nonick1

Další výpotek české filmařiny, který zřejmě drží smutné prvenství v použití střihačských příkazů "COPY" a "PASTE". Film je stejně malátný jako představitel doktora Zoidberga – pardon, Goldberga, zmateně šukajícího po městě neustále bůhvíproč v bílém lékařském plášti za doprovodu vlastnoručně spíchnuté kolovrátkové muziky a pronášejícího gynekologické "perly" typu: je těhotná, ale jenom trochu... Mimochodem, když už jsme u lékařského prostředí: obraz nemocnice v podání tohoto snímku nemá daleko k provozu podniků, označených červenými lucernami a tristní je i pohled na „svůdníka“ Javorského s vizáží rachitického souchotináře, který má být lídrem r-a-g-b-y-o-v-é-h-o týmu(?). A tak jediným úsměvným momentem v této filmové zoufalosti je nevystřižená scéna nezamýšleného Vašutova (držko)pádu v podzemních garážích.

Zábavná "Podrazácká" komedie s překvapivým závěrem - z časů, kdy v amerických filmech ještě nebylo nejčastější frází "chci říct, že..." a nebezpečné scény se točily za pomoci kaskadérů namísto šaškování herců před zeleným plátnem. Film mě (po)bavil - u hlášky s kotletou jsem šel dokonce do kolen, takže tenhle snímek si ty čtyři hvězdy právem zaslouží.

Film o tom, jak chlapeček "Bůhvíkdo" nakonec Bůhvíproč odejde Bůhvíkam - a mezitím musíte protrpět téměř dvě hodiny scénaristicky děravé a logicky nekozistentní filmařské vaty. Škoda času a promarněných hereckých příležitostí, na jednu hvězdu film vytáhla slušná kamera.

Viewegh, to je prostě diagnóza, něco jako Brno. Každopádně, na pomyslném dně české filmové tvorby už začíná být docela slušná tlačenice.

Soudě podle místy až žlučovitých komentářů, tato čirá filmová kontemplace zřejmě ťala do živého. Alespoň pokud jde o české ateisty, kteří netuší, že každé jejich „AHOJ!“ je akronym, kterým vzdávají poctu Ježíšovi, stejně jako kdysi (nejen) španělští mořeplavci. Filmařsky není snímek nijak převratným dílem, ale kromě skvělého vizuálu obsahuje překvapivý dějový moment a snaží se o celkem závažné sdělení, týkající se odpuštění či braní spravedlnosti do vlastních rukou. V tomto ohledu se "Chatrč" dost podobá filmu „Zmizení“. Pochopitelně, víra v Boha může na někoho působit jako červený hadr na býka – zvláště na ty, kteří mají oči a nevidí a mají uši a neslyší. Ale to si nakonec musí každý přebrat sám za sebe.

Další 100% sorrentinovka. Doslova hypnotizující záležitost a opět (pokolikáté už?) z mnoha vrstev a vjemů vytvořené skvostné umělecké dílo, které neuvidíte v galerii, ale v kině.

Originální příběh, plný přesně načasovaných odlehčených i dramatických momentů, vyprávěný s hravostí a lehkostí. Navíc zarámovaný do naprosto úchvatného vizuálu a zprostředkovaný skutečně precizní animací. Jímavý konec filmu je důkazem, že lze natočit závěrečnou, opravdu dojemnou scénu, aniž by přitom bylo nutno příliš okatě tlačit na pilu. Sečteno a podtrženo: jasných pět hvězd.

Namlsán prvním Shaunovým dobrodružstvím ve městě jsem očekával, s čím přijde "dvojka" - a přišlo... jedno veliké zklamání. Nemůžu uvěřit, že jde o tvorbu studia Aardman, není to nějaký FAKE..? A nic na tom nezmění ani odkazy na dnes už kultovní sci-fi snímky, které beztak velká část cílovky filmu ani nezaregistruje - vždyť je vzhledem ke svému věku ještě ani nemohla vidět. Nepřišli původní tvůrci o značku "Shaun The Sheep" nebo dokonce "Aardman"? Pokud ne, pak tedy zřejmě přišli o rozum, když vypustili do světa po všech těch režijně, scénáristicky, výtvarně i hudebně úžasných Wallacech & Gromitech, Slepičích úletech a Pirátech takovýto infantilní paskvil. Z úcty k vysoké laťce, nastavené předchozí tvorbou studia Aardman, nechci dát "odpad", ale dávat více, než jednu hvězdu opravdu není za co...

Další z dlouhé řady novodobých nepodarků z českých filmových luhů a hájů, který se marně snaží předstírat, že jde o film a ne o jednu velkou a dlouhou reklamu na (doplňte dle potřeby: auťáky, šampóny, alkohol, atd., atd.). Podivného slepence zcela nevěrohodných jednání postav se scénáristé drží jako ono příslovečné hovno košile, přičemž herecké "výkony" všech aktérů úporně setrvávají na jim dobře známém, řekl bych až domovském, televizně-reklamním levelu, stanoveném německými výrobci pracích prostředků a italskými výrobci tuňákových konzerv. Až člověka napadá, zda honoráře nakonec nebyly účinkujícím tohoto panoptika vyplaceny barterovým způsobem: bedýnka kosmetiky Donna HAIR, dvě lahvinky Baileys a půjčení mazdy na tři týdny. Plus bonus pro (ne)stárnoucího Kratinu: ještě jednou si aspoň šmátnout...

Tak... dechberoucí, to určitě ne-e, ze stejného soudku tu máme onačejší záležitosti, jako třeba Crazy Heart nebo Country Strong, ve srovnání s nimiž působí tento snímek hodně povrchně. Na druhou stranu, i když to občas scénáristicky zaskřípe až zadrhne (jeho nepochopitelný konec rozjeté kariéry, její nepochopitelný přerod z talentované zpěvačky a autorky do šablonové popové figurky - o nepochopitelném činu v závěru filmu nemluvě) a film by zasloužil přestříhat (zejména rozpačité přechody mezi hudebními částmi), jde o snímek, který s neomylnou jistotou cílí nejen na fanoušky american modern country, ale na mnohem širší publikum. A zdá se, že se mu to daří... mimochodem, velkou zásluhu na tom má Stefani Germanotta se svým velmi přirozeně působícím hereckým projevem.