JASON_X

Jo jo, když čerstvě narozené (pardon, vypěstované) bejby saje namísto mléka z matčina prsu nějaký fyziologický roztok z žanetky, musí to na něm zanechat následky... Zprvu jsem měl za to, že půjde o nějakou nízkorozpočtovou poloamatérskou chujovinku, na kterou rejža ukecal Carrie-Anne Moss, nejspíš svou kámošku, aby se jeho filmu trochu zvednul rating. A nakonec jsem uvažoval i o páté hvězdě, protože takovéhle divné monstrozity moc často nevídám a je třeba si jich považovat, v té záplavě rozbředlého středního proudu, romantických komedií a podobného šuntu. Zvláštní film, syrový, bizarní, trochu nechutný, trochu smutný, trochu patetický, s trochou toho trochu otravného humanistického moralizování. Ale určitě ne horror nebo thriller v běžném smyslu slova, takže tyhle pitomé škatulky pusťte z hlavy. Náš Adam Frankenstein je především postava tragická, takže... takže je to především tragédie.

Co odlišuje tuhle komorní vyvražďovačku od desítek jiných? Respektive co jí posunuje do mých červených čísel? 1.vynikající syntezátorová hudba, jakou jsem ve filmu už dloho neslyšel 2.klidná, pomalá, STABILIZOVANÁ kamera 3.sympatická, roztomile husičkovitá chica v hlavní roli (malá Nancy ze Sin City!) 4.skvělý prolog + 5.netradiční konec & skvostný epilog s panem "fenderbenderem". Tenhle týpek fakt nemá chybu, jeho hlas, jeho pohyby, jeho vytuněný čúro a hlavně jeho originální kožená maska mě dostávaly. V druhé půli mě sice trochu začínala štvát nadprůměrná (i v rámci žánru) demence v chování postav, ale hned mě to zase přešlo, protože k podobným filmům to přece zkrátka patří a jedná se samozřejmě o záměr, ne o scénáristickou/režisérskou chybu. Ale stejně si neodpustím malý kvíz: Dívka je sama doma a zjistí, že má v domě vetřelce. Co udělá? a)zavolá ihned mobilem 911 b)vezme do svých malých slabých ručiček baseballovou pálku (kterou drží jako... jako třeba slunečník) a jde prohledávat kvartýr. Nebo: Borec v černé kůži důkladně morduje dívčina kamaráda, zatímco ona a)pokusí se ho něčím majznout zezadu po kedlubně, nebo aspoň začne zdrhat b)stojí metr od nich, čumí a ječí "nééé, nééé!". Nebudu vás napínat - v obou případech je "pochopitelně" správně za 'b'. A tak dále a tak podobně...

Od začátku jsem tušil nějakou levárnu a taky že jo, film o ničem. Navíc s trochu zvláštním, jakoby kostrbatým scénářem, což by ovšem na druhou stranu mohlo být vlastně považováno i za plus, tahle "nehollywoodština". Film zbytečný a o ničem, ale stojí za to už jen kvůli dobrým, nebo aspoň zajímavým hercům. Hawke se mi hodně líbil, pro zasmušilé tragické hrdiny mám slabost, ale úplně nejvíc se mi líbila uplakaná Hermelína Potterová ve svém staromódním kabátku a punčochách, kdyby mi bylo dvacet, hned bych se s ní chtěl oženit. A po tomhle filmu už si myslím konečně zapamatuju její pravé jméno.

Remake se poměrně věrně drží Amenábarova originálu (což není u všech remaků pravidlem), ale nějaké rozdíly tu přece jenom jsou. Třeba: Cruise je mi v podobných rolích stabilně sympatický jako páchnoucí hnisající vřed syfilitika, jeho filmový kamarád je ještě větší ocas a trapák než v originále, Pénelopé je zase nesnesitelně diblíkovitá - první hodinu jsem musel proklikávat, jinak bych se jistě několikrát pozvracel. A Russell se na psychiatra fakt nehodí, i když se maskuje intelektuálskými brýlemi. Na druhou stranu Cameron je milá jako vždy, a nějaké body dám i za Tildu Swinton a mladého Shannona. No a k filmu samotnému - nevím jaký bych měl z něho pocit, nevidět nejdřív původní verzi, ale necítil jsem z něj už zdaleka takovou psychedeličnost, mysterióznost, hloubku... Kdybych býval Abre los ojos vypětil, dám teď hvězdy tři.

