Bílý šum

K mému komentáři k této podívané si vypůjčím kousek z recenze jednoho z mých místních oblíbených uživatelů, kde píše, že ho tento film bavil v pasážích, kde se mluvilo jeho řečí, naopak ale vůbec nedával úseky, kde se mluvilo řečí jiného kmene. Já mám s touto podívanou totiž podobný problém, jen tedy s tím rozdílem, že na mě se řečí jiného kmene mluvilo od první do poslední minuty a já jsem tak jen při závěrečných titulcích, po neuvěřitelně ubíjejících dvou hodinách, čučel do prázdna a říkal si, mám já tohle sakra vůbec zapotřebí? Jako upřímně, tento snímek šel totálně mimo mě, vůbec nechápu jeho smysl, jeho význam, co tím chtěli tvůrci říct, pro mě to představovalo jen bezduché sledování pohybujících se postaviček, s hubou plných keců, které mi ovšem také nic neříkali, nic mi neoznamovali, nikam ani neposouvali děj, i když jako pozor, tohle vlastně ani žádný pořádný děj nemá, všechny postavy se zde navíc chovali a jednali zcela nepřirozeně, excentricky a chaoticky, pointu filmu jsem samozřejmě očekávaně též naprosto nepobral, na mou obranu ovšem ani nevím, jestli to nějakou pointu vůbec mělo a žánrově se jinak jedná o zcela nezařaditelný snímek, jelikož nic, podle čeho by ho šlo někam zařadit, se zde prostě nevyskytuje. Bílému šumu jsem každopádně dal šanci jen kvůli Adamu Driverovi, jehož výkon se zde dá sice jako jediný považovat za alespoň nějaké pozitivum, nicméně to ostatní je tak moc mimo, že to před tím mým nekompromisním ryzím Odpadem! nezachránil nakonec ani on. (28.02.2023)

Honírna podobné úrovně jako poslední Iñárritu. Tenhle trend, kdy streamovací gigant dá áčkovému režisérovi neomezené finanční prostředky, aby si bez kontroly natočil, cokoliv chce, začíná být nesnesitelný a musí skončit. Vždycky z toho vyleze to samý. Absurdně dlouhý, egomaniakální, nesoustředěný bordel. Zajímavé jednotlivosti tu jsou, řemeslná kvalita samozřejmě taky. Ale vůbec to nedrží při sobě. (30.12.2022)

Baumbach měl stejně jako jiní jeho filmoví kolegové potřebu ulovit si svého klasika mezi americkými postmoderními spisovateli, jejichž romány se často pyšní svou náročnou čitelností a nesrozumitelností pro čtenáře, natož pak snad neadaptovatelností pro filmaře, ale ono to přeci někdy jde, ač se vždy nejedná o takové nepopiratelné až hmatatelné zjevení jako Andersonovo Inherent Vice. Baumbach však na stará kolena ukázal, že je sebejistý filmař a dokáže si pohrát s experimentální látkou zadání, jež si předsevzal, a necyklí se tak ve své komfortní zóně allenovských tragikomedií, o čemž svědčí v následujícím roce plánovaná Barbie (samozřejmě u hlavního kormidla bude v tomto případě Greta Gerwig). Jedná se tedy jistě o zdařilý film, který by tento rok v americkém mainstreamu těžko hledal konkurenci (možná Dominikova Blonde?), kdy se tvůrcům podařilo v úžasných barvách a s pomocí skvělých postav (obzvláště těch menších, jako obědvající universitní sbor pedagogů) ve zvláštním nervózním rytmu a v paranoidní nejisté atmosféře skutečně dobře adaptovat komplexní román. Počin je ve výsledku jistě přijemně koukatelný, vtipný a zábavný, nicméně i tak pro standartního předplatitele Netflixu zřejmě nestravitelný. Přitom celková message jasná a srozumitelná, ač nutně oproti předloze jistě dosti zjednodušená. Titulková sekvence s LCD Soundsystem už je jen tou nejpříjemnější tečkou na konec. (30.12.2022)

Bílý šum znamená téměř 140 minut strávených s neskutečně otravnými postavami v pastelově barevném alegorickém světě. Bavilo mě na tom těch 5 minut, kdy z toho je skoro Bláznivá dovolená rodiny Griswoldových. Po Amsterdamu další překombinovaný snímek přehnaně sebevědomého tvůrce, jemuž za zády nutně měli stát producent, dramaturg a střihač, kteří by z toho vyhodily 50 minut nefunkční vaty. (08.01.2023)

Byl jsem nadšený, nic jsem nečekal, ale film mi způsobil proměnu krve i buněk. Jako by mne přenesl do jiné reality. Byl to skoro trip. Po skončení jsem se "pracně osvobozoval z čaromoci tohoto uměleckého díla". Ale méně emocionálně a víc analyticky: Je to opravdu Baumbach: zmraženě absurdní, stylizované dialogy, akademická satira, a zároveň je to v některých pasážích téměř Spielberg. Nejvíc na mne zapůsobila část odehrávající se po "toxické události", kde na povrch vyplavou úzkostné stavy Gretty Gerwing. Právě to, že se film vrátí po rozmáchle vystavěné akční pasáži ke komorní konverzačce považuju za výjimečné. Událost všechny lidské bytosti proměnila a dosud skryté tendence vyhrotila. Závěrečná píseň LCD Soundsystem a titulková sekvence je metaforou celého filmu: nejdřív naprosto boží, pak už "jen" moc dlouhé. (31.12.2022)