nonick1

Americká krása v hebrejském tragikomickém hávu, v režii bratří Coenů a hereckém podání Michaela Stuhlbarga, pronásledovaného ranami osudu, vrcholícími „jobovkou“, že jej opouští manželka s jeho přítelem. Nelze jinak, než zakončit židovskou anekdotou: Roubíček překvapí souseda v posteli se svou ženou: "Teda Kohn, ja musim. Ale proč voni...?"

Povedené pokračování jedničky a skvělý Doktor Robotnik, toužící po opuštění houbelesácké planety polapit toho modrého prevíta z planety Země :-)

Zábavná podívaná, která dokáže příběhem zaujmout děti a hláškami pobavit dospělé.

Další z řady nedokoukatelných amerických "komedií" - naštěstí jsem zbytečně ztratil pouze 20 minut svého času.

Tvůrci této komedie(?) zřejmě neměli koule na to, aby trpaslíka hrál skutečný trpaslík – někdo jako charismatický Peter Dinklage, excelující ve filmu Jako v bavlnce. Podobný případ opatrného našlapování jsme viděli v českém seriálu MOST!, kde roli transexuála hrála – Erika Stárková... Vidět Jeana Dujardina zmenšovaného na hobití velikost pomocí různých více či méně povedených triků bylo nechtěně tragikomické, neboť na některých záběrech, kde evidentně klečí, vypadá Alexander, jako by se chystal na orálek s expartnerem své přítelkyně a při detailních záběrech s jeho vyvolenou bylo patrné, že při svých 136 cm výšky by musel mít hlavu jako dvouleté zelí. Mimochodem – pro mě bylo na celém filmu nejúsměvnější to, že vyměnil Aston Martin za Teslu :-)

WTF??? Co je vlastně zač tenhle Zbrusu Nový Zákon? Stvořitel má odporné vlastnosti svého úhlavního biblického nepřítele??? Apoštolka(?) počne dítě se zvířetem??? Chlapec ve střevíčkách a dívčích šatech??? Těhotný muž??? Téměř dvouhodinová NWO propaganda zahalena do líbivého vizuálu je zakončena v duchu těch nejzvrácenějších osvíceneckých (rozuměj: iluminátských) revolučních tradic vzpoury proti Bohu, vtělených do novodobého hesla „Nevaž se, odvaž se!“ (v originále francouzských revolucionářů: Liberté, égalité, fraternité). Nechutná satanistická blasfemie.

Pro mě jednoznačně film roku. Po Vyšší moci a Čtverci se i tentokráte Östlund zaměřil na zkoumání charakterů lidí, kteří se náhle ocitnou v neobvyklých situacích, a umístil na exkluzivní jachtu "zbohatlickou sebranku", výrobci granátů počínaje a prodejci „shitu“ konče. Jak miliardáři, tak influenceři, kvůli penězům sdílející každý prd, dostanou během filmu opravdu, ale opravdu pořádně naloženo – na nějaká videjka s hashtagy #poradbliju či #posralsemse tak nějak není čas, prachy sem prachy tam. Film (zejména otevřeným koncem třetí části, kdo-se-dožije-vysvobození) jako by mrazivě reflektoval status quo současnosti - mladá představitelka influencerky Yayi se premiéry nedožila a i při zběžném pohledu na současný stav společnosti nezbývá než si připomenout filmová slova ruského oligary: „Hovoří k vám nový kapitán lodi. Tato loď se potápí.“

Mimořádná událost – aneb něco jako Kalamita po čtyřiceti letech. Oba filmy mají nápadně mnoho společného - očividným pojítkem je nejen opětovné obsazení Rostislava Nováka staršího do (opětovné) epizodní role, ale zejména chytilovské mudrování postav a postaviček, (opět) uvězněných ve vlaku - tentokráte ne vinou sněhové kalamity, ale chybou strojvůdce. Vtipně pojatým průřezem vzorku společnosti, stěsnaného do jednoho izolovaného místa, jde o více než důstojné navázání na dnes již kultovní snímek Věry Chytilové – ovšemže s absencí „kalamitního“ tahouna Bolka Polívky. I tak jde o výjimečně humorný počin v současné tristní české kinematografii, potácející se mezi Kameňáky od jednoho Špindlu k druhému, doprovázené letními gentlemany a lemované krotiteli krokodýlů. Aktualizace 08.02.2024: po opakovaném zhlédnutí to vypadá, že se z tohoto filmu časem stane  kultovní hlášková záležitost.

Italská taškařice o mrtvé babičce, nesmlouvavém šéfovi finanční policie a pohledné restaurátorce Claudii. Obzvláště zábavné jsou vynalézavé metody komanda z berňáku vůči daňovým dlužníkům ... Mimochodem, v pojetí našeho státu je každý plátce daně označen jako daňový dlužník - přestože na daních nic nedluží...

Takový „Dobrý ročník“ po italsku – navíc ve slušivém ženském provedení. Avšak na rozdíl od nepříliš zábavné americké představy o francouzské Provence, jde v tomto případě o italskou komedii natočenou Italem o Italech – a na výsledku je to opravdu znát. Paolo Genovese nejenže dokázal natočit vtipnou, zábavnou a romantickou komedii, ale zároveň přitom dokázal dovedně balancovat na pomyslné hraně filmového klišé a nespadnout do podbízivost či kýčovitosti. Navíc, tenhle film dokáže člověka pozitivně naladit a zlepšit mu náladu - a to je dnes nutno obzvláště ocenit.