Rozprávky pre Emu

Aňa Geislerová je tak říčná do sňatku, že jsem se až divila, že na celou habaďúru nepřišla sama. Ono vůbec Pohádky pro Emu mají několik logických (i emocionálních děr) velkých tak, že by jimi projel žebřiňák. Tou, která mě iritovala nejvíc, bylo to, že Čecha "vyhostí" z Česka. Ono zasadit Zelenou kartu do Čech, které jsou navíc součástí EU, nebyla dobrá volba a napříště bych scénáristovi doporučovala raději vymyslet nějaký příběh sám, než opisovat z Kolji a již zmíněné Zelené karty. Přesto má film určité svoje kouzlo a plus půl hvězdy dávám za hořícího pekelníka.50% (25.11.2017)

I když se tu jedná o vážné téma, tak to bylo příjemné a pozitivní pokoukání. Ondřej Vetchý a Aňa Geislerová se k sobě hezky hodí. To byla dobrá volba. Škoda, že Vilma Cibulková nedostala více prostoru. Ta její úřednice mohla být pěkná mrcha. Ráda jsem panu režisérovi tenhle příběh uvěřila. Ambice na každoroční vánoční opakování tu jsou. Jsem pro. (17.12.2018)

Svůj komentář netradičně začnu kritikou kritiky. Paní Spačilová ve své recenzi Pohádky pro Emmu poměrně shodila suchým tvrzením, že to všechno zachraňuje Vetchý. To podle mě pouze svědčí o tom jak vůbec neumí prožívat filmy.Dokáže o nich jenom napsat recenzi, kde 80 % textu tvoří popis děje a následujích 20 % libování si nad tím, že máme tak dobré herce, co dokážou ten nechutný kýč zachránit. Nedejte na ni. Film pohádku pro Emmu je možná kýč se spoustou klišé navrch. Ale má neuvěřitlnou sílu. Sílu vtom jak umí zahřát po duši, dojmout i rozesmát zároveň. I když ten příběh vlastně postrádá jakoukoli známku originality a je předvídatelný až běda, jeho zpracování je velmi silné. Nebudu se vtom patlat. Prostě je to hrozinky příjemné a umí to do diváka nasát nádhernou atmostfétru. Navíc jsem se skutečně několikrát od srdce zasmál (ten chlupáč je zavádějicí) a jsem trochu uražen tím, že Vetchému a Geislerce unikla nominace na Českého lva. Protože tady byli vážně skvělí. Zkrátka paráda. (05.03.2017)

V psychologickej rovine skôr na úrovni Sandlerového Velkého tátu, ako Weirovej Zelenej karty a to decko by zapadlo viac do 40.tej série Ordinácie v ružovej záhrade, než vážneho celovečerného filmu. Ale Vetchý a Geislerka idú svoje maximum, navyše sú Vianoce a ja som dnes večer mal zrovna presne chuť počuť, že Pohádky jsou. Tri a niečo. (29.12.2019)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)