kareen

Chůdy, náměsíční procházky po střechách, hřebíky a čarodějčina vnučka, aneb kvalitním sexem k vyšším duchovním zážitkům. Neotřelé, velmi španělské, vkusně erotické a protkané nemalou dávkou poetiky a jemného humoru. A dokonce i na mě, jako na ženskou, působil Elvířin tanec v průhledném župánku sexy.

Dánové tahle silná dramata o lidském neštěstí zkrátka umí a musím přiznat, že na mě některé scény skutečně zapůsobily po emotivní stránce, jen mi připadá, že to tentokrát bylo poněkud uhlazené, protože ve skutečnosti by veřejnost i lidé kolem maniodepresivní Signe její čin určitě nepřijali s až takovým pochopením a už vůbec si neumím představit, že by SPOILER dokonce sepsali petici, aby se mladá učitelka vrátila učit jejich děti.KONEC SPOILERU. Za lepší tři.

Pomalu plynoucí, skrz naskrz severskou drsnou zimou prosáknutý snímek, jenž úspěšně popírá mou zažitou představu, že film s přitroublým prosťáčkem, rovná se téměř automaticky přesládle hřejivá pohádka. Velká pochvala pro herce v hlavní roli, zahrát všechny ty tiky a záškuby obličeje určitě nebyla žádná selanka, ale zvládl to na výbornou.

Do hororru to má hodně daleko, ale jako atmosférická indie romance se sympatickým párem, co vede upřímné rozhovory v netuctově ztvárněné Itálii, je to překvapivě zajímavé.

Tak po zkouknutí uniklého pilotu to vypadá, že jsem si na další seriálovou sezónu našla oddechovou alternativu k Forever. Námětem je to dost podobné, další pohledná mladá policajtka a nadpřirozený chlápek s charisma tak velkým, že jsem ochotná přejít fakt, že ten detektivní případ, co spolu řešili, byl výrazně banální, stejně jako rodinné pozadí hlavní hrdinky. Toma Ellise mám zafixovaného jako poněkud zženštilého barmana Garyho z britcomové Mirandy, ale tady mě tedy moc příjemně překvapil. Lucifer je v jeho podání pohodovej, v podstatě dobráckej týpek s krutopřísnejma hláškama (chlámala jsem se celou epizodu), přímo odzbrojující upřímností a navíc je ještě dost sexy. Těžko hádat jakým směrem se to bude dál ubírat, každopádně se mi často nestává, že bych měla po nějakém pilotu nutkání pustit si to ještě jednou a skoro je mi líto, že musím na další díl čekat nejspíš až na další rok (kdo ví, kdy přesně to FOX nasadí do vysílání). Jasně, je to taková blbinka, ale zatím dost zábavná.

Tak prvních pět, šest dílů to pro mě byla lahůdková pětihvězdičková záležitost. Atmosférické inteligentní scifi, nastiňující problematické otázky ve vztahu mezi lidmi a umělou inteligencí, kvalitní psychologické drama, tajemno na pozadí Anitina příběhu a zároveň výtečný thriller. K tomu zajímavé herecké obsazení (kdo by řekl, že si ta potrhlá ženská z IT Crow povede tak dobře i v takto vážné roli a Colina Morgana mám ráda už od dob irského Parkování) všech lidí i syntů, v čele s neskutečnou Gemmou Chan a Williamem Hurtem. Jenže s tím, jak se to stále více blížilo k závěru, začaly se spojovat nitky všech minipříběhů a došlo na různá shledání, přibývalo také emocionálních scén, bohužel mnohdy téměř na hranici patosu. Místo silných pocitových scén, co předtím fungovaly mnohem lépe jen tak mimochodem a beze slov, se najednou všechno rozpatlává a objevují se fráze o tom, že rodina je základ a blablabla... Není to nic přímo iritujícího, ale můj výsledný dojem to trochu snižuje. Navíc mě mírně zklamal závěrečný díl, tam bych čekala méně zbytečného tlachání a více akce. Přes to všechno se stále jedná o vysoce nadprůměrnou, velice poutavou a napínavou scifi sérii, u které jsem si nedočkavě pouštěla další a další díly, už se moc těším na pokračování a všem mohu jen vřele doporučit.

Tuctovou a plytkou romantickou komedii částečně zachraňují hudební a taneční čísla a na takového Drew Seeleye se docela hezky kouká, ale to je asi tak všechno. Nenáročná blbinka, co se z mysli vypaří rychleji, než voda v těchto nesnesitelných vedrech.

Černočerná krimi komedie o tom, že na každého macheavellistu jednou dojde a kam čert nemůže, tam nastrčí notně ošklivou a bláznivou ženskou, která mu dokáže udělat ze života slušné peklo. A že obchodní dům s oděvy není zdaleka tak poklidné a zločinuvzdorné místo, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Tohle je prostě ideální letní blockbuster, který si neklade za cíl nic většího, než jen dvě hodiny parádně bavit. A já se bavila, ať už u různých identit Melissy McCartney, dokonale nažehleného, šarmantního Jude Lawa, mé oblíbené komičky Mirandy Hart, nadrženého „Itala“ Petera Serafinowicze, záporačky se stylem Rose Byrne nebo fanfarónského Jasona Stathama, který si toho špiónského blba zahrál očividně s velkou chutí. A aby toho nebylo málo, tak se nakonec do vší té bláznivé akční mely (mimochodem, docela vychytané) ještě zapojil v malé roličce 50 Cent.

Spíš než z tenisu si to střílí hlavně z Británie, švédského právního řádu a ano i z toho, ne pro všechny akceptovatelného, fekálního humoru teenagerských amerických komedií, ale celkový výsledek této parodické všehochuti je docela fajn. Ne všechny vtipy fungují na 100% a zábavnější pro mě byla spíš až druhá polovina, ale sympaťáka Andyho Samberga mám ráda už z Brooklyn 99 a potěšila i účast na krátko ostříhané Karen Gillan, výtečného Martina Sheena (který jako by do děje vpadnul rovnou z nějakého montypythonovského skeče) a kouzelníka Davida Copperfielda, jenž tam měl bezkonkurenčně nejlepší frky. A když už jsme u toho tenisu, ta infarktová hra v leže u sítě tomu dodala zcela nový rozměr. NEPOCHYBNĚ.