kareen

Tak prvních pět, šest dílů to pro mě byla lahůdková pětihvězdičková záležitost. Atmosférické inteligentní scifi, nastiňující problematické otázky ve vztahu mezi lidmi a umělou inteligencí, kvalitní psychologické drama, tajemno na pozadí Anitina příběhu a zároveň výtečný thriller. K tomu zajímavé herecké obsazení (kdo by řekl, že si ta potrhlá ženská z IT Crow povede tak dobře i v takto vážné roli a Colina Morgana mám ráda už od dob irského Parkování) všech lidí i syntů, v čele s neskutečnou Gemmou Chan a Williamem Hurtem. Jenže s tím, jak se to stále více blížilo k závěru, začaly se spojovat nitky všech minipříběhů a došlo na různá shledání, přibývalo také emocionálních scén, bohužel mnohdy téměř na hranici patosu. Místo silných pocitových scén, co předtím fungovaly mnohem lépe jen tak mimochodem a beze slov, se najednou všechno rozpatlává a objevují se fráze o tom, že rodina je základ a blablabla... Není to nic přímo iritujícího, ale můj výsledný dojem to trochu snižuje. Navíc mě mírně zklamal závěrečný díl, tam bych čekala méně zbytečného tlachání a více akce. Přes to všechno se stále jedná o vysoce nadprůměrnou, velice poutavou a napínavou scifi sérii, u které jsem si nedočkavě pouštěla další a další díly, už se moc těším na pokračování a všem mohu jen vřele doporučit.

Tuctovou a plytkou romantickou komedii částečně zachraňují hudební a taneční čísla a na takového Drew Seeleye se docela hezky kouká, ale to je asi tak všechno. Nenáročná blbinka, co se z mysli vypaří rychleji, než voda v těchto nesnesitelných vedrech.

Černočerná krimi komedie o tom, že na každého macheavellistu jednou dojde a kam čert nemůže, tam nastrčí notně ošklivou a bláznivou ženskou, která mu dokáže udělat ze života slušné peklo. A že obchodní dům s oděvy není zdaleka tak poklidné a zločinuvzdorné místo, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Tohle je prostě ideální letní blockbuster, který si neklade za cíl nic většího, než jen dvě hodiny parádně bavit. A já se bavila, ať už u různých identit Melissy McCartney, dokonale nažehleného, šarmantního Jude Lawa, mé oblíbené komičky Mirandy Hart, nadrženého „Itala“ Petera Serafinowicze, záporačky se stylem Rose Byrne nebo fanfarónského Jasona Stathama, který si toho špiónského blba zahrál očividně s velkou chutí. A aby toho nebylo málo, tak se nakonec do vší té bláznivé akční mely (mimochodem, docela vychytané) ještě zapojil v malé roličce 50 Cent.

Spíš než z tenisu si to střílí hlavně z Británie, švédského právního řádu a ano i z toho, ne pro všechny akceptovatelného, fekálního humoru teenagerských amerických komedií, ale celkový výsledek této parodické všehochuti je docela fajn. Ne všechny vtipy fungují na 100% a zábavnější pro mě byla spíš až druhá polovina, ale sympaťáka Andyho Samberga mám ráda už z Brooklyn 99 a potěšila i účast na krátko ostříhané Karen Gillan, výtečného Martina Sheena (který jako by do děje vpadnul rovnou z nějakého montypythonovského skeče) a kouzelníka Davida Copperfielda, jenž tam měl bezkonkurenčně nejlepší frky. A když už jsme u toho tenisu, ta infarktová hra v leže u sítě tomu dodala zcela nový rozměr. NEPOCHYBNĚ.

Podobně originální zápletku jsem nedávno zažila u The One I Love, ale tohle bylo natočeno dříve, takže žádná kopírka nápadu se nekoná a navíc mě to bavilo o moc víc než pozdější americký snímek. Herecké výkony možná poloprofesionální, ale o to více přirozené a párkrát jsem se i zasmála, jediné co mi na tom vadilo byla ta rozlítaná amatérská kamera, která mě při sledování docela rušila. I přesto však hodnotím směrem nahoru, už jen za tu odvahu experimentovat, což je v českém filmu stále ještě spíš vzácností.

U všech ostří kruegerových, sice jsem se ani tady moc nebála, ale musím uznat, že některé scény v baráku, v lese i v tom kanálu byly přinejmenším napínavé, takže jsem se párkrát přistihla, jak se zatajeným dechem v duchu tu mladou učitelku povzbuzuji stylem: „běž holka běž, tak dělej...“Akorát je celý film v celé své krátké stopáži tak nabušený strašidelnými zvuky a situacemi, až je to v důsledku na škodu, protože jsem vůči tomu časem otupěla. Zkrátka i v horroru, stejně jako všude jinde platí, že méně je někdy více.

Převážně konverzační, lehce úsměvná komedie z přímořského francouzského městečka, mě zaujala hlavně díky sympatickému herectví obou hlavních představitelů. Ať už Gauthier se Sergem deklamovali své role v chystaném Misantropovi nebo se mezi nimi odehrávala psychologická válka dvou starých přátel, pokaždé jsem si to náramně užívala a když se k nim ještě připojila Italka Francesca, mou spokojenost to jen dovršilo. Pohodový snímek i když nakonec s krapet trpkou příchutí.

Když pominu fakt, že ve mně pipiny jako je Soledad podlamují víru v mé vlastní pohlaví, tak musím uznat, že to mělo něco do sebe a vcelku příjemně se na to koukalo. Více méně.

Atmosféra a hudba od Portishead dobré, ale jinak průhledná zápletka, většinou nelogické jednání postav a vztahové psychologické hrátky, které mě vůbec, ale vůbec nebavily. A nejsem odborník, ale myslím, že to s těmi kombinacemi jídla je pěkná blbost.