NiWi

Vizuálně a kreativně velmi zajímavý near future kousek, který však tahá dolů zmatečný a v mnoha ohledech nedotažený scénář. První dvě epizody jsou velmi svěží úvod do světa, který se vyznačuje slibnou premisou a zdánlivě zajímavým prostředím ve kterém se prolínají dvě reality. Čím dál však příběh postupuje, tím větší motanice se ze seriálu stává. Děj přeskakuje od jedného ke druhému a nic nedokáže pořádně rozvést, skutečnosti které byly nastaveny v prvních dvou dílech se téměř přestanou řešit a seriál akorát kupí myšlenky na sebe bez toho, aniž by jim dal vyniknout, nebo aby si divák udělal alespoň základní přehled v tom, co se aktuálně děje. Postavy jsou docela dobře obsazené, moje oblíbenkyně Chloe Grace Moretz se v příběhu dobře vyjímá, bohužel ale trpí na rozhodnutí scenáristů jak s její postavou nakládat. Vytváří pro ní nezajímavé a neopodstatněné pouta s postavami, u kterých k tomu vůbec není důvod. Vincenzo Natali je rozhodně schopný režisér, a většina epizod i díky tomu vypadá alespoň dostatečně seriózně a na úrovni. Bohužel celková zmatečnost a dějová nepřehlednost sráží tyto pozitivní aspekty a celkový zážitek dolů.

Zátopek je rozhodně povedený film a v obrazu české kinematografie posledních let rozhodně působí jako moderní vzor pro všechny ostatní. I přes toto tvrzení však podle mého nedokázali tvůrci vytěžit silný příběh ústřední postavy naplno, i přesto že se jedná o jednoho z nejslavnějších a nejuznávanějších Čechů. Ve sportovní rovině asi nelze snímku nic vytknout, vše je poměrně věcně a stručně zpracované, zde netřeba hledat chyb. V rovině osobního života si však dovedu představit o něco lepší práci z hlediska dramatu a kontroverze, která Zátopka díky svojí komunistické příslušnosti provázela. Jsou tu sice náznaky, ale dalo se z toho vytěžit více. Ondříčkův scénář zde v mých očích nedokáže naplno využít potenciálu kontroverze, na druhou stranu se dá ale říct, že Zátopkův optimismus a charakter k tomuto ani za mák nevybízí. I když se jedná o solidní kousek, kterých kdyby se rodilo z české produkce daleko víc nikdo by se nezlobil, našlo se dost momentů kde bych čekal lepší práci od režiséra v podtrhnutí určitých momentů.

Docela obstojná komedie / drama odehrávající se v jednom bytě, které však stahuje dolů nedostatečná schopnost režisérky vyvolat větší napětí, a lépe zúročit dramatické situace. Herecky docela slušné, avšak některé situace tahá na bedrech skvělý Martin Hofmann. Pokud neznáte premisu originálu (který je nepřekvapivě chválen o kus více než česká adaptace), pak vás může snímek docela dobře pobavit a překvapit, avšak nic co by se asi nedalo čekat. Bohužel film u mě shodilo finálních pár minut, ve kterých je celý děj snímku poslán totálně do hajzlu bez jakéhokoliv normálního vysvětlení.

Relativně fajn akční jednohubka na všechny hony předvídatelná a relativně zapomenutelná. Ústřední rodinná linka drží film docela dobře pohromadě, upírská premisa je zajímavá jen povrchně, ale stačí to. Film si občas vymýšlí pravidla za pochodu, a u některých situací se zarazíte s otazníkem nad hlavou. Postavy ve výsledku nejsou tak otravné jak by se mohlo zdát, především Dave Franco je divákovýma očima a ušima jakožto obyčejný ňouma hozený do světa zabijáků upírů. Záporná strana je nevýrazná a nudná, ničím nepřekvapí a je plná klišoidních postav. Na ty necelé dvě hodiny však Jamie Foxx zvládne zabavit, a nevýrazný scénář zachraňuje docela fajn akce.

Další autorská sebemrskačská magořina nedávající ani za mák smyslu. Slovo absurdní v žánrovém popisu zde opravdu sedí, jelikož White Noise opravdu překypuje absurdními dialogy a situacemi. Technicky zvládnuté a místy přeci jen trochu úsměvné, především hercům se musí dát kredit za to, že se v tom filmu úplně neztratili, ovšem mimo to se jedná o víc jak 2 hodiny nesrozumitelné a předražené nudy. Bez problémů uznám, že zřejmě nejsem úplně režisérova cílovka. Ostatní ohlasy mě však utvrzují v tom, že ta cílovka je ve skutečnosti opravdu velmi malá skupina lidí. Nejabsurdnější věcí na celém filmu tak je skutečnost, že tento autorský počin pro pár vyvolených stál šílených 100 milionů.

