Poslední bitva

Vydržel jsem to sledovat s plnou pozorností celé až do konce, jenom mě to s výjimkou scén s vtipně zahranou postavou doktora v podání Jeana Bouiseho skoro vůbec nebavilo a jako celek neoslovilo. Pro mě jeden z řady podivných a svou případnou „výpovědí“ zcela nesmyslných undergroundových snímků, jakými francouzští tvůrci začaly v první půlce 80. let zaplavovat filmový svět v docela hojné míře, viz. třeba Mallevil, Litan nebo Asphalte... a zhruba takový je i tenhle debut Luce Bessona, ve kterém spatřuji více tvůrčí potřeby co nejvíc se vybláznit ze svých démonů, více experimentu pro experiment a umění pro umění, než skutečně podařené dílo, které by nabídlo příběh s napětím nebo hlubší myšlenkou. Tedy jistou osobitost Poslední bitvě upřít nelze, dokáže často zaujmout černobílou kamerou a pár scén uprostřed podivné postapokalyptické společnosti tu nabízí i slušnou atmosféru, ale všechno tohle nejednou padá do slušného bizáru, když začne do toho dunět osmdesátková hudba. Ke všemu celé té podivnosti schází i pořádné zakončení. [50%] (04.02.2022)

Luc Besson kdysi točíval úžasné filmy. Poslední bitva mezi ně sice nepatří, i tak je to film povedený, na celovečerní debut velmi precizně zvládnutý a hlavně plný neotřelých nápadů. Sice se jedná o sci-fi z postkatastrofického světa, námět a příběh jsou tak nějak úplně jinde, že film patří spíš někam do klubové sféry. Dost se mi líbila část ve filmu, kdy spolu žijí ti dva chlapíci (vlastně ani nelze říct kdo) a jak spolu tráví a zabíjí čas. Tady se Besson vyřádil. Velká část stopáže se odehrává v jediné zbořené budově, ale díky solidní kadenci zajímavých nápadů mi to nikdy ani nepřišlo a za režisérův největší úspěch považuji dokonalou kamufláž omezeného rozpočtu. Na druhou stranu, některé pasáže, hlavně závěr, mi přišly už tak nějak moc mimo realitu. Kéž by ještě dnes ale Besson alespoň takovéhle filmy, bylo by to fajn. (27.05.2013)

"Nemý" a čiernobiely film, kde okrem pozdravu Bon jour nebudete počuť nič iného. Akási postapokalyprická budúcnosť, kde prežilo iba pár ľudí a tí (asi) zabudli hovoriť. O tom ale príbeh nie je, ten je oveľa prozaickejší - je o jednoduchom prežití. Jean Reno si tu strúhol menšiu rolu, aj to zápornú; svoju minirolu tu má aj nemecký herec Fritz Wepper alias Harry z kultového seriálu Derrick. Vizuál nie je práve najlepší, ale ani najhorší a príbeh končí niekde v stratene, čo je asi aj kameň úrazu celého filmu. Hodnotenie: 55% (02.01.2014)

Abych si z Bessonovy prvotiny sednul na zadek, to opravdu ne, ale musím uznat, že po formální stránce je to skutečně něco, co zaujme. Absence mluveného slova je nejen záměrná, ale má i své příběhové opodstatnění. To, že je to pak více méně o ničem, to už je druhá věc. Ale právě absence dialogu vám dává možnost pochopit příběh tak, jak chcete. (25.03.2015)

Přiznám se, že jsem na film koukal jenom kvůli Lucu Bessonovi, jinak se mi do něho moc nechtělo, asi z důvodu nemluvnosti. Ale zpětně musím říct, že nemluvnost a černobílá kamera filmu jenom prospěli. Hudba Erica Serry někomu možná přijde nevhodná, ovšem mně se líbila a chutně film okořenila. Film je sympaticky osmdesátkově nekorektní a atmosféru postkatastrofického světa cítíte až na jazyku. P.S.: Jean Reno byl bourák už tenkrát. A Luc Besson taky. 85%. (01.11.2009)