Top Gun: Maverick

Já to klidně přiznám - druhý Top Gun jsem vidět nechtěl a teď aspoň konečně vím proč. Moje hodnocení míří hlavně ke klišé a banalitám toho filmu - vše bylo předvídatelné, ohrané a hloupé. V mnoha případech jednoduchost nevadí, ale v tomhle fakt jo. Technická stránka, Cruise a Connelly na tři hvědzy. Za víc ten film nestojí - teda pokud byste velké procento neudělili vydělávání peněz. (20.10.2022)

Solitérní Maverick Tom Cruise si může výskat. Jeho lavírování s uvedením očekávaného Top Gunu do kin se vyplatilo a návrat do téhle školy plné elitních pilotů s chováním středoškolských floutků představuje mainstreamovou kino-zábavu v té nejryzejší podobě. Stíhačky stíhají, heroické řeči se pronášejí a sluneční brýle umně skrývají rozbolavělá srdíčka. Zatímco prvnímu Top Gunu je (obvzlášť s odstupem) poměrně snadné se vysmívat, vrchol americké propagandy byl aspoň zaměřen na konkrétního nepřítele. Nyní však Spojené státy s nikým neválčí, a tak je hrozba v podobě bezejmenné jaderné mocnosti neurčitá a sterilní. Druhý Top Gun už se nemusí snažit nikoho přesvědčit o důležitosti jakýchkoli hodnot, namísto toho je velmi zručně zpracovanou popcornovkou, která fanouškům adrenalinované akce dodá přesně to, co slibuje. (19.06.2022)

"Kde to jsem?" ptá se Maverick poté, co v zaprášené a začouzené letecké kombinéze (právě přežil havárii testovacího letounu) navrávorá do přeplněného motorestu v jakémsi americkém zapadákově. Všichni zírají s otevřenou pusou, nikdo se nezmůže na slovo, jen malý chlapec vedle něj poděšeně špitne: "Na Zemi." Je to samozřejmě skvělá punchline - Maverick v tu chvíli opravdu vypadá jako návštěvník z vesmíru - všichni jsme se v kině pobaveně zasmáli. Tahle scéna má ale podle mého i jiný, symboličtější rozměr. Dlouho jsem neviděl film, který by se tak vehementně snažil dokázat, že existuje mimo veškeré (geo)politické, socio-ekonomické a ekologické pozemské vztahy. Z toho, řekl bych, plyne velká část slasti, kterou divákům - vedle fyzikality leteckých scén a potěchy z krásných těl lidí i strojů - přináší. Svět, který zobrazuje, je tak lákavě prostý a nekomplikovaný, předvídatelný, pravidelný a čitelný, radost pohledět. Nepřítel sice nemá žádnou tvář ani jméno, ale rozhodně si ho nespletete, když přijde na věc. Historická paměť, dá-li se tady vůbec o něčem takovém hovořit, začíná a končí děním v předchozím dílu. Manuály ke strojům, nejlepším to přátelům člověka, jsou dobré leda tak na to, aby skončily v koši. A tak dál. A tak dál. Už od začátku je ale jasné, jak marná tahle snaha o vyloučení světa z rovnic, vykopnutí světa předními dveřmi, je. Nepřítel je sice prostě Nepřítel (nebo "nepřátelská mocnost"), ale vy z tolika náznaků jasně vidíte, že jde o Rusko, i když to nikdo otevřeně nepřizná. Stíhací letouny sviští nízko nad zemí, kličkují zalesněnými kaňony, všechno to vypadá a zní úžasně, rychlost je hmatatelná, srdce vám buší zrychleně, každý obrat je jako prozření, ale i ten jediný (sluncem zalitý) obraz s digitálními pelikány, které rozežene prolétající stíhačka, stačí na to, aby ve vší té naleštěnosti začaly vznikat jemné praskliny, abyste začali přemýšlet nad tím, jaký dopad mají tyhle velké a rychlé stroje na zabíjení na život "tam dole", což následně korunuje scéna, v níž při nacvičování útoku havaruje jeden z letounů po srážce s ptáky. A to že vás něco takového napadá, to že nad něčím takovým vůbec dumáte, ukazuje, že i při sebevětší snaze o jeho zapření se vám svět vždycky vrátí zadními vrátky - ne, on vám do pečlivě vyklizené místnosti doslova nateče proudem, prosákne každou spárou, každou škvírou, dírkou, puklinou, není před ním úniku -  jiný už ani život "na Zemi" být nemůže. A to je zdaleka nejslabší bod celého filmu. Bavil jsem se, trnul, vznášel se, užíval si tu závrať, ale dělalo mi potíž brát ho jako ryzí spektákl, bezmyšlenkovitě, prostě se mu oddat a nechat se jím vynést do stratosféry, i když se mi snažil tenhle klíč znovu a znovu podsouvat v hesle "nepřemýšlej, jednej". Chtěl jsem, ale nešlo to, ne ze sedačky ve světě, který si všemožnými snahami o slastná "zjednodušení" vytrpěl za poslední století víc než dost. (25.07.2022)

Jeden z filmů roku a jeden z nejlepších Sequelů vůbec. Joseph Kosinski nepatří pro mne mezi až tak výrazné režiséry, byť Hrdinové Ohně jsou velká emocionální pecka, Tron byl zajímavý a Oblivion mi přišel průměrný, ale Top Gun:Maverick je rozhodně jeho doposud nejsilnější a nejambicióznější dílo. Na film jsme čekali dlouho a už trailery naznačovaly, že půjde o sakra kvalitní podívanou, ale nečekal jsem, že mě to zasáhne a strhne natolik, jelikož stíhačky nejsou zrovna látka, kterou bych ve filmech vyhledával. Tady je zkrátka vše správně od hereckých výkonů ( Tom Cruise výbornéj a strašnéj frajer, John Hamm, Miles Teller a Glen Powell taktéž super), precizní technická stránka dohnána až k dokonalosti, skvělé dialogy, emocionální scény, slušné tempo, občasný humor, výborná hudba s final songem Lady Gaga včetně, intenzivní napětí a skvělá akce od tréningu po finální 30 minutové finále, které je vygradováno ad absurdum, tam jsem přestával dýchat i ztrácel pojem o čase. Samotný příběh sice není nikterak sofistikovaný a zvratovitý, ale vůbec to nevadí. Film má srdce, koule, šťávu i drive a nenechá nikoho chladným, určitě né nikoho, kdo miluje filmy. To čím je Le Mans 66 pro závodní filmy, tím je Top Gun 2 pro filmy letecké. Rozhodně nejlepší film se stíhačkama a se Seveřanem pro mne zatím film roku. Příběh 4/5. Akce 5/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 5/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 5/5, Napětí 5/5, Emoce 5/5, Herci 5/5. 9/10. (27.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)