nonick1

Velkolepý historický spektákl, u něhož počáteční nadšení z úvodní lovecké scény s gigantickým zubrem postupně vystřídalo zklamání, přestože jde o film se skvělým vizuálem a opravdu působivě vykreslenou drsnou dobovou atmosférou. Na přesvědčivých kulisách a do detailu vypracovaných kostýmech je vidět, že na produkci se vskutku nijak nešetřilo. Bohužel, snímek postrádá jakoukoliv smysluplnou zápletku nebo příběh, který by nebyl příliš chaotický a dokázal diváka během oněch dvou hodin zaujmout (anebo alespoň neuvrhnout do zmatku). Způsob natočení bojových scén nezapírá inspiraci Gladiátorem (v některých scénách je to až do očí bijící), ale když dva dělají totéž, není to totéž. Děj filmu je nepřehledný, přecpaný drsnými souboji a bitvami každého proti každému, až se v něm kvůli zmatenému scénáři divák postupně přestává orientovat. Škoda, jak se říká: méně je někdy více. Film měl určitě našlápnuto k vyššímu hodnocení, ale víc, než na tři hvězdy to tentokrát nevidím.

Vedle Výskoku je Legenda 17 další povedenou ruskou filmovou peckou ze sportovního prostředí. Tentokráte hokejového,  v čele s ikonou a legendou sovětského hokeje, Vladimirem Charlamovem. Parádní vizuál, zajímavý příběh a napínavé hokejové zápasy - včetně toho s kanadskými profíky - s přehledem stačí na poctivé čtyři hvězdy.

Filmy se sportovní tématikou (navíc zápolení USA vs. CCCP) moc nemusím, ale tento snímek je opravdu výjimečný - nejen díky skvělému retrovizuálu a jisté režii, ale i propletenci několika příběhů, nervydrásajícímu finálovému zápasu a dojemnému závěru. Člověk by se zdráhal uvěřit, že se něco takového doopravdy mohlo stát - až dobový záznam v závěrečných titulcích ho přesvědčí o opaku. Jasných pět hvězd.

Uhrančivá záležitost, umocněná skvělým vizuálem pochmurné krachující fabriky. Od začátku tušíte, že nápad s únosem oligarchy asi nedopadne podle představ jeho aktérů (na to je příliš spontánní), přesto si během filmu a jeho zvratů říkate: co kdyby? Tenhle napínavý film se skvělou atmosférou, výbornou hudbou (inspired by Sicario) a přímočarou akcí, si právem zaslouží čtyři hvězdy.

Zábavná komedie o svérázném způsobu napravení jednoho z příslušníků ruské "zlaté" mládeže - takové Obrácení Ferdyše Pištory na ruský způsob. Z filmu na člověka doslova dýchne atmosféra doby, v níž napsal Gogol svého Revizora a musím říci, že jsem se u tohoto filmu bavil od jeho oligarchického začátku až po romanticky dojemný happy end.

Hmmm...no já vám nevím… když to srovnám s tím výletem na Kokořín... tak mi přijde Zátopek (kromě obecně známé sportovní linky) dost povrchní, plytký a v hodnoceních silně přestřelený. Jedna hvězda za Neužila, který se s rolí velmi dobře popasoval, druhá za slušný retro-vizuál. Ale nemůžu si pomoci - pokaždé, když na obrazovce spatřím reklamně provařenou Issovou, leknu se, že mi od EON přijdou zkontrolovat kotel.

Tam za Stalinem leťte, sniváci, ptáci mí, tam za Stalinem leťte, mí ptáci ohniví! Je v jeho dlaních všechno, co chudák vysnil si, ta Stalinova země je studně našich sil. Autor veršů - Milan Kundera. Po zhlédnutí dokumentu nezbývá než nevěřícně zakroutit hlavou – jde o přímo učebnicový příklad selektivní práce s fakty, přičemž snaha vyhnout se jakékoliv konfrontaci ze snímku trčí jako ona pověstná sláma z bot. V tomto jednostranném a nezáživném dokumentu nezazní ani jediné slůvko o Kunderových básních z doby jeho stalinského poblouznění, ani jediná zmínka o temné „Dvořáčkově aféře“, s reálnou hrozbou trestu smrti, zato se dočkáme bohatého slovního doprovodu jeho souputníků - komunistických literárních bardů Uhdeho a Kohouta, majících od hroudy másla hlavy stejně zamaštěné jako Kundera. Otrávený strom nemůže nést zdravé ovoce. To platí i v tomto případě.

