radektejkal

Autoři dokumentu (celý projekt považuji za povážlivý) se snaží přesvědčit, že objevili špičku ledovce, pod nímž jako Deleuzeův rhizom bují veškerá sexuální deprivace. A tak nám ukazují svět polarizovaný na mladé holky a staré chlapy, oscilující mezi komercí a perverzí, vzpourou proti rodičům a vzpourou proti zákonu. Nakonec jsem ale stejně - jako starý chlap, který jsem - byl zmrazen vyřídilkou, bezostyšností, chladnokrevností a odvahou oněch tří "mucholapek".

Pokračuji ve své léčbě bolesti zubů a psychické přípravě na třetí zuby filmem. Zarámování příběhu úspěšné  (téměř až do osudového konce) mladé dívky (jde především o ní) agitkou za dodržování pravidel siničního provozu, mi nepřipadá až tak hloupé. Pravidla jsou podobná. Luciino prohlášení: Všechno se mi daří, někdy tomu ani nemohu uvěřit, je projevem pýchy, kterou bohové nemohou nepotrestat. Na české poměry lepší, na světové horší průměr.

Povídka (a asi jedna ze slabších) do Antologie černého humoru André Bretona. Jemu by se asi líbila, mně příliš ne. Ostatně odklon od Bretonova surrealistického hnutí se s věkem projevuje stále silněji. Luise Buñuela nacházím v jeho posledním tuctu filmů, v nichž již nasál surrealistickou tresť a přitom si vytvořil svou vlastní estetiku a od přímého Bretonova vlivu se zcela oprostil. Jeho poslední film, bravurní zpracování knihy Pierre Louyse "Femme et le patin" považuji za originální nadhled stárnoucího muže. Buñuelovy filmy z mexického období samozřejmě nepodceňuji, ale když vás bolí zuby, tak tento nedoporučuji.