nonick1

Škoda, že se ke mně nedostala ona zde tolik opěvovaná verze. Anebo...že by...ano? Protože podobně nadhodnocený film je na CSFD snad už jen Bohemian Rhapsody a přestřelené hodnocení obou snímků pro mě zůstává záhadou... Možná, kdyby ta přehnaná stylizace, kde všechny postavy vypadají, jako by chodily na protézách, místy nesklouzla až ke karikaturám... Možná, kdyby to mělo lepší zápletku, než neobjasněnou odvěkou sousedskou zášť...Možná kdyby to dělal Pixar..? Takhle je to (přes slibný scénář jak-to-doopravdy-bylo-se-Santa-Klausem) jen další víceméně průměrný tak-trochu-jiný animák, který děti nedokázaly dokoukat do konce, a který, bohužel, nemá na prvním místě žebříčku animáků co dělat. Před Coco ani omylem.

Druhá řada tohoto výjimečného seriálu mj. opět poodhaluje jen málo známé kamínky ve spletité mozaice vztahů mezi evropskými panovnickými rody, majícími (včetně toho anglického) chtě nechtě své předky mezi hannoverskými kurfiřty či ve Wettinské dynastii v Sasku - prostě tam, kde jejich rodnou řečí nebyla angličtina, ale němčina. Jsem zvědav, zda časem dojde i na onu českou stopu... Na závěr, díky skvělé Claire Foy, opět nelze jinak: God save the Queen!

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Jako stréc Metud... ANEBO - si pusťte Netflix a sledujte seriál Koruna. U tohoto velkolepého opusu, který je po všech stránkách vycizelovaný jako drahokamy na královské koruně, se zaručeně se nudit nebudete. Nikdy jsem se o monarchii nezajímal, vím jen, že anglický královský rod nese své současné jméno relativně krátce - teprve od r.1917 poté, co se z echt německého Sachsen-Coburg und Gotha přejmenoval na přijatelnější anglicky znějící Windsor. Přesto tento komentář nemohu zakončit jinak: God save the Queen!

Těžko říci, který díl je lepší, protože všechny z této první série jsou na plnou palbu - ostatně, jako všechno, co dělá toto monumentální dílo po všech stránkách výborným: kamera, herci, režie, hudba. God save the Queen!

Lillian aneb Mnoho povyku pro nic. Dlouhé pěší putování mladé ženy napříč Spojenými státy už bylo ve filmu zachyceno realističtěji - viz Divočina - a obraz plíživého rozpadu amerického středozápadu je mnohem působivější ve snímcích jako Nebraska či Za každou cenu. Nízkorozpočtový film, navíc bez scénáře, nechtěně připomíná donekonečna natahovanou televizní reklamu na skotskou: Den odchází, Johnie Walker přichází... Až na to, že namísto Johnieho přichází i odchází pouze Lillan. Nic o ní nevíme a ani se o ní nic nedozvíme – to proto, že o ní nic neví ani režisér (viz níže) a tím, že mlčící Patrycja Planik po celý film prakticky nehne brvou, působí spíše jako android bez citu, než jako živoucí bytost, která by musela během cesty dlouhé přes 9 000 km prožívat spoustu emocí, starostí, obav a úzkosti. Předobrazem Lillian byla téměř o celé století dříve poněkud záhadná postava východoevropské služky (nikoliv tedy prostitutky!), snad Rusky(?)... či Polky(?)... nebo Estonky(?), která se tehdy měla pěšky vydat z New Yorku přes Behringovu úžinu údajně do Ruska - na otázku, kam jde, odpověděla prý pokaždé pouze: "Jdu na Sibiř". Má-se-za-to, že do cíle zřejmě nikdy nedorazila, přičemž s sebou podle všeho měla mít na této cestě pouze dvacet dolarů a - vycpaného psa... Ano, opravdu to celé trochu působí dojmem, jako by za vším stál samotný Jára Cimrman a jeho mýty opředené a nikdy nenalezené divadelní drama s názvem Na horách, tam je švanda. Celá cesta měla oné Lillian Původní trvat čtyři roky, a tak ty zánovní boty, které si Lillian Filmová v průběhu cesty nazuje, jsou zřejmě boty sedmimílové, protože těch těžko uvěřitelných 6 000 mil v nich urazí během pár týdnů. Na konci díla se pak zničeho nic objeví s dějem nijak nesouvisející záhadný filmový přílepek: není to onen mýtický vycpaný pes, zato reálný, Rusy rozporcovaný keporkak - jakoby si "protřelý rakouský dokumentarista" řekl, že když už se k tomu nachomýtli, bylo by škoda záběry ve filmu nepoužít. Kdo ovšem v průběhu filmu usnul a probudil se až v jeho samotném závěru, mohl by snadno podlehnout mýlce a nabýt dojmu, že už sleduje úplně jiný film - nejspíše necenzurovaný přírodní dokument z produkce BBC. Jedna * za Yukon, kde lze ještě dnes kromě medvěda kupodivu narazit i na bobra.

