Colby Sawyer

Tenhle díl začíná bojem s monstrem, což asi dost lidí nadchne, já tam viděl CGI, které není hodné vlajkové lodi Netflixu a fakt, že je škoda, jak tvůrci vůbec nepracují s monstry jako s normálními živočichy, kteří jsou součástí ekosystému, ale radši si tam házejí random kamenná monstra z monolitu. Cesta dále vede do chrámu Melitelé v Ellanderu, akorát tam žádný Ellander v okolí není vidět a chrám zřejmě někdo na sever teleportoval někde z orientu. Poprvé tu tedy není jen miscast postavy (Nenneke je černá, není to starší baculatá dáma a není to dokonce ani kněžka, protože nadává tak, že by se za to kdejaký dlaždič nemusel stydět), ale nově tu máme i miscast budovy, což už mi přijde jako vrchol komedie. V chrámu má dojít k osudovému setkání všech tří hlavních postav, ale ono setkání má přesně nula emocí. Yennefer se tam vzala nějak náhodně (baba Yaga jí z volné chvíle teleportovala?) a vypadá jako mladší sestra Ciri a ne jako někdo, kdo by vůči ní měl zaujmout roli matky. Mezi ní a Geraltem není prakticky žádná chemie, a tak polibek při shledání působí jako jedno velké meh. Rience nějak našel Kaer Morhen jak největší génius a pak zaskočil s bandou nádeníků do chrámu, aby se zase choval jako dement. Přepínání mezi geniálním a idiotským Riencem působí fakt nevhodně. V jednu chvíli je to mistrovský stopař, který porazí zaklínače s čarodějkou, jen aby o chvilku později nedokázal otevřít dveře nebo se třeba choval jako člověk, který má někoho unést a ne rozmlátit chrám. V Cintře se jede smyšlená linka elfů, která stále postrádá pro širší děj nějaký větší smysl, než aby jen udržovala postavy v povědomí diváků. Fakt mě mrzí, že jména Cahir a Fringilla plácli tvůrci zrovna na tyhle dvě postavy, protože v porovnání s knihou to s každou další epizodou ztrácí jakýkoliv smysl, který to kdy mohlo mít. Tahle linka totiž zcela popírá esenci Zaklínače a je jen lacinou dojičkou rádoby emocí. Málem bych zapomněl na Istredda, který chudák asi bude fungovat jako zmatená wikipedie pro diváky. Tentokrát vysvětluje ve spojení s Codringherem a Fennem, který ve této verzi je z nějakého důvodu ženou, což moc nechápu, protože mi nepřijde, že by seriál měl málo ženských postav. U cliffhanngeru s Triss mě pobavilo, že dle Netflixu se evidentně každý čaroděj může teleportovat kamkoliv na Kontinentu, klidně i k někomu na záchod :D

Ve scénách, kdy Rience vyslýchal Marigolda jsem cítil mírnou radost, nebylo to sice ve stodole, ale i tak jsem měl dojem, že to zase vypadá trochu jako adaptace, jenže moje radost trvala všehovšudy tak dvě minuty, jinak to byla opět cesta peklem. Vezmeme to postupně, Lydia je v Cintře a mluví... jasný, tady se vlastně neadaptují postavy z knih, jen se kopírují jména na náhodné charaktery. Celá linka Yen je stále pořád slátanina a přítomnost skvělého Marigolda ji nezachraňuje, ta random supermocná čarodějnice je taková berlička, která má zastírat, že celá linka je jen přešlapování na místě a reálně vlastně nic nepřináší. Je nudná, nemá žádné napětí a deus ex machina je koncept už pár století překonaný. Vážně Rience vzal Marigolda jen na půdu hospody, kde je může každý jednoduše najít? Další linkou na holení je tvorba nových zaklínačů, byl bych v pohodě, kdyby si tam tvůrci prostě vymysleli něco navíc, jenže tohle je blábol, který jde proti loru, základním charakterovým rysům postav i proti základům logiky. Vesemir v knihách by Ciri nikdy takhle neohrozil, navíc ani nemá potřebu zachraňovat