JASON_X

Vrátil jsem se z Arrivalu poněkud vědeckofantasticky neukojený, a tak jsem zapátral v pavučině po nějakém sci-fi dezertu. A natrefil jsem ne na pouhý malý moučník, ale na plnohodnotný vysokokalorický nášup! Jistě, žádný hlubokomyslný příběh, žádný vrstevnatý děj, žádný filosofický ocas... Ale zato báječný relax, prvotřídní výprava, skvělá hudba, sympatičtí herci a dokonalé robotické stvůry, hlavně oni "nadroboti" se zlověstnými "tvářemi" a jasně modrýma očima... totiž senzory. Po parádním úvodu jsem po zkušenostech s podobnými filmy očekával, že úroveň půjde postupně z kopce, ale nestalo se. A musím se přiznat, že Kill Command mě bavil ještě o chlup víc, než Arrival. Jestli si někdo na mou adresu pomyslí cosi o házení perel sviním, je mi naprosto buřt. A s chutí dávám téhle béčkové střílečce plný počet, ježto na ní neshledávám nic, kvůli čemu bych ho dát neměl - v rámci svého žánru špička a u mne nejmíň 90%.

Zpočátku temná a zneklidňující hard sci-fi, která mě pevně přikovala do sedadla. Momentálně mě nenapadá žádné působivější a realističtější ztvárnění "prvního kontaktu", než jaké nám naservírovali tvůrci Arrivalu. Příliš jsem neřešil věrohodnost toho, že jedna lingvistka, s pomocí jednoho žoviálního fyzika a několika bezejmenných statistů, rozlouskne za pár týdnů abstraktní "rorschachovské" piktogramy spisovné trifidštiny tak, že si s emzáky dokáže docela slušně pokecat. A ono myslím o tu věrohodnost ani příliš nešlo, protože film je nakonec přece jen trochu o něčem jiném, než o onom kontaktu. A tak se hard sci-fi postupně změní v "příliš lidskou" soft sci-fi, nabádající lidstvo ke vzájemné lásce a spolupráci a bla bla bla. A filosofující konec nám zase nastolí jistou otázku, na kterou si má nejspíš divák odpovědět. No, já bych asi na místě naší hrdinky udělal to samé, i kdybych znal neveselou budoucnost. A hlavně co jiného bych taky mohl dělat, když už ta budoucnost byla rozhodnuta, jelikož bez ní by se přece nemohla odehrát celá 'filmová' minulost... Nebo snad ano? Inu, mám z toho popravdě v hlavě trochu guláš a na podrobnější přemýšlení jsem líný. Každopádně první půle za pět, druhá tři a něco.

Čarokrásné, velepůsobivé dílo. A přesto jsem teď po jeho skončení trochu sesmutnělý. A to proto, že se mi neodbytně vnucuje myšlenka na fakt, jak velká část západního lidstva je posedlá zvědavostí po duchoprázdných zbytečných živůtcích všelijakých bulvárních celebrit, nafoukaných herců, zpěváků, fotbalistů, hokejistů, politiků a podobných podlidí, a přitom ti praví lidé, kteří by si pozornost a obdiv zasloužili, jsou na okraji mediálního zájmu i zájmu krátkozrakého stáda. Ale vlastně si myslím i to, že ti Opravdoví Lidé by o žádnou takovou "popularitu" ani příliš nestáli, takže je asi všechno tak, jak má být. A zrno od plev nechť si každý z nás oddělí sám. Mimochodem nejlepší způsob sledování tohohle fascinujícího dokumentu je ležmo v teplé posteli a obklopený nějakým delikatesním dlabancem, třeba celozrnnými kaiserkami a dušenou plátkovou šunkou z Lidlu.

Jako by se rejža nemohl rozhodnout, jestli natočit sociální drama z prostředí bílé spodiny, nebo nějaký temný příšerácký krvák. A jelikož asi neměl ani k jednomu tématu dost látky, spíchnul oba tyhle různorodé žánry k sobě a výsledkem je docela zajímavý hybrid. Leckdo si určitě bude stěžovat na rušivost všelijakých těch flashbacků o vztahu matky s dcerou, ale mně se zprvu právě tahle psychologizující rovina líbila, a navíc díky ní není Monster jen tak obyčejným tuctovým horrorem. To mě spíš zarazila jiná věc - sice vím, že Amerika je země neomezených možností, ale zdá se mi nepravděpodobné, že by tam měli pouliční osvětlení i na nějakých vedlejších lesních silnicích v nějakých prdelákovech. Ale to by pak v tom filmu nebylo nic pořádně vidět, že jo. A taky je to určitě pravděpodobnější, než že se vypitá egoistická asociálka v pár okamžicích přetransformuje v oddanou a sebeobětující se matku, nebo že malá holka spálí příšeru desinfekčním sprejem jako plamenometem.