Bravurně scénaristicky i režijně promyšlené filmové evangelium o lásce lidské a lásce Nadlidské. A také o jejích nezamýšlených důsledcích ve vpravdě biblických podobenstvích. Ať už jde o dům - „Ráj“ ve kterém ústřední dvojice zpočátku v poklidu žije, následné stále silnější, až apokalyptické řádění nezvaných návštěvníků domu, díky kterým rozkymácený „Ráj“ začne doslova krvácet, mužova odpověď na otázku, kdo vlastně je: „Jsem, který jsem“ (hebrejské jméno starozákonního stvořitele) či narození dítěte, jehož násilná smrt vede k založení kultu – nelze nevzpomenout na Ježíšovo ukřižování, stojící na počátku křesťanství. Soužití muže a ženy je v tomto filmu podobenstvím vztahu člověka k Bohu. Žena pečuje především o dům a stará se o muže – sama chodí jen v prostých šatech, s rozpuštěnými vlasy a stále bosa, zatímco její hezky oblečený a upravený muž nedělá zdánlivě nic... Pardon - tvoří. Píše. Píše báseň. Své tvorbě podřizuje naprosto vše, až nám jeho ženy může být líto. Láska lidská je tu ukázána jako v dobrém slova smyslu sobecká – žena/matka bezvýhradně miluje vše, co je jí blízké: miluje svého muže, miluje své dítě, miluje svůj dům… zatímco láska Nadlidská má podobu doširoka otevřené náruče. Stvořitel prostě miluje všechny: miluje všechny náhodné příchozí do domu, které mile překvapí svou pohostinností, miluje všechny obdivovatele, kteří opěvují Jeho báseň, miluje všechny bez rozdílu - a všem také odpouští jejich přestupky, od těch drobných, až po ty vpravdě apokalyptické. Jde mu hlavně a především o Jeho vlastní Tvorbu (je přece Stvořitel), o posedlost Tvořením, ze kterého má nelíčenou radost, vždyť Jeho Dílo se všem příchozím líbí a pokud jde o lásku – na ní s mu líbí především to, jak moc ho lidé milují, obdivují a oslavují. Je také schopen (na rozdíl od člověka) lidem donekonečna odpouštět, jakkoliv důsledky lidských činů mohou být nezřídka fatální. No a když mu to celé nevyjde, jako v tomto případě (a jak z filmu vyplývá, nestalo by se mu to poprvé), tak to prostě zkusí znovu od začátku. Času na to má nekonečně mnoho. A milujících lidí také...

Po shlédnutí několika nepříliš povedených stand-up vystoupení v podání humělců z českých luhů a hájů jsem nabyl dojmu, že tenhle formát nebude nic pro mě - nemalou měrou k tomu přispěl i nepovedený film Městečko International Falls, avšak Ricky Gervais mě dokonale převědčil o opaku – a to už svým předešlým projektem „Humanity“. Je pravda, že se změnil… ale ne tak jako Caitlyn Jenner ;-)

Podobné pocity jako u tohoto filmu ve mně před lety zanechala pouze Gravitace. Třináct životů je stejně strhující, stejně napínavý a stejně skvěle natočený film, který ve vás svou neuvěřitelnou autentičností zanechá podobnou otázku, jakou jsem si tehdy kladl: Jak, ksakru, produkce dostala celej filmovej štáb na oběžnou dráhu? ;-) V tomto případě tedy: jak se, ksakru, mohl dostat filmový štáb hluboko do zatopené jeskyně a ještě tam natáčet..?