Nekvalitní fantasy nuda navlíknutá na Witcher lore, který ještě k tomu przní šílenými produkčními rozhodnutími v rámci castingu, výpravy a scénáře. Prázdné postavy naprosto bez šance se projevit jakkoliv jinak než stereotypně v rámci svého charakteru. Nekreativní a chaotická výprava ála Havlův guláš, která nedokáže jasně určit stěžejní body na kterých má kostra celého příběhu stát. Místo toho dostáváme nezajímavé originy pro nezajímavé postavy, a do toho jakési politické pletichy odehrávající se na míle od hlavních postav. Akční scény jsou generické, a efekty připomínají proslule špatné Dračí doupě s Jeremy Ironsem. Pár pozitiv se najde, jako hudba, lokace či někteří ti herci (třeba Mirren Mack). Kdo by to čekal, že Netflix ještě na poslední chvíli zvládne vyplodit hned druhou letošní příšernou adaptaci, a jeden z nejblbějších seriálů poslední doby.

Na Avatara sem dlouhou dobu nahlížel spíše negativně. Možná to bylo nedocenění, možná to bylo tou obří popularitou a obecným vyzdvihováním filmu do nebes, s čímž nesouhlasím i když se mu musí uznat spousta kvalit. Po rewatchi prvního dílu musím uznat, že jsem přeci jen byl k němu negativnější než by se slušelo, a zážitek to je velmi skvělý. Druhý díl je v blízkém porovnání víceméně úplně to samé, jen o x let později. Opět tu máme úžasnou výpravu, velké emoce, skvělé vizuální zpracování, živoucí svět dovedený k dokonalosti o krapítek lépe než v prvním díle. Stejně tak je ale generický příběh, předvídatelný děj celého filmu a postavy, které sice jsou příjemné, ale jen povrchně. Lépe tu u některých funguje zasazení do děje, ale nic moc navíc. Nový kmen Metkayina je zajímavý jen prostředím ve kterém žije, ale žádná z jejich nových postav nic filmu nepřidává. Druhému Avatarovi se nedá upřít, že je to obří spektákl plný emocí, krásného vizuálu a originálního světa, který opět dokázal Cameron vytvořit. Finále je zasloužené, intenzivní, skvěle vybudované a promyšlené, a takový druhý Black Panther mu nešlape ani na paty. První seznámení s Pandorou však ve mě vyvolalo více emocí, více nadšení, také díky skvělé hudbě která zde dle mého nedostala tolik prostoru, nebo není tak výrazná. 3D tomu v mých očích taky téměř nic nepřidává, a i když je Avatar jeden z mála filmů, který se v tomto formátu vyplatí vidět, tak ho ale nijak zásadně nevylepšuje. Ve výsledku dávám The Way of Water stejnou známku jako jedničce, pokud se ale budu chtít v budoucnu znova na nějaký díl podívat, bude to spíše ten první.

Fabelmanovi jsou oslava filmařiny na pozadí příběhu ne úplně tradiční rodiny. Dílo, které vám připomene, proč my jako diváci milujeme filmy a proč lidé jako Spielberg milují filmové řemeslo. Legendární režisér veškerou lásku promítnul právě do svého osobního životopisu, který vypravěčsky dotahuje k řemeslné dokonalosti. Jak po stránce audiovizuální, tak vedením herců a náplní. Právě díky tvůrčímu mistrovství dokáže i z malého příběhu udělat velký požitek a servíruje jeden z nejlepších filmů letošního roku.

Katastrofický monster film jak ze šablony. Roar Uthaug vzal léty osvědčený a známý koncept, navlékl ho na norskou mytologii, a nabízí nám velkého kamenného trolla, který je hrozbou pro lidi a je potřeba se ho zbavit. K tomu mrskneme nějaké to odhalování oné mytologie, podivína který vlastně celé ty roky měl pravdu, ústřední silnou, chytrou a pragmatickou protagonistku která racionálním uvažováním bojuje proti vládní byrokracii, a máme tu Trolla, neboli "norskou Godzillu". Bohužel pro film nebyli schopni autoři nabídnout nic navíc kromě toho, že ten film prostě "šlape". Žádný ikonický záběr, žádný překvapivý zvrat. Technicky zvládnuté, ovšem nekreativní a využívající zajetých fungujících postupů. Jako jednohubka ujde, do paměti se však určitě nezapíše.

Netflix nabízí další na papíře poměrně originální fantasy se zajímavým vizuálem, kterou ale ničí jeho postavy a scénář. Momoa opravdu není Depp, a jeho herecký výkon, nebo spíš extrémní přehrávání, musí tahat za vajce každýho člověka aspoň trochu při smyslech. O'Dowd vás akorát uspí, a šíleně nesympatická policajtka, jejíž jméno si vůbec nepamatuju, mě potěšila vždy když zmizela ze záběru. Nejlíp ze všech tak vychází dětská herečka Marlow Barkley, která to ale sama pochopitelně neutáhne. Svět Slumberlandu funguje jak se mu zachce, a i když je to snový svět, kde zdánlivě žádná pravidla a omezení nejsou, tak pro účely filmu by to bylo docela fajn. Asi jsem na tohle už starej, ale radši se milionkrát znovu podívám na Burtona, než na tuhle nudu.