Vulkán

Franz Kafka (a následně filmové adaptace nejen Procesu nebo Zámku), Kóbo Abe (a následně Hiroši Tešigahara): Písečná žena, Valentin Rasputin (a následně Elem Klimov): Loučení, Karen Šachnazarov: Město Zero... atd., existenciálně-absurdních inspiračních zdrojů literárních i filmových je hodně, k tomu tematika politická a sociální, vnitřní konflikt mezi tradicí v podobě vztahu k rodné půdě a vykořeněností... a všechno to drží pohromadě, možná až překvapivě dobře. Dojem umocňuje celkově pomalé až meditativní tempo. Pozoruhodný film. (31.03.2020)

Tentokrát ne ruská, ale ukrajinská depka. 1) Vylíčení postcivilizačního kafkovského prostředí Chersonského kraje (u Krymu) nese jasné poselství. Když se rozvrátí stát, může se dát rychle dohromady. Co ale dělat s rozvrácenými lidskými dušemi?_____ 2) 36letý scénárista a režisér Roman Leonidovič Bondarčuk před svým debutem natáčel dokumentární snímky, hudební klipy a reklamy. 35letý naturščik (v reálu zvukový režisér) Sergej Stěpanskij (tlumočník Lukas) je zajímavý._____ 3) Velmi pomalý a velmi nepříjemný film je nesporně kvalitní, ale rozhodně ho nechci vidět znovu. (13.08.2019)

Ne, žádná komedie - drama, podbarveno podobenstvím. Poetika hvězdného nebe a pustina na zemi...Hlavní představitel, jakožto tlumočník přijel s misí OBSE v bílé vyžehlené košili, avšak ve vlastní zemi obdržel rány do duše i těla a roztržené triko...Kéž by každý tvůrce, a zvlášť režisér disponoval takovou schopností sebereflexe ve vztahu k vlastnímu národu, jeho naturelu a mentalitě... Dle mého soudu kvalitní a silný snímek s vynikající režii talentovaného Romana Bondarčuka, s občasným zaváháním ve scénáři. Doporučuji, (občas je dobré podívat se, co může být pod pokličkou...) a to i vzhledem k probíhajícímu, vleklému konfliktu RUS c/a UA... Nádherný, téměř apokalyptický soundtrack Antona Baibakova, žel na You Tube nedostupný, ale... https://soundcloud.com/anton-baibakov/volcano (23.02.2024)

Uznávám, že Vulkán je docela zážitek. Neobvyklý, ale přesto zážitek. Přirovnání u zdejších komentářů k post apokalyptickému filmu, je snad i na místě. Já nedokázal pochopit, že něco takového je na Ukrajině možné. Je vůbec? Stále se mi to nechce věřit. Jak kdyby na ten kus země zapomněl úplně každej, kdo by s tím mohl něco udělat stejně tak, jako kdyby tu lidi zapomněli na to, co je lidskost nebo co jsou to emoce. Ve filmu jsou věci a situace, nad kterými jsem neustále kroutil hlavou. Nicméně Lukas taky nebyl kdovíjakej borec. On se do všech těch sraček těma svejma nelogickejma rozhodnutíma cpal úplně sám a snad i chvíli to vypadalo, že dobrovolně. Ne, že bych mu to přál, ale když nic neřeknete, těžko se něco změní. Čistá, a ještě k tomu aktuální, poetika z Ukrajiny (30.07.2019)

Tři roky před speciální vojenskou válkou natočil uznávaný (a protiruský!) ukrajinský dokumentarista filmový portrét východoukrajinského venkova, tedy jednoho ze separatistických regionů a předmětu současného sváru zkurvbáťušky Vladimíra a zkorumpovaných banderovských mafií o Kyjevskou Rus. Tedy portrét od našince, nebo lépe řečeno jejichnce, bez příkras vykreslující tamější obyvatelstvo jako veskrze oduševnělé, kultivované, hrdé, moudré, filantropické, nesobecké, laskavé, zásadově abstinující a až filosoficky intelektuální mazlíčky, žijící v nádherné prvobytně pospolné absurdní anarchii, s níž se nadšeně a intenzivně seznamuje neméně altruistický, slizký a řádně bezpáteřní přizdisráč z Kyjeva, instruovaný Evropskou Utopií, dokud tu ruskou duši prostě nepochopí. No, já osobně bych takový výqět a základ státu těm Rusákům klidně přenechal bez boje, a to nejen v zájmu efektivnějšího utrácení mých daní fialovými bolševickými loutkovými eurohujery. Ale půda je holt půda, a zájmy Spojených sráčů jsou zájmy Spojených sráčů. Čtyři za upřímnou, nepropagandistickou a nezkreslenou demografickou studii. (25.08.2023)