O koňoch a ľuďoch

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014 (04.09.2014)

Dokonalé nomen omen: film O koňoch a ľuďoch je skrátka konina. Islandský film o Islanďanoch, islandskej drsnej prírode a ich vzájomnej islandskej prepojenosti sa dal aj menej islandsky absurdným spôsobom. Alebo aspoň s minimalnou snahou o (stále islandský) dej - a nielen so samoúčelnou absurdnosťou, či nasilu šokujúcimi scénami. Napokon to celé je defilé nezmyslov. (13.02.2024)

Drsná krajina, trpkosmiešne príbehy, miestami ohavné zaobchádzanie s koňmi. Strhujúca Paleta pohľadov i farieb stromov zbavenej sopečnej ostrovnej krajiny. Úporná snaha po dôstojnosti, zlyhávajúca v prirodzenom pude, upieranom koňom, no povolenom ich chovateľom. Antropocentrická nadradenosť, umožňujúca kvôli záchrane človeka smrť koňa. Pamäť starostlivosti i krutosti vpečatená do očných odrazov. Koní aj ľudí. Plnokrvný islandský film. (21.11.2020)

Na Islandu žijí nejen divní koně, ale i divní lidé. Základním vybavení každého islandského domorodce je výborný dalekohled. Hlavní zdejší zábavou je totiž vzájemné šmírování. Island je volná krajina beze stromů a tudíž jde všude vidět. Ať se hnete kamkoliv, tak ostatní vás sledují. To je jejich jediná zábava. Proto, když se vám stane nějaká trapárná, jako třeba když sedíte na svém divném koni, přiběhne druhý divný kůň a začne souložit s tím na kterým sedíte. To všichni okolo a mají z toho srandu. Jelikož jsou islandší domorodci divní, tak když přijedete domů, tak neuděláte nic jiného než , že svého koně zastřelíte. Lidé se zde scházejí asi jenom na pohřbech a podobných příležitostech, jinak sedí u domu a pozorují okolí. Naštěstí se scházejí často, jelikož pohřby se konají celkem často. Není se čemu divit, že na Islandu žije málo lidí. Smrt čeká na Islandu totiž za každým rohem. Pokud jste islandský alkoholik, tak neváháte naskočit na koně, doplavat s ním po moři k ruské lodi a koupit tam alkohol divného původu. Poté naskočíte na koně a plavete zpět. Pokud tuto cestu za pokladem přežijete, tak vás zabije alkohol, protože neumíte rusky a nevíte, že se musí zředit. Pokud neumřete nebo neoslepnete po ruském alkoholu, tak můžete dostát drátem do oka při přestříhávání drátů, kterým si ohrazuje pozemek váš soused. Při projížďce po islandské krajině můžete také vidět zemřít domorodce například po tom co nasednou na svůj oldschool traktůrek a rajzují s ním po horách a občas s traktůrkem sjedou z útesu. Pokud se vydáte na výlet po Islandu, tak je třeba být obezřetným. Pokud pojedete s ostatními domorodci, tak se připravte, že vám kdykoliv ujedou a zůstanete samy. Až začne sněžit a mrznou, tak jedinou šancí jak přežít je zabít svého koně. Vykuchat ho, a schovat se v něm. Něco jako když Han Solo zachránil Luka Skywalkera, tím, že ho narval do mrtvého tantaua. Prostě Island je drsná země plná divných lidí. Jestli měl tento film vylepšit pověst Islanďanům, o kterých si každý myslí, že jsou to zamlklí podivíni, kteří od rána do večera jedí smradlavé ovčí hlavy, tak se to filmu nepovedlo. (25.12.2014)

Islandský bizár. Něco na způsob Kusturicových šílených balkánských komedií, jenom je tu oproti nim zdůrazněn seversky tragický podtext. Velice originální celovečerní debut, tohle svérázné černohumorné zklidněné přemítání nad malicherností života... Alespoň je teď jasné, proč má Island tak málo obyvatel, když každý druhý Islanďan zemře při nějakém bizarním neštěstí... :-) (23.12.2014)