troxor

Nevěra byla natočena podle Bergmanova (pravděpodobně velmi autobiografického) scénáře Bergmanovou bývalou manželkou. To samo o sobě už vzbuzuje velká očekávání. Již z názvu a podle jména autora je jasné, o co v tomto filmu půjde. Ano, je to jako obvykle komorní drama, popisující manželské peripetie. Něco však filmu chybí, narozdíl od jiných "bergmanovek" mi přišla Nevěra dlouhá a velice rozvláčná. Osobně jsem se hodně nudil (a to považuji Tarkovského nebo právě Bergmanovy filmy za velice napínavé a poutavé). Film má však i své nepopiratelné klady, mezi které rozhodně patří výborné herecké výkony. Pokud máte Bergmanovy filmy rádi, stojí Nevěra za shlédnutí. Pokud si chcete vidět něco divácky náročnějšího, nebo se chcete blíže seznámit s Bergmanovou tvorbou, raději se Nevěrou nemučte a pusťte si tematicky velice podobné, ale daleko podařenější Scény z manželského života. (nebo cokoli jiného z 50.-80. let).

Tak v tomhle krátkém animáči nám ukážou, jak se to vlastně stalo, že Dante s Randallem převrhli rakev. Je to sranda, ale kvalit původních Clerks to nedosahuje. Pro Smithofily je to však povinnost. Doufám, že se Clerks animated dostanou někdy i na české obrazovky....

Jednoduše geniální! Na rozdíl od jiného filmu Kina-OKA, Ruttmannova Berlína je Člověk s kinoaparátem hravější, zaměřuje se spíše na experimentální formální zpracování, má ale daleko menší dokumentární hodnotu. My tu zase tolik z Ruska let dvacátých neuvidíme. Na druhou stranu jako výpověď o životě, životě umělce a životě, jak ho vidí umělec má daleko větší "přesah", než již zmíněný Berlín. Současný hudební doprovod je velice zajímavý, jak by se asi líbil samotnému Vertovovi? Až někde uvidíte běžet Člověka s kinoaparátem, nenechte si ho utéct. Pokud jste alespoň trochu filmoví labužníci, nemůže Vás minout.

Poměrně ubohá slátanina, která se snaží divákovi namluvit, že je rafinovanou kritikou katolické církve a náboženství vůbec. Přitom se však snaží diváku víru skoro podprahově podsouvat - Dogma je totiž film až odporně pronáboženský. Fekální humor a klasické zastydle pubertální smithovské vtípky tentokrát moc nezabírají, po půlce filmu dokonce příšerně otravují. Smith by se měl držet svého kopyta, zůstat u filmů typu Clerks a nebrat si témata, na která nemá. Pokud chcete vidět opravdu protináboženský film, který se věřícím vysmívá s noblesou a nadhledem, poohlédněte se po nějakém kousku mistra Buňuela nebo po Monty Python's Life of Brian. Dogma totiž nemůžu doporučit ani věřícím, ani ateistům, ani smithovým fandům - Dogma je totiž tak špatné, že by ho mohla jako zbraň používat španělská inkvizice!

Škyt! Zadržte dech! Přijde totiž něco nečekaného. Ve filmu beze slov navštěvujeme maďarskou vesnici a sledujeme běžný život lidí. Za chvíli ale vidíme, že ta vesnice zas tak obyčejná není. Ono se tu dokonce i vraždí. A to ne jen jednou! Film zachraňuje nesporná originalita - kde jste naposledy viděli něco podobného? Napadá mě pouze jediná paralela, a to s filmem Mikrokosmos. Tam sledujeme život brouků pod "zvětšovacím sklem", ve Škyt! nalézáme místo hmyzu pod lupou bestii daleko nebezpečnější - Homo sapiens...

Druhý Smithův film. Režisér ponechal osvědčené přísady - Jaye a Silent Boba, nekorektní témata, vypečené vtípky a tuny popkulturních citací. Přibyla barva, noví hrdinové, na pár momentů se objevil i sám Stan Lee (slavný autor comicsů - kdo ho nezná, ve světě literárního braku jakoby nežil) a určité podlézání vkusu popcornového diváka - nejvíc je patrné ve zmršené závěrečné šou - ta jakoby vypadla (až na ty sprosťárny) z průměrného teenager slaďáku... I když nevtipnost závěru samotného není tak na škodu, protože slabší nátury by už další nápor gagů nemusely snést! O co přijdete, pokud na Mallrats nepůjdete? O věštkyni, která věští třemi prsními bradavkami, dívky opovrhující Segou, svatbou před Čelistmi v Disneylandu, Bobovo využití temné strany síly a 15letou autorku studie o sexuálních zvycích mužů(zdroj : její vlastní "vědecké-výzkumné" zkušenosti) a spoustu jiné vkusné :) filmové zábavy. Mallrats překvapivě v kinech propadl. Kevin Smith se však nenechal od filmování odradit. Naštěstí!

