Milan Kundera

Defilé mluvících hlav, jejichž (mnohdy až směšně nekritické, viz ten Kačerův žvást, že Kunderu milovaly všechny ženy v Praze) promluvy mají jen nevalný informační přínos, a celé je to strašně nezáživné, jak se zde omílají stokrát známé věci a jak se tvůrci vlamuji do dávno otevřených dveří. Silně mě to nebavilo a způsob, jakým je to natočeno, mi přišel vrcholně neinvenční a místy až bezděčně směšný. (09.10.2022)

Je to prvni dokument o Kunderovi, o kterem vim. Letme seznameni s jeho dilem. V dobe relativizovani hodnot  jsou podle Kundery veci, ktere relativni nejsou, jako treba pravda. Slovy filosofa Jana Sokola jsou pravdy matematicke, kde jedna plus jedna jsou proste dve, nebo treba pravdy konsensualni. Kdyz si skupina odsouhlasi, ze jedovata houba je jedla, otravi se. A pravda ma cenu dokud je skryta. Kdyz vyjde na povrch, je z ni bezcenna banalita. Pravda, ze Titanic neni nepotopitelny, nebo ze je Hitler nicema, mela velkou cenu skryta. V Kunderove dile take najdete treba to, ze cely zivot musite nest obraz sebe saba, ktery se vam v ocich ostatnich nepodoba. (30.09.2022)

Definice dokumentaristického kýče, jak ironické vzhledem k sledovanému subjektu. Podbízivé, měkké, mělké, nekonfrontační, nezvídavé. Představuju si tu absurdní situaci, že by je k sobě Kundera pustil a oni by ho konfrontovali se svojí absurdní povrchností - chudák stará by z toho měl smrt. Míň nedávám proto, že to relativně utáhlo svojí stopáž, čili zřejmě dobrý střihač (koukám, že dělal Pásky z Nagana, takže to dává smysl. Příště vybírej líp, Jakube, máš na víc). (29.10.2021)

Včera (11.7.2023) zemřel Milan Kundera a různé televize dnes dávají tento dokument. Jako osoba vyvolával Kundera různé kontroverze,ale jako spisovatel patřil k největším světovým tvůrcům. A kdo někdy od něj něco četl a nehledá od literatury jen zábavu, ale i inteligenci, tak to musí potvrdit. Naštěstí jsem schopen oddělit osobu tvůrce od jeho díla a jeho dílo je opravdu výborné, až na ty mladické komunistické básně, které jsou příšerné. Dokument samotný je průměrný, ale vydržel jsem ho kvůli Kunderovi a dozvěděl se tak nové informace. (12.07.2023)

Rád čtu Kunderu. Mám rád Uhdeho, Bartošku i Kačera. Přesto byla od počátku zřejmá jedná věc: autor nehodlal Kunderu kritizovat, autor stavěl pomník. A tak to už řadu let platí. Chcete se dostat ke Kunderovi? Chcete s ním udělat rozhovor (časopis Host)? Musíte ho hladit po srsti a podbízet se mu. Host alespoň získal ten rozhovor, kde Věra mluví za něj. Režisér také získal řadu materiálu, rozhovory s Věrou K atd.. K čemu to pak ale je? Nikde ani zmínka o Kunderových oslavných básních, kdy byl přesvědčený soudruh. Nikde zmínka o tom, že Majitelé klíčů získaly cenu Klementa Gottwalda atd. Můžeme Janu Novákovi vyčítat některé dílčí chyby jeho monografie, ale dostal se do hloubky. Tohle je plakátová estráda. Ale člověk, pokud nepotřebuje být s Kunderou zadobře, nemusí volit. Proto rád čtu Kunderu i Nováka. Ale tenhle dokument vám o Kunderovi řekne jen to, co vám chce o sobě říci sám Kundera. A Kundera je mistr imagologie, vždyť ten termín sám vymyslel. (05.10.2022)