveň velice dojemný a po všech stránkách zvládnutý. Knightovi se v Bumblebeem podaří vykreslit alespoň 5 lidských postav, o dvě postavy více než kolik zvládl vykreslit Bay za své poslední dva Transformers filmy. Je to jednoduše především proto, že jsou postavy skvěle napsané a chovají se uvěřitelně. Navíc se zde vyskytuje pravděpodobně nejzajímavější hlavní ženská hrdinka za celou historii série- Perfektní Hailee Steinfield totiž lehce strčí do kapsy Megan Fox, Rosie- Huntington Whiteley, Nicolu Peltz i Lauru Haddock. A nejde jenom o to, že je velice sympatická a pohledná, její postava Charlie se totiž celou dobu chová tak nějak přirozeně a je schopná nějak zapadnout do soupeření mezi Autoboty a Deceptikoni aniž by mi působila jako zbytečná figurka. Při sledování Bumblebeeho jsem měl občas pocit, že koukám na E.T. - Mimozemšťana na steroidech, jelikož především v budováním vztahu mezi Charlie a Bumblebeem jsem našel několik paralel. A celé to budování vztahu má jako bonus k tomu neuvěřitelné kouzlo. Výbuchů je o poznání méně a ve výsledku možná i méně akce, jakmile ale k akci dojde, je rozhodně o co stát. Úvod na Cybertronu je perfektní a vytvoří v divákovi naději, že jednou opravdu vznikne film odehrávající se čistě na Cybertronu, i ale ,,civilnější´´ bitky na zemi jsou parádní. A překvapivě celkem ,,brutální´´, i když asi tak ,,brutální´´ jak to jen jde v PG-13 filmu kde se hodný obří robot pere se zlými obřími roboty. John Cena jinak překvapivě ve filmu v roli agenta Burnse není tak vadný jak jsem čekal a dokonce jsem měl pocit, že předvádí něco jako charakterní herectví. Pořád si nemyslím, že by se z něho mohl stát nový Rock a filmový Duke Nukem s ním v hlavní roli mi pořád přijde jako neskutečný WTF, Cena mu to ale za svou filmovou kariéru rozhodně vadil nejméně a měl jsem i pocit, že minimálně dvě scény uhrál. Hodně co film táhne nahoru a čím se liší od zbytku Transformers ságy je zasazení do 80. let. Je to krásná retro atmosféra doplněna největšími hudebními hity toho období a jediné co zamrzí je fakt, že celkem dost kvalitní hitparády 80. let ve filmu ve finále chybí. Tento film by se jinak oficiálně měl stále odehrávat ve stejné kontinuitě jako předchozí filmy a i když je vizuál Autobotů i Deceptikonů trochu odlišný od předchozích filmů, ve filmu je několik odkazů na předchozích pět filmů a ty odkazy tam sice jsou, ale nikdy jsem neměl pocit, že jsou cpány do morku kostí. Jedná se prostě o takové menší odkazy, které dávají najevo, že se události předchozích pěti Transformers filmů stáli a o žádný restart se nekoná. Ve výsledku se sice nejedná o nejlepší Transformers film, ale rozhodně patří do té lepší půlky. Milý film, který sice stál výrazně méně než jeho předchůdci, vynahrazuje si to ale srdíčkem a snahou udělat to jinak a zároveň pořád přitažlivě s tím, že to má dost možná nejlépe vykreslené postavy za celou dobu historie Transformers univerza. Minimálně Bumblebee ukazuje, že ty filmy by ještě šanci měli dostat když se jich chopí někdo kdo dokáže zaujmout Baye a zároveň mít vlastní neokoukanou vizi. A Travisu Knightovi rychle nabídnout nejen Transformers 6, ale rovnou také Strážce Galaxie Vol. 3, další Star Wars, nového Vetřelce, nového Batmana a tak dále... Viděno v kině: 2x