troxor

15 perfektně vypointovaných povídek popisujících různé lidské vlastnosti. Žhavá katalánská povaha se však nezapře a tak se většina zápletek točí kolem lásky a žen. Některé z povídek jsou jenom dobré, ostatní jsou klenoty. Každá z nich je ale patřičně opepřená pořádnou dávkou černějšího humoru. Příběh o kameni, ten o sousedce, ten s řetězcem lidských vztahů a nakonec ten s trpaslíkem se mi do paměti vryly si nejsilněji. Katalánština stojí za poslech a tenhle film zase za vidění. Doporučuji!

Jedním slovem krásné! Svět španělského venkova pohledem dvou malý holčiček není jen nostalgickou vzpomínkou na mládí, ale také rafinovaným protifrancovským (film byl natočen v posledních letech vlády tohoto nejdéle vládnoucího evropského fašistického diktátora) jinotajem. Píší se 40. léta 20. století. Klid ve vesnici daleko od ruchu vnějšího světa nenaruší téměř nic. V tomto světě vyrůstají dvě malé holčičky - Ana a Isabel. Jejich rodiče žijí každodenními povinnostmi a podivnostmi - matka píše každý týden dopis milenci, o kterém ani neví, jestli ještě žije, otec žije pro své včely. Pak ale přijíždí do města vůz s filmem pro zdejší kino. Celá vesnice se dívá na Frankensteina. Dívky nemohou pochopit, proč Frankenstein (pro celý film platí, že Frankenstein = mj. Franco) zabíjel. Ta starší, která si ráda vymýšlí tvrdí, že to jel duch, stejný který žije v blízké opuštěné stodole. Jaké je ale překvapení, když na místě naleznou skrývajícího se dezertéra... Krásný poetický film o dětství a zároveň drama prvním setkání se smrtí a s nesmyslnou vražednou zločinností Francova režimu.

V tomto filmu se budeme potulovat prostředím provinčního přímořského italského městečka. Na začátku se vcelku rychle seznámíme se skupinkou povalečů, jejich "osudy" budeme v další hodině sledovat. Naši hrdinové se tu baví, jak to jde, přesto nad nimi neustále neustále krouží přízraky nudy. Všichni navíc žijí na účet svých rodičů, kteří pracují, aby si naši hrdinové mohli povyrazit. Pokud se některý z "našich" zapojí do pracovního procesu, nebude to rozhodně mít dlouhého trvání. A co tedy za cizí peníze prožívají? Smutek i veselí, karneval i kocovinu po něm. Jejich úpadek se však nezastavuje, dojde dokonce i na krádež! Vtipné a možná méně hořké než Sladký život - snad se přece jenom někomu podaří uniknout!

Po Fargu další Coenovka, kde se unáší něčí stará. Tentokrát je všechno rozevlátější, ulítlejší a hlavně srandovnější - kdy jste naposledy viděli tolik tak ujetých postaviček vedle sebe. Militantní žid, ušlápnutý prcek, Dude(nejde popsat, musí se vidět) a banda německých nihilistických vyděračů - to je ta pravá ingredience tohohle famózního koktejlu (okoření ho 281x zopakované slovo fuck a 144x slovo man). A prolétávající ukousnuté uši také nevidíte každý den, že?

A o co jde? Jeden naplánuje zločin. Dva ho provedou. A třetí má zaplatit... Věci se ale dějí jinak, než by lidé chtěli. A problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Chmurnou atmosféru celého filmu (opepřenou černým humorem) posiluje zasněžená příroda. Z ní je vidět, že zimě umí být odporná i jinde na světě. Tvoří také podivný, severský dojem, kteří ještě násobí fakt, že všechny postavy mají severská jména... Ve Fargu jsem nepochopil jedinou věc - proč proboha režiséři tvrdí, že byl natočen podle skutečné události, když to není vůbec pravda? Možná právě pro dokreslení atmosféry, která by však vypuštěním tohoto faktu vůbec neutrpěla. Způsob, jak se totiž všechno odehrálo, je naprosto uvěřitelný (a tak jsem "pravosti" věřil...) Násilí je ve Fargu prezentováno téměř tarantinovským způsobem- Citace Kubrickových filmů (Mechanický pomeranč - I'm here for ol' in-out, Full Metal Jacket a Osvícení - scéna dobývání se do dveří) jako bonus pro jeho fanoušky potěší, neznalé však neurazí. Velmi pěkný nezávislý thriller, celkem zasloužená kultovka!