Vampyr je film plný rozporů. Silně věřící režisér natočil upírský horror? Zvukový film, ve kterém se skoro nemluví, bez mezititulků se zde neobejdeme? Je to celé sen, halucinace, nebo skutečnost? Atmosféra tajemna, blízkého nebezpečí je zde vytvořena čistě formálními prostředky, příběh hraje totiž až druhé housle. Hrdina přichází do tajuplné vesnice, kde se děje něco zlého. Divák už tuší co. V revíru je upír! Režisér se však spíš než na něj soustředí na morální rovinu celého příběhu. Celý tento horor je totiž postaven na křesťanských základech. Autor se na nás snaží (poměrně nenápadně) působit mravoučně. Ukazuje, že upírem se mohou stát jen hříšníci. A skoro nejhorším hříchem ze všech (podle Dreyera) je, jak se ve filmu několikrát opakuje, sebevražda. Proti té také nejvíc brojí. A hodnocení? Na svou dobu je Vampyr velice originálním dílem, ty trpělivější zaujme dokonce i dnes...

Máte rádi černý humor? Jste pro něj ochotní filmu odpustit nějaké nedostatky? Pokud ano, pak je pro vás tahle akce/komedie jasná volba. Jeden morbidní vtípek se vrší na druhý, stejně jako těla nevinných obětí. Ze slušného bankovního zaměstnance se tu stává vraždící stroj. Rocková kapela, přítelkyně, co si přišla pro televizi, jugoslávský dělník... Ti a mnozí další se odeberou na místa, odkud se člověk nevrací ("hluboká" jáma v parku) Přitom padají tuny těch nejvypečenějších hlášek. Závěr jsem opravdu nečekal - to byl kameňák! V Číně jedí psy vás dostane hlavně nesmyslností chování hlavních hrdinů a absurditou násilných scén. Postavy jsou neskuteční dementi (Ti Dánové mají k těm pablbům nějaký zvlášť srdečný vztah - viz Trierovi Idioti!). Násilí v tomhle filmu je jednoduše komický prvek, nemá žádnou estetickou hodnotu - komu to ale vadí? Někdo se, pravda, může cítit pohoršený. Tomu nezbývá než poradit, by nebral věci na plátně zas tak smrtelně vážně. Film má skvělou atmosféru brutálního komiksu, navíc podává příběh s pořádnou porcí nadsázky. A tak se mohou fanoušci Tarantinových masiček nebo Jacksonových splatterů těšit...

Promiňte mi, ale přišlo mi to poněkud ubohé. Možná jsem až moc zpovykaný Monty Pythony, ale myslím, že dané téma mohlo být zpracováno s daleko větší elegancí a nestat se pouhou přehlídkou buranského humoru. Příběh se táhne pomalu jako hlen, je to spíče jenom vata mezi nesouvisejícími, více či méně trapnými scénkami. Borat - to je dokonalý příklad fenoménu dnešní doby - hype. Tak dlouho se lidem opakovalo, že je Borat něco výjimečného, až si to (soudím podle hodnocení) začala většina i myslet.

Další Kusturicův film o problémovém dospívání. Formálně se však už hlásí do režisérova zralého období. Vyprávění by se dalo popsat jako magický realismus. Realistický obraz snílka z problémového prostředí je totiž obohacen snovými sekvencemi a obrazy. I když se film odehrává v Americe, je typicky Kusturicovský. Dechovka, ženy a umírající strýc, jugoslávský temperament a rozervanost. Jako vždycky. A to je podle mne největší problém Kusturicových filmů. Hrozně se opakují. Pokud je to jeho první film, který jste viděli, je to jasných 5* za originalitu a velký zážitek. Pokud je to 5. Kusturicův film za 1/2 roku (jako v mém případě), pak je to slabých 3, a verdikt - nuda, nic nového pod sluncem, to samé jako vždycky. (Arizona Dream má však pro fandy bonus. Víte kdo je ten hysterický pošuk v hospodě, který volá do Istambulu? Sám pan režisér!) Měl bych také určité námitky proti jeho stylu - zobrazení ohromně smutných věcí ohromně veselým stylem. Divákovi přirostou postavy za ty 2 hodiny k srdci, a jaké je to pak překvapení, když je na konci režisér nechá všechny zklamat, zlomí je, svět je semele. Já vím, je to realistické, ale chtělo by trochu soucitu s diváky... Btw. natáčení tohohle filmu se muselo na 3 měsíce přerušit, protože Kusturica trpěl strašlivými depresemi...