Colby Sawyer

Finally, some good fucking Star Wars! Po dokumentu o tuskenech s dvěma epizodami Manda a fanfikci o Obiwanovi tu konečně máme pořádnou dávku předaleké galaxie. Andor se vykašlal na věčnou nostalgii, na sílu tlačený humor i na roztahaný koncept odněkudnikam a místo toho servíruje originální špionážní thriller v parádním hávu. Nápad s minifilmy vypadá velmi slibně, nové postavy, jednotky i planety jsou svěžím větrem, který SW potřebovalo. Celé to strašně šlape a je to stylový. Jestli to takhle půjde dál, tak ono se to Disney fakt možná z toho srabu aspoň trochu vyhrabe.

Předchozí série Ricka a Mortyho měly rozhodně větší hype, možná i vzhledem k těm velkým rozestupům. O šesté jsem věděl jen, že bude a najednou to na mě vyskočilo a bylo překvapení velmi milé. Ne, není to geniální jako staré série, ale úvodní díl je hodně fajn a staré dobré časy připomíná, tak snad se bude ve stejném stylu i pokračovat.

Film, který má sice silné téma, ale vůbec ho nedokáže prodat. Takhle jednoduše by se dala shrnout Minamata. Tvůrci zvolili velmi chladnou a odtažitou formu vyprávění, takže se diváka nepodaří za celou dobu do děje více zainteresovat. Depp to taky zrovna dvakrát nepodrží, ale je pravda, že s takhle unylou rolí se nedalo vyčarovat mnohem víc. Vypadá to pěkně a není ti zbytečně dlouhé, ale nic víc než je v anotaci, si divák stejně neodnese, což je velká škoda.

Přiznám se, že animovaný počin s pomalejším tempem jsem asi nikdy neviděl. Odd Taxi animaci využívá k budování melancholického Tokia plného antropomorfních zvířat. To co ze začátku vypadá jako epizodní poznávání různých postav města, přeroste v poměrně komplexní thriller, který krásně graduje. Inspirace Ritchiovkami je zcela nepopiratelná, ale humor a jistá grotesknost je tu nahrazena tíhou života, která na všechny charaktery dopadá bez výjimky, i když na každého jinak. Paleta postav je vskutku pestrá a všechny velice baví, navíc jejich vzájemné propojování je provedeno velice chytře. Celkově je celý děj velice vrstevnatý a komplexní, takže jeho rozplétání je tím pádem skutečně uspokojivé, jen zamrzí, že nikdy nestrhne. Ono táhlé tempo, které leckdy nenutí pustit další díl, je chvílemi ubíjející, ale jinak seriál jednoduše vtáhne. Asi bych doporučil anglický dabing, protože je to fakt ukecané a číst titulky bylo chvílemi otravné, ale pokud japonsky umíte, tak určitě originál je tou správnou volbou, protože Yano válí!

Peele se vrátil a zdá se, že svůj hororový debut už nikdy nepřekoná. Nápady mu sice nechybí, ale rozbíjí si je snahami o přesah a možná i tak trochu tou “artovostí”. Je to jako když se jedna z mých oblíbených kapel rozhodla, že začne dělat pop-metal, tedy jeden z nejbizarnějších mixů žánrů, co může být. Stejně tak Jordan chce točit hluboké, nebo alespoň hlubší, artovky pro mainstreamové hororové publikum. Koncepty to jsou super, ale tak nějak z principu nemůžou fungovat. Nope má skvělou první půlku, kde se ještě objevuje hororová atmosféra a celé je to velice vtahující. Druhá půlka se začne rozpadat, mysteriózno je pryč, a tak zůstává jen klasická sci-fi, kde se začne ukazovat, jak by pan režisér mohl své umění ještě vypilovat. Film tam ztrácí napětí, děj se začíná rozmělňovat a logické zkraty jsou najednou do očí bijící. Linka se šimpanzem je nefunkční a zbytečná, kdyby nebyla, tak jediný výsledek je to, že film bude kratší a nebude tam hnusné CGI. Přitom vše jinak vypadá krásně, van Hoytema se evidentně chce zařadit k velikánům svého oboru a sází jeden luxusní záběr vedle druhého. Hudba nezůstává pozadu a atmosféru dokresluje bez sebemenších problémů. Stejně tak herci hrají postavy, které jsou dost divácky vděčné a baví, i díky tomu, že se umně servíruje humor. Jen ten Peele prostě hapruje a cpe postavy do situací, které by mohl řešit mnohem poutavěji a servíruje k nim “hluboké” pseudobláboly. Věřím, že příště, když dá scénář někomu přečíst, aby mu tam poškrtal všechny nesmysly a vezme si k ruce producenta, co bude připomínat, jaký žánr chtěl vlastně točit, tak nám dodá super film, bez všech těch zbytečných přesahů a nesmyslů okolo. Tentokrát dodal zajímavý a krásně natočený koncept, který je zábavný i pitomý a rozhodně to není horor.

