Otvor oči

Dle mého názoru je tohle mnohem lepší snímek nežli Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Nauka o snech. Tyto dva snímky hrály na trochu lacinou strunu romantické krásy. Kdežto tento snímek líčí "sny" v reálnějších obrysech. Navíc Amenábar dokázal velmi zajímavě vykreslit charaktery a psychologii všech hlavních postav. Mě osobně se třeba hodně líbila postava doktora Antonia. (25.05.2007)

Můj problém je, že se mi Noriega ani trochu nelíbí, a tak se škodolibostí sobě vlastní přiznávám, že byl přitažlivější se zajímavě znetvořeným obličejem. Celý film ukazuje divákovi dvojí tvář, reprezentantem je scéna, v níž César zvrací a na temeni má masku svého druhého (nebo třetího?) já. Nic není tím, čím se zdálo být. Vše se mění a prolíná. Amenábar splétá pavučinu salt mortale kolem Césara tak umně, že zapomínám, jak moc je mi pohled na Noriegu nepříjemný. (08.09.2023)

Ako väčšina tunajších užívateľov som na prvýkrát videl Vanilkové nebo. Očakávania romantickej drámy sa prekotúlali do úplne iného žánru a z toho úplne iného až do stratena. Vravím, ó aké originálne a ó ako krásne zamotané (milujem zamotané filmy). A dnes, po zhliadnutí Abre los ojos, mením názor. Americká verzia je skoro čistou kópiou, s nesympatickou Cameron Diaz a presladeným záverom. Naopak prvotná verzia (táto) od začiatku pôsobí tak nejak chladne. Ale chladne v inom zmysle slova ako predpokladáte. Každú scénu som prežíval omnoho silnejšie než v remake verzii. Priateľstvo Césara a Pelya bolo omnoho intenzívnejšie. Láska medzi Césarom a Sofiou bola omnoho sladkejšia a tak trocha iskrivejšia. Pestrofarebná kombinácia žánrov, kde netušíte v akom čase sa dej práve odohráva. OBROVSKÝ SPOILER - nečítať: Pri záverečnej scéne si uvedomte, že jeho Sofia je taktiež ako priateľ Pelayo už dávno po smrti. On žije v lucidnom sne o niekoľko dekád rokov dopredu. A keď sa prebudí? Bude sám a pravdepodobne psychickú záťaž z novej reality nezvládne. Naozaj smutné. (24.05.2010)

Prvních přibližně dvacet třicet minut ještě takříkajíc „jde“. Sledujeme milostný trojúhelník s tragickými následky. Hlavní hrdina César má všechno, žije si jako ve snu, ale pak, v jediném okamžiku, o vše přijde. Snad to byl zásah vyšší moci, snad osud, že hrozivou dopravní nehodu sice přežil, avšak zaplatil za ni (vzhledem k obsahu až neslušně) lákavou tělesnou schránkou. Nyní svou odpudivou fasádou automaticky odpuzuje každou pohlednou dívku a také ta z minulosti, čarokrásná Sofie, se od něj odvrací. Jeho tvář je stejně pokřivená jako jeho charakter. Zasloužil si to? Nezasloužil si to? Proč vede dlouhé dialogy s psychiatrem? Koho zabil? Tyhle otázky jsem si kladl během prvních minut, přesvědčený, že s trochou vypětí, třeba za pomocí scénáře, najdu odpovědi. Avšak pak se cosi zvrtne, Césarova zohyzděná tvář najednou zohyzděná není. Ale jenom dočasně. Sofie se mění v jeho bývalou zhrzenou milenku, Nurii. Ale jenom občas. Přestává být jasné, co je realita, co sen, co svět, do kterého César uniká za bdělého stavu. Jasné mi to nebylo ani po odhalení nečekané pointy, vysvětlující vše příliš racionálním způsobem, aby to mohla být pravda. Celý film je buď geniálně spletitý a po několikerém zhlédnutí dávající smysl, anebo jenom přehnaně komplikovaný a poznamenaný chorou myslí Philipa K. Dicka a režisérovými vlastními sny (z obojího totiž Alejandro Amenábar při natáčení vycházel). Film se však nevyznačuje pouze obtížnou „čitelností“, která nikdy není otravná, má rovněž výtečné herecké obsazení a mnoho nádherně zrežírovaných scén. V hlavní roli Euardo Noriega. Část filmu skrytý pod maskou či (nepříliš zdařilým) make-upem. Celý film sobecký, egoistický parchant. Vaše sympatie si stejně získá a společně s nim budete toužit zjistit, kde ksakru vězí pravda. 80% Zajímavé komentáře: tron, Rex Mundi, numi (05.03.2008)

Oproti Vanilkovýmu nebi má originál barevnějšího hlavního představitele, tím nemyslím rasistickou narážku na horkou krev Eduarda Noriegy, ale to, že v jeho podání je César ještě sobečtějším a sebestřednějším spratkem, kterýmu ale stejně fandíte. Dialogy jsou tak nějak evropsky přirozenější, ale zase jim chybí Croweův smysl pro vtip. Scénář mě rozšvihal svým množstvím myšlenek, který vás film vedle hlavní zápletky donutí přežvýkat a za to patří Amenábarovi pukrle. A jestli se mi první půle jevila poněkud unylejší, druhá má drajv za obě. (26.06.2011)