kareen

Film nejspíš nezaujme toho, kdo čeká nějakou velkou emocionální dardu (snad až na poslední scénu), ale jako nečernobílý pohled na izraelské tajné služby nebo naopak různé palestinské frakce, včetně těch vojenských, i jako špionážní thriller, rozhodně nenudí. Zpočátku jsem se cítila kapku zmateně, než jsem začala rozlišovat, kdo kam patří, ale postupně jsem se do toho bez problémů dostala. Ústřední příběh se odehrává mezi izraelským agentem a jeho mladičkým palestinským informátorem, jehož bratr je navíc známým hledaným teroristou. To vše v autentickém prostředí Betléma a Jeruzaléma.

Když jsem přijala skutečnost, že se jedná o naprosto přímočarou jednoduchou žánrovku (ten rádoby překvapivý zvrat na konci bych klidně ze scénáře vyhodila), tak se mi na to docela příjemně dívalo, taková nenáročná, ničím neurážející kriminálka. Jedinou větší slabinou nebyla ani tak bývalá teenage hvězdička Nick Jonas (není bůhvíjaký herec, ale ta poloha nesmělého introvertního kluka se mu osvědčila už v seriálu Kingdom), jako spíš Isabel Lucas. Nepochybuji, že pro mužskou část diváctva bude hodně hot a sexy, ale horší je to s jejím hereckým projevem, já jí tu femme fatale zrovna moc nevěřila.

Z mého pohledu má film čtyři poněkud odlišné části.Ta první je takovým klasickým životopisným průřezem toho, kterak Petit přišel k lásce k horolezectví a k nápadu zdolat cestu mezi věžemi. Nic zvláštního, snad jen kromě zajímavosti, že ačkoliv se to odehrává v období šedesátých, sedmdesátých let, díky cirkusovému prostředí to ve mně vyvolávalo pocit mnohem starších časů. Druhá část se sháněním parťáků mi připomněla takové ty snímky o počítačových nadšencích, co spolu rozjedou průkopnickou firmu, asi díky podobně sladěné partičce pošuků a sem tam nahozenému vtípku. Tady mi trochu vadila ta angličtina, násilně vnucená do interních hovorů rodilých Francouzů (až na Gordon-Levitta, tam to bylo naopak), je zřejmé, že je to úlitba americkým divákům, kteří ty titulky zkrátka číst nebudou a basta. Pak už se jde na věžáky a tady se Zemeckis opravdu snaží hudbou i různými thrillerovými prvky vyvolat zdání napínavé jízdy, ne nepodobné různým zlodějským filmům, jenže to moc nefunguje, prostý fakt, že jediné co postavám při odhalení hrozí, je pouhý přestupek městské vyhlášky, to poněkud bagatelizuje. Nakonec přichází poslední a zdaleka nejlepší část samotného provazochodeckého majstrštychu a tady musím uznat, že ačkoliv takovým kouskům zrovna moc nefandím, tak se kus toho adrenalinu nasálo i ke mně přes obrazovku a nejednou jsem zatajila dech při pohledu směrem dolů. A to se výšek normálně ani nijak nebojím.

Byla v tom nadsázka, byl v tom černý humor, byly v tom docela vtipně vymyšlené vyvražďovačky a ve mně to bůhví proč nevyvolalo víc, než jedno dvě letmá pousmání. V tom aby se čert vyznal. Ale jedno musím těm frantíkům vytknout, já myslela, že jen ty potvory povrchní amíci si vybírají do rolí školních loserů ty největší fešáky široko daleko.

Tohle má k pořádnému thrilleru daleko, spíš jde o takovou trochu znepokojivou nízkorozpočtovou vztahovku o třech podivínských lidech, která na mě měla poněkud uspávající účinek.

Název podle stejnojmenné Exupéryho světoznámé knížky je poněkud zavádějící, protože původní příhody malého prince jsou zakomponovány do filmu jen zběžně (a v druhé půlce si začnou žít svým vlastním životem) a o mnoho větší prostor dostává příběh holčičky, kterou matka připravuje na odpovědný dospělácký život. Je to trochu škoda, protože mi ty knižní sekvence, společně s odlišným druhem animace než u zbytku snímku, připadaly skutečně zajímavě éterické, na druhou stranu nemá cenu naříkat nad tím, že to není dost hluboké a pod, knihy takového filozofického rázu jsou vždy nedostatečně přenositelné na filmové plátno a není nad to si je zkrátka přečíst. Pokud ovšem toto přejdu, tak nemohu popřít, že se mi dostalo moc hezkého animáku, který tentokrát není o popkulturních legračních hláškách, zato je plný sympatických postav, povznášející fantazie a sem tam se tam vloudí i nějaká myšlenka. Což není zas tak málo.

Vší tou přemírou barev, pitoreskním prostředím i postavičkami, černým humorem a ústřední úlohou vypravěče mi to hodně připomínalo seriál Pushing Daisies, jen o něco víc ztřeštěnější. Takže nic pro milovníky tradičně pojatých komedií. Ale stejně, kdo by to do těch Maďarů řekl?

Další z důstojných zástupců kvalitního balkánského filmu, tentokrát z časů, kdy tradice ještě vítězila nad zdravým rozumem v tvrdém životě chudé jugoslávské vesnice. Syrový, ale svým způsobem zároveň křehký snímek o přirozenosti, která se dere na světlo, navzdory všem pověrám. A s vynikajícím hudebním podkladem, mimochodem.

Těžko uvěřit, že za touto scifi romantickou komedií stojí montypythonovská parta, vzhledem ke skutečnosti, že je tento styl humoru na míle vzdálen veškeré jejich předešlé tvorbě, ale budiž. Většina příhod, hlavně kolem Neilovy všemohoucnosti (a především nesprávných formulací vyslovených přání), je vlastně docela vtipná, škoda jen, že je celý film takovým kočkopsem tu více, tu méně fungujících scén, které společně nevytváří zrovna konstantní celek, nehledě na skutečnost, že romantická linka a téměř vše, co se bezprostředně netýká postavy Simona Pegga, má spíše mdlou příchuť. Nicméně, růžové uniformy pobavily, stejně jako to, že nejgeniálnější přání nakonec vyslovilo obyčejné psisko.

Mám docela rozporuplné pocity... Moc mi tam nesedla Shirley Henderson v roli policejní vyšetřovatelky, scénář mi taky zrovna dvakrát neučaroval a ani jsem moc nepobrala mytologii kolem vražd, jenže tu krásně temnou, téměř hororovou mysteriózní atmosféru tomu nikdo neodpáře. Takže to nechám alibisticky za tři hvězdičky, ale takové lepší.