nonick1

Předvídatelný, klišovitý a nepříliš vtipný pokus o Doc Hollywood po kanadsku – aneb opět když dva dělají totéž není to totéž. SPJLR: Obyvatelé kanadského zapadákova vesměs důchodového věku (průměr odhaduji tak na sedmdesát let), místo, aby si užívali důchodu, se bůhvíproč snaží „na stará kolena“ najít si ještě práci. Tu jim může nabídnout firma, podnikající v oboru zpracování petrochemického odpadu, trvající ovšem na požadavku, aby byl na místě trvale k dispozici lékař – člověka maně napadne, zda v případě onoho spásného zaměstnání v odlehlé panenské pobřežní divočině nejde o něco na způsob kyanidového loužení. Mladý doktor je během filmu s pomocí různých fíglů, lží a jediné místní mladé dívky, kazící věkový průměr vesničanů, lapen. Konec už je nepokryté píárko, oslavující petrochemický koncern, který do vesnice stárnoucím rybářům  přináší jako dar z nebes kýžené zaměstnání (mimochodem za cenu „motivačního“ bonusu - úplatku 100 000,- USD pro manažery, nad kterýmžto korupčním jednáním se už nikdo ani nepozastavuje…) Celkem nechutné vyústění musí nutně vyústit v odpovídající hodnocení. S bídou jedna hvězda za kameru.

Úchvatná, fascinující a dechberoucí záležitost...

Divákova bránice dostane během této zábavné komedie pořádně zabrat - a tragikomický výsledek zoufalého Beanova pokusu o zrestaurování obrazu Whistlerovy matky musí dostat do kolen i jeho nejzapřisáhlejší odpůrce :-)

Další zdařilý islandský zářez s působivým vizuálem, podmanivou atmosférou a povedeným scénářem.

S takovouhle excelentní režijně-kameramansky-hudebně-hereckou ekipou to nemohlo dopadnout jinak :-)

Atmosférický snímek, klenoucí se od úsměvně cupitajících poníků přes tragikomickou balkánskou absurditu až po nefalšovaný islandský Revenant. Ideální "noční" kino, kde se toho moc nenamluví, přesto je vše podstatné vyřčeno.

Překvapivě povedená záležitost, a jak už to v Africe bývá, vykoupená velmi vysokou cenou.

Podivný a nijak moc zábavný filmový kočkopes, v jehož první „filmovější“ polovině, odehrávající se v restauraci, se jako návnada pro přivábení divácké pozornosti  krátce mihnou Dustin Hoffman, Scarlett Johansson a Robert Downey Jr., aby se film ve své druhé polovině, zbaven všech výše zmíněných filmových stárs, změnil v jakousi road movie s pojízdným stánkem, či spíše doku reality show ála Objevování chutí s Gordonem Ramsaym – dokonce s texaskou účastí skutečného „Mistra barbecue“, Aarona Franklina. To vše rámováno vlezlým, nepřehlédnutelným až neodbytným product placementem provozovatele jedné ze sociálních sítí a zakončenou kýčovitým Disney® happy endem. S bídou jedna hvězda za slušnou kameru a pochoutky, které tu a tam zabrala.

Velmi povedená dokumentární prvotina sympatického banskobystrického motorkáře. Na rozdíl od Přibáňovského žlutého cirkusu, plného poruch a oprav čmoudících bakelitových střepů... a poruch a oprav jejich oprav... a poruch a oprav oprav jejich oprav..., Marek Slobodník coby scénárista i režisér v jedné osobě žádným cirkusákem není, jeho dokument je mnohem poutavější, protože poruchám a opravám malých jednostopých dvoutaktů nevěnuje zdaleka tolik pozornosti, ale divákům dává možnost zblízka poznat země, kterými výprava projíždí, a díky různým nepřipravených setkáním, také zajímavé lidi, kteří v nich žijí. Velmi dramatické jsou zejména chvíle s vážnou nákazou malárií, která výpravu postihne a účinná a nezištná pomoc, které se nemocným nečekaně dostane. Za momenty úsměvné i dramatické, za obsahovou i technickou stránku dokumentu a za nezdolný optimismus dávám plný počet.

Ne ten, kdo se směje tak nahlas, že všechny ostatní přehluší, ale kdo se směje nakonec - ten se směje nejlíp. Psychologicko-sociální sonda do života jednoho psychopata v prostředí dalších psychopatů, následně pouštějících z vězení zločince a rozdávajících jim zbraně. Jak říkám: psychopati.