-bad-mad-wolf-

Nejkratší a taky nejpodceňovanější díl Rockyho série. Jednoduchost a polopatická přímočarost je věc, která vadit může i nemusí, každopádně film přinesl nesmrtelná a ne tak "hvězdná" témata, jež jsou nedílnou součástí sportu: ztrátu sebedůvěry, uměle vytvořené tituly, spojenectví někdejších rivalů. Mr. T je navíc naprosto ikonický soupeř, byť mu černobílé ztvárnění jeho "hladového" charakteru trochu škodí. Jako bonus Hogan a poprvé "eye of the tiger, man". MNOHEM lepší film, než ta populární cold war sračka, která přišla po něm.

"Pane inženýre, máte telefon!" "Tady jsme všichni inženýři!" Příběh Vajontu je tak moc typickým příkladem fenoménu "bezohlednost mocných", že kdyby nebyl skutečný, dal by se snadno obviňovat z těch největších klišé. Samozřejmě, je prospěšné si podobné epizody lidských dějin připomínat v rámci prevence, takže těžko Italům něco vyčítat - navíc se chvályhodně vyhnuli zbytečně melodramatickým liniím jednotlivců, adekvátně představili pozadí události a katastrofu rekonstruují věrně, aniž by působila lacině nebo naopak podbízivě efektně. Závěr sugestivní, body plus za kameru. Trochu jako pěst na oko je tu Daniel Auteuil - noname herci, nestrhávající na sebe pozornost, by se sem hodili víc.

Pamatuju si, jak jsem na tenhle film v pubertálním věku čekal a ono už je z toho pomalu retro - kam se ten čas ztratil, Roberte?! Jinak jde o dost dobrou a účelně provedenou trosečninu, která sice svoje myšlenky vyjadřuje zbytečně polopaticky a ostrovní anabází docela odbývá (tvoří necelou polovinu filmu), ale má dostatek sebevědomí a tvůrčí kvality. Wilson, brusle, kokosy a na jistotu zahrané otázky lidskosti. Objímáníčko v dešti trochu kýč, zato závěrečná křižovatka skvělá.

Duffield - píšu si. Vizuálně vymazlená a bezeslovně pojatá honba na deprimovanou samotářku je nakonec mnohem chytřejší, než by se podle synopse a papouškovaných názorů mohlo zdát. Chytří pro změnu vůbec nejsou mimozemští návštěvníci, kteří navzdory mezigalaktickým technologiím a telekinetickým schopnostem opakovaně chcípají jako naprostí retardi - ač se to dá díky náznakům nadhledu částečně odpustit. Kaitlyn Dever je talent - pro zabíjení dementních mimozemšťanů ho sice nepotřebuje, ale má dostatečný repertoár výraziva na to, aby dokázala beze slov vyjádřit, jak se cítí a co má v úmyslu. Design mimozemšťanů IMHO vůbec není na škodu. Vychází z obecně zažitého "roswellského" předobrazu a vzhledem k pointě příběhu je vlastně fajn, že na sebe nestrhávají veškerou pozornost. Milosrdná čtvrtá hvězda za relativně originální koncept a zmíněnou Deverku, celek by ale fungoval lépe, kdyby vypustil opakující se honičky a vystačil si se sedmdesátiminutovou stopáží.

Scenárista byl zřejmě menšího vzrůstu (podle fotek nebyl, oops) a v průběhu psaní ho odnesla Polednice, následkem čehož solidně rozepsaná práce nedorazila do cíle. Jinak se ovšem jedná o ambiciózní debut, který jsem určitě neviděl naposled. Byl bych s hodnocením klidně hodnější, ale celková nedomrlost, nerozvinutost traumatu hlavní postavy a zbrklost závěru zamrzí. Audiovizuálně je všechno boží, herecky taky, atmosféra a náznaky mystéria šlapou ostošest a předvídatelnost poměrně dlouho taky nehrozí. Bude vrahem šílená bába? Bude vrahem bubák? Bude vrahem vystresovaná Geislerka? Bude někdo vůbec vrahem? Tvůrci mohli buď víc přitlačit na rovinu hororového psychothrilleru, nebo naopak mít větší koule a jít cestou hardcore mysteriózního napínáku s rozvinutějším folklórem a větším zapojením postav (z nichž se většina ukáže pro děj de facto zbytečnými), nad jehož významy by se místní komentátorská obec tradičně servala do krve. Každopádně pro TYHLE náměty je naše země jak dělaná - proč jich nevzniká víc?

Na rozdíl od jedničky to má alespoň nějaký příběh + o něco lepší triky i výpravu, jinak jde ovšem o stejně trapné kočičí blití. Garfield vůbec. Film pro děti DO tří let.