řád nebo tvořit nové zaklínače. Netflixovský Vesemir s tím problém evidentně nemá a řád mermomocí zachránit chce, ok, dejme tomu. Oba Vesemirové však mají jedno společné, ani jeden nemají reálně páru, jak dělat zaklínače. V Nightmare of the Wolf je jasně ukázaný, že Vesemir nové rekruty nikdy před pádem Kaer Morhen ani pořádně netrénoval, natož aby měl sebemenší páru o komplexnosti mutací či o tom, co musí dělat mág. Argument, že si tohle někde nastudoval fakt neobstojí. Navíc to, že jsou zaklínači z Elder blood, je taky pěkná hovadina, pokud teda Elder blood neznamená na Netflixu něco jiného, což je dost pravděpodobný. Problém taky je, že všechno, co postavy v této lince pronáší, jsou nic neříkající blbosti. Však Ciri tam ze sebe souká jen trapný kýčovitý hovadiny, který mají dát těm situacím nějakou hloubku, ale reálně jsou jen k smíchu, protože nemají žádné rozumné pozadí, vůči kterému by dávaly smysl. Potřeba Lauren cpát do každého dílu sen/vizi/halucinaci už je taky pěkně otravná, vím, proč tu je tahle. Má navnadit na budoucnost a klást divákům otázky, jenže je to celé zas tak prkenné, že Istreddovo studování rodokmenu působí jako majstrštyk celé scénáristky, protože je mnohem elegantnější a není zbytečně vyhrocené. Jeho linka však není o nic lepší, protože koncept monolitů se nám začíná rozpínat do ohromnýho clusterfucku, který fakt bolí a je hlavně tak laciný, že je to vyloženě urážka diváků, kteří čekali nějakou hloubku a komplexnost. Jo a jak Istredd teleportoval Geralta někam, kde nikdy nebyl? No to by scénáristi museli myslet na víc, než jen na další náhodné "zachránění situace na poslední chvíli". Cintru vezmu jen ve zkratce, když jsem viděl Daru, tak jsem upřímně chytnul výtlem, protože tenhle chocoafro elf je fakt něco, tím spíš, že stál mezi elfi, kteří jsou všichni normálně světlí. No a BFF Francesci a Fringilly jsou takový cringe, že by se za něj nemusely stydět české romantické komedie, ale jedeme dál, věřím, že bude hůř.

"Kdo nic nedělá, nic nezkazí." Přesně tímhle se tvůrci řídili u této epizody. Reálně není v epizodě nic zásadního a děj se prakticky neposouvá, což mi u série, která má 8 dílů přijde jako poměrně fatální chyba v gradaci děje. Potěšila mě už trošku víc knižní Triss, Dijkstra hned na poprvé udělal silný dojem a Marigold si drží slušný standart první série. Jinak zde nic není, příběh je pořád z většiny vycucaný z prstu, máme tu nějaká klišé (elf pronese hrdinskou řeč, jen aby hned zemřel), postavy chovající se jak dementi (na tu loď se mohli dostat spoustou způsobů, ale scénář potřeboval heroickou oběť, což jde proti Sapkowského filozofii světa) a i návrat postavy, který opravdu nikdo nechtěl (Dara je zpět jaaaj...). Každopádně mě žádná část nenaštvala, což je u tohoto seriálu malý zázrak.

Na pětikvalt jako takový to asi úplně není, ale v kontextu toho, co Netflix letos vypustil za blbiny, by si ho Don't Look Up možná i zasloužilo. Evidentně i Netflix dokáže vypotit kvalitní film, jen to zabere až moc úsilí a někdo by jim měl vysvětlit, že ne každý film musí mít přes dvě hodiny. Jinak McKaye musím pochválit, film má záběr přes dostatečně velké množství témat, aby nepůsobil prázdně a i přes přepálenou stopáž zabaví po celou dobu. Všichni tak trochu přehrávají, ale ta trapnost tam je cíleně a myslím si, že vcelku funguje. Mohlo by to sice zamířit na větší segment politiků než jen na Trumpa, ale jinak je to zrcadlo společnosti postavené pěkně a hlavní účel splňuje.

