troxor

Woody Allen na začátku své kariéry. Už zde hraje smolaře a nulu z povolání - neurotického a neschopného ve všech aspektech lidského bytí - od kariéry po sex. je tu ale vidět, že se Woody stále ještě trochu hledal, kadence hlášek je daleko nižší, stejně tak některé vtipy protahuje daleko přes hranici únosnosti. Ale i ty občasné chyby nemohly zakrýt tehdejšímu divákovi, že tenhle film režíroval člověk, o kterém ještě uslyší. (a také slyšeli téměř každý rok :) )

Píše se druhá polovina osvíceného osmnáctého století. Skupina komediantů (kouzelník, babka kořenářka, tajemný pomocník, mluvka) přijíždí do města. Aby mohli vystoupit před měšťany, musí nejprve předvést své vystoupení starostovi a jeho druhům. Tito "osvícení" pánové se snaží dokázat, že kejklíři a obzvláště kouzelník Vogler jsou pouzí šarlatáni... Někteří členové společnosti se naopak velmi blízce seznamují se služebnictvem... Tvář je jeden z Bergmanových méně známých filmů, které vznikl ve stejné době jako jeho (podle mě) nejlepší díla -Sedmá pečeť a Lesní Jahody. Těm se ale Tvář kvalitativně vyrovnat nemůže. Má svá slabší místa. To ale rozhodně neznamená, že to je špatný film. Fanoušky rozhodně potěší přítomnost VŠECH Bergmanových dvorních herců. Uvidíte také, jak se Bergman vlastně díval na své povolání...

Drsný, realistický obraz života bezzemků v okolí Bergama na přelomu století. Autor ukazuje jejich životní těžkosti ale i drobné radosti. Chudoba, hlad, dřina na poli, víra (byli by bez ní svůj úděl schopni nést?), láska... Strom se skládá z příběhů tří rodin, které bydlí na panském statku. Battisti, otec několika dětí, má poslat toho nejstaršího do školy. Přesvědčil ho k tomu vesnický farář. Do školy je ale daleko, syn potřebuje dřeváky. Ty stojí na počátku jejich neštěstí... V druhém příběhu odjíždí mladá manželský pár do Milána. Jsou ubytováni v klášteře, protože je jejich teta matkou představenou. Stráví tam svatební noc. Ve třetím příběhu sledujeme útrapy chudé vdovy s rodinou. Kněží a církev jsou zde zobrazeni poměrně v negativním světle. Matka představená, která kupčí s dětmi, farář, který přesvědčí otce, aby syna dal do školy, ale neochotný jim nějak pomoci. Naopak velice rád si pochutná na sousedovic zabíjačce... Film je natočený téměř dokumentárním stylem, s neherci a bez umělého osvětlení. Působí tak výjimečně autenticky. Jako scénář posloužily vzpomínky režisérovy babičky. Strom na dřeváky je důkazem, že filmy nepotřebují žádné velkolepé efekty, exotická prostředí, zbraně a nahé ženské k tomu, aby zapůsobily na diváka. Stačí jen ukázat svět, takový, jaký je...

Zajímavá a velice atmosférická adaptace povídky E.A. Poea. Film využívá na svou dobu velice inovativní technické postupy. Zaměřuje se na výraz lidské tváře, hru stínů nebo pochmurné obrazy jezera a korun stromů. Vše doplňujjí chladné interiéry zámku a hrobky, společně z bezútěšnou podzimní krajinou obklopující sídlo Usherů. Na scénáři se podílel Luis Buňuel (ten motiv svatebních šatů je asi jeho - použil ho znovu ve Viridianě). Bohužel po určité době začíná Pád poněkud nudit, stává se totiž lehce repetitivním. Pád domu Usherů je i přesto filmový zážitek, jaký se často nevidí...

Ponorka U-571 je napínavý válečný film z atraktivního prostředí . Rozhodně není špatný, nad hladinu průměru se však také nevynoří. Silně znepokojující je však způsob, jakým tu Američané mění (przní, znásilňují vyberte si) dějiny ve svůj prospěch. Jak snad doufám každý z dějepisu ví, Enigmu nezískali Američané heroickou hyperakcí, jak se nám tady snaží namluvit, ale Britové poměrně méně hrdinským způsobem - pomocí dešifrovacího počítače. Snaho tohoto filmu změnit si dějiny ve svůj prospěch připomene Orwellův 1984 nebo "blahé" paměti nedávnou minulost.