Už už jsem se málem nechal odradit tou nálepkou "romantický", ale zároveň mě zlákaly nálepky "mysteriózní/sci-fi/thriller", a tak jsem dal filmu šanci. A hodně dobře jsem udělal. A mám teď docela brouka v hlavě, jestli náhodou u Amenábara tak trochu neopisovali Wachowští, protože celý ten konec a pointa... je prostě takový Matrix nanečisto. Jsem nadšen a příjemně překvapen - co začalo jako tuctový a nudný romanťák, přešlo po slušné fázi dramatické do lahůdkové fáze psychedelické a já bych možná i pětil, kdybych už Amenábarovi nevypětil The Others a Agoru, které se mi přece jen líbily ještě o chloupek víc. A taky musím přiznat, že ten frajírek César mi byl fakt děsně protivnej, tihle namyšlení suverénní borci mi totiž byli vždycky děsně protivní, protože sám jsem nesmělej a děsně citlivej... :)

Další milý film ze známého japonského lesíku na úpatí Fudži, ve kterém bych si jednou taky moc moc rád zastanoval (s foťákem a se zpáteční letenkou ovšem). Časy se mění i tady. A tak se na místě, ve kterém se Japonci ještě nedávno mohli v klidu a soukromí věnovat své oblíbené národní kratochvíli, dnes už čím dál častěji motají i všelijací praštění gaidžinové a pomalu ho přeměňují na turistickou atrakci. Inu to je holt globalizace v praxi. Film má dvě dějové roviny - v jedné sledujeme komický čundr dvou ztracenců, kteří bloudí a bojují o holý život na pár hektarech lesa protkaného turistickými stezkami, pár kiláků od silnice. Do téhle taškařice pak občas vstupuje rovina druhá, v podobě melodramatických výjevů z předešlého života našeho gaidžina. Líbilo se mi, jak milouš McConaughey dobře zahrál studenočumákovitého profesorského technokrata a křehulka Watts zase zpruzenou zalkoholizovanou semetriku. A z mysteriózního a duchovně hřejivého rozuzlení mi je ještě teď krásně teplo u srdíčka, božínku. Jinak exteriéry se samozřejmě ani tentokrát nenatáčely v Aokigahaře, ale to je fuk, protože ve filmu přece nejde o nějaký blbý les, nýbrž o důležité poselství. A ono poselství zní: Když se chcete podříznout, řezejte si zápěstí podélně a ne příčně, vy trubky. A rozhodnete-li se pro nějaké fajnové pilule, zblajzněte je všechny naráz a zapijte kořalkou, to je pak na jistotu.

Motto: "Vstávej, umrlče, nahoru, otevři mi svou komoru!"... Zítra (vlastně dneska sakra) budu v práci nepoužitelný, ale tohle jsem zkrátka musel dokoukat. Takže stručně, protože už skoro spím: Celý film jsem si skvěle užíval - originální a záživný děj, pěkný vizuál, dobrá výprava, skvělá kamera, povedené triky, hustá atmosféra, napětí, nadpřirozeno, příjemné, lehce nekrofilní fantazie... Tak proč mám přesto pocit, že tomu ještě malinko něco scházelo? Že jsem byl o něco trochu ošizený? Že jsem čekal ještě něco víc? Že film měl vlastně pořádně začít tam, kde skončil? Asi takhle - pokud se někdy dočkám dvojky, ve které nahatá Jane Doe doopravdy vstane z mrtvých, svolá k sobě svoje zástupy a natvrdo rozjede nějaký pořádně divoký vražedný sabat, má takový superbéčkový biják mých pět jistých.

