Muž s kinoaparátom

Měl jsem to na DVDčku víc jak rok a pořád jsem se nemohl odhodlat si to pustit a teprve dneska jsem se odhodlal. No a bohužel tento "film" šel totálně mimo mě. Možná, že je to důležitý a zásadní film pro světovou kinematografii, ale pro mě důležitým a zásadním nikdy nebude a už si ho na 99,99999% nikdy nepustím. Jediné, co se mi líbilo byla moderní hudba a potom ty dynamické pasáže někde uprostřed (ocelárny, výrobna cigaret, trénink atletů ...), jinak jsem ale 66 mnut koukal na jakési nezajímavé pohyblivé obrázky a nudil se. (21.08.2010)

Zábery najbežnejších činností strednej spoločenskej triedy, od industriálnych "hrátok" (prác) cez rekreáciu až po sledovanie milostného vzťahu, zmenené pomocou invenčného strihu a kamery na nadmieru zaujímavé vizuálne sekvencie, poskladané do dychberúcej koláže, systematického chaosu mesta a života v ňom, skĺzavajúc až k hranici psychedelickosti (rýchly strih dynamických obrazov). Ukážka toho, aké zaujímavé a okúzľujúce môžu byť všednosti v šikovne artovom zachytení a následnom zobrazení, v tomto prípade zachytení a zobrazení práve prostredníctvom kamery.Už to tu zaznelo, zopakujem to aj ja - MANIFEST filmových techník a zručnosti, bez akejkoľvek verbálnej komunikácie postáv - s o to väčším priestorom pre rozmach fantastického hudobného sprievodu (Cinematic orchestra), experimentálneho/avantgardného odéru, ktorému sa nedá odolať - nesmierne podmanivá záležitosť. Podmanivá a čo je ešte dôležitejšie - výrazne NADČASOVÁ. (04.02.2013)

Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru. (30.05.2011)

Nejsem filmovým znalcem ani kritikem a ani se tak nesnažím tvářit. V závanu všeobecného nadšení, tak mohu z pozice obecního idiota pouze konstatovat, že jsem se nebavil. Musím však respektovat rok narození snímku i skutečnost, že se Dziga Vertov ukázal jako hračička mazlící se s obrazem. Připínám tedy umělci na hruď tři hvězdy s upozorněním, že jestliže v současné době proběhne pokus nějakého velkého umělce o remake, tak se tomu mé oči budou snažit vyhnout. (16.04.2016)

Bezprostředně poté, co film skončil, vypadlo ze mě akorát neovládnutelné "Ach." U filmů z první poloviny 20. století mám obvykle problémy je nějak hodnotit, protože většinou pracují s postupy a motivy, které jsou zajímavé spíše z historického, muzejního hlediska, než že by mě mohly nějak osobně oslovit. Člověk s kinoparátem ale přesahuje jakékoli dobové určení. Během jeho sledování jsem byl prakticky permanentně dojatý s jakou péčí, zájmem a pochopením sleduje všednost. Dokazuje tak nakolik samotný akt přizpůsobování se svému okolí, aby jej bylo možné nějak zaznamenat, buduje vůči viděnému citlivost. Ukazuje nám fascinujícím způsobem nadšení a disciplínu pozorovatele a demonstruje jak silná láska může být k analogovému materiálu. Ach. (13.04.2023)