Colby Sawyer

Evoluce pro mě byla před lety jedním z největších filmových zklamání. Parta, kterou kolem sebe Black sestavil, dávala naději na super comeback, bohužel studio originální vizi brutálně zmasakrovalo, a tak výsledný produkt v kině hodně bolel. Prey už je ovšem jiná písnička. Trachtenberg vzal zajímavý koncept a bez kompromisů ho převedl na streamovací platformu Hulu, i když by si to klidně zasloužilo i kino. Je zřejmé, že tady se do toho nikdo s prominutím nesral a jedinou ambicí bylo udělat povedeného predátora, což se povedlo. Neřeší se tu žádné kraviny a v příjemné stominutové stopáži se jede souboj predátor vs. indiáni. Nic víc, nic míň. V jednoduchosti je krása a když se to skloubí s áčkovým řemeslem, tak z toho vzejde film, který může hrdě stát po boku Arnoldovi klasiky. Příště prosím takovou péči i pro Alieny.

Jak kdyby Guy Ritchie točil komediálního Johna Wicka podle scénáře Quentina Tarantina. Po trošku nedomrlých trailerech mi v kině byla naservírována velká parádička, která má v dnešním Hollywoodu skoro nevídanou věc - skvěle napsaný scénář. Super hlášek je nespočet, zvratů je divákovi taktéž dopřáno hojně a postavy jsou všechny krásně střelené. Bullet Train má pořádný drajv, buď se dějí leckdy překvapivé zvraty, hláškuje se o sto šest nebo se ukazuje vrchol současné akce. Před finále se sice malinko zpomalí, ale pak už se jede na max. Pitt v opět nové herecké poloze září, Citron s Mandarinkou si každou scénu kradou pro sebe a o Fiji Water je zbytečné mluvit. Camea taktéž pobavila, i když se dala čekat. V konečném součtu bych se to tedy nebál přirovnat k věcem jako je Django či Snatch, protože věřím, že zážitek z téhle jízdy vlakem bude zrát ještě dlouho.

Koukat na film z produkce Netflixu je jako jít do moshpitu bez bot. Jistá pravděpodobnost, že to bude super tu je, ale mnohem reálnější je, že to bude bolet a člověk bude rád, když to konečně skončí. Gray Man není zdaleka tak špatný, jak ukazují recenze. Pravdou je, že ve světě, kde máme Bonda, Ethana Hunta, Jasona Bournea či Johna Wicka, musí mít tvůrci velkou odvahu, aby vypustili do světa něco takového, protože od konkurence dostává Goslingův Six pěkně na prdel. Samo o sobě se to dá ovšem zvládnout celkem v pohodě. Psát esej o kterémkoliv charakteru bych nechtěl, protože překonat hranici tří vět by bylo nemožné, ale herci jsou fajn. Scénář je béčkový a mohl by být o něco “filmovější”, takhle působí poněkud roztrhaně. Akce je celkem povedená, není to sice žádný zázrak, ale zabaví obstojně. Těch 200 mega jsem tam sice neviděl, protože zřejmě z příliš velké části skončily v kapsách zúčastněných a ne nutně ve filmu, přesto to lacině nepůsobí. Green screenu bylo moc a nebyl kdovíjaký, stejně tak střih byl vyloženě špatný. Po Endgame jsem holt od Russových čekal víc, ale jako začátek potenciálně fajn série to postačí.

Neuspokojivé finále potvrdilo, že tak třetina série byl úplně zbytečný filler. Pořád se jedná o jeden z vrcholů současné seriálové tvorby, ale mám pocit, že Amazon začal požadovat větší množství sérií než měli tvůrci v plánu. Seriál má dost postav a je hezké, že scénáristé myslí na všechny, ale snaha “pečovat” o každou z nich akorát ukrutně zpomaluje vývoj hlavní linky. Všechny ty podzápletky jsou totiž dost zbytečné a někdy i nudné. V jednotlivých momentech je to stále geniální, ale ani všechny Herogasmy světa nedokážou zakrýt fakt, že se malinko začíná přešlapovat na místě. Doufám, že už se blížíme ke konci, protože jinak nám tu vznikne hodně nastavovaná kaše.