Předně ještě jednou díky za sdílení, RUSSELLe ;) / Pro ctitele excelentního Kubrickova majstrštyku zajímavé pokoukání, no a samozřejmě nelze než porovnávat. A porovnání by pro TV verzi nedopadlo nejhůř, nebýt ovšem protivně přechytralého prcka v roli Dannyho - ošklivý malý sysel s logopedickou vadou a s jakousi nestvůrnou genetickou anomálií namísto běžných dětských úst. Otravoval mě a nebavil mě, i když objektivně uznávám, že zahrál dobře. Úplně jiná je i postava Wendy - v TV zpracování finalistka soutěže Miss American Housewife, zatímco u Kubricka suverénní vítězka Miss Psychotica. Záleží už pak jen na vkusu každého diváka, chce-li vidět Wendy radši jako nordickou aristokratickou sfingu, nebo vytřeštěné nesvéprávné jelito. A Jack? Inu Nicholson možná zbytečně přehrával, ale TV Jackovi zase většinou schází jeho charisma. Taky je škoda, že delší stopáž nebyla využita k propracovanějšímu zobrazení vývoje jeho šílenství. Jinak přiznávám, že obsah knihy jsem už dávno zapomněl. Ale i kdyby byla TV verze předloze věrnější, stejně se mi mnohem víc líbila ta Kubrickova, která je kompaktnější, s lépe vygradovanou atmosférou a v neposlední řadě i hezčí. A z televizního konce (promoce) jsem se zhnuseně pozvracel. Přihodím-li na misku vah ještě i nějakou tu scénáristickou vatu, nevýraznou hudbu a obyčejný televizní "look", nemůžu hodnotit výš než slušnými třemi. 60%.

I když jsem měl v dětství radši Indoše než pistolníky a Sedmi statečným bych dal tehdy tak maximálně čtyři, zatímco Vinnetouovkám dvakrát podtržených pět, viděno dospělýma očima je to naopak. Tenhle film je nestárnoucí a jeho hlášky nesmrtelné. "Ten s tou jizvou by se nám hodil." "Spíš ten, kdo mu tu jizvu udělal", atd atd. Genialita snímku ještě víc vynikne v porovnání s jeho mizerným novým zpracováním (2016), které mě taky přimělo k sepsání tohohle pochvalného až oslavného komentáře. A mimochodem - pořád chci strašně moc umět házet nožem tak, jako Britt.

Doufal jsem, že nových Sedm maňifik by mohlo být pojato trochu vážněji a realističtěji nežli originál, který je sice božský a nesmrtelný, ale zároveň už dnes místy vzbuzuje i shovívavý úsměv svým zastaralým filmovým jazykem. Ale po zhlédnutí tohohle paskvilu za starou sedmou srdceryvně pláču. Multikulti sestava našeho pravdoláskařského komanda by mi nakonec vadila ze všeho nejmíň a černý Washington není o mnoho absurdnější pistolnický kápo, než tuplovaný míšenec Brynner. Ale ruku na srdce - všechny ostatní postavy jsou oproti původní verzi výrazně slabší a nezachrání to ani impozantně zmalovaný Comanchero, střílející z luku snad ještě líp než Legolas. Ovšem vrchol všeho neřádstva je jakýsi směšný bradkař s očima sousedovic jezevčíka namísto skvostného Wallachova Calvery. Slabší jsou i jednotlivé scény a samozřejmě i hudba - nechápu, proč si geniální Bernsteinovu melodii tvůrci schovali až na závěrečné titulky. A celkový duch filmu mi (hlavně v závěru) ze všeho nejvíc připomněl sovětské válečné filmy, na které jsme byli jako školou povinné děti povinně naháněni do biografů, aby tyto měly aspoň nějakou, tedy nenulovou návštěvnost. Myslím, že hollywoodští měli radši natočit přesný remake Sedmi ze šedesátého, než zasvinit filmové anály další zbytečnou a jalovou napodobeninou.