radektejkal

Nejsem příliš empatický na komedie tohoto typu. Kluka mi bylo samozřejmě líto, ale na drama to nebylo. Badass (Nicholson) mi tradičně sympatický nebyl; ve všech filmech z něj vyzařuje něco, co se mi příliš nelíbí, prostě takový typ. Otázkou je, zda film neměl nějaký přesah. Nespravedlivé odsouzení a následná zkáza mladého života byla je naznačena v režimu "hochu, s tím nic nenaděláš!" Pravda je nejspíš v tom, že to - dle eskortovateůl - byla "hnusná eskorta" a už žádnou další.

Cizí, bílá a kropenatá! Kdo se v tom má vyznat? Holubice nebo přítomnost? U Vláčilovy holubice můžeme sledovat dráhu, U Slovjovy jen změnu její dráhy, tedy rychlost, tedy druhou derivci, nikoli její parabolu (jak tvrdí garmon).

V kolika verzí, kolik zpěváků, v kolika stylech a aranžmá u jedné písně, Waltzing Matilda; a právě tolik - ne-li mnohem víc - je variant milostného trojúhelníku: matka, její syn a jeho žena, ale tahle píseň se jmenuje Stárnutí k smrti (Alzheimer je jen subvarianta). Slavík v zájmu košatosti příběhu přibírá vnuka (ti většinou v chybí) a ošetřovatelky (v širším smyslu, ty chybí jen zřídka). Vyuštěním jsou jen dvě možnosti: matka zemře doma, matka zemře v ústavu. Pokud zemře doma, potom v mezidobí dojde k rozchodu muže a ženy. Žena argumentuje: když v obou případech zemře, proč ji mít doma? Protiargumentace je obtížná. Pokud se zdaří, následuje další argument: proč si tím ničit vlastní života? Na to se už sotva co dá říct.