Být u Waititiho filmů objektivní je pro mě téměř nemožné, protože jeho styl je na míru šitý přesně pro mě. Ragnarok byl po dvou ne zrovna zázračných filmech s Bohem Hromu úplným zjevením, které nadchlo a uhranulo, takže od Love and Thunder byly nemalá očekávání. Ačkoli byl předchozí díl určitě lepší díky momentu překvapení, který čtyřka už prostě nemá, protože všichni jsme tak nějak věděli do čeho jdeme, tak já z kina odcházel naprosto spokojený. Taika zase dodal parádní jízdu, která znovu nabízí úplně jeblý humor společně s emotivními výjevy a super akcí. Greenscreenem se nešetřilo, ale celé to stejně vypadá skvěle. Waititi je sice známý hlavně osobitým humorem a často se zapomíná, že jeho filmy jsou velice působivé i po vizuální stránce. Čtvrtý Thor není výjimkou a stylově se tu míchá áčková akce s těmi správnými hudebními vypalovačkami. Všechny postavy jsou opět fajn a Bale je jako Gorr (zcela nepřekvapivě) naprosto skvělý. Nemá sice ohromně moc prostoru, ale ždíme každou vteřinu na maximum. Povedli se i bohové v čele s orgiemi pořádajícím Diem v podání Russella Crowea, kterého role evidentně dost bavila. Největšími hvězdami jsou však Thorovi kozy, které to zabíjí po celý film. Jejich vystupování je sice úplně debilní, ale kdykoliv se objevily na plátně, tak jsem se nemohl přestat řechtat. Potěšilo mě konečně rozumné využití LGBT témat, které pro jednou nepůsobí hloupě ani nuceně a je tu s nimi pracováno zcela rozumně i přirozeně. Celé je to hlavně velice uspokojující. Oproti poslednímu Strangeovi, ze kterého vyloženě křičel ten promarněný potenciál, je tady vidět, že jsme dostali to plnohodnotné "Classic Thor Adventure", což není vůbec málo, je to naopak fakt dost a mně to dělá velkou radost.

Paralela mezi sequelovou trilogií Star Wars a trilogií Jurského světa dosáhla dokonalosti. Obě trilogie začaly sázkou na zmodernizování původního dílu, poté chtěly série posunout jinam, ale lekly se rozporuplných reakcí, a tak na finále spíchnuly nějaký mišmaš, který by se měl focus groupě líbit a překvapivě to nedopadlo dobře. Zatímco osmou epizodu považuju za fakt dobrý film a devátou jsem si užil jako výplach z ranku Transformers či Rychle a zběsile, tak situace u Jurského světa je jiná. Druhý díl se fakt moc nepovedl a třetí je ještě horší. Přitom koncept, kdy od reimaginace originálního parku se přesunou dinosauři do civilizace a finále bude o celé změně ekosystému, protože dojde k prolnutí současnosti a prehistorie, je podle mě dost super a mohlo se jednat o kvalitní hity, kdyby se tato idea lépe uchopila, nebo by se aspoň dodržela. Třetí díl se na vše zcela vybodl a po pěkném úvodu, který vyvrcholí stylovou bourneovskou naháněčkou na Maltě, se zase dostaneme do lesů v dinosauří rezervaci, tentokrát sice v Itálii ale je to stejně úplně fuk. Scénář se vařil z vody, takže zápletky s klonem a kobylkami jsou vyloženě meh. Záporák je dost ubohý a zbytek je úplně odfláknutý. Šlo jen o naházení věcí, co by se měly líbit a měly by tam být, bez většího rozmyslu. Producenti se museli zděsit, když si uvědomili, že všichni původní hrdinové jsou běloši, a tak si vycucali z prstu postavu černošské pilotky, která je ve filmu opravdu jen kvůli povinným kvótám, protože jinak nic nedělá a je k ničemu. Práce s dinosaury byla postavena na konceptu “čím víc pruhů, tím víc adidas”, takže se jen střídají scény, kde dinosaurus nahání partu A a kde nahání partu B. Takhle se párkrát přeskočí až se party potkají a jsou naháněny společně. Potom je konec. Není tam žádné napětí, nikdo neumře, vše se odehraje přesně dle očekávání. Goldblum sice občas plácne nějakou blbost, takže se člověk aspoň pousměje, ale jinak je to jen rychlokvaška za spoustu peněz s promarněným potenciálem.