Mě Duna připadala jako pocta "dílům" Eda Wooda. Příběh staví na konfliktu mezi Atreidy (ve filmu kladní tak, že Mirek Dušín by závistí zezelenal) a Harkonnenů (záporáci každým coulem záporní). Předpotopní triky, nesmyslné rozhovory, tuny klišé, béčkovitost od začátku do konce. Přidejte ještě patetické deklamace herců a Patricka "Pickarda" Stewarta. Překvapivé je, že spojením všech těchto špatných vlastností vznikne pekelně zábavný koktejl. Duna je totiž parodií na n-tou, výsměchem divákovi, který chce opravdové sci-fi. Kdo se ale přišel královsky pobavit, nebude zklamán. Nevěřím, že by Lynch natočil něco tak špatného jako je Duna nechtěně. Divím se ale, že producent nezavřel Lynchovi přívod peněz, když viděl, že si z něj pan režisér dělá tímhle filmem šoufky. Behold, as a wild ass in the desert, go I forth to my work!

Co točili Pythoni před svým létajícím cirkusem? Natočili televizní kurs Jak iritovat lidi. Některé skeče jsou skoro stejně tak dobré jako ve Flying Circus, přestože skupina ještě nebyla kompletní. Vrcholem je asi scéna v letadle. Jiné zas tak povedené nejsou, diváka spíše iritují (že by záměr? :) ...

Úžasná přehlídka fantazie. Boj bezbarvých s barevnými jako parafráze na druhou světovou válku a odboj.

Není to nuda a nápad je také dobrý. Cestování časem a ovlivňování minulosti je velice atraktivní téma a není tedy divu, že bylo zpracováno už několikrát před tímhle filmem. Srovnávat ho budu hlavně s Donniem Darkem. Oba filmy jsem viděl nedlouho po sobě a mám je tedy v dostatečně čerstvé paměti, abych mohl srovnávat. pro mě zvítězil na plné čáře Donnie. Nabídl totiž temnější atmosféru a lepší herecké výkony. Butterfly effect se podle mého snaží daleko více zavděčit se vkusu masového diváka. Film totiž často vysvětluje sám sebe, při sledování není celkem o čem přemýšlet. Divákovu pozornost udržuje hlavně rychle plynoucí děj a pravidelně se střídající/měnící prostředí. Navštívíme všechna možná atraktivní místa. Věznice (trochu vykrádačka Shawshanku), vysokoškolská kolej, komunita, drogové podsvětí, blázinec... Závěr formou happy endu také není to, co bych od příběhu očekával. na čtyři hvězdičky zvyšuje mé hodnocení poutavá vizuální prezentace příběhu. Proč je ale tenhle film v TOP 200, to opravdu nechápu...

Na americký film hluboká idea o sebeobětování ve jménu života druhých. Život je právě ona soustava rozhodnutí, která nevyhnutelně končí smrtí. Na nás záleží pouze, kdy a proč k ní dojde. Velkou výhodou je, že ve filmu do sebe všechno zapadá a všechno lze pochopit. Dalším velkým plus je dokonale vystižená psychologie citově rozervaného, vnímavého, hloubavého mladého člověka. Ponoříme se do hloubky Donnieho myšlení... Velmi dobrý příběh se značnou dávkou "nadpřirozena"...