Strom na dreváky

Asi jsem nikdy nevidel film, ktery by lepe dokumentoval zivot na venkove. Konkretne na konci 19. stoleti, nekde v okoli italskeho Bergama. Film zaujme uz faktem, ze nikdo z ucinkujicich neni herec a vsechny postavy jsou ztvarnene mistnim obyvatelstvem. Film o tezkem ziti v relativni chudobe, skromnosti a vire v boha. Prestoze filmu chybi nosnejsi pribeh, zaujme svou autenticitou, zpracovanim a hudbou (Bach, Mozart...). Vidno, Italove i davno po svem neorealismu umeli natocit socialni drama, ktere honosi cely svet dodnes. (14.09.2013)

Zaužívalo sa hovorievať "sprostý sedlák". Tento film ukazuje ako to bolo naozaj. Že neboli o nič sprostejší ako "mestskí ľudia" Naopak. Boli múdri svojimi skúsenosťami, silní vo svojom presvedčení a zvykoch po stáročia dedených, Neskutočne pokorní, pobožní a zároveň poverčiví. Že nevedeli mnohí čítať alebo písať im nevadilo svoju kultúru a vedomosti si prenášali ústne . Film mne osobne priniesol mnoho spomienok na rozprávanie starých ľudí a z bývalej republiky , či konca storočia. Dole na juhu žili v takýchto majeroch - usadlostiach tzv bíreši. Pracujúci (lopotiaci na statkárových poliach od svitu do mrku. Nemali také "poschodové byty" ako vo filme, ale vôkol celého dvora v rade vystavané "byty" v poradí: komora - -kuchyňa - izba - mastaľ , a takto sa to vrúbilo okolo celého dvora na statku. A v takýchto bytových jednotkách bývali často so šiestimi ôsmimimi deťmi (moja svokra dokonca pochádzala z dvanástich deti) najstaršíi spávali v kuchyni male deti naprieč postele po troch :). Do školy sa chodilo len v zime (známa otázka nie "do ktorej triedy chodíš", ale "koľkú zimu chodíš do školy") . V lete sa robilo vratne detí pomáhali zbierať chrobač z cukrovej repy, alebo vypichovať pichliače z porastov jačmeňa. Kone sa nechovali to mali iba veľkí gazdovia bíreši mali kravku a ta slúžila na všetko na mlieko na odchov teľaťa aj na zvoz krmy z poli. Ked bola zabíjačka tak domáci si nechávali šunku, slaninu, masť a trocha kaše a kosti na kapustnicu vždy sa navaril kotol kaše a hurky a tie sa roznášali (naši až na osem miest) takto od predvianoc až do februára maca vždy o d niekoho prišlo so zabíjačky hurka , trochu kaše, oškvarky a trocha pečeného mäsa a vždy čerstvé. Svadby ? svadby bývali male a rozdelene zvlášť hostina bola u ženíchovej rodiny a zvlášť u nevesty.. každý podával čo mohol (keď sa vydávala babka mali perkelt z králikov a z kohúta polievku) na svadbu chodili pomáhať tetky každý niečim pomohol či trochou muky alebo sliepkou ci vajíčkami. Nevesta so ženichom bývali do polnoci doma , po polnoci šli svadbiť k ženíchovej rodine, kde už ostala natrvalo. Deti sa vždy tešili lebo zrazu bolo o jedného menej a bolo viac miesta na spanie :) Oj rozpísal som sa napriek dlhej chvíle filmu nebanujem a s milou spomienkou dávam plný počet bodov. (05.06.2013)

Pomalé plynutí venkovského života s jeho rituály, dřinou, pevnými kmenovými svazky, mystikou a až očišťující prostotou. Jestliže film získává duchovní rozměr, tak především skrze nepřikrášlený obraz člověka, který se ve filmovém rámu pohybuje bezmála ve všech svých podobách, nuancích, krásách i slabostech. Posvátnost každodennosti. (09.09.2017)

Tříhodinový film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes 1978. Jde o obrazovou poému o životě několika rodin bezzemků v kraji kolem Bergama na konci 19. století, jak o nich vyprávěla babička tvůrce tohoto filmu. Sledujeme život vdovy, která se svým otcem vychovává šest dětí, přitom důležité je postižení i těch nejmenších dobových reálií. DVD: V bonusech najdeme dokument o zvuku filmu (2:06), rozhovor s autorem Elmannem Olmim (11:46), fotogalerii a trailer (4:12) – všechno s CZ titulky. (30.08.2019)

Naladěn popisem a vzhledem k vysokému hodnocení jsem doufal v italskou variaci na Stíny zapomenutých předků, film úžasný po všech stránkách (a trvající jen necelých sto minut). Tři hvězdičky neznamenají, že jde o špatný film, naopak, je natočen velice dobře a místy je i docela zajímavý. Zabíjí jej ale šílená táhlost - člověk by mohl půlku prospat a o nic důležitého nepřijít. Tři hvězdičky jsou za to, že mě jako diváka neuspokojil - ukázkovým případem budiž třeba romantická složka filmu. Nejprve se on a ona potkají na cestě a on jí prosí, jestli by jí mohl pozdravit. Pak se potkají na statku, dokonce několikrát, aniž by si vyměnili něco jiného než pohledy. Pak ji na cestě překvapí znovu a tentokrát chce hubičku. Ona odvětí, že všechno má svůj čas. A pak svatba. Tato dějová linie mi přišla stejně důležitá jako ty ostatní a přitom je tak odbytá. Svatební cesta na lodi a do kláštera to nespraví. A nechce se mi věřit, že by při natáčení nebylo použito umělé dosvětlování. Drtivá většina scén na to rozhodně nevypadá. (21.10.2009)