Colby Sawyer

Den před prvním zhlédnutím tohoto snímku jsem dočetl knihu, která se mi velmi líbila. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že z knihy zůstanou možná tak jména a název. Nemýlil jsem se, kdybych chtěl film hodnotit jako adaptaci, tak tomu musím napálit rovnou odpad, ale s předlohou to má tak málo společného, že není problém se od knihy zcela oprostit. Bohužel i jako samostatný film tu nemáme žádný zázrak. Snímek je víceméně jen expozice a pak trapné rádoby popcornové finále. Celé se to snaží tvářit, že je to chytřejší než normální zombie vyplachovačky, ale v reálu to je stejně tupé. To že se Will baví s figurínami a má hezkého pejska z toho nic chytrého nedělá. Za celou dobu nedostaneme propracovanou psychologii postavy, práci se světem či aspoň něco, co stojí za nějaké emoční vypětí. Místo toho Will chodí po New Yorku, místama tam jsou laciné jumpscary, jedná šíleně trapná deus ex machina a tupé finále. Nudil jsem se. Aspoň to není moc dlouhé. Alternativní konec je fajn, film by sice nezachránil, ale je mnohem lepší než to, co se dostalo do finálního střihu. Navíc v něm je i jediná věc, která by mohla být poctou a odkazem knize. Bída, nechápu, proč je tahle věc tak populární a chválená. Velké zklamání.

Clone Wars jsou skvělý počin, který musí potěšit každého správného SW fanouška. Vizuál je ze začátků slušný, později výborný a současně běžící sedmá série vypadá podle mě přímo luxusně. Obecně mi ten styl hodně sednul, je velmi specifický a myslím si, že se ke Star Wars dost hodí. Zároveň to celé díky němu vypadá mnohem dospěleji. Clone Wars neustále svou kvalitu zvyšují, ale trpí místy až obrovským rozdílem v kvalitách jednotlivých dílů. Máme tu fantastické linky jako je Maul a Savage s Nightsisters, otrokáře, Geonosis, Mortis či Umbara. Zároveň tu jsou díly s Jar Jarem, ubíjející díly s droidy či naprosto uspávací epizodky ze senátu, kde furt něco vyjednává Padmé. S postupujícími sériemi se tvůrci rozhodli dělat většinou 4-dílné minisérie, což je za mě výtečné rozhodnutí, které umožnilo dávkovat lepší příběhy. S postupem času tvůrci získali i odvahu a řeší zajímavější i odvážnější linky než jen věčné nahánění Dooku a Grievouse. V první sérii jsem si říkal, že Malevolence je dobrá linka, ale s Dathomirem z pozdějších sérií se to přitom vůbec nedá srovnávat. Kvalita linky kolem bratrů je o pár kategorií někde jinde. Seriálu ze začátku srážela i zmatená chronologie, ve které nebyl vůbec žádný systém a některým linkám dost ubližovala. Obecně jsou ale Clone Wars pecka, která baví a těším se až si někdy pustím ty nejlepší série ve správné chronologii znovu. Sedmá série sice ještě neskončila, ale nevěřím, že by můj názor nějak výrazně změnilo posledních 7 dílů, ale uvidíme. Každopádně CW je pro fanoušky povinnost a pro ostatní velmi dobrá seriálová volba. PS: 7 série je esencí Clone Wars. Slibný začátek, bídný prostředek a nakonec epické finále. Prostě klasika a pořád top záležitost.

Malé ženy jsou fajn film s výborným castingem a nadčasovou tématikou. Jako celek je to bohužel celé tak trochu nesourodé. Někdy tu máme propracovanou romanci, silné výjevy mezi sestrami i práci se zajímavými tématy. Jindy se film vleče nebo až moc spěchá či prostě znuzeně přešlapuje na místě. Děj není vyloženě předvídatelný, i když divák často tuší, co bude následovat. Samozřejmě příběh stojí a padá na předloze, která už byla napsána před nějakými desetiletími, takže některé jednání působí zvláštně. Postavy jsou občas hloupé a naivní, některé věci se dějí bez vysvětlení a dvě časové roviny jsou fajn, ale čas v nich ubíhá, jak se mu zachce. Vyloženě jsem se neztrácel, ale lepší chronologii bych ocenil. Jinak se jedná o příjemný film, který má přes své nedostatky, co sdělit a myslím si, že osloví diváky napříč generacemi.

