Colby Sawyer

Před projekcí na mě vyskočil článek, že Matt Reeves nechce ve své verzi Supermana, což se dalo čekat. Po projekci můžu říct, že by to bylo stejně rozumné jako kdysi plánované spojení Jump Street a Men in Black. Teď už vážně, Nolan svoji TDK Trilogy pojal velice realisticky, ale Reeves to celé posouvá ještě o level výš a dá se zde mluvit klidně i o hyperrealističnosti. Gotham je tady opravdu hnusný místo, které je plné bídy a deprese. Slunce zde nesvítí, zkorumpovaná je i vaše babička a navíc tu nejsou ani žádné sci-fi prvky. Inspirace u Finchera a hlavně Se7en je nezpochybnitelná, avšak jedná se skutečně jen o inspiraci, nový Batman je mimo jiné detektivka, ale taky je to gangsterka i příjemně přízemní akčňák. Z jednotlivostí nikomu čelist na zem asi nespadne, ale z jednotlivých vytříbených surovin Matt namíchal mistrovský a velice hutný koktejl. Ve filmu je toho dost a je to vlastně jediná výtka, kterou bych možná vytkl. Je totiž napěchovaný až k prasknutí. Otázkou je, jestli by bylo lepší trošku osekat a zkrátit stopáž, nebo naopak přidat ještě půlhodinku, aby se to všechno stravitelněji rozložilo. Snímek nenudí ani na vteřinu, ale je zároveň poměrně vyčerpávající. Za mě je to dobře, výplachových komiksovek je habaděj, takže tohle je svým způsobem balzám na duši. Vztah Batmana a Catwoman byl trochu na sílu, rád bych viděl i hlubší linku Bruce Wayna, ale v tom filmu v podstatě není nic špatně. Funguje ve všech ohledech a přestože se nejedná o klasický origin, jisté prvky tu zde přesto najdeme a jak víme, origin nikdy není nejlepší díl série, takže jestli je tohle Reevesův Batman Begins, tak The Dark Knight nás odpálil ze sedačky a zbourá kino. Já se toho nemůžu dočkat! PS: Snad se Pattinson už definitivně vykoupil z toho Twilightu, protože je tady opět skvělý.

Nevím, jestli si jen správně umím nastavit očekávání, nebo jsem prostě jen obrovský fanda herní série, ale konsensus, že to není moc povedené, fakt nechápu. Pro mě to nemělo daleko k plný hvězdičkový palbě. Většinu času si člověk teda říká, že to je “jako Uncharted”, než že to Uncharted skutečně je, už jen kvůli tomu, jak si to vypráví vlastní alternativní příběh a nesnaží se to vecpat do herního universa. K Hollandovi jsem byl skeptický, ale dává si to na jedničku. To se ale nedá říct o Wahlbergovi. Ten během produkčního pekla zestárl z Natea na Sullyho a tahle role mu vůbec nesedí. Nejenže jako Sully nevypadá, což bych s klidem přehlédl, on totiž charakterově se Sullym nemá mnoho společného a je tu z něj poměrně nesympatická postava. Chloe je na tom líp, sice to taky není přesně ta Chloe ze hry, ale Sophia Ali je fajn a bavila mě po celou dobu. Ostatně jako snímek samotný. Ke hrám se odkazuje tak akorát často, má slušnou akci i povedený hlášky. Tempo nepokulhává ani na chvilku a po celou dobu si snímek drží atmosféru příjemného dobrodružství. Není to dokonalé, prastará svatyně, do které lze čumět kanálem, byla až moc velká kravina. Ty věčné podrazy byly po většinu času taky děsně otravné, jak jich bylo přespříliš. Záporáci se taky zrovna nepředvedli a ve všech hrách (možná mimo Golden Abyss) se objevili propracovanější postavy. Jenže jako celek to fakt byla zábava sledovat, stejně jako je zábava hrát ty skvělé hry a o to jde přece především. Uncharted baví po celou dobu a i když nikde neexceluje, tak ho budu vřele doporučovat všem fandům her i dobrodružných filmů.

Smrt na Nilu je ve všech ohledech lepší než její předchůdce. Má atraktivnější prostředí, větší rozpočet a prokreslenějšího titulního hrdinu. Jen jeden faktor má horší a tím je obrovitánská předvídatelnost. Nejenže k vraždě dojde po více než hodině, ale už před ní je jasné kdo a proč to udělá. Jasně, v rámci vyšetřování se objeví různé zvraty a peripetie, ale i přes pokus diváka zmást, to dopadá přesně podle očekávání. Branaghan to má řemeslně fakt vypiplané a mimo prkenné Gal Gadot, která neumí fakt vůbec hrát a její projev zní, jak když se naučila anglicky včera, bych tomu jinak nic nevytkl. Bohužel v tom nejdůležitějším film selhává a je to škoda, každopádně třetí díl bych si dal.

Neurazí a nenadchne, taková je čtvrtá série. Nenajdeme tu jedinou epizodu, která by se dala označit za nepříliš povedenou, ale zároveň tu chybí jakýkoliv wow moment, nebo třeba i výraznější vtip. Pokud byla druhá půlka třetí série pomyslné dno, odkud se seriál odrazí k lepším zítřkům, tak tohle je povedený začátek vzestupu, ale v páté sérii by se mělo už trošku přitlačit na pilu, protože na tenhle volnoběh to dlouho nepřežije...

