radektejkal

Od prosince jsem skoro pořád nemocný; bohudík ne na jednu nemoc, ale celou řadu, začalo to trombózou a teď (snad končí) dnou (ta je ale z mého portfólia nemocí nejhorší). Zdálo by se, že tento stav je příhodný pro sledování filmů, ale není to tak. První den dnového ataku jsem si našel něco, o čem jsem se domníval, že rozumem zvládnu a kloubu na palci levé nohy se uleví. Zvládunul jsem pouze základní téma a na bolest jsem zapomínal jen spoře. A samozřejmě: pokud je člověk v tomto stavu, nevidí budoucnost příliš dobře. Je-li člověk nemocný (apo), pak pokud přejde (postapo), je mu většinou (pokud nezemře) lépe než předtím. Feministické akční filmy mi také nesednou do zdraví ani n(emoci).

Ve zmatku vědeckých a pseudovědeckých prohlášení a názorů týkajících se změny klimatu, je třeba tuto hypotézu přijmout a začít se podle toho chovat nejen na vědecké, ale i občanské úrovni. Pokud nebudou tak výrazné a zásadní, jak se většinou předpokládá, tím líp pro nás. - Práce Nikolaje Vavilova a jeho následníků (Cary Fowler, jeho přímí či nepřímí spolupracovníci a amatérští uživatelé a budovatelé semenné banky z Chile či odjinud) může být nápomocná víc než si myslíme. Zde je to pravé sci-fi.

Kirk Douglas a Anthony Quinn dolili šťávu, která by jinak v tomto konvenčním zpracování chyběla.

Jsem jako chromej, na duchu i na těle, sotva trefím klavesu, musím se stále vracet, raději toho nechám, snad časem.

Kdyby se doktor Jekyll pár měsíců nemyl / vypadall by jak Hyde "without trouble and fight". Povídky a novely Roberta Louise Stevensona (ani Ostrov pokladů není jen pirátským thrillerem) jsou promyšlené a výtečně zpracované. O tomto film se to úplně říct nedá, přestože je velmi dobrý. Oddělení zla od dobra ale není kultivováním opice směrem k gentlemanovi ani naopak. Opice je sice svobodná, ale není opicí, protože opice svobodné zdaleka nejsou (Ivy ho označuje za ďábla, který rovněž není svobodný). Zlo je rafinovanější a má jinou vizáž i převlek. Od Jekyllohydeů se prostě jen tak neoprostíme. Film je pomalu už 100 let starý, režijní a scémáristické vady (především v přepjatých dialozích jak už zde bylo poznamenáno) snadno pomineme a promineme. Přitom Stevensona kniha mnoho filmové imaginaci neposkytuje, je vázaná na slova nikoli na obrazy. Být filmařem, pak bych asi zvolil opačný gard, Mr. Hydea bych zobrazil jak dokonalého gentlemana a opičího Jekylla nechal strádat planou láskou k Muriel.

Tři, ale klidně i čtyři nebo pět. Pohádky spojují mládí se stářím; a to je právě můj věk. Díky tele-komixové formě je snadné ji doplnit verbálním příběhem, a nejedním. Sci-fi pro mě nebylo nikdy budoucností, stejně jako pohádky minulostí. O jakou pohádku se jedná bych sice říct mohl, ale prý se to nesmí, je to spoiler. Tak tedy alespoň tip: Přeživší, dílem izolované společenské buňky (hordy) uchovávají, živí a především chrání matku královnu, jinak - na rozdíl od zvířecích stád, pokud se dochovala - jde jen o život a smrt... Domnívám se, že Luc Besson později hodně slevil ze své úsporné a pregnantní dialektiky. (Pokud se někdo diví, že z nebe padaly ryby, pak neví, co dosud z nebe spadlo. Zkrátka, kdyby z nebe padaly ryby, nemusely by být rybníky.)

Letos jsme nikoli poprvé v historii kulečníkového klubu postoupili do II. třídy, a poprvé v historii klubu se v ní udrželi i pro další rok. Film nám rozhodně neukazuje to, proč se na druhé straně Atlantiku nazýval "ušlechtilá hra v koule". Možná že už právě ta poolová osma je předpokladem pro její zbídačení. Neupravený oděv, arogantní kecy, chlast, kouření, podvody až po gangsterské metody. Výjimkou je tu pouze jediný sympaťák Minesota Fats. Ovšem v herně v Novém Městě na Moravě by se takový strhující a napínavý film natočit nedal, i kdyby v něm hrál třeba sám Paul Newman. Každopádně tu žádnou propagaci kulečníku nahledejte. I v chladné a korektní Anglii vyrovnáte vložený vklad jedné libry (kdoví jak je tomu dnes) a můžete vydělávat, sice pomalu, ale vypitá piva z toho zaplatíte.

Povídání o povídání. Prozkoumávání každého čtveračního palce povrchu kůže, ale žádný vpich, žádná zpráva o tom, jak to vypadá pod ní. Ostatně od Richarda Attenborougha se sotva dalo čekat něco jiného (po Gándhím). David Cronenberg by s tím možná provedl jiné kusy. Kniha ani film s Chaplinovými vzpomínkami mě o identitě popisavaného s popisujícím nijak nepřesvědčily... Chaplin - ještě z dětství si pamatuji: Pudem dneska na šaplína? - prožil dětství v nuzotě, bez otce a s labilní matkou, za kterou se styděl (viz úvodní scéna); jako starší a starý měl miliardy a děvčátka a ostatního dle libosti. Mezi tím leží propast, k jejíž překlenutí používal různých mechanismů. Ve filmu se o nich mnoho nedozvíme. Chaplin, stejně tak jako Gándhí, jsou převážně stylizovanými loutkami. O Chaplinovi nic, ale Attenborough je fascinován především triumfem... Nápad s rámcovým příběhem psaní životopisu ve Švýcarsku se mi líbil.

Dobrodružství? Proč ne! Ale takhle asi ne! Co ty na to Jeane Marais? A pokud thriller, tak mě to co jsem vyděl, skutečně vyděsilo! - Závěr filmu jsem si raději přehrál už jen ve své vlastní fantazii, čímž jsem jej asi značně zkrátil.

Pochopil, zhodnotil, nemám se ale čeho chytnout, ani těch špatných veršů. Příslo mi to příliš programátorské, málo kreativní; mladý režisér nasadil svůj algoritmus - čím víc se odhaloval, tím méně zájmu vzbuzoval.