Po utrpení zvaném osmá série GoT, která donutila nemalou část fanoušků Písně ledu a ohně zapomenout, že tento kdysi skvělý seriál vůbec existoval, se vrací jeho prequelový následovník. No a vrací se ve stylu prvních sérií, tedy naprosto parádně. CGI draků bych si sice dokázal představit lepší, ale jinak to neuvěřitelně vtáhne a neznámé postavy začnou okamžitě zajímat. Atmosféra je zpět a s ní snad kupa zvratů i emocí, protože co si budeme, dost mi to chybělo.

Jako před pár lety byly v módě osmdesátky, tak teď jsou v módě multiversa a na tomto trendu se svezla i třetí řada DOTY. Nutno říct, že trochu zbytečně, protože většina série jde odnikud nikam. Pořád to vypadá krásně a baví to, ale i přes super poslední tři díly se nemůžu zbavit dojmu, že to bylo takové zbytečné. Na Arcane nebo Castlevanii to sice nemá, ale i tak je to lepší než 95% Netflix produkce a je fajn, že i (možná zatím) poslední série neudělala seriálu ostudu.

Evoluce pro mě byla před lety jedním z největších filmových zklamání. Parta, kterou kolem sebe Black sestavil, dávala naději na super comeback, bohužel studio originální vizi brutálně zmasakrovalo, a tak výsledný produkt v kině hodně bolel. Prey už je ovšem jiná písnička. Trachtenberg vzal zajímavý koncept a bez kompromisů ho převedl na streamovací platformu Hulu, i když by si to klidně zasloužilo i kino. Je zřejmé, že tady se do toho nikdo s prominutím nesral a jedinou ambicí bylo udělat povedeného predátora, což se povedlo. Neřeší se tu žádné kraviny a v příjemné stominutové stopáži se jede souboj predátor vs. indiáni. Nic víc, nic míň. V jednoduchosti je krása a když se to skloubí s áčkovým řemeslem, tak z toho vzejde film, který může hrdě stát po boku Arnoldovi klasiky. Příště prosím takovou péči i pro Alieny.

Jak kdyby Guy Ritchie točil komediálního Johna Wicka podle scénáře Quentina Tarantina. Po trošku nedomrlých trailerech mi v kině byla naservírována velká parádička, která má v dnešním Hollywoodu skoro nevídanou věc - skvěle napsaný scénář. Super hlášek je nespočet, zvratů je divákovi taktéž dopřáno hojně a postavy jsou všechny krásně střelené. Bullet Train má pořádný drajv, buď se dějí leckdy překvapivé zvraty, hláškuje se o sto šest nebo se ukazuje vrchol současné akce. Před finále se sice malinko zpomalí, ale pak už se jede na max. Pitt v opět nové herecké poloze září, Citron s Mandarinkou si každou scénu kradou pro sebe a o Fiji Water je zbytečné mluvit. Camea taktéž pobavila, i když se dala čekat. V konečném součtu bych se to tedy nebál přirovnat k věcem jako je Django či Snatch, protože věřím, že zážitek z téhle jízdy vlakem bude zrát ještě dlouho.

Koukat na film z produkce Netflixu je jako jít do moshpitu bez bot. Jistá pravděpodobnost, že to bude super tu je, ale mnohem reálnější je, že to bude bolet a člověk bude rád, když to konečně skončí. Gray Man není zdaleka tak špatný, jak ukazují recenze. Pravdou je, že ve světě, kde máme Bonda, Ethana Hunta, Jasona Bournea či Johna Wicka, musí mít tvůrci velkou odvahu, aby vypustili do světa něco takového, protože od konkurence dostává Goslingův Six pěkně na prdel. Samo o sobě se to dá ovšem zvládnout celkem v pohodě. Psát esej o kterémkoliv charakteru bych nechtěl, protože překonat hranici tří vět by bylo nemožné, ale herci jsou fajn. Scénář je béčkový a mohl by být o něco “filmovější”, takhle působí poněkud roztrhaně. Akce je celkem povedená, není to sice žádný zázrak, ale zabaví obstojně. Těch 200 mega jsem tam sice neviděl, protože zřejmě z příliš velké části skončily v kapsách zúčastněných a ne nutně ve filmu, přesto to lacině nepůsobí. Green screenu bylo moc a nebyl kdovíjaký, stejně tak střih byl vyloženě špatný. Po Endgame jsem holt od Russových čekal víc, ale jako začátek potenciálně fajn série to postačí.