Na téhle epizodě byl nejlepší Lambert, jo Lambert, protože jeho a Coënovo cvičení Ciri jako jediné z celé epizody připomínalo něco z knih, jinak je epizoda celá, ale úplně úplně celá vymyšlená scénáristy a z knih nemá zhola nic. To že tam hodíte dva odkazy na knihy (čmelák a Falka) vám ze smyšleniny adaptaci neudělá. Nápad, kdy Ciriin pobyt na Kaer Morhen obohatíme o mysteriózní záhadu týkající se lešijů, je ve svém jádře vlastně hrozně povedený. Problém je, že jeho provedení je dost meh a působí jen jako prvoplánová snaha nacpat tam víc Zaklínačské akce. Zbytečně kvůli němu umírají postavy (RIP Eskel), jiné kvůli tomu ztrácí hlavní charakterové rysy (Geralt by nikdy nepoužil Ciri jako návnadu) a logika společně s lore dostávají na frak (vymyslíme vlastní OP monstrum, které jen tak mimochodem sejme lešije, ale pak nemůže doběhnout cupitající slečnu). V konečném důsledku to tedy člověku akorát připomíná, jak by bylo fajn, kdyby se prostě jen drželi knih. Linka kolem Fringilly a elfů působí, jak když píšete test a odpověď na otázku jste ve skriptech viděli jen velmi zběžně, když jste dobíhali vlak a teď se snažíte horko těžko vzpomenout na něco, co jste v podstatě nikdy nevěděli. Vlastně to je celé jen splácanina nesmyslů, kdy by bylo lepší prostě nechat prázdné místo a jít dál. Fungování mágů je zde úplně překopané už od první série a působí vtipně, že je vedou čarodějové, kteří v knihách prakticky nejsou, ale hlavní mágové knih, se v seriálu prakticky nevyskytují, ale tohle bych klidně přehlédl, jen prostě nechápu, proč nemůžou aspoň vytvářet iluzi adaptace a použít správné postavy. Děj kolem Yen je ovšem failem zdaleka největším. Zlá baba Yaga jí ukáže iluzi puberťačky s proroctvím, a tak přivandruje zpět na střední školu, kde je podezřelá z konspirace a své jméno může očistit jen tím, že setne hlavu Cahirovi... Tenhle blábol musí ve fanoušcích knih vyvolat extrémní potřebu prohodit ovladač televizí (popřípadě myš monitorem nebo vyhodit mobil z okna). Však ono je to úplně retardovaný, i když se nad tím trochu zamyslí člověk, který třeba o knihách v životě neslyšel. A to provedení? Panovníci celého Severu se sjedou na shromáždění, aby se podívali, jak padesátikilová čarodějka setne obří sekyrou hlavu jednomu Nilfgaardskému vojákovi? To myslí tvůrci vážně? Místo hlavy, Yen, která by měla mít problém tu sekyru vůbec zvednout, přetne kovová pouta ve vzduchu, jako by měla světelný meč, a potom bez sebemenší námahy tou samou sekerou přesekne dva třiceticentimetrové kmeny a odběhne pryč, zatímco na ní padesát lidí čumí a dloube se v nose. Takhle debilní to snad museli vymyslet schválně, protože tohle přece nikdo nemohl myslet seriózně.

