Tides

Vizuálne uspokojivá dystopia s plochým scenárom a minimalistickými dialógmi. Tma, opar, dym, kovové farby, to všetko korešponduje s predstavami o postapokalyptickom svete, ale prostredie nebolo využité pre ponúknutie zaujímavejšieho príbehu. Ale inak naozaj zaujímavá predstava ako by svet mohol vyzerať v prípade, že sa ľudstvo zblázni. Dokonca myslím si, že až reálna predstava. (10.07.2021)

Komorné pomalé sci-fi v ktorom astronautka z druhej prieskumnej sondy na postapo zemi pátra po tom, čo sa stalo s členmi prvej sondy. Celý čas sa to nekonečne tiahne. To pátranie nie je ani na sekundu napínavé. Postapo svet vizuálne stojí za hovno. Všetko je skoro celý čas zahalené v hmle. Akcia tu žiadna nie je. Vyústenie je predvídateľné. Atmosféru to má uspávaciu. Proste slabé komorné sci-fíčko. 4/10. (09.07.2021)

Další pokus udělat za malé peníze "velkou" sci-fi. Z minulosti víme, že i za málo peněz může být hodně muziky, ale je zapotřebí trocha toho štěstí a hlavně talentu a zápalu. Tito tvůrci však neměli nic z výše uvedeného a vznikla další uloudaná sci-fi, která se tváří jako něco mnohonásobně většího než ve skutečnosti je. (28.08.2021)

Minimalistické temné postapo s pěkným vizuálem nedosahuje pro mne režisérova předchozího počinu, i tak jsem byl ale vcelku spokojen. Ze všech možných odkazů jsem z toho nejvíce cítil sérii Mad Max, ale to je stejně jedno. Zatímco vymírající lidstvo na Kepleru by se rádo na Zemi vrátilo, zdejší přeživší si už poradili sami. Jistě, jsou poněkud barbarští a na první pohled možná primitivní, ale zdání klame. Jsou to úplně stejní lidé jako my, jelikož to divošství a barbarství je stále v nás. Jen si zkuste vysadit skupinu lidí na pustý ostrov beze všeho a nebude trvat dlouho, promění se v ryzí násilnické divochy. Stejně jako výpravné a drahé sci-fi filmy si rád užiji i tyhle zdánlivě levné a neokázalé. A jako u většiny snímků i zde se nakonec ukáže jednoduchý hlavní motiv - láska ve spojení s touhou žít. (14.12.2021)

"Co to píšete, Antone Pavloviči? Pardon, Time Fehlbaune?" Zeptal se Jára Da Cimrman režiséra Fehlbauna, slinícího tužku nad scénářem. "Dvě tuny bahna", odpověděl zamyšleně Fehlbaun. "A není to málo?" zeptal se Cimrman. Nakonec ty Tři tuny filmového bahna, čili Tides, byly tak akorát, ale pro sichr režisér lidumil dopřál divákům v útrobách rezivějícího tankeru i funkční sprchu. Otázka zní, kolik vraků lodí a kolik sprch by bylo zapotřebí, aby se z ušmudlaných a zaostalých bahňáků vychovala čistá a chytrá rasa. Pokračování politického rozboru filmu viz komentář JASON_X. Nicméně, pokud se do blátivého postapo světa vydáte nikoli kvůli politice, ale jen kvůli scifi zážitku, možná si to i užijete. Tedy pokud máte v oblibě (ne)osiřelé hrdinné astronautky "Sice nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!", zachraňující svět stylem "Padni komu padni, kašlat na následky, hlavně když se zachraňuje." Ach jo. A to mám jindy potemnělá scifi, ve kterých je imrvére mlha, čili prd vidět, docela rád. (18.10.2022)