Rozprávky pre Emu

,,MAMINKA MI VŽDYCKY VEČER VYPRÁVÍ POHÁDKU. BUDEŠ MI TAKY NĚJAKOU VYPRÁVĚT?“… /// Hořkosladkej vánoční příběh, kterej chytí za srdíčko (tak vás starý určitě…). Je totiž hodně vo rodině a vo životě. Připravte se spíš na slzy než smích, páč von ten život kolikrát není žádná pohádka. Exhibice Ondry Vetchýho (komentovat holčičku mi přijde nefér) by mohla přesvědčit (aspoň jednoho) beznadějnýho samotáře, aby se nebál začít novej život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Útočím na Zelenou kartu. 2.) Umírá mně máma a nemám fotra. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.03.2017)

Už v prvním filmu Zejtra napořád od Rudolfa Havlíka jsem si všiml záblesků velmi pěkných filmových momentů a potenciálu, bohužel to ale nedrželo pohromadě a scénář byl vyloženě slabý. Pohádky pro Emu už jsou ale úplně na jiné úrovni a ze snímku mám fakt radost. Návštěvu českých filmů v kinech pečlivě zvažuji, nicméně už trailer mě velmi zaujal a po zdejším hodnocení jsem neváhal. Film je opravdu pěkný a umím si představit, že se z toho časem může stát třeba i částečně česká pohodová klasika na Vánoce, je to přesně takový ten sympatický typ filmu pro celou rodinu. Občas to pobaví, občas to i lehce dojme a na české poměry je to více než nadprůměr po všech stránkách. Byla tam vidět určitá inspirace ze zahraničních snímků, mě osobně to však nijak nerušilo. Krom toho Geislerové i Vetchému role opravdu báječně sedly. Za mě určitě palec nahoru. (24.11.2016)

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)

Jednoduše dojemný feel-good snímek. Rudolf Havlík dokázal natočit srdceryvný vánoční příběh, který táhnou po celou skoro dvouhodinovou stopáž neuvěřitelné výkony hlavních protagonistů. Ondřej Vetchý je právem jedním z nejlepších tuzemských herců a tady svým výkonem introvertního racionálního člověka, kterému se otočí celý svět na ruby, nepřestává uhranovat a jeho dialogy s malou holčičkou či za pochodu vymyšlené pohádky protínající realitu s fantaskností patří k těm nejdojemnějším momentům celého filmu. Stejně tak jako vždy roztomilá a nesvá Aňa Geislerová ztvárnila svou postavu nesmělé recepční na výbornou, ale nejvíc mě z celého osazenstva překvapivě zaujala teprve devítiletá Ema Švábenská, která svým výkonem dostává film na úroveň vánočních trvalek, které si s radostí pustíte každý rok znovu. Vše je v tomto filmu vykresleno v tom správném poměru, dojemnost nepůsobí nuceně, vtipy fungují a chování postav dává smysl. Nic zde na mě nepůsobilo vynuceným dojmem až možná na příliš negativisticky vykreslenou sociální pracovnici v podání Vilmy Cibulkové, která i když dělá, co může, tak její postava je zde neprávem jakýmsi záporákem celého snímku. Střih, kamera i hudební doprovod jsou na české poměry nadprůmerné a komu se líbila vizuální stránka filmu Zejtra napořád, tak zde bude taktéž velmi spokojen. Nečekal jsem takto příjemný český film a upřímně ani nevím, po jak dlouhé době se konečně v našich končinách zrodila tak hřejivá vánoční komedie. Zřejmě tu máme unikát. 8/10 (05.11.2016)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)