Tak to byla síla, chápej, naprostý fiasko. Desátý díl seriálu je prvním, kde je prakticky vše fanfikcí, která je samozřejmě úplně debilní a navíc ještě původní látku hanobí. Po třech minutách stopáže, kde Kaer Morhen vypadá ok, se dostaneme ke smyšlené slátanině. Na zaklínačském hradišti je přítomnost prostitutek něco tak absurdního, že jsem to od Netflixu měl čekat. Přece jen nemůžeme dělat “dospělý” seriál, když v něm nejsou kozy a sex, že? Netflix seriál pro současnou společnost samozřejmě musí splňovat kvóty, takže si zde tvůrci vymysleli asi deset hezky diverzifikovaných zaklínačů, kteří krásně zabijí historii a atmosféru Školy Vlka. Vesemir na fotkách vypadal fajn, v realitě však připomíná spíše úlisného motorkáře než sympatického strýčka, ale oproti tomu, co udělali Eskelovi, to je ještě hitparáda. Ach Eskel, to je kapitola na samotný rant, ale budu se snažit být stručný. Nejenže všemi milovaného zaklínače obsadili naprosto tragicky, asi jako půlku celého seriálu. Nedokázali ho ani na těch pár minut řádně namaskovat, aby vynikla jeho děsivá jizva. Tohle bych ještě zvládnul, ale to jak ho dojebali po charakterové stránce a to jak retardovanou linku mu vymysleli, už fakt nedávám. I bez faktu sraní na předlohu to je dost kreténský, s faktem už je to vyloženě na přesdržku. Na Kaer Morhen se podle mě ukazuje i nefunkčnosti Ciri, její postaršení jí totiž vzhledově i chováním přibližuje více k těm prostitutkám a úplně zabíjí dynamiku, jakou by měla mít s ostatními zaklínači. Linku Yen s Fringillou bych nejraději nekomentoval, ale nedá mi to. Není překvapením, že je celá vycucaná z prstu, není ani překvapivé, že je úplně nudná a člověk by ji nejraději přeskočil, překvapivé je, kolik loru a charakterů se dá zmasakrovat na tak relativně malém prostoru. Monolity? Wtf jako vážně? Francesca sice není úplný miscast, ale Sedmikráska z Dolin by přeci jen měla vypadat jinak. Nemluvě o jejím smyšleném příběhovém oblouku a totálně překopané osobnosti. Elfové jako celek jsou zpracovaní… úplně na hovno, ne, jako vážně, tohle není ta hrdá a tragická rasa z knížek, však se na toho Filavandrela podívejte. No a story (backstory? potřebujemetamněcoplácnout story?) Fringilly s Yen má takovou propracovanost a hloubku asi jako půlka obsahu na Wattpadu. S vymyšlenou Babou Yagou si asi ještě užiju dost legrace, nebo bolesti. Víc asi toho druhého bohužel.

Psychicky jsem se obrnil a vyrazil jsem vstříc druhé sérii. Začátek to byl poměrně ucházející, adaptace Zrnka pravdy patří k tomu lepšímu, co se zatím v seriálu událo. Bohužel stejně se nejedná o zvláště povedenou adaptaci, opomineme-li chronologické změny, pořád tu zůstane dost podivné chování postav, které vůbec charakterově neodpovídá, nemluvě o závěru, který dost mění vyznění celého pointy z knih, což je velice nešťastné, ale u Lauren jsem stejně překvapený, že to nezmrvila ještě víc. V linkách s čaroději je mimo samozřejmě úplně všechno. Je do očí bijící rozdíl v tom, co si scénáristé cucají z prstu a co je jakž takž podle knih. Lore světa je zde zcela a úplně odignorován a charaktery Yen, Cahira, Fringilly i vlastně Tissaii svůj knižní předobraz nepřipomínají ani v nejmenším. Navíc ženou děj někam kam nemá jít a odkud nebude návratu v dalších dílech, ale uvidíme... PS: Opravdu Geralt nalíčil Ciri na cestě k Nivellenovi obočí? :D

