Vulkán

Tentokrát ne ruská, ale ukrajinská depka. 1) Vylíčení postcivilizačního kafkovského prostředí Chersonského kraje (u Krymu) nese jasné poselství. Když se rozvrátí stát, může se dát rychle dohromady. Co ale dělat s rozvrácenými lidskými dušemi?_____ 2) 36letý scénárista a režisér Roman Leonidovič Bondarčuk před svým debutem natáčel dokumentární snímky, hudební klipy a reklamy. 35letý naturščik (v reálu zvukový režisér) Sergej Stěpanskij (tlumočník Lukas) je zajímavý._____ 3) Velmi pomalý a velmi nepříjemný film je nesporně kvalitní, ale rozhodně ho nechci vidět znovu. (13.08.2019)

Uznávám, že Vulkán je docela zážitek. Neobvyklý, ale přesto zážitek. Přirovnání u zdejších komentářů k post apokalyptickému filmu, je snad i na místě. Já nedokázal pochopit, že něco takového je na Ukrajině možné. Je vůbec? Stále se mi to nechce věřit. Jak kdyby na ten kus země zapomněl úplně každej, kdo by s tím mohl něco udělat stejně tak, jako kdyby tu lidi zapomněli na to, co je lidskost nebo co jsou to emoce. Ve filmu jsou věci a situace, nad kterými jsem neustále kroutil hlavou. Nicméně Lukas taky nebyl kdovíjakej borec. On se do všech těch sraček těma svejma nelogickejma rozhodnutíma cpal úplně sám a snad i chvíli to vypadalo, že dobrovolně. Ne, že bych mu to přál, ale když nic neřeknete, těžko se něco změní. Čistá, a ještě k tomu aktuální, poetika z Ukrajiny (30.07.2019)

Kam se hrabou americké postapokalyptické filmy jako třeba Kniha přežití či britský 28 dní poté! Distribuce sice označila Bondarčukův Vulkán jako komediální drama, avšak postapokalypsa mu sedí daleko víc. No posuďtě sami - jih Ukrajiny trpí suchem, státní struktura se rozpadla, jakž takž funfuje pouze sousedská výpomoc v rámci vesnice, výměnný obchod zčásti nahradil peníze, tu a tam se objevují různé gangy, veřejná doprava nefunguje... Kdo mohl, odešel nebo touží vypadnout - snad kromě lidí natolik spjatých s půdou, že zkrátka nedokážou své bezútěšné domovy opustit. A v těchto širých a sluncem spalovaných divokých polích se ztratí kyjevský měšták, tlumočník mise OBSE. Režisér nejen dokonale vykreslil génia loci jihoukrajinských stepí, ale i sebereflexi a vnitřní vývoj hrdiny a zvláští svobodu z nutnosti, která zda panuje. Naprosto mě dostala kamera (Vadim Ilkov) a kompozice záběrů, byl jsem uchvácen nekonečným polem suchých slunečnic, obrovskou opuštěnou hrází či úvodním podjezdem lodi. Velmi znepokojivě na mě zapůsobilo, že tato postapokalyptická vize je zatraceně reálná a je velmi velmi blízko – na Krym je z to Prahy 1600 km! Na prahu pěti hvězdiček - a jelikož jde o debut, zaokrouhluji nahoru. (01.07.2018)

Vše je ztraceno... Nebýt tohoto, už jednou použitého filmového názvu, mohl se tento film jmenovat stejně. Na Ukrajině se neztratil jen Lukas, ztratili se i všichni ostatní z mise OBSE, ztratilo se jejich auto, zmizely chátrající domy, ztratila se voda, ztratil se řád. V nastolené vládě nevypočitatelného chaosu ve ztracené zemi nelze žít, lze jen přežívat. Při pohledu na ukrajinskou dívku, zoufale se snažící naučit pár anglických frází a dát té okolní beznaději vale, člověka maně napadne onen vtípek: optimista se učí anglicky, pesimista se učí čínsky a realista se učí střílet... Zdá se, že dystopická budoucnost se začíná nebezpečně přibližovat současnosti - a tento pozoruhodný film je toho nemilosrdným důkazem. Upgrade 11/2022: tento film o již tehdy "ztracené zemi" by měl být dnes v ČR "povinnou četbou". (04.09.2019)

Franz Kafka (a následně filmové adaptace nejen Procesu nebo Zámku), Kóbo Abe (a následně Hiroši Tešigahara): Písečná žena, Valentin Rasputin (a následně Elem Klimov): Loučení, Karen Šachnazarov: Město Zero... atd., existenciálně-absurdních inspiračních zdrojů literárních i filmových je hodně, k tomu tematika politická a sociální, vnitřní konflikt mezi tradicí v podobě vztahu k rodné půdě a vykořeněností... a všechno to drží pohromadě, možná až překvapivě dobře. Dojem umocňuje celkově pomalé až meditativní tempo. Pozoruhodný film. (31.03.2020)