Poslední bitva

Postapokalyptické drama. Černobílé, němé ( o čem taky mluvit ve světě, kde si nemáte s kým pokecat a kde téměř nic není, ale jedna scéna se pravděpodobně snaží naznačit, že přeživší pravděpodobně téměř ztratili schopnost mluvit ). Postavy jsou vlastně takoví osamělí rytíři, kteří se snaží přežít jak se dá. Jean Reno mi svou rolí trochu připomínal svojí postavu z Návštěvníků a samozřejmě to je největší drsňák filmu. Serrova hudba na některých místech jinak depresivní děj odlehčuje, což je možná trochu škoda. A v závěru filmu se dozvíte, co je vlastně největší potěšení pro chlapa v postapokalyptickém světě :) (14.10.2005)

Myslel jsem, že postapokalyptické filmy jsou záležitostí dneška. Všechny ty Legendy, Knihy přežití, Cesty... Koukám, že i v širém postapokalyptickém dávnověku, ze kterého jsem znal jen vskutku šíleného Mad Maxe se vynořují skvělé záležitosti... Ve filmu se nemluví a tak už nebudu ani já. Za svistu písečných bouří, omílajících pobořené domy a zprohýbané kusy železobetonu sledujte příběh přeživších. Pokud by někoho napadlo, že zmar a zkáza spojí posledni přeživší lidi dohromady, pak jste na omylu..... Jak řekl Einstein. “ Nevím jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale čtvrtá – holemi a kameny“? Dávám 4 sledě, tohle mělo šmak a koule! * * * * (05.08.2013)

Zárodky jeho pozdější briliance už ve čtyřiadvacetiletém Bessonovi vidět byly, ale ve svém celovečerním debutu si tehdy ukousl až moc velké sousto. Dva roky po Mad Max 2 se nikoli nezajímavě snaží představit svou vlastní vizi špinavého postapokalyptického světa, kde lidé odění v hadry přežívají jako divoká zvířátka a jdou si navzájem po krku kvůli jakýmkoli zdrojům - a nejvíc kvůli kundě, samozřejmě. A přidává k tomu i trochu té francouzské poetiky, absurdity, a grotesky - ale co přidat zapomněl je příběh, který by tu celovečerní délku i utáhl. Takto mělo zůstat spíš jen u toho kraťasu. Aspoň že správně pochopil že lepší bude film natočit bez dialogů - jednak se to k tomu umírajícímu bizarnímu světu docela hodí, ale hlavně právě na dialozích toho dokáži amatérské filmové produkce obvykle nejvíc posrat. (16.01.2021)

"Dobrý ... den." Je-li ve filmu vyslovena jen jedna věta, tak se dá konstatovat, že nejukecanější film na světě to není. Pro mě se tím hledání myšlenky stalo dost obtížným úkolem, kterej jsem nesplnil. Ona to totiž není jednoduchá kombinace - postapo, letadlo, ucházející nafukovací panna, klinika, pingpong a pršící ryby. Troufnu si alespoň odhadnout, že hlavním hrdinou byl Muž. Jenže ten mě moc nebavil. Lékař byl o něco lepší a padouch Brute byl dokonalej. Jeho dobývání kliniky bylo asi jediný, co mělo pořádnou šťávu. Vše okolo pouze černobíle plynulo a to mi dost připomínalo umění. A toho já se bojím. (19.01.2022)

Film se sice odehrává kdoví kdy, ale byl natočen v roce 1983, a tak, nutno říci výhradně díky příšerné hudbě Erica Serry, působí místy neskutečně osumdesátkově (což je s podivem vzhledem k datu natočení, ale já to fakt nesnáším). Le Dernier combat vlastně osciluje mezi artovou nudou a nevkusnou fraškou. Absence řeči na mě působila spíš nucenou snahou o experiment, ale budiž, to ještě beru. Beru, že je to svým způsobem zajímavý počin, ale jak moc se mi nelíbil! (28.06.2008)