Leigh Whannell je génius! Už Upgrade bylo podle mě brilatní dílo a tady se laťka zvedá ještě výše. V základu poměrně jednoduchý nápad je zde přetaven v něco naprosto skvělého. Whannell nesází na lekačky, ve filmu je pořádně vlastně jen jedna a u té jsem i zařval, jak jsem se lekl, jinak je tu po celý film tíživá a skličující atmosféra, která nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Propracovaná kamera vyloženě vtahuje a zírání na prázdnou místnost ješte nikdy nebylo tak děsivé. Jak v tíživých scénach, tak v těch akčnějších je vidět ta hravost a talent pana režiséra, který ví, co a jak chce divákovi ukázat. Celý film si publikum vodí jak se mu zachce a nechává ho, aby byl pohlcen výborným scénářem, který bere klasickou látku velmi svěžím způsobem a témata jako PTSD či domácí násilí jsou velmi umně zpracovaná, takže mimo úžasné hororově-thrillerové roviny tu máme i tu sociální, která pro mě zvedala film ještě o něco výš. Elisabeth Moss je v hlavní roli naprosto neuvěřitelná a já pevně doufám, že ze tento výkon posbírá nějaké ceny, protože budou rozhodně zasloužené. Nejsem sice žádný hororový fajnšmekr, ale nebojím se říct, že tohle je naprosto jedinečné dílo, které stojí za pozornost. Leigh Whannell to po Upgrade zase dokázal, zase mě naprosto dostal svým velkým umem. Jeho propriety jako soft sci-fi prvky, pulzující hudba a božsky natočená akce se zde skloubily s fantasticky napínavou atmosférou, takže já už vlastně nemám slov, a tak řeknu jen dvě věci. Je to paráda, koukněte na to!

1917 je veledílo, které osloví především formou než-li obsahem. Příběh není vůbec špatný, má skvělé momenty a takovou tu hrdinskou atmosféru, ale zároveň v něj jsem menší kiksy a nelogičnosti, které by se daly rozpitvat, ale to já tu dělat nebudu. Děj má sice své chyby, ale ty filmu rád odpustím, neboť to jak je to natočené, tak toto nemá obdoby. Samozřejmě to tvrzení, že jde o jeden záběr je trochu přehnané, je to minimálně na dva záběry a občas jsou ty "střihy" mezi scénami trochu moc do očí bijící. Všechny ty jakoby zbytečné přelety přes stromy, kameny a jiné překážky jsou někdy až moc očividné, ale to v konečném důsledku zas tak moc nevadí, protože jinak je ve filmu tolik fantastických dlouhých a propracovaných scén, že z toho jde hlava kolem. Duo Mendes a Deakins servíruje filmařsky naprosto neuvěřitelné scény, ze kterých se skoro až tají dech. Výprava je zde enormní a celé to působí velmi realisticky, takže imerze je místy skutečně maximální. Až na ústřední dvojici funguje celé obsazení ve formě cameí, takže i když herecká skvadra vypadá skvostně, reálně se jedná spíše o takové marketingové pozlátko, kde jsou hvězdy tak trochu zbytečné. Naštěstí je ústřední dvojice skvělá a dokáže film utáhnout. Nejedná se o nejlepší válečný film, ale rozhodně se jedná o jedinečný počin, který by se měl vidět. Nejlépe na velkém plátně.

Pixar utekl od sequelů zpět k originálním animákům a opět to trefil. Už jen kvůli volbě modernizovaného klasického fantasy světa musím tleskat, protože toto téma je trestuhodně opomíjené skrze všechny formy umění a je to podle mě velká škoda. Onward je ovšem zpracované s grácií, čím více se člověk orientuje ve fantasy žánru, tím více zde objeví nejrůznějších odkazů a narážek na klasickou tvorbu, ale jsou tu třeba i odkazy na Indyho i jiné klasiky. Celý svět je pojatý velmi hravě a je plný nejrůznějších nápadů, které mají diváka, jak oslovit. Příběh se sice drží jistých animákových šablon, ale je i dostatečně originální, aby nebyl zcela předvídatelný. Celkově děj cílí spíše na starší obecenstvo, protože hlavní téma vyrovnání se se ztrátou osloví spíše dospělé než malé děti, navíc tu je krásné a nápadité finále, které hlavní myšlenku nádherně podtrhne. Věci jako krásná animace i povedená hudba jsou u Pixaru samozřejmostí, a tak je tu nebudu pitvat. Frčíme je rozhodně trefou do černého, jedná se o film, který dokáže pobavit i zahřát u srdíčka lidi napříč generacemi a to je podle mě jednoznačný úspěch.