Další solidní retro podívaná z dílny dvojice Hancock / Schwartzmann. Přesvědčivý Michael Keaton se po vydařené „birdmanovské“ resuscitaci dostal znovu „do hry“ podobně jako svého času Johna Travolta po Pulp Fiction. No, pěkně s bratry McDonaldovými „zakladatel“, představující ztělesnění amerického snu, vyběhl, jen co je pravda. Slované prý mají holubičí povahu, hmm... pak tedy Ray Kroc, vnuk hostinského z Horního Stupna, byl zřejmě výjimkou.

Neobyčejný film o obyčejných věcech – a kdo s ním souzní, dostane se mu velmi neobyčeného zážitku a ne, opravdu tím nemyslím poselství, že muži jsou nemožní partneři a ženy nemožné řidičky. Na jednu stranu je třeba ocenit, že scénář, režii i kameru zvládl jediný(!) člověk, což je téměř nadlidský výkon, na stranu druhou je však občas poznat, že samotřetí autor postrádal dialog nebo chcete-li oponenturu, která je přínosná v jakémkoliv kreativním procesu. Chápu například, že Cuarón chtěl využít mixtécký jazyk služebné (mimochodem skvělý casting!), jemuž doma nerozuměli, ale ve výsledku tím pro španělsky nehovořící publikum jen přibude řádka titulků navíc. (Úmyslnou) ztrátu barevnosti dlouhého "prožitkového" filmu by možná stálo za to tu a tam vykompenzovat či "nakopnout" třeba jen ozvěnami „ryze mexických“ zážitků (Día de los Muertos, narcos...) byť by to nemusely být přímo režisérovy osobní zážitky – divák by to tak jako tak nepoznal. Nabízí se srovnání s režisérem Amarcordu, či filmu se stejným názvem: Roma (také černobílého a také s autobiografickými prvky), ale buď měl Fellini v Itálii interesantnější dětství než Cuarón v Mexicu anebo se mu je prostě jen podařilo díky své imaginaci přetavit do poutavější filmové podoby.

Tak trochu nechápu nářky nad rozvleklostí této filmové retro lahůdky. John Lee Hancock holt není Guy Ritchie a stárnoucí texasští rangeři Frank a Maney prostě nejsou gentlemani – obzvláště, když někdo prudí na záchodcích :-) Pomalu plynoucí, podmanivý, až hypnotický snímek, se skvělou kamerou, a příběhem, který jen neklouže po povrchu, a přestože již předem jeho konec známe, dokáže po celou dobu zaujmout. I když – možná, že známe jen takový příběh, který k nám doputoval coby mýtus Bonnie a Clyde: oba dva nakonec skončili provrtaní jako řešeto s pořádnou olověnou nádivkou, jakkoliv Bonnie údajně za celou dobu nikoho nezabila...

Co je horší: řvoucí čtyřicítky nebo rafinované třicítky? Bé je správně – a tento film je toho důkazem. Zbytek v komentu zde: https://www.csfd.cz/film/411706-teorie-tygra/komentare/ s tím, že v tomto případě jde o tu psychothriller variantu, která je tím více znepokojivá, čím více si Rasmus uvědomuje, že kamarádi z jeho party (ač to tak na první pohled nevypadá) na tom se svými partnerkami nejsou o moc lépe. Na druhou stranu - jedno trefné české přísloví říká: Jakej šel, takovou potkal. A platí to i v Dánsku.

Příběh stoleté ryby: Červená čísla... 74% na CSFD... Panejo! Ovšem... mělo mě varovat těch pouhých 13 komentářů, něco jako 13 sirotků v mahjongu. Bez ohledu na to, že delfín není ryba, nelze pominout skutečnost, že jednání a vizáž bytostí zde vystupujících nasvědčuje tomu, že jejich tvůrci měli k dispozici obvzlášť slušný matroš. Ani pejsek s kočičkou by nedali dohromady takový fantasy guláš, jaký se podařilo splichtit dvojici Liang Xuan a Chuin Zhang. Rádoby filosofický děj má zřejmě obsahovat nějaké poselství, ale my nevíme jaké: méně pozorný divák se ztratí již po několika minutách, poté tvůrcům děje navíc spadne řemen a do konce filmu se jej přes urputnou snahu o nastavovanou kaši – v tomto případě tedy guláš - už nepodaří nahodit. O to více se autoři vyřádili na výtvarné podobě filmu, který místy vypadá, jako by ho stvořili Milerovi na tripu (řeč je o Krtečkovi, aby nedošlo k mýlce). Říše středu dala světu (kromě střelného prachu a hedvábí) i stolní hru s názvem 乒乓球 (ping-pong). A nyní, zdá se, také nový typ animáků: 普通话 (miš-maš). Zlatej Kung Fu Panda!