nonick1

Další film s „učitelským“ humorem scénáristy a zároveň představitele hlavní role (jak jinak) Zdeňka Svěráka. Co dodat? Komu se to jeho - mnoha lety a mnoha sály - prověřené "cimrmanovské" pojetí hraní líbí, přijde si na své, a kdo má rád onen svěrákovský "laskavý humor", tak tuplem. Jen ta Svěrákova obsese (ne)stárnoucího svůdníka „mladým masem“ začíná být pomalu neúnosná. U Vesničky střediskové jsme mu coby „umělci se štětcem“ ještě mohli věřit, že mladou učitelku dostane do postele právě on, u Kolji to bylo s těmi jeho violoncelistkami na pováženou, v Akumulátoru už „hezká, ale slonice“ zavánělo trapností, no a jeho erotické představy ve Vratných lahvích... to už je vážně diagnóza, při které se (ne)stárnoucí svůdník nechtěně mění v chlípného starce.

Kdykoliv budete mít špatnou náladu, pusťte si tento film (spíše divadelní hru - ostatně má ji na repertoáru spousta českých divadel). Dám ruku do ohně za to, že vás tato komedie, plná zábavných nedorozumění, nečekaných zvratů a omylů, pobaví a rozesměje. Za mě nejlepší: kontrolor z berňáku, na jehož ostříží zrak a zjištění trpké reality se nedá jen tak zapomenout.

Název filmu Pojedeme k moři je asi tak stejně zavádějící, jako název švýcarské masti Psí sádlo s upozorněním, že neobsahuje psí sádlo. Nuže, ani tento film neobsahuje žádný rodinný výlet k moři a kdo by očekával nějaké podařenější a rozjuchané Účastníky zájezdu, ten spláče nad výdělkem. Kromě zavádějícího názvu je třeba konstatovat, že to – navzdory údajům distributora - opět NENÍ komedie (po Pohádkách pro Emu to u českého filmu musím psát už podruhé). Jako by se režisér nemohl rozhodnout, v jakém žánru vlastně bude film točit a distributor se bál, že označení „psychologický“ tomuto filmu vystaví diváckou stopku. Film se sice zprvu tváří jako hravá (doslova i přeneseně) komedie, avšak dál pokračuje psychologickou sondou dysfunkčního soužití v jedné z rodin, aby posléze skončil zcela „na vážno“ sociologickým dramatem, kdy má divák poněkud trapný pocit, že když se v průběhu filmu tu a tam zasmál, bylo to vlastně nepatřičné. Škoda tohoto žánrového mišmaše s jeho dvojitým těžkotonážním scénáristickým esem v uspěchaném závěrečném tie-breaku, protože jinak by šlo o zajímavý režijní experiment, podpořený hereckými výkony představitelů nejen v dětských rolích.

Tak pěkně popořadě: Za prvé - NENÍ to komedie a těch pár úsměvných scén na tom nic nemění. Za druhé - scénář zřejmě psal člověk, který viděl malé děti pouze z rychlíku. Osmiletá holčička, která právě navždy ztratila maminku, se kterou po celou dobu vyrůstala, by se chovala úplně, ale úplně jinak, než v představách scénáristy filmu. Za třetí, herci – tak toporně hrát jsem Ondřeje Vetchého snad ještě neviděl a za casting představitelky Emy by film měl dostat Zlatou malinu (doporučuji srovnat s představitelkami dětských rolí ve filmech Krajina přílivu, The Florida Project nebo Opravdová kuráž). Za čtvrté, zvířátka - aneb křečci do ztracena... Propána, proč? Když k tomu přičtu úpornou (a marnou) snahu, aby z tohoto plochého filmu „dýchala“ dojemná a předvánoční romantická atmosféra, je jasné, že není důvod, proč by tento film měl být zde na CSFD v červených číslech. S odřenýma ušima dvě hvězdy.