Ačkoliv Volání divočiny vypadalo jako předigitalizovaná pohádka pro celou rodinu, ve výsledku jsem viděl hodně fajnový dobrodružný film s velice sympatickým pejskem v hlavní roli. Samozřejmě film je někdy digitální až moc a některé scény by šly natočit i bez green screenu, chování postav i některé zvraty jsou hodně prosťoučké, ale to filmu velice rád odpustím, protože ve výsledku to je velmi dojemná podívaná. Narozdíl od většiny filmů se zvířaty se tvůrci nesnaží za každou cenu diváka rozbrečet, ale nechávají ho, aby si Buckovo dobrodružství zažil společně s roztomilým hafanem. Volání divočiny je nejsilnější ve scénách, kde se Buck žene kupředu, jednak ty scény vypadají krásně a druhak mají výbornou atmosféru mrazivého severu. Nebude z toho nová klasika (už jen kvůli tomu rozpočtu to bude finanční propadák), ani to nebude něco, na co by se dlouho vzpomínalo, ale povedený film to rozhodně je a pokud má člověk rád dobrodružství a psy, tak Volání divočiny je dobrá volba.

Film, který má všeho hodně. Hodně minut, hodně drog, sexu i peněz. Má hodně skvělých herců, kteří podávají skvělé herecké výkony a navíc celý film i HODNĚ baví. Scorsese natočil výbornou věc, která ji sice přeci jenom delší než by bylo ideální, přesto mě celý příběhový oblouk i jednotlivé výjevy strašně bavily. Fakt, že se tohle tak nějak ve skutečnosti dělo, je vskutku šílený, ale jsem rád, že mi je tenhle "životopis" servírován v takhle strhující podobě. Nejedná se o vrchol kariéry nikoho ze zúčastněných, ale rozhodně tu máme pecičku, která sice není pro každého, ale myslím si, že má dost nezpochybnitelných prvků, které si zaslouží nemalou chválu./upravený komentář z 2014/

Po tom co se DCEU po Shazamovi a Aquamanovi trochu vzchopilo, tak jsme zase tam, kde jsme byli. Máme tu sequel Suicide Squad, který je podobně špatný, vlastně je ještě horší, protože tady chybí i ty alespoň trochu zajímavé postavy. Není to taková hrůza jako Justice League, ale zase to není natolik daleko. Jsou tu světlé momenty, choreografie soubojů je místy dost fajn a celkem mě bavil i Ewan, i když měl poměrně generickou roli. Jinak tu ovšem máme naprosto banální někdy až vyloženě stupidní příběh plný nudných a nezajímavých postav s nulovou chemií. Warneři chtěli pro ženskou týmovku ženskou režisérku a to bylo hlavní kritérium, kvalita až na druhé koleji. Nechci tu z Cathy Yan dělat nějakou patlalku, ale natočila naprosto sterilní film bez kousku sebemenší inovace či nápadu. Celý tým je až na Harley jedno velké zívnutí, které se tomu, co s ženskými hrdinkami dělá Marvel, vůbec ale vůbec neblíží. Celé dění kolem zbylé čtveřice je hloupé, naivní a fakt otravné. Záporáci (což jsou z nějakého důvodu všechno muži s půlkou mozku) nedokáží vystřelit z pistole či prostě odnést předmět z bodu A do bodu B, takže ta “úžasnost” hrdinek působí ještě hloupěji. Harley byla v Suicide Squad fajn, ale když se na ní má postavit film, tak se ukazuje, že krom jedné pozice vlastně nemá, co nabídnout a i když se tu nejedná o vyloženě nezajímavou a otravnou postavu jako zbytek její týmu, tak tu pořád není vlastně, co chválit. Birds of prey jsou prostě nudná a sterilní marnost, která DC filmy posílá zase zpět ke Snyderovskému průseru. Cením, že se Warneři snaží pracovat s ženskými hrdinkami, ale byl bych mnohem radši, kdyby tím hlavním tahákem nebylo pohlaví hlavních postav, nýbrž kvalita snímku, která tady obrovsky chybí.

Na téměř dvacetileté výročí geniálního Podfu(c)ku nám Ritchie servíruje možná tu nejgangsterštější britskou gangsterku od právě dvacet let starého skvostu s Bradem Pittem. Režisérův rukopis je naprosto nezaměnitelný a vypiplanost celého snímku je cítit z každé scény. Film má v první půlce trochu slabší tempo a člověk si říká, že něco musí přece přijít. Není to tak, že by to nudilo, ale stejně Ritchieho znalý divák musí tušit, že to je jen rozjezd. V druhé půlce už film nabere tempo strhující a já, jakožto velký Ritchieho fanoušek, si to užíval každým coulem. Klasicky tu máme několik zajímavých a dost hvězdně obsazených charakterů, které dokáží bavit tím, že pijí čaj nebo grilují steak, ale přesto je největší síla ve skvělých hláškách, které ze sebe v tomto snímku nejvíce sype Colin Farrell, ale celý zbytek obsazení taky nezůstává pozadu. Pro milovníky gangsterek je tohle parádní trefa do černého a já se nemůžu dočkat dalšího Guyova filmu!