Majitel velkého hotelu, Hansen, sezval celou ( značně rozvětvenou) rodinu na oslavu svých 60. narozenin. Do hotelu se sjíždějí hosté,vřele se vítají - prostě rodinná idyla. Náladu hostům kazí pouze výstřelky mladšího bratra, a také fakt, že jedna z hoteliérových dcer spáchala před časem sebevraždu. Nikdo neví proč. Pak začíná hostina. Kuchaři přínášejí jídlo, pronášejí se přípitky. Nejdřív promluví otec rodiny. Potom se ujme slova nejstarší syn. A pro nic netušícího diváka přichází ŠOK! Ohromný a naprosto nečekaný. A jak se v nastalé situaci zachovají ostatní členové rodiny? To dokonale ukazuje zbytek filmu. Festen jsou podle mě jedním z nejlepších filmů poslední dekády a rozhodně absolutní špičkou všech Dogma filmů. Myslím, že právě prvky, které Dogma vyžaduje (ruční kamera, žádné umělé efekty, naprostá přirozenost) filmu ohromným způsobem prospěla, působil díky tomu autentickým dojmem, téměř, jako by byl jen rodinným videem z jedné oslavy, kde se děti svému tatínkovi odvděčí za péči, kterou jim věnoval v jejich dětství...

Existenciálně filosofický film pro hloupé. To co je na něm dobré, už bylo stokrát někde jinde (leč v záležitostech poněkud náročnějších - scénu s mrtvou labutí vykradl myslím Mendes z Andreje Rubleva, že?). Ale za to, že je Americká krása podala popcornově smýšlejícímu diváku srozumitelnou formou zaslouží dvě hvězdičky.

Naprosto samoúčelný film, který se ani v nejmenším nedokáže vyrovnat autorovým předchozím dílům, které, narozdíl od tohoto sebevykrádajícího bezobsažného paskvilu, mají co říct, existuje u nich důvod, proč se na ně dívat.

Náš masokombinát Braidead Vám dnes přináší deset kilo mozečku, 2 hektolitry kečupové krve, tunu mletého masa a tunu sekané (nový výrobní postup!), jelita, a hlavně náš prvotřídní ochucený pudink. Servírujeme s cisternou humoru a nadsázky, okořeníme filmovými citacemi (je jich tu asi milión, třeba na Psycho, romantické komedie, zombie filmy...) Poté podáváme. Braindead, kdo neviděl, nepochopí! Peter Jackson dokazuje, že Meet the Feebles není vrchol všech pošukaností, které se mu v hlavě kdy zrodily. Braindead totiž všechny ostatní Jacksonovky přívalem vtípků i nechutností hravě předběhne. Přetlakovaná mrtvola, kultovní masakr sekačkou, "maminka" na konci, zombie sex, hlava v mixéru, zahradní trpaslík v hlavě... Moje srdce si ale získala scéna, kde jde hlavní hrdina - zombiebijec na procházku s kočárkem do parku. Kdopak nám to sedí v tom kočárku? Ťuťu... VRRRR!

Představte si film. Romantický(skoro). Z komiksového prostředí. S několika pubertálními fórky. Plný méněprocentních. S Jayem a mluvícím Tichým Bobem. Zní to zajímavě? Ano. Ale jak to dopadlo? Je to katastrofa! Stylově se Chasing Amy nachází někde mezi Allenem a Bergmanem opepřených newjerseyským buranstvím. Chybí ale Allenův humor i Bergmanova psychologická hloubka. Postavy jsou ploché, stupidní závěr (někteří bloudové ho zde považují za hodný řecké tragédie) je slaboučký a nesmyslný, hodný téměř argentinské telenovely (Ano, Rodrigo, Julia je lesba a ty na ní žárlíš protože miluješ Fernanda.). Hlášky, velmi podobné hluboce filosofickým moudrům z tohoto filmu vypouští každý člověk tak po 5 panáku. Skvělý je naopak hlasový projev titulní hrdinky (připomíná trochu Bohdalovou s volume na maximu).