Mr. Turner

Neznala jsem ho ... J. M. W. Turnera - malíře, který proměnlivé tváři světa propůjčoval své umělecké vize a spolu s tím i dotek nesmrtelnosti ... neboť obyčejně právě jen on a jemu podobní dohlédnou až někam daleko za obzor, ohraničený prostým vnímáním reality, v níž žijeme my ostatní. Jakoby vyprávění vedla jeho ruka ... a dávala zdánlivému chaosu velice osobitou kompozici a malebným scenériím další, netušený rozměr. Snad byl podobný svým obrazům ... introvert, který všechny bouře svého života promítl na plátno ... podivín, který se striktně odstřihl od nevyhovujícího manželství ... a přitom celým svým srdcem toužil po spřízněné duši - aby se vymanil ze samoty, kam ho uvrhla jeho uzavřená povaha a určitá těžkopádnost v komunikaci. Vyprávění ho zastihlo až na sklonku života - což je možná trochu škoda, nicméně možná i díky tomu je jeho atmosféra nezaměnitelná ... zádumčivá až trochu zatrpklá, poznamenaná neurčitým smutkem, ne nepodobným pošmournému, mraky obtěžkanému dni, kdy se vám budoucnost nejeví zrovna v těch nejrůžovějších barvách. (02.07.2019)

Nemôžem tvrdiť, že by Mr. Turner nemal zaujímavý život, ale film ako celok ma nenadchol tak, ako som čakal, myslím, že po režisérskej stránke to išlo natočiť s väčším driveom a s väčšou pútavosťou. Veľa vecí je tu len naznačených a povrchne odbitých, tiež to chcelo pridať na konfliktných situáciách, ktorých mal Mr. Turner počas svojho neobyčajne bohatého života viac než dosť, určite si bolo z čoho vyberať. Na druhú stranu oceňujem historickú rigoróznosť a najmä fantastického T. Spalla, ktorý sa pre takéto postavy na prvý pohľad mizantropických a mrzutých dedkov priam narodil. Nikto na svete by túto rolu nezvládol zahrať lepšie ako on, klobúk dole. 65/100 (13.05.2016)

"Autentické", to je ten správný výraz. Alespoň z pohledu osoby nepříliš políbené znalostmi života Williama Turnera a dobových reáliích Anglie v první polovině 19. století a . Soudím tak jednak podle dobové hantýrky, jejíž "dobovost" vyvozuji z faktu, že jsem zhlédl prvních patnáct minut, rozuměl jsem naprosté hovno a musel si měsíc počkat na české titulky. Druhak je tu vskutku pestré charakterové spektrum pana Billyho, které potvrzuje odvěkou pravdu a to, že každý velikán od počátku věků byl tak trochu svinský čůrák. Tedy alespoň pokud to netočí ta kunda ryšavá Ron Howard, který by dokázal i křížence Hitlera s Caligulou vykreslit jako svatého Jirku... Celé je to navíc točené jaksi nezaujatě, z povzdálí s velmi úsporným použitím střihačských nůžek, díky čemuž vynikají přesné herecké výkony v neméně přesných kulisách. Snad jen ta občasná rozvleklost... (12.07.2015)

Stařecky nabručený biják s roztomile sentimentálním podtextem umělce, který pomalu opouští milovaný a nepochopený svět. Postavit dvě a půl hodiny biografie na postavě malíře, který bořil formy, ale jinak většinu času jenom naštvaně mručel a občas pohejtoval snaživé kolegy, je brilantní a Leigh se ho drží až do konce důsledně. Navíc je Mr. Turner film nesmírně vtipný a nakažlivě žlučovitý k figurám, které Turner nenávidí. To ale neznamená, že všechny scény jsou tak jiskřivé jako třeba kroužení kamery a Turnera po galerii. Film občas trochu příliš upadá do své uzavřené letory. Jenže Timothy se postará o to, aby člověk nikdy nezaSpall. Jeho podivín, který k bouření emocí používá výhradně plátno, na něž fluše jako kůň a nanáší zbytky od oběda, je jednoduše dojemný. Nemohu si pomoct, ale vidím v tom i kus autobiografie Leigha. Vizuál je svým důrazem na protisvětlo a červánky krásný, ale ne manýristický. Slunce je bůh a světlo mystérium. Humph. (25.03.2015)

Z čistě objektivního hlediska asi Mr Turner mnoho lidí bavit nebude. Mike Leigh vsadil na historickou přesnost, přičemž Turner rozhodně nebyl osobností, jejíž život by byl nějak ojedinělý nebo výjimečný. Narozdíl od lorda Byrona nebojoval v Řecku, narozdíl od Vincenta Van Gogha netrpěl psychologickými problémy a narozdíl od Salvadora Dalího nebyl excentrický. Jediná zajímavost, kterou tak divák o Turnerovi může zjistit, je, že často místo běžného jazyka odpovídal ostatním jakýmsi podivným vrčením a chrčením, což z něj upřímně řečeno nedělá postavu, kterou byste si snadno zamilovali. Subjektivně mě nicméně i tak Mr Turner bavil. Snad proto, že J. M. W. Turnera považuji za sympatický přechod mezi mým oblíbeným Claudem a impresionisty. Nebo proto, že v něm hlavní role hráli Timothy Spall a Paul Jesson, dva herci, kteří zatím před kamerou moc prostoru nedostali (Spall jakožto herec vedlejších rolí, Jesson proto, že se jeho kariéra doposud točila především kolem divadla). Nebo snad kvůli obrazové stránce, která místy připomíná Turnerovy malby. Anebo snad pro tu krásnou scénu, kdy mladý John Ruskin kritizuje Clauda pro jeho neschopnost zachytit okamžik, aby se o několik let později začal kritizovat Turnera přesně v momentu, kdy Turner této kvality dosáhl. (30.12.2014)