nonick1

Kdepak, ani náhodou! Zatímco první lajna měla nekompromisní tah na bránu, v druhé lajně to vypadá, že se někdo snaží chytře rozehrát. Možná by pomohlo, kdyby trenér seřval místo hráčů filmaře, kdoví... Jedna hvězda za zásluhy - s ohledem na to, že předchozí Lajnu natočil stejný tým.

Trapný veřejnoprávní pokus se třemi hosty a Halinou, která už se dnes nevejde ani do širokoúhlé TV s úhlopříčkou 150 cm. Odkrývání falešných zpráv, dezinformací? Tak to ať začnou u sebe - v České televizi, kde reportér v hlavním zpravodajství v "přímém přenosu" hovoří (a dokonce hned třikrát) o premiérovi jako o bývalém(???) premiérovi. A ve studiu nikdo ani nehne brvou...přestože jde o fake news jako Brno. O fake záběrech z bombardování Sýrie (ve skutečnosti noční útok na Luhansk) nemluvě...

Přes skvělý vizuál nedoporučuji naletět na oficiální text distributora o hravé a vášnivé milostné romanci, který zamlčuje to nejpodstatnější: v tomto nepříliš záživném filmu hlavní hrdinka po celou dobu umírá na rakovinu. Takže tetelit se navečer s přítelkyní u TV očekáváním romantického filmového zážitku může přinést veliké zklamání. Dvě hvězdy za kameru.

Vše je ztraceno... Nebýt tohoto, už jednou použitého filmového názvu, mohl se tento film jmenovat stejně. Na Ukrajině se neztratil jen Lukas, ztratili se i všichni ostatní z mise OBSE, ztratilo se jejich auto, zmizely chátrající domy, ztratila se voda, ztratil se řád. V nastolené vládě nevypočitatelného chaosu ve ztracené zemi nelze žít, lze jen přežívat. Při pohledu na ukrajinskou dívku, zoufale se snažící naučit pár anglických frází a dát té okolní beznaději vale, člověka maně napadne onen vtípek: optimista se učí anglicky, pesimista se učí čínsky a realista se učí střílet... Zdá se, že dystopická budoucnost se začíná nebezpečně přibližovat současnosti - a tento pozoruhodný film je toho nemilosrdným důkazem. Upgrade 11/2022: tento film o již tehdy "ztracené zemi" by měl být dnes v ČR "povinnou četbou".

Obdivuhodný autorský počin Petra Zelenky, který je kromě režie podepsán i pod námětem a scénářem. Po všech stránkách neobyčejný film, neotřelým námětem počínaje a strukturou filmu konče. Film se vznáší nad ostatními, granty postrkovanými výpotky současné české kinematografie, jako Duch nad Údolím suchých kostí, a nebýt poněkud komplikované pasáže s vysvětlováním historických souvislostí "mnichovské zrady", bylo by to s přehledem na pět hvězd. Mimochodem!: nejvíce onoho příslovečného másla na hlavě neměla a nemá Francie, ale Anglie.

Síla tohoto filmu tkví především v jeho autenticitě, se kterou ukazuje podobně bezútěšný život, jako v novodobém westernu "Za každou cenu". Sen o American Way Of Life končí a do nového rána se ve SKUTEČNÉM, nikoliv filmovém, fialovém motelu Magic Castle Inn probouzí (kromě omylem sem zabloudivších a zaskočených turistů), jeho stálí obyvatelé - tedy alespoň ti, kterým se podařilo zaplatit nájemné na další týden. Dny zarámované do permanentního rachotu přistávajících a startujících vrtulníků pro movité návštěvníky Disneylandu, musí nějak přetlouci obklopeni všudypřítomným kýčem, směrovkami k trpaslíkům a opuštěnými chátrajícími domy s růžovými fasádami. Prostředí, připomínající ze všeho nejvíce kulisy nějakého dystopického filmu, je bohužel smutnou floridskou realitou, ze které se (excelentně zahraná!) malá Moonee - a nejen ona - nemá nejmenší šanci sama vymanit. Nad každým obyvatelem motelu visí damoklův meč okamžitého vystěhování a jen díky rychlovce s kunčoftem má máma s Moonee dalších pár dní kde bydlet... Chtělo by se parafrázovat filmovou hlášku: dávám tomuhle systému rok, maximálně dva. Ale ono to asi potrvá o něco déle...

Vtipný, originální. A lahůdkový jako ten chlebíček s lososem :-)

Jeden z té hrstky filmů, u kterých člověk přestane řičet smíchy až po závěrečných titulcích. Murrayi Millerovi se podařilo napsat ještě lepší scénář, než k předchozí tenisové taškařici Sedm dní v pekle. A kdo rád Monty Python nebo Borata a jeho "dokumentaristiku", rozhodně by si tuto ve všech směrech šílenou cyklistickou anabázi neměl nechat ujít.

Zábavný film, kráčející ve viditelných stopách toho nejlepšího z balkánské kinematografie - Slobodanem Šijanem počínaje a Emirem Kusturicou konče. Originální tragikomický příběh, jdoucí až k samotným kořenům vřelých soudružských polibků, skvělá kamera, herecké výkony i režie. Při srovnání se současnou českou kinematografií, beznadějně se potácející v uzavřeném kruhu spřízněných dotací, grantů a vzájemného udělování cen, je dobře patrné, jak daleko už tenhle vlak našim hvězdám, opilecky dovádějícím v karlovarských vřídlech, ujel.

Propána! Zavřete už ty chodby času, odkud se místo slibovaných situačních gagů, dialogů a hlášek valí pouze čím dál větší smrad...