"Zombie myslivci? To je ňáká blbost, ne?" Chtěl bych se bavit stejně, jako se museli bavit účinkující při natáčení. Film ale není k divákovi úplně přátelský, byť to dělá částečně záměrně. Jeho archaické vzezření (rovněž částečně záměrné) a punkově úletová forma sice mohou evokovat třeba raného Jacksona nebo Tromu, spíše ale působí jako mejdan studentů FAMU, na nějž někdo dopravil kilo koksu a cisternu protlaku (což je i není špatně, LOL). Relativně často se objeví fajn nápad / fórek / ojeb na diváka, nicméně všechno to rychle vyprchá. Tři mocná déčka (Dušek, Dolanský, Dáda) u mě na tři hvězdy nestačí, sorry. Kultovka se nekoná.

Aneb jak skloubit epesní facelift s totálním vopruzem. Poznámka k lokalizaci: český dabing je fajn, zato písničky jsou k nepřežití - hodně k nepřežití (pokud to pouštíte mláďatům, je to asi jedno). Půl hodiny navíc - PROČ? Vleče se to jako ušlapaný lev (takže vůbec). Novinky proti originálu? Putující chomáč chlupů je OK. Vizuál každým záběrem uchvacuje, kór když si člověk uvědomí, že je kompletně animovaný. I tady ale nastávají bizarní situace. Nejlépe to vystihuje scéna, v níž se začne rvát lev s lvicí, oba strašlivě řvou (jako skutečná zvířata)... a do toho zničehonic začnou mluvit lidskými hlasy a chichotat se jako retardovaní puberťáci. Křeč. Dokud zvířata jen tak někde stojí / leží / chodí a komentují věci kolem, pak to docela jde, i když má člověk pocit, že kouká na zvláštní dokument o afrických zvířatech (nikoliv na remake legendárního filmu). Absence mimiky i dalších rozlišovacích prostředků - mělo to být realističtější? Je, ale proč, když jde o emocionální příběh se spoustou šaškujících zvířátek? Odpadá mnoho původního humoru, jelikož "realistická" zvířata některé věci samozřejmě nemohou provádět. Problém je to o to větší, že s ničím novým nikdo nepřišel. Favreau režíroval už jednu předělávku Disney animáku - podstatně lepší Knihu džunglí. Byla pestřejší, nápaditější, kratší a mluvící zvířata dávala větší smysl, jelikož měl lidského ústředního hrdinu, který byl přírodou vychován a komunikoval s ní. Lví král bývá doporučován těm, kteří neviděli původní film. Jen tedy nevím, proč nedoporučit právě ten původní film, že jo.

Některé kulturní zločiny vyvolávají lítost nad tím, že nejde jít s hodnocením do mínusu. Zfilmovaný kocouří obéza je monstrózně příšerný a neobstojí ani když odhlédneme od kultovních a spíše dospěláckých stripů, v nichž vznikl. Kromě nudného a kompletně nesmyslného příběhu je "zábavné" pozorovat tvůrčí invenci v mnoha scénách: když má jet Garfield do města a nikomu se nechtělo vymýšlet provedení jeho cesty, následuje záběr na kocoura před autobusem - střih na jedoucí autobus - střih na kocoura v ulicích města. Wow! Záporák chce ve vlaku zastavit prchající zvířata, takže strčí do zavazadel v regálu, následkem čehož o několik metrů dále spadne jeden kufr do strany a přímo před ně. Wow!!! V mezičase sledujeme tancující digitální zvíře / zpívající digitální zvíře / neustále někam padající digitální zvíře / stáda zvířat, dělajících bordel. Gagů je spousta a ani jeden není vtipný nebo nápaditě provedený. Jako fanoušek Garfielda mám ovšem zásadní problém zejména s tím, že film naprosto ignoruje ducha původního díla. V dětství jsem ho miloval pro zlomyslné a mnohdy poněkud brutální gagy, v dospělosti stále doceňuji kvanta kousavých sarkastických hlášek, doprovázejících údernou parodii na každodenní rutinu (od pondělního vstávání až po randění). Výsledek filmového zpracování je o to smutnější, že ho zaštítil sám Jim Davis. Prachy? Senilita? Kdo ví, ale je to nesnesitelně infantilní křeč, na níž lze ocenit snad jen rajcovní Hewittku a fakt, že bez titulků má film něco málo přes hodinu. Chudák dabující Murray - i chatrné zbytky sarkasmu totiž scenáristi důkladně obrousili a zbavili úderného kontextu.

Parádní vizualizace jednoho specifického strachu - a jako takové by jí vlastně jakékoliv konkrétní kontury moc neslušely. Sugestivní. Na beton.