Colby Sawyer

Demon Slayer: Kimetsu No Yaiba - To the Swordsmith Village je pro mě především příjemným signálem, že bychom se s anime mohli v českých kinech setkávat do budoucna pravidelně. Po tom co Cinema City úspěšně uvedlo Sword Art Online a One Piece, se nyní přidal i Cinestar s Demon Slayerem, takže to máme tři filmy ve velmi krátkém sledu. Je fajn, že distributoři rozšiřují obzory i za české komedie, dětské animáky a blockbustery. Jako film je To the Swordsmith Village podivný paskvil, kde jsou na začátku všechny tři openingy, poté následují dva díly Entertainment District arcu (i s titulky) a poté prolog nového arcu. Vidět to na obřím plátně s top zvukem byl bezesporu příjemný zážitek, ale měli radši jít stylem Mugen Trainu než tvořit tenhle slepenec.

Cením, že tohle vzniklo. Myšlenka slušná, provedení mnohem horší. Je škoda, že se tvůrci rozhodli jít směrem k rádoby hororu s lacinými lekačkami. Celé je to strašně předvídatelné, Tiché místo sice taky nebylo Oscarové, ale furt to bylo o pár tříd někde jinde. 65 docela slušně vypadá, místy má pěkné nápady s kamerou, stejně tak to i přes velmi střídmou stopáž stačí nudit. K hrdinům si člověk jakýkoliv vztah nevytvoří a akce není nijak nadprůměrná, aby to člověka bavilo kvůli ní. Jako celek za mě ok šedesátka, jsem rád, že něco takhle oldschoolového může ještě vzniknout. Zamrzí, že z toho žádná klasika nebude.

Klidná a melancholická dovolená, která pomalu ale jistě plyne. Nic neříká napřímo, jen tiše a klidně naznačuje. Nedá se říct, že by Aftersun při sledování nabízelo nějaký strhující zážitek, pod kůži se dostává velmi pomalu a s rozvahou. Závěrečné Under Pressure je pěkným zakončením, ale pravým finále jsou až nejisté pocity, které se dostavily až po konci závěrečných titulků.

Dechberoucí stejně jako manga, akorát v podání MAAPY to celé působí ještě mnohem hrůzostrašněji. Není co dodat, AoT dostává přesně takový konec, jaký si zaslouží.

Jako čekal jsem to teda horší, jasně, dobrý to rozhodně není, ale ani první dva díly nebyly žádné zázraky. Člověk musí ocenit, že to aspoň není příliš dlouhé, ale to je s Kangem jediným kladem filmu. A i ten Majors to má těžký, když hraje postavu, jejíž power level se mění ze sekundy na sekundu, jak se bezradným tvůrcům hodí, a tak je z něj chvílemi idiot, přesto jsem mu fandí víc než hmyzí famílii. Aneb když mocného záporáka porazí síla rodiny bez jakékoliv logické zákonitosti, Vinu Dieselovi musela slza ukápnout. Jinak je tu spousta věcí ke strhání. Technologie s obrazovkami potvrzuje, že to je cesta do pekel, protože je to celý hnusný až běda, ale levelu Black Adama to naštěstí nedosáhlo. Herci většinu času nevědí, jakou scénu hrají, a tak to celé furt vypadá hrozně nepřirozeně. Pfeiffer s Douglasem si to evidentně neužívali a Murray to měl úplně na háku. Scénář balast, Peyton Reed je furt průměrák a akce zcela nudná bez nápadu. Jo a nesmím zapomenout otřesný design MODOKa, ten skutečně bolí. Au. Slovy klasika „viděl jsem i větší sračky“, ale začátek Kangovy ságy je to vcelku ubohý, to měli toho Lokiho radši udělat celovečerního.

První série byla velká pecka, i když kolem ní nebyl takový buuu jako u Invincible. Druhá série jde ještě o stupínek výš a servíruje parádní jízdu. Nechybí smysluplný vývoj charakterů, worldbuilding i klasické hlášky. Je pravda, že se tu s ohranými klišé nešetří, ale Vox Machina si je toho vědoma, a tak je servíruje s grácií. Velká škola pro Netflix, jak dělat animovanou fantasy.

Audiovizuálně opulentní freska s přepálenou stopáží. Po režijní, výtvarné a produkční stránce se jedná o film té nejvyšší jakosti. Chazelle už několikrát ukázal, že na režisérské sesli patří k naprostým špičkám svého řemesla a v Babylonu to opět dokazuje. Tři hodiny pere do diváka jednu nabušenou scénu za druhou, přičemž je má vždycky do detailu vypiplané. Herce si taky vybral parádní. Pitt exceluje jak v komediálních, stejně tak i v dramatických polohách. Diego Calva je příjemný objev a Margot Robbie není jen hezká tvářička. Stopáž je přestřelená, ke konci už se přeci jen mele z posledního a někde to holt chtělo ubrat. Jednotlivé osudy "zaměstnanců" továrny na sny jsou poutavé a jako celek fungují náramně, bohužel v dílčích aspektech jsou leckdy velmi předvídatelné, někdy dokonce postavená na ohraných cliché. Hlavní romantická linie, která provází celým dějem napříč několika lety, bohužel nefunguje, protože postava Margot Robbie je tak protivná a nesympatická, že ji člověk za celou dobu nedokáže fandit, a tak není ani zainteresovaný v celé romanci. Zároveň musím podotknout, že se zde bravůrně balancuje mezi komedií a dramatem. Scény jsou vtipné, když mají být. Naopak ty dramatické fungují stejně, jako by v celém filmu nebyl jediný vtip, nikdy se to netluče, což také není zrovna běžný úspěch. Masy Babylon úplně neosloví, polarizované reakce jsou pochopitelné, ale mezi nejpůsobivější filmy novodobé kinematografie to rozhodně patří, což mi dělá velkou radost!

Takhle se dělá adaptace! Úvod rozhodně slibný. Atmosféra přesná, odsýpá to a vypadá to suprově. Pedro klasicky v topu, jen na tu Ellie si člověk bude muset zvykat delší dobu. Jestli to takhle Mazin s Druckmannem budou zandávat po celý seriál, tak tu bude kandidát na seriál roku hned v prvním měsíci.

Jo, Cameron kutil sequel Avatara víc jak dekádu, jen aby ho porazil Kocour v botách. Naprosto zaslouženě! Tady se tvůrci utrhli ze řetězu a na jednoduchou “pohádkovou” kostru naroubovali kupu dospělých motivů, které si berou inspiraci z Logana a RDR2, a nebojí se z toho dělat záležitost čistě pro již odrostlé publikum. Poslední přání je místy vyloženě temné a některé situaci bych dítěti vskutku vysvětlovat nechtěl. Navíc si tu pučilo animaci ze Spiderverse či Arcane, takže to celé vypadá náramně. To, co vypadalo jako naprosto zbytečný spotřební pohrobek kdysi slavné série, je nakonec jedním z nejlepších animáků poslední dekády.

Je škoda, že se Ritchie rozhodl sedět zadkem na dvou židlích, protože ve výsledku je tu přeci jen takový nesourodý mišmaš. Jednotlivé pasáže jak komediální, tak relativně vážné funguji samy o sobě bez problémů, ale dohromady se to chvílemi malinko tluče. Právě onen mix ubírá na výraznosti a film pak nemá vlastní ksicht. Přitom jednoduchá zápletka by vybízela spíše ke komediálnímu pojetí. Statham v suchým triku zvládá obě polohy a je pořád cool. Koneckonců je to ale fajn počin, k Ritchieho vrcholu se to nepřiblíží, ale ze svého umu očividně pořád nic neztratil.