Na úvod chci říct, že Zaklínač je mé nejoblíbenější universum. Knížky přečteny vícekrát, hry dohrány několikrát a ve volném čase o Vědmákově světe spravuji i fan stránku. K seriálu jsem chtěl přistoupit s otevřenou myslí a mým jediným přáním bylo nezruinovat mnou milovanou látku. Povedlo se to tak možná na půl. Prvně třeba říct, že Witcher od Netflixu není adaptací knih, knihami se možná tak velmi volně inspiroval. To je myslím si i největší slabinou seriálu. Pro fanoušky je zde příliš mnoho změň, osekávání, zjednodušování a neúcty k originální látce. Pro neznalce je seriál zase příliš zmatený. Tvůrci chtějí psát podobně jako Sapkowski, který Zaklínače napsal mistrně surrelisticky. V seriálu se jedná ovšem o naprosto šílený časový mišmaš, který diváky možná tak zmate. Děj skáče tam a zpátky o několik let, v případě Yennefer dokonce o celé dekády. Lauren vysvětlovala, proč cpou všechny tři postavy najednou a za mě je to hrozné rozhodnutí, kdyby prostě adaptovali a tím myslím opravdu adaptovali povídky, tak jak jsou psány, jen by některé vynechaly, tak by to celé dávalo mnohem větší smysl. Jednotlivé kiksy jsou rozepisoval u epizod, takže tady budu hodnotit celek. Začnu Yennefer, její casting není hrozný jako třeba u Triss, ale Anya ani scénář nám bohužel knižní Yennefer nenabízejí. V seriálu je z ní generická holka s talentem, které bylo v mládí ubližováno. Z krásné a svůdné mrchy, s dobrým srdcem, arogancí a sebevědomím tu nemáme zhola nic, ani ty její hlášky zde nenechali. Její origin story je kompletně vymyšlené, protože v knihách jsou jen útržky a zde vidím její další obrovský problém. Snaha z ní dělat postavu na úrovni Ciri a Geralta je podle mne nesmysl. V knihách má víc prostoru než ona celá Geraltova skvadra, ale i třeba takový Dijkstra je v sáze výraznější postavou, takže mám dost strach, co za nesmysly se kolem ní bude dít nadále. Geralt a Marigold se v konečném důsledku povedli, nejsou stoprocentní, ale bavili mě a předloze ostudu nedělají. Ciri, u ní těžko říct, Freya Allan je fajn, ale působí v tak otravné a knihami pohrdající lince, že si z ní těžko udělat nějaký silnější dojem. Nejvíc mě ovšem vytáčel Nilfgaard a čarodějové, jako podivné převracení a doplňování toho, jak funguje magie a systém čarodějné společnosti bych ještě asi překousl, i když tady se také nastavuje knihám prostředníček, ale co provedli mému oblíbenému císařství je prostě strašné. Postavy Cahira a Fringilly se jim podařilo zruinovat fenomenálně. Jednak je celkem mimo casting, Cahir možná dejme tomu, ale Fringilla, která má připomínat Yennefer, to je teda jeden velký fail. Charakterově a dějově jsou však tyto postavy úplně mimo. Z Cahira udělali jeblého fanatika a jsem fakt zvědavý, jak z něj chtějí udělat sympaťáka z knižní ságy. U Fringilly se zapomíná, že Nilfgaard funguje mimo systém čarodějů, jak tomu je v severních království a zároveň z ní je podivně přesílená vůdkyně armády. Samotné císařství bylo degradováno na hordu barbarů, která jen ničí. Lauren si asi nedala práci přečíst wikipedii, kde by se dozvěděla, že z Nilfgaardu bylo slušné a sofistikované impérium už za dob císaře Torrese, takže tady máme jen idioty v šourkové zbroji. Výprava celé první série prostě není dobrá obecně. CGI je velmi průměrné a kulisy jak z papundeklu, je vidět, že tady se prostě Netflix přes kapsu neplácl tak, jak by bylo třeba. V konečném důsledku tu nemáme tragédii, ale k něčemu, co by se dalo k pochválit to mám taktéž daleko. Chápu, že Netflix chtěl vlastní GoT, ale Zaklínač nebyl dobrá volba. Wiedzmin je pomalé, surrealistické někdy až meditativní čtení, ne epická fantasy intrikařina jako Píseň ohně a ledu. Seriál se prostě snaží zalíbit, co největšímu publiku, ale pořádně se vlastně nemůže líbit nikomu, protože vše dělá více či méně špatně a ta Zaklínačská dušička s atmosférou zde prostě chybí. Další série, kde už se bude adaptovat sága by mohly být kvalitnější, protože tvůrci už nebudou muset tolik šachovat s dějem, aby to vyhovovalo jejich stylu vyprávění. No a když tomu dají ještě lepší rozpočet, tak kdo ví, třeba i já dám palec nahoru, zatím jsem každopádně poměrně znechucen a první série je za mě přinejlepším 3/10.