Nabízí se samozřejmě srovnání s o jednu generaci starší Arachnophobií (1990). Paradoxně tam, kde se ELF snaží být novější, modernější (umělí digitální pavouci namísto "jako živých" chlupatých hýbajících se loutek), je citelně horší než jeho předchůdce. Ale zase je epičtější, dějovější, pavoučí potvory jsou několikrát větší... A nebudu lhát - bavilo mě to. Po náročném dni relax jedna báseň. Obří zmutovaní pavouci jsou plní zeleného slizu, který se blemcavě rozprskne, když to do nich nakropíte brokárnou, paráda...

Když se podívám na rok vzniku Arachnophobie, tak v úctě smekám před tvůrci, jak perfektní pavouky dokázali tehdy vytvořit! Kam se hrabe dnešní bezduchá počítačová animace na takovéhle oldschoolové loutky. Příjemně oldschoolový je už dnes i celý film a mně se při něm tak trochu po těchhle "špílbergovštinách" nostalgicky zastesklo. Z toho je vidět, jak jsou má hodnocení ovlivňována mou momentální náladou, protože obyčejně výraz "špílbergovština" používám jako hnusnou nadávku. I když filmy tohohle druhu bývaly od scénáře až po hudbu šablonovité a kýčovitě líbivé, byly často i poutavé, zábavné a hlavně řemeslně skvěle udělané. A taky dobře zahrané (konkrétně tady se mi nejvíc líbili Sands a Goodman ve výrazných vedlejších rolích).

Dickův příběh pod Wooovou taktovkou nešťastně zmutoval do podoby růžovobrýlového sci-fi romanťáku, plného thymolinových úsměvů nadčlověka Afflecka a diblíka Thurmanové (naprosto plochá postava), kvazibondovských bitek a honiček, a sterilní šablonovité "velkofilmové" hudby. A ve finále chlapi odhodí bouchačky a jdou do sebe pěstma, inu scífko jak má být... Být mi dvanáct, tenhle film si možná zamiluju, ale dneska už... uáááchhh, nuda, zívačka, leckteré levné sci-fi béčko mě zaujme a pobaví víc. Ale zase jsem v komentáři napsal tři "o" za sebou, což se mi myslím ještě nikdy v životě nepoštěstilo, takže ztráta času tenhle film určitě nebyl.

Prazvláštní kombinace skoro až nekingovské infantility a zároveň starého dobrého mysteriózně horrorového Kinga... Nepřátelská invaze je nemilosrdná, detaily nákazy mile nechutné, emzácká zviřátka jsou krásná a k pomazlení sladká, ovšem zastydle pubertální kamarádství dospělých chlapů je trochu divné, vtělený alien Mr. Grey nepřesvědčivý a guruem a spasitelem lidstva je pak ohavný plešatý šišlavý degen, proti kterému je Forrest Gump intoš a sympaťák. Nevím, co chtěl tímto pan King sdělit, protože knihu jsem nečetl a scénáristi ji předpokládám všelijak osekali a "vylepšili". A zajímalo by mě, jak se na konci dostal pan Šedý ven z Jonesyho, aniž by mu natrhnul kaďák.

"..., ze kterého nikdo nevyvázne živý.". Tak tahle věta mě navnadila, miluju tragické konce. Sice není tak úplně pravdivá, no ale dejme tomu. Každopádně ti z vás, kteří si chcete s nostalgií zavzpomínat na všemožná horrorová a slasherová béčka, která jste v devadesátkách sjížděli na VHSkách z videopůjčoven, byste měli být tímhle devadesátkovým vyvražďovacím retrem potěšeni. Podmínka je ovšem mozek přepnutý pouze do nouzového režimu, to je snad jasné. Nejlepší scéna - asi řezání tváře břitvou a následné topení, zručně provedeno... tedy myslím natočeno.

Dobrý tah od Hasbra, přijít s tímhle reklamním filmem pár týdnů před Vánocemi. Protože já být dítě, budu samozřejmě od Jéžíška... tedy od Santy Clause chtít úplně nejvíc ze všeho Ouiju, stejně jako myriády dalších dětí. A chtěl bych ji možná ještě víc než svého času Rubikovu kostku, digitální hru, nebo hvězdářský dalekohled. Protože bych s její pomocí mohl vyvolat nějakého fakt hnusného a nepříjemného démona, který by zakroutil krkem všem mým protivným učitelům a učitelkám, a já bych už nemusel chodit do školy, to by byla krááása... No. Začátek filmu je fantastický a dlouho měl našlápnuto nejmíň na čtyři. Pohodová atmoška, pohodový humor, pohodoví herci, pohodové šedesátky, naprosto pohodová duchařina. Takže když v poslední třetině nečekaně vypukne pravá a nefalšovaná scénáristická fantasmagorie, byl to pro mě trochu šok a koukal jsem na to s nelibostí. Ale budiž, když si to diváctvo žádá... A koneckonců vždyť ona ta malá ďáblice s prázdnými bělmy a roztlemenou chlebárnou byla docela fajn postavička.