Suma sumárum jsem si to užil, ale objevila se tu taková obava, že ani seriály, stejně jako sequelová trilogie, nebudou mít žádný propracovaný koncept. Akorát tady to vypadá, že se bude jednat a mišmaš "cool věcí, co by lidé chtěli vidět ve Star Wars". Reálně totiž TBoBF vypadá jako náhodný spletenec nápadů, které vzešli z jednoho odpoledního brainstormingu a ještě k tomu přilepili dvě epizody Mandaloriana, jehož finále tu pro jistotu i dost degradovali. Sestavit desítku nejlepší momentů by nebylo náročné, protože jednotlivých kandidátů tu je spousta, ale jako celek to celé působí trošku meh. Na závěr si to dovolím shrnout slovy významného českého filmového publicisty, Matěje Svobody: "Je to hezký, ale k hovnu!"

Doufám, že Roberta Rodrigueze už k ničemu nepustí, protože se z něj stal strašný tragéd. Úspěšně obhájil první tři místa nejhorších epizod seriálu. Místo epického a cool finále tu naservíroval naprosto tragicky zrežírovaný nesmysl, kde je plně vidět jak idiotský je ten gang roboteenagerů a ono obecně by člověk v celý epizodě trochu logiky pohledal jen s obtížemi. Nebýt super postav a Rancora, tak to můžeme zařadit vedle finále S8 GoTka. Když o tomhle bude někdo vyprávět bude to znít jak nejvíc cool věc, ale pak se podívá na realitu a au... No nic uvidíme co bude dál...

Druhá série Mythic Questu trpí podobnými neduhy, jako jiná show Apple TV+ a to druhá série Teda Lassa. MQ taky odstoupilo od komedie a přiblížilo se ke vztahové dramedy, kde všichni řeší své problémy. Máme tu i fillery, což je třeba celá linka testerek, která pokud není v interakci s dalšími postavami, hlavně Ianem, tak absolutně nudí a otravuje, především je však zcela zaměnitelná s desítkami jiných a lépe podaných. Seriál je furt zábavný, komentáře na Gen Z, woke hnutí i SJW mě příjemně překvapily, do budoucna ale doufám, že se to vrátí zpět ke komedii o herním prostředí, protože tahle poloha tomu sedí nejvíc.

Druhá série je bohužel slabší než ta první a má to hned několik důvodů. Jsou to příznaky natahovaných seriálů, na které je podle mě pořád dost brzy. Jednak je to zvýšení počtu dílů a natažení stopáže, které zapříčinilo, že tu máme jeden filler díl i jeden zcela experimentální a dost hluchých míst v jiných dílech. Obecně je z toho dost limonáda. První série umně balancovala mezi jakž takž realistickým pojetím a pohádkou, tady už je jen to druhé. Navíc se z toho stala hrozná VKVéčka a jako opravdu hrozná. Jasně, postavy musí mít hloubku, aby se o ně divák zajímal, ale tady mají všichni milion problémů a konfliktů mezi sebou, tohle není proč jsem ten seriál začal sledovat. Úplně se tu zapomnělo na fotbalový klub, který je zde už často zaměnitelný za jakékoliv jiné prostředí, kde by se mohlo odehrávat vztahové drama. V druhé půlce se zapomnělo i na humor a přibyly cringe momenty. Drama kolem Natea působí taktéž poměrně nuceně. Fotbalovou hantýrkou řečeno: Ted svoji hru překombinoval. Místo obrovského držení míče by chtělo hru zjednodušit a udělat ji více přímočarou. Místo kombinování až do brány by to chtělo zkusit střelu z dálky a takhle bych mohl pokračovat. Pořád je to povedené, má to místy furt super humor (Sheffield Wednesday) či emotivní momenty (Royův návrat), stále to můžu s klidem doporučit, ale u třetí série bych rád viděl návrat ke kořenům. PS: V druhé sérii stále fotbalová utkání nevypadají jako profesionální fotbal, ale spíš jako něco, co jsme předváděli s klukama na gymplu. Vážně si ty režiséři nemůžou přizvat nějakého rozumného choreografa? :D

Místy možná zbytečně rozvláčné, ale jinak vtahující a plné bohatých dialogů. Phoenix je jistota, ale výkon malého Woodyho Normana je úžasný a celá chemie ústřední dvojice funguje na výbornou. Příjemná civilnost ve spojení s černobílým vizuálem a šikovnou prací se zvukem, vytváří celek, který člověka baví sledovat, i přesto, že se na plátně neobjevuje v tu danou chvíli nic strhujícího. Na závěr se dostaví i chvilka dojetí, kdy se člověk musí hodně snažit, aby zamáčknul tu slzičku. PS: Rozhovory s mládeží napříč celým filmem jsou super koncept, který mě bavil ještě i v závěrečných titulkách, protože děcka měli fakt co říct.

Můj hate je rozložený mezi komentáře jednotlivých epizod a sérií, takže tu zmíním jen jedno. Štve mě, že je tohle tvrdě propagovaný jako adaptace knih, když už od druhé série se to nimi ani neinspiruje! Natož aby se adaptovalo. Plácnout tam frázi z knih (ideálně ji ještě nechat pronést jinou postavou) nebo zmínit nějaký pojem či místo, to adaptaci vskutku nedělá. Mrzí mě, že si Netflix zvolil zrovna Zaklínače za svoji velkou fantasy, když o něj evidentně neměl zájem. Kdyby se to totiž oprostilo od všeho zaklínačského, tvůrci by dostali volnější ruku a nemuseli by trapně předstírat, že něco adaptují, zbyl by tu třeba slušný fantasy béčkový seriál, to se bohužel nestalo, a tak tu máme tuhle zhovadilost...