Něvěřil bych, že dva filmy, na které jsem se letos nejvíc těšil, se stanou s obrovským přehledem nejlepšími filmy posledních let. Duna se Spideym to však dokázaly. No Way Home je… slovo dokonalý je možná až moc silné, ale řekněme, že téměř perfektní ho vystihuje příznačně. Nečekal jsem, ba jsem ani nedoufal, že by to mohlo dopadnout až takhle dobře. Funguje tady totiž úplně všechno. Dokáže to být vtipné, dojemné, strhující, napínavé i ohromující. Ať už jde o akci či fanservis, nic se tu nepodcenilo a vše se vypiplalo s tou největší péčí. Z jedné polohy do druhé film přechází zcela plynule a přirozeně, nepotřebuje k tomu scénaristické zkratky ani berličky, dokáže strhnout i dojmout přesně, když je to potřeba. Na plno se tu využívá celý potenciál konceptu multiversa a sice to není tak nabušené jako Spider-Verse, ale přesto je to ten Spidermanovský film, který jsme všichni vždycky chtěli a potřebovali, aniž bychom o tom třeba věděli. Tohle je totiž Ultimate Spider-Man.

Tak jsem to zase zkusil, opět jsem dal šanci životopisnému filmu. Točil to Ridley a měl k tomu špičkové herce, takže jsem věřil, že dostanu skvělý film. Co jsem dostal? No to co skoro vždycky, nudu na chcípnutí. Film má mnoho problémů, jednak scénář není kdovíjak vypiplaný a jedná se o takové rozepsání Wikipedie do scénářové podoby, za celou dobu všechny zvraty a peripetie totiž nestrhnou, a tak si to jen tak plyne z bodu A do bodu B. Celé to jen šíleně pomalé v naprosto rutinní režii. Scottovi to asi bylo úplně jedno, věděl, že točit umí, tak to nějak spíchnul, aby se neřeklo a začal řešit, co dál bude dělat. Forma filmu reálně nic navíc nepřidává a příběh by byl určitě stravitelnější v jiné podobě, tady jsem měl pocit, že v tom sále sedím tak měsíc. Speciální zmínku si zaslouží soundtrack, který je jeden z nejhorších, jaké jsem kdy za poslední léta slyšel. Harry Gregson-Williams totiž vzal dva playlisty na Spotify (jeden popový a druhý operetový), náhodně vybral pár písní, které ještě náhodněji přiřadil jednotlivým pasážím a tím to pro něj haslo. Soundtrack nebaví, jediné, co se mu daří, je vytrhávat diváka ze scén svojí bizarností. Reálně jsou na filmu dobří jen ti herci. Pacino i Irons jsou jistota, Driver každý rok stoupá čím dál výš a Lady Gaga mě i nadále bude bavit víc jako herečka než jako zpěvačka. Jinak je film jen pro ty největší fanoušky Ridleyho Scotta a rodiny Gucci, pro zbytek doporučím tu wikinu.