Celé to tak hezky začne, jen aby to vyznělo úplně do ztracena. Základní premisa je zajímavá, Kosinski to pěkně snímá a Hemsworth je v netradiční poloze taky fajn. Film hezky plyne až člověk zjistí, že tři čtvrtě stopáže jsou pryč a vlastně se nic nestalo. Pak přijde finále s pointou, která je naprosto nezajímavá a nepřekvapivá. No a potom je konec. Nevím, jestli v knižní předloze je nějaká genialita, kterou se jen nepodařilo převést, ale pokud tohle je všechno, co originál nabízí, tak to potěš koště. Jako povídka na cestu vlakem to je asi fajn, ale proč by z toho někdo dělal film proboha? Po Top Gunu Kosinski zažije celkem vystřízlivění, jeho vizuál měl být využit u lepšího scénáře.

Kolik fanservisu a easter eggů udělá z úplné kraviny dobrý seriál? To je rozhodně dobrá otázka a je můžu říct jen, že ne tolik, kolik ho nabízí tento. Disney vsadilo na to, že má McGregora s Christensenem a zbytek "nějak dopadne". No dopadl pěkně na nic. Ten scénář je hrozně, ale opravdu strašlivě pitomý. Celé je to hloupé, plné absurdních nelogičností a nesmyslů, dokonce ani nedokáží tvůrci udržet nějakou konzistentnost. Celé je to i ohromně podprůměrně zrežírované. Každý záběr je bez nápadu, zcela banální, obrazové vyprávění nulové, jedná se o naprosto sterilní práci rutinéra. Mando byl chvílemi vyloženě generátor screenshotů, tady by se jen těžko něco našlo. Deborah Chow si tímhle rozhodně žádné jméno nevybudovala, právě naopak. Hudební doprovod je na tom snad ještě hůř, dokonale mdlý a často i zcela chybí. Stejně tak choreografové soubojů jsou pěkní průměráci, jestli tam vůbec někdo takový byl, nedivil bych se kdyby ne. Kde jsou ti lidé, co pracovali na prequelech sakra? Ewan je super a svým charismatem to drží nad vodou a občasné fanouškovské pomrknutí donutí diváka udržet pozornost, ale jinak je to nejhorší SW seriál, když nebudeme počítat některé animované rychlokvašky. Boba Fett byl sice z půlky dokument o tuskenech se dvěma skvělými epizodami Mandaloriana, ale i to bylo lepší než tohle. Nebudu lhát, druhou sérii bych si dal, jen bych vyměnil všechny, co na tomhle dělali, a nechal pouze titulního hrdinu.

Nic Cage hrající Nica Cage je ultimátní počin, který filmový průmysl potřeboval. No to asi trochu přeháním, ale jedná se film, který snad ukazuje, že v Cageově filmografii se zase začnou objevovat kvalitní snímky a ne jen bizáry, které mu vybral berňák. Unbearable Weight je plné těch největších klišé a někdy jde až na hranu sebeparodie. Všichni na place to vědí, takže si Cage s Pascalem každou scénu maximálně užívají. Nejedná se však jen o úplnou blbinu, ale asi i o mírnou reflexi Cageovy kariéry s lehkou příměsí rodinného dramátka. Všechny jednotlivé aspekty spolu funguji náramně, přestože se ve své podstatě nejedná o nic světoborného, stejně se jedná o zábavný snímek, kterým to chtělo být především. Já jsem se bavil královsky, takže mise splněna.

Film roku už v květnu? Zřejmě ano, i když ještě nějací vyzyvatelé přijdou, tak pochybuji, že se Maverickovi dokáží vyrovnat. Ultimátní blockbusterová jízda, která dokáže napnout, pobavit i dojmout. V době digitalizování všeho je akce přímo v kokpitu s Cruisem něco nepopsatelného a člověk chvílemi ani nedýchá. Luxusní záběry na stíhačky by se v tomhle podání neokoukaly ani za hodiny sledování a ve spojení s parádním audiodesignem je divák někdy vyloženě nucen tajit dech. Kosinskiho vizuál mě vždycky bavil a tady ho prodává maximálně, akce je zběsilá, ale zároveň je vše krásně přehledné a strhující. Původní Top Gun je fajn film, který je ale celkem o ničem. To se rozhodně nedá říct o pokračování, které má fajnové postavy i povedený příběhový oblouk, který nesází jen na kupu nostalgie, ale stojí pevně na vlastních nohách. Cruisova láska k epickým blockbusterům a jeho pečlivost přinesly své ovoce. Top Gun: Maverick vyráží dech celé dvě hodiny a musím říct, že jsem kokpit mezi oblaky opouštěl jen velice nerad, protože tohle byla skutečná nádhera.