Trochu schématická, ale i tak slušná oddechová komedie, k jejímž světlým okamžikům patří (kromě místy celkem vtipných dvousmyslných hlášek) zejména momenty s Ondřejem Vetchým. V době covidové hysterie funguje namísto psychofarmak na permanentně a dlouho namáhanou nervovou soustavu - proto dávám namísto tří čtyři hvězdy :-)

Nevím, jestli má režisér Strach ponětí o tom, co obnáší vytržení, spíše však vysekání obou osmiček z dolní čelisti, ale rozhodně tento zákrok nekončí pouhým“ Vypláchněte si“, neboť z podobné rasoviny nezřídka končí v mdlobách nejen pacient, ale i zubař(ka)... Nahlíženo prizmatem toho, co hlavního hrdinu čeká, jeví se jeho reakce na všechny ty na sebe se vršící jobovky tohoto dne jako přinejmenším nevěrohodné. Ničím výjimečný vizuál této údajné komedie(?) nezapře televizní zpracování a nebýt zajímavé hudební složky a Trojanova hereckého výkonu, kterému místy zdatně sekundují Miroslav Krobot a Marek Taclík, šlo by pouze o průměrnou televizní inscenaci s uspěchaně bezradným koncem a nevěrohodnou zápletkou opileckého podpisu na baru podstrčeného podpisového archu Charty 77. Snímek je plný klišoidních situací (milenka, instalatér, walkman), místy až na hraně parodie, kdy dvojice „tajných“ permanentně nalepená s žigulíkem na Trojanovo auto připomíná ruskou anabázi Rockyho IV s dvojicí agentů KGB v patách...

Když se TV obrazovka rozzářila, film už běžel a zdálo se, že zrovna dávají reklamu na ZONKY, kde lidé půjčují lidem, a kde stárnoucí seladon cpe bankovky za tanga poloobnaženým děvám, dokud mu je (i s bankovkami :-) neodvede ATV (Alfa Terminátor Vémola) s tou svou mantrou „Lvi žerou první!!!“ (nebýt toho, že skončil v bezvědomí po výprasku v aréně MMF, mohl to být i dobrý slogan). Po chvíli už bylo jasné, že o reklamní vody se nejedná a bylo třeba se potopit hlouběji. Podle scénáře, osob a obsazení to vypadalo na nepovedený pilotní díl jakési nové řady Česko – Slovenské Ordinace, obohacený o alternativní způsoby léčby pomocí pseudo zenbuddhistické meditace a krystalů, avšak ani tento předpoklad se nevyplnil, a tak nezbylo než se zhluboka nadechnout a klesnout až na samotné dno - tam, kde trapnost je lapena do sítě neumětelství, spolu s Kohákovou filmovou kapelou, která za celou dobu filmu nevyloudila jediný tón (!), aby po chvíli brouzdání v důvěrně známém terénu bahnitých stojatých vod, plných celé plejády z reklam okoukaných "herců", vystupujících kromě nekonečných televizních seriálů a estrádních šarád také v nepřeberném množství reklamních spotů od T-Mobile přes Mountfield po Fio banku, bylo jasné oč jde: o nový český film. Vlastně by místo výše uvedeného stačilo napsat jediné slovo: HRŮZA.

Režijní debut Wiliama H. Macyho, který byl zároveň spoluautorem scénáře - to tedy smekám..! Už dlouho jsem neviděl, aby tak "malý" film měl tak velký přesah - o skvělé muzice a nečekaně překvapivé změně v půlce filmu nemluvě. Jediná výtka tak směřuje pouze k českému názvu, který - na rozíl od původního "Rudderless" - o filmu nic nevypovídá. Zajímavé je, že W. H. Macy o pár let později sám zamlčel podstatnou skutečnost, související s podvody u přijímaček na amerických univerzitách - jeho manželka (ve filmu hraje Samovu manželku) byla dokonce odsouzena ke 14 dní vězení, 250 hodin veřejně prospěšných prací a pokutě 30. 000,- USD.

Kdyby tato komedie nebyla k smíchu, byla by k pláči, protože čím je tento film starší, tím víc a víc odráží smutnou realitu narůstající moci mediokracie a jejích výplachů mozků...

Škoda promarněné příležitosti ukázat příčinu nevídaného přerodu tvorby vynikajícího malíře z romantického krajináře v zakladetele impresionismu s veskrze moderními obrazy, naprosto se vymykajícími dobovým zvyklostem. Film je tvořen mozaikou scén z Turnerova pozdního života, místy poněkud chaoticky poslepovaných jen proto, aby se ve filmu objevily, když už do jeho života patřily. Kdo ovšem s Turnerovou tvorbou a jeho životem není obeznámen, ten bude na (vynikajícího) Timothyho Spalla, přivázaného k lodnímu stěžni, či podobné, divákovi nejasné scény (odmítané dcery, chaotická přednáška, apod.) jen nevěřícně zírat - takovéto "oživlé obrazy" by jeden čekal spíše u Divadla Járy Cimrmana, než u filmu s tak "malířským" vizuálem, že by si za něj film zasloužil Oskara.