NiWi

Netflix nabízí další na papíře poměrně originální fantasy se zajímavým vizuálem, kterou ale ničí jeho postavy a scénář. Momoa opravdu není Depp, a jeho herecký výkon, nebo spíš extrémní přehrávání, musí tahat za vajce každýho člověka aspoň trochu při smyslech. O'Dowd vás akorát uspí, a šíleně nesympatická policajtka, jejíž jméno si vůbec nepamatuju, mě potěšila vždy když zmizela ze záběru. Nejlíp ze všech tak vychází dětská herečka Marlow Barkley, která to ale sama pochopitelně neutáhne. Svět Slumberlandu funguje jak se mu zachce, a i když je to snový svět, kde zdánlivě žádná pravidla a omezení nejsou, tak pro účely filmu by to bylo docela fajn. Asi jsem na tohle už starej, ale radši se milionkrát znovu podívám na Burtona, než na tuhle nudu.

Druhá Enola Holmes je o kus zábavnější a lépe zpracovaný film než první díl. Nabízí spoustu zajímavých vizuálních hrátek, příběh dobře skrývá svá tajemství i když bystřejší divák si vše domyslí poměrně brzy. Že se na Millie Bobby Brown dobře kouká víme už od jedničky (potažmo od Stranger Things), dvojka navíc nabízí daleko více Cavilla jako Sherlocka, což všemu jen prospívá. Bohužel i přes tyto zjevná pozitivní zlepšení mi celý film zkazily scenáristická rozhodnutí v poslední třetině filmu. Kromě toho, že závěr nezapůsobil nijak intenzivně, absolutně se mi nelíbilo ani rozhodnutí související s hlavním záporákem, kdy je tato postava skrz film naprosto nevybudovaná, nezajímavá, a její představitel postrádá i potřebné charisma pro tak ikonickou postavu. Tempo místy jen tak tak stačí, určitě by šlo 10-15 minut ušetřit pokud by některé scény dostaly správný drive, nebo byly rovnou vynechány. No a úplně finální scéna v továrně je strašná, horší nalejvárnu jsem dlouho neslyšel, a nakonec stačí párkrát dupnout. Je tak velká škoda, že ve všech ohledech hravějšímu pokračování zkazí zážitek posledních 20 minut.

The Menu je velmi příjemným a skvělým thrillerem s dobrými hereckými výkony. Mark Mylod zde opravdu překvapuje, když nabízí snímek se slušnou atmosférou a kvalitním zpracováním, který sice ve své prostřední pasáži zvolní, finále však nepřepálí a výborně uzavře příběhy všech ústředních charakterů. Ralph Fiennes zde podává jeden z jeho nejlepších výkonů, Anya Taylor-Joy a Nicholas Hoult mu zdatně sekundují, všichni ve skvěle napsaných postavách. Osobně se mi také velmi líbily zábavné a satirické prvky, které snímek v mnoha momentech příjemně odlehčují. Troufnu si říct, že fanoušci hororů budou zklamaní (primárně protože je tento žánr u snímku uveden, s čímž po jeho shlédnutí nesouhlasím), ovšem pokud hledáte charakterní thriller / drama, které umí pracovat se svými postavami, atmosférou a zvědavostí diváka, a které nabízí výrazné herecké výkony, pak stojí The Menu rozhodně za zkoušku. Více ZDE

Relativně příjemná fantasy pohádka trochu jinak, která navíc překvapí zápletkou pokud si o filmu nic nezjišťujete. Námět nabízel slušný potenciál, bohužel tvůrci chtěli být až moc kreativní, a celá zápletka se jim zamotala do po nějaké době nezáživného klubka, ve kterém nic nefunguje pořádně. Film se od druhé třetiny zbytečně vleče, snaží se nabídnout tu kousek z Harryho Pottera, tu kousek z Alenky v říši divů, celé však relativně nahodile a málokterá věc nakonec slouží příběhu. Postavy jsou asi ok, do žádné jsem se nijak výrazně nezakoukal, naopak jich tu je až moc a pár vedlejších nerozvinutých charakterů působí paradoxně zajímavěji než hlavní postavy, i přesto že jsou dost povrchní a vlastně by zajímavé vůbec být neměly. Pokud se vážně nudíte a hledáte nějakou neškodnou, ale aspoň trošku hravou fantasy pohádku, tak vás Škola dobra a zla zřejmě zabaví. Jinak je to ale zbytečně dlouhá a zamotaná adaptace, která v knižní podobě funguje určitě lépe.

Po skvělých atmosférických seriálech v podobě Hauntingu a Půlnoční mši si zde Flanagan vybírá slabší chvilku. Otázka však je, nakolik je to zpracováním a nakolik je to skutečností, že mě úplně nechytly témata Půlnočního klubu. Obecně vzato je to poměrně hezky natočený seriál, postavy na kterých to má stát jsou relativně likable, i díky výrazné diverzitě mezi nimi si každý najde favorita. Příběhy které si vypráví, a které vyplňují většinu stopáže, jsou dobrým nápadem, a přestože trefně reflektují a rozvíjí postavy, ne všechny jsou dostatečně zajímavé. Některé jsou až moc roztahané, a sami o sobě na výplň hodinových dílů nestačí, což ostatně platí také o celém dění mimo tyto příběhy. Celý děj v hospici by si určitě zasloužil být svižnější. Ony mysteriózní prvky, které tak skvěle fungovaly v autorových předchozích počinech, zde nejsou dostatečně rozvinuté a bohužel ani zajímavé, což je pro mě kámen úrazu, protože mě tyto prvky baví většinou nejvíc. Dokonce ani atmosféra, která byla skvělá i v převážně konverzační Půlnoční mši, zde není tak chytlavá a působivá. Od určité doby se těším na každou věc ve které má Mike Flanagan prsty, a Půlnoční klub určitě nezmění můj pohled na jednoho z nejzajímavějších žánrových tvůrců. I přesto to víc jak na průměrné hodnocení není.

Obstojná povídková antalogie, která však mohla nabídnout o kus víc s přihlédnutím na režisérská jména, které mexický milovník hororu nashromáždil. Celá série nabízí přesně to, co od Del Torova projektu očekávat - dobovou atmosféru, velmi zdařilé praktické příšery a hromadu mysteriózna. Většina epizod však nedokáže hodinovou stopáž vyplnit zábavou, a pokud čekáte hromadu krve a lekačku za každým rohem, budete zklamaní. Osobně jsem schopný výše popsané nedostatky sérii odpustit, avšak pokud nejste vyloženými fanoušky mexického režiséra a jeho stylu, většina epizod vás zkrátka nedokáže naplno zabavit. A i když jsem se vyloženě nenudil, po shlédnutí ve mně přetrvává pocit, že se z projektu dalo vytřískat o chlup více. Nejlepší epizody Graveyard Rats, The Autopsy a The Viewing.

Sequely málokdy předčí první díly. Ostatně u Marvelu by o tom mohli vyprávět, a Black Panther v této tradici pokračuje. Z těch "méně zdařilých" pokračování však rozhodně vyčnívá nad ostatní, a zásluhu na tom má především Ryan Coogler, který dokázal velmi zdatně skloubit nosná témata a komplexní myšlenky s mnohasetmilionovým blockbusterem. Velmi cením příběhový směr kterým se tvůrci vydali, a nejen že to znělo dobře na papíře, on je i velmi zajímavý a dobře zpracovaný ve výsledném produktu. Není zde množství zbytečné akce na které jsme často zvyklí, a filmu to jen prospívá. Zvládá tak představit a přirozeně rozvíjet postavy, klidně i několikrát za sebou změnit jejich motivace. Hudba od Ludwiga Göranssona je opět skvělá, humor nekazí scény, a množství postav filmu nijak neubližuje. Bohužel je to opravdu dlouhé, a i když se tu neobjevují vyložená hluchá a pomalá místa, zkrácení o nějakých 10 minut by nebylo od věci. Zároveň sem od některých sekvencí čekal trochu víc. Zatopení Wakandy rozhodně mohlo (a mělo) mít daleko větší, až katastrofické měřítko, stejně tak truchlící scény mě nechaly relativně chladným. První Black Panther byl větší událost než jeho pokračování, a i když má Wakanda Forever sem tam nedostatky, tvůrci v čele s talentovaným režisérem se se všemi okolnostmi vypořádali víc než důstojně. V rámci čtvrté fáze tak druhý Black Panther patří mezi ty lepší kousky.

Bizár.

Atmosférický bizár, který vás chytne a opravdu tučně vystraší v první třetině, rozesměje v té druhé a uspokojí v té třetí. I přesto, že mě horory často nechávají chladným, zde musím uznat že moji pozornost udržel po celou délku. Místy je děj poměrně předvídatelný, i přesto si však film schovává pár velmi slušných twistů. Skvělá byla práce se zvukem i kamerou, která často schválně rozšiřuje obraz a nechá diváka v očekáváních, která se ale chytře nevyplní. Řemeslně tedy opravdu velmi dobré, na žánrový debut rozhodně skvělý počin, který i přes některé chybky má vše co by moderní hororová žánrovka měla mít.

Black Adam naplňuje veškerý potenciál jednoduché, ale efektivní popcornové zábavy. Z mého pohledu bylo lehce pošetilé očekávat, že zde uvidíme jakoukoliv revoluci, ostatně to nenaznačovalo prakticky nic od trailerů až po vyjádření. Na to, že režie připadla na neoriginálního rutinéra, a scénář na podprůměrného autora, z toho nakonec vzešlo relativně zábavná komiksová rubačka, ve které je od všeho trochu, ale v zásadě to ničemu nevadí. Některé postavy jsou zbytečně a otravné (především ty civilní), místy mi neseděl zbytečně otravující metahumor v podobě "musíš mít vlastní hlášku a jméno", a taky celá poslední třetina mohla být dynamičtější a o něco kratší. Kritiky to nijak nepotěší, diváky to při nejhorším zabaví, při nejlepším z toho budou nadšení, a